Megarecenze Olympusu s osmnáctinásobným zoomem a stabilizátorem

Olympus nabízí rekordní osmnáctinásobný zoom kombinovaný s širokoúhlým ohniskem 28 mm. To tady ještě nebylo. K tomu připočtěte optický stabilizátor a režim vysoké citlivosti. Následující podrobná recenze vám ukáže, jak foťák funguje v praxi.

Olympus SP-550 UZ - rekordní ultrazoom na trhu

Předchůdci před současným králem

Olympus byl ve vývoji ultrazoomů jedním z prvních. Již v roce 2000 uvedl na trh první ultrazoomy s desetinásobným zvětšením: C-2100 UZ a E-100 RS s efektivním rozlišením snímacího čipu 1,9 Mpx (megapixelů) resp. 1,3 Mpx. Oba navíc obsahovaly optický stabilizátor v podobě plovoucí čočky.

Olympus C-2100 UZ

První ultrazoom s optickým stabilizátorem: Olympus C-2100 UZ

V letech 2001-2004 následovala velmi oblíbená řada C-7xx UZ s modely 700, 720, 725, 730, 740, 745, 750, 755, 760, 765 a 770. Nabízely osmi nebo desetinásobný zoom a 2-4 Mpx na čipu. Jejich širokoúhlé ohnisko však začínalo až na 38 mm ekvivalentu kinofilmu. Výhodou byly malé rozměry, hmotnost, hezký design, kvalita provedení, velké množství funkcí, elektronický hledáček a pěkné živé barvy typické pro Olympus. Objektivy trpěly i přes korekce poměrně značnou barevnou vadou a ergonomie také nebyla nejlepší. Bohužel jim chyběl i optický stabilizátor. Ve své době však byly oblíbené a prodávané, protože příliš mnoho konkurence ve své třídě neměly. S rostoucími paměťovými a rychlostními nároky Olympus postupně přešel z velkých, pomalejších a nízkokapacitních paměťových karet Smart Media (SM) na malé eXtreme-Data (xD) karty s vyšší kapacitou paměti a rychlostí čtení i zápisu.

Olympus C-770 UZ

Nejvyšší model řady C-7xx: Olympus C-770 UZ

V roce 2005 představil novou řadu SP-5xx UZ, která nabídla zejména lepší ergonomii a vyšší rozlišení, objektiv však kopíroval z velké části starší řadu 7xx. SP-500 s 6 Mpx a SP-510 s 7 Mpx byly sice vydařené ultrazoomy, ale oproti konkurenci přeci jen ztrácely, neb nenabízely optický stabilizátor a chyběl jim i větší rozsah zvětšení, vystačit jste si museli stále s desetinásobným zoomem.

Olympus SP-510 UZ

Předchozí model ultrazoomu: Olympus SP-510 UZ

Teprve tento rok Olympus vydal nový evoluční model SP-550 UZ osazený optickým stabilizátorem a aby toho nebylo málo, tak přišel rovnou s rekordním osmnáctinásobným zoomem a širokoúhlým ohniskem odpovídajícím 28 mm ekvivalentu kinofilmu na začátku zoomu. Nasadil proti konkurenci opravdu divoké karty. Zoom a počet megapixelů na čipu byl vždy dobrým marketingovým tahákem na trh. Prodejní úspěch má tedy zaručen. Vyplatí se ho však skutečně koupit?

Olympus SP-550 UZ 1

Olympus SP-550 UZ – opravdový elegán, větší náhled zde.

Do ruky padnoucí elegán

Vzhled nového Olympusu SP-550 UZ je velice reprezentativní a rozhodně se za něj nebudete stydět. Šedočerná barva s předním pogumovaným povrchem nejen dobře vypadá, ale také spolehlivě plní svůj účel, když zabraňuje prokluzu rukou při držení. Povrch je spíše matný než lesklý a nezanechává výrazné stopy po otiscích prstů. S rozměry 116 × 78,5 × 78 mm a hmotností 365 g patří ke kompaktním ultrazoomům. Oproti předchůdci SP-510 UZ ve všech rozměrech narostl o zhruba půl až jeden centimetr a přibral 40 g. Velikostí je nejblíže rozměrům konkurenčnímu modelu Canon PowerShot S3 IS.

Olympus SP-550 UZ 3

Pohled zepředu, větší náhled zde.

