První test s novou vojenskou raketou R-7 se uskutečnil na staveništi budoucího kosmodromu už na jaře 1957 – úspěšný start se nakonec podařil až v srpnu. A právě tento typ rakety 4. října a 3. listopadu 1957 vynesl první dva Sputniky. Obdobně i první americkou družici vynesla poslední lednový den 1958 upravená vojenská raketa z konstrukční kanceláře W. von Brauna. Chvályhodná snaha Eisenhoverovy administrativy, aby první umělý satelit vynesla ryze civilní raketa Vanguard skončila v plamenech jen několik metrů nad rampou počátkem prosince 1957…I další vývoj raketových nosičů se odehrával v barvách khaki a jednou z mála výjimek uplynulého půl století byla konstrukce „měsíční“ rakety Saturn 5.
Matkou kosmonautiky tedy byla jednoznačně studená válka. Avšak koho označit za otce? S malou nadsázkou lze říci, že to byl Mezinárodní geofyzikální rok. Jeho zorganizování bylo jednou z nejgrandióznějších celosvětových akcí vědců této planety. Samozřejmě, že měl i strategicko-politický podtext – veřejnosti v duchu Werichovy písničky předvést, „že svět hoří, ale přece neshoří“ a získat nové poznatky (své i „těch druhých“), z nichž část by určitě využili i vojáci…
„Bratrský duch vědy spojuje v jediné rodině všechny své vyznavače různých hodností, rozptýlené po celé zeměkouli“, poznamenal před více než 150 lety Thomas Jefferson. Izolovanost vědců a techniků nesvědčí nikdy dalšímu rozvoji jejich práce.
Proto jim i politici rozděleného světa začali umožňovat setkávání na mezinárodních kongresech – na jednom z nich se poprvé objevily technické návrhy konstrukce malých vědeckých družic. A roku 1955 byl slavnostně vyhlášen MGR – Američani deklarovali, že jeho zahájení v červenci 1957 bude ve znamení vypuštění první umělé družice Země; do 24 hodin s podobným prohlášením přišel i Sovětský svaz. Mírově tvářící se závod o vesmír byl odstartován.
Celá akce vlastně začala už roku 1950. Nejprve americký fyzik Lloyd Berkner navrhoval uspořádat jen třetí „mezinárodní polární rok“ (předchozí byly roku 1882 a 1932). Ale poté, co se večer 5. dubna 1950 v domku J. van Allena v Marylandu sešel s britským astronomem Sydney Chapmanem a několika dalšími špičkovými vědci, navrhli společně celosvětový geofyzikální rok.
Setkali se s ohromným nadšením a tak se od 1.7.1957 do 31.12.1958 tisíce odborníků společně věnovaly zejména studiu polárních září, kosmického záření, geomagnetismu, glaciologii, gravitaci, výzkumu ionosféry, zpřesnění měření souřadnic, meteorologii, oceánografii a sluneční aktivitě. To vše pomocí nejmodernějších přístrojů a metod. Výsledky zcela předčily očekávání, poprvé bylo možné koordinovat současná pozorování z povrchu Země i z kosmického prostoru. A následující roky už nedokázaly zpřetrhat to nejcennější, totiž navázané kontakty mezi odborníky.
Jak si připomenout 50. výročí zahájení letů do vesmíru lépe, než novou globální vědeckou akcí! Spolupráce v kosmonautice, jakkoliv na křehkých základech, je tomu příznivá. A proto byl vyhlášen Mezinárodní heliofyzikální rok 2007, zaměřený primárně na lepší poznání procesů na naší nejbližší hvězdě – Slunci, které jsou rozhodující pro vliv Slunce na Zemi a celou oblast planetární soustavy.
V širších souvislostech by měl prokázat význam věd o vesmíru a o Slunci pro lidstvo a v neposlední řadě být inspirací budoucím generacím odborníků. Ačkoliv se jedná o vědecký projekt, bude se věnovat také zpřístupnění znalostí o Slunci veřejnosti a studentům. I proto má Český koordinační výbor „IHY 2007“ kterému předsedá Dr. František Fárník z Astronomického ústavu AV ČR ve svých řadách nejen špičkové vědecké odborníky, nýbrž také zástupce pedagogů, popularizátory a představitele „sedmé velmoci“.
|
Prvním vkladem do projektu bylo nedávné vypuštění dvou amerických automatických observatoří STEREO (Solar-Terrestrial Relations Observatory) do kosmického prostoru na dráhy blízké oběžné dráze Země kolem Slunce.
STEREO-A bude postupně navedena na heliocentrickou dráhu ve vzdálenosti 0,95 až 0,97 AU (AU, tzv. astronomická jednotka, 149 597 870 km, přibližně průměrná vzdálenost Země – Slunce) s dobou oběhu 344 dní.
STEREO-B se postupně dostane na dráhu ve vzdálenosti 0,99 až 1,09 AU s periodou 389 dní. Díky různým drahám STEREO-A a STEREO-B budeme poprvé moci dlouhodobě studovat naši nejbližší hvězdu ve 3D. Tříose stabilizované družice (kvádr 1,1×1,2×2 m) jsou vybaveny párem dvojdílných rozkládacích panelů fotovoltaických baterií o rozpětí 6,5 m, dodávajících 637 W elektrické energie na počátku aktivního života a dobíjejících NiMH akumulátorové baterie. Na palubě je soubor přístrojů pro studium vztahů Slunce-Země, obsahující několik koronografů a kamer, mj. pro pozorování koronálních výronů hmoty, soubor přístrojů pro měření meziplanetárních magnetických polí a studium nabitých částic, soubor přístrojů pro výzkum vlastností meziplanetárního plasmatu (detekci iontů, protonů a jader vodíku a hélia) a konečně soupravu přístrojů pro registraci rádiových záblesků trojicí přijímačů s časovými analyzátory průběhu rádiových záblesků. Užitečné odkazy:
|
|
Je zároveň členem výborů České astronomické společnosti. Astronomií se zabývá od malička, když ve svých 15ti letech dělal demonstrátora Štefánikovy hvězdárny. Na svém kontě má několik knih a byl oceněn i jako popularizátor vědy. |