Ergonomii zrcadlovky si u něj sice neužijete, ale do ruky padne skvěle. Úchop je stavěný tradičně pro pravou ruku a ani lidé s větší rukou by neměli mít s držením problémy. Dokonce se dá udržet i jednou rukou, i když oběma rukama současně získáte mnohem větší stabilitu - zejména při použití delších ohnisek. Díky pogumování v ruce neklouže a sedí jako ulitý. Z držení jsem měl opravdu dobrý pocit. Oproti dřívějším modelům jde o znatelné zlepšení. Velká pochvala pro Olympus.

Olympus SP-550 UZ 2

Pohled shora a zepředu, větší náhled zde.

Zepředu dominuje výrazný objektiv krytý tradiční černou krytkou. Jeho závity jsou lesklé, kovové a velmi kvalitně zpracované. Nad objektivem se nachází výklopný blesk tradičně vyklápěný ručně bočním tlačítkem. Na druhé straně je červené světlo přisvětlovacího paprsku autofocusu, které je bohužel pro blízké záběry částečně stíněné objektivem. Také otvor mikrofonu je dobře designově sladěný s tělem a vhodně umístěný.

Olympus SP-550 UZ 4

Pohled zepředu, větší náhled zde.

Nahoře je již tradiční spoušť umístěná vepředu přesně pro ukazováček a zoomovací páčka transfokátoru objektivu. Velmi hezky je vyvedeno také kruhové volící kolečko, tlačítko pro zapnutí a vypnutí a tlačítko stabilizátoru. Na obou stranách najdete očka na popruh zabudovaná do pěkného kovového lemu.

Olympus SP-550 UZ 5

Pohled shora a zprava, větší náhled zde.

Olympus SP-550 UZ 6

Ovládací kolečko a spoušť

Ostatní ovládací prvky jsou vzadu. Zadní straně dominuje především veliký LCD displej se standardní úhlopříčkou 2,5" (6,35 cm) s rozumným rozlišením 230 000 pixelů. Bohužel není výklopný ani otočný. Umožňuje regulaci jasu dle intenzity okolního světla. Po zaostření se však nepříjemně zjasní, což se mi jevilo rušivé. Také rychlé změny jasu v obraze mu dělají trochu problémy. Mrzuté je mírně pomalejší překreslení při rychlém pohybu nebo ostření. Na přímém světle a slunci je displej obtížněji čitelný i přes antireflexivní povrch, přesto je znatelně lepší než u mnohých starších modelů. Zlepšily se také pozorovací úhly. Z nových technologií nabízí BrightCapture pro fotografování za nepříznivých světelných podmínek. Zajišťuje až čtyřikrát jasnější obraz na LCD displeji, než je u běžných LCD a zvýšením citlivosti umožňuje pohodlně fotografovat v tmavém prostředí i bez použití blesku. V praxi je však třeba počítat s vyšším šumem a horší kresbou, i když kontrast a jas snímku jsou vyšší.

Nad LCD displejem je tradiční poměrně malý EVF hledáček, který nově obsahuje oktagonální (osmiúhelníkové) pixely, čímž se obraz jeví poněkud hladší a méně pixelizovaný. Počet pixelů Olympus neuvádí, ale bude asi podobný jako u LCD displeje či předchůdců tedy 201 000 bodů. Navíc nechybí ani dioptrická korekce hledáčku, která potěší majitelé brýlí. Hledáček má hezké rozlišení a plynulé přechody, barevně však je posunut trochu do modra, na LCD vypadají barvy lépe. Oba navíc nabízí plné 100 % pokrytí obrazu v celém rozsahu zoomu i vzdáleností. Přepínač hledáčku a LCD displeje se nachází tradičně nad displejem napravo od hledáčku.

Olympus SP-550 UZ 8

Pohled zezadu, větší náhled zde.

Na levé straně je gumová krytka pro konektor USB (přes redukci lze přes něj zapojit audio/video výstup) a vedle něj je konektor napájecí přívod AC/DC adaptéru. Na pravé straně od displeje je červená kontrolka činnosti a přístupu na kartu a také tradiční sada tlačítek pro ovládání palcem, tedy čtyřsměrné kruhové tlačítko pro pohyb v menu s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Horní tlačítko umožňuje korekci expozice nebo změnu clony a času, levé pak přepíná na funkci makro nebo supermakro, pravé režimy blesku a dolní režimy samospouště. Tlačítko OK nebo Func. uprostřed slouží kromě potvrzování také pro vyvolání rychlého funkčního menu pro vyvážení bílé, nastavení citlivosti ISO, režimu snímání a měření expozice. Dále jsou tu čtyři další tlačítka: Menu pro vyvolání hlavního podrobného menu, Preview pro prohlížení uložených obrázků a videosekvencí či jejich tisk, Disp. pro změnu informací na displeji nebo nápovědu a nakonec tradiční koš pro mazání. Možná by někdo očekával více tlačítek, ale Olympus se nejspíše snažil vyjít vstříc amatérům a také tomu, aby tlačítka nepřekážela při držení a omylem jste nějaké nezmáčkli. Pokročilé uživatele zvyklé na ruční komfort ovládání přímými tlačítky tedy nejspíše zklame, neb se nevyhnete procházení menu, což samozřejmě zdržuje.

Olympus SP-550 UZ 9

Pohled shora a zezadu s otevřenou gumovou krytkou, větší náhled zde.

Olympus SP-550 UZ 10

Hlavní ovládací tlačítka

Na pravém boku je pak krytka na paměťovou kartu xD. Zespodu je pak malý reproduktor, který zvukem neoslní. Zklamáním je pouze standardní 1/4“ plastový závit na stativ umístěný mimo střed, který sice umožňuje snímat také panoramata, ale jeho rychlé opotřebení je nevyhnutelné. Velká dvířka pro 4 tužkové AA baterie jsou proti otevření chráněna ještě zámkem, což je dobré zajištění.

Olympus SP-550 UZ 11

Pohled na levý bok, větší náhled zde.

SP-550 UZ podporuje přímý tisk pomocí DPOF, Direct Print nebo PictBridge. Exif informace ke snímkům jsou ve formátu 2.21. Při spojení s PC používá Storage Class, tedy funguje jako externí paměťové zařízení USB.

Olympus SP-550 UZ 12

Pohled na pravý bok, větší náhled zde.

Celkové provedení fotoaparátu na mně působilo velmi kvalitně a poměrně bytelně. Výbava je slušná a nabízí také možnosti rozšíření o další příslušenství. Dokonce je možné dokoupit i dálkové ovládání RM-UC1.

Olympus SP-550 UZ 13

Celkový pohled zepředu, větší náhled zde.

Kvalitní objektiv s velkým rozsahem

Hned na začátku vás zaujme výrazný objektiv dominující celému tělu s ohromným rozsahem ohniskových vzdáleností 4,68-84,24 mm (odpovídá 28-504 mm ekvivalentu kinofilmu) a tedy osmnáctinásobnému zvětšení. Je to opravdu rekordní rozsah od velice slušného širokáče až po opravdový telezoom, který nabídne zhruba 40 posuvných kroků. Obsahuje plných 14 čoček v 11 skupinách s 4 asférickými členy a 2 ED členy s nízkou disperzí pro minimalizaci barevné vady. Světelnost objektivu je také slušná a minimální clonová čísla jsou 2,8 - 4,5 v závislosti na ohniskové vzdálenosti. Není to sice žádný zázrak, ale zároveň to rozhodně není špatné, uvážíme-li extrémní rozsah zoomu, i když např. Panasonic FZ20 má clonové číslo 2,8 v celém rozsahu zoomu 36 - 432 mm ekvivavalentu kinofilmu. Maximální clonové číslo 8 je poměrně nízké, čekal bych raději 11, ale v této třídě je běžné. Objektiv má navíc možnost použití předsádek a filtrů. Závit pro redukce má průměr 48,4 mm.

Olympus SP-550 UZ 14

Velmi hezký dvoutubusový objektiv, větší náhled zde.

Objektiv se vysouvá od 2,5 cm na širokém konci až do asi 6,5 cm na dlouhém konci. To je rozumný rozsah. Zoomování je středně rychlé, od konce do konce trvá kolem 3 s. Někomu může chybět ruční ovládání jako to má např. FujiFilm u svých ultrazoomů. Je to ale otázka zvyku a preferencí. Motůrky nejsou hlučné, ale ani tiché, takže slyšet trochu jsou, nicméně nepůsobí nikterak rušivě.

Olympus SP-550 UZ 15

Objektiv při ohniskové vzdálenosti 4,68 mm (28 mm u kinofilmu) - minimální vysunutí, větší náhled zde.

Olympus SP-550 UZ 16

Objektiv při ohniskové vzdálenosti 84,24 mm (504 mm u kinofilmu) - maximální vysunutí, větší náhled zde.

Olympus rozlišuje dva druhy digitálního zoomu (zvětšení) a to detailní (fine zoom) ve formě výřezu až 1,5× a tradiční digitální zoom až 5,6×. Současně s optickým tak můžete dosáhnout až 100,8-násobného zoomu, ovšem kvalita je již značně snížena.

zoom 1x

Ohnisková vzdálenost 4,68 mm (ekvivalent 28 mm), větší náhled zde.

zoom 10x

Ohnisková vzdálenost 46,71 mm (ekvivalent 280 mm, 10×zoom), větší náhled zde.

zoom 18x

Ohnisková vzdálenost 84,24 mm (ekvivalent 504 mm, 18×zoom), větší náhled zde.

zoom 27x

Detailní zoom (fine zoom) (1,5×504 mm = 756 mm, 27×zoom), větší náhled zde.

zoom 100,8x

Digitální zoom (digital zoom) (5,6×504 mm = 2822,4 mm, 100,8×zoom), větší náhled zde.

Stabilizovat obraz je nutné

Olympus SP-550 již nabízí tzv. duální stabilizátor obrazu, jelikož kromě optické stabilizace založené na posuvu CCD čipu využívá ještě režim zvýšení citlivosti, ovšem ta se pravou stabilizací nazvat nedá, jde spíše o marketingový trik. Olympus optický stabilizátor obrazu použil již u modelů C-2100 UZ a E-100 RS, ale ty byly založeny na principu plovoucí čočky. Tento typ stabilizátoru je tedy u Olympusu nový. Stabilizátor v testech obstál, jeho použití má smysl a umožňuje pořídit relativně ostré snímky i na nejdelším ohnisku přímo z ruky. Mezi stabilizátory založenými na posuvu CCD čipu patří k těm vydařenějším, nicméně jeho rozsah se mi jevil mírně nižší než např. u Panasonicu a jeho Mega O.I.S. Opět se ukazuje, že optický stabilizátor na základě plovoucích čoček vykazuje obvykle o něco lepší výsledky. Nicméně i ten od Olympusu umožňuje použití delších časů zhruba třikrát. S časy okolo 1/30 s na nejdelším ohnisku si však již neporadil. Je tedy dobré za horšího světla a použití velkého zvětšení pevně držet fotoaparát v rukou nebo raději použít stativ či pevnou podložku a optický stabilizátor vypnout. Za dobrého světla však pokryje celý rozsah zoomu poměrně spolehlivě. Navíc po namáčknutí stabilizuje i obraz v náhledu a nejen při samotné expozici. Více o stabilizátorech obrazu se dozvíte zde.

bez stabilizace

Výřez 7 MPx snímku na maximálním zvětšení bez stabilizace (ekv. 504 mm kinofilmu), F4,5, 1/400 s, ISO 80.

se stabilizací

Výřez 7 Mpx snímku na maximálním zvětšení se stabilizací (ekv. 504 mm kinofilmu), F4,5, 1/400 s, ISO 80.

Bude stačit rozlišení?

Použitý malý snímací CCD čip s úhlopříčkou 1/2,5“ (10,2 mm) s rozlišením 7,4 megapixelů je dnes již běžný, využitelných má pouze 7,1 megapixelů a při formátu 4:3 nabídne maximální rozlišení 3072×2304, které je dostačují pro většinu lidí. Ovšem velikost čipu bych uvítal alespoň 1/1,8“, neb u takto malých čipů je velikost světlocitlivých buněk (pixelů) natolik nízká, že se dá očekávat vyšší šum a menší dynamický rozsah. Uvidíme, jak se to projeví na fotografiích.

Dynamický rozsah

Dynamický rozsah snímacího čipu v protisvětle, větší náhled zde.

Kromě maximálního rozlišení nabízí Olympus tradičně široký výběr rozlišení v poměru 4:3 3072×2304 (7 Mpx, SHQ, HQ), 2560×1920 (5 Mpx, SQ1), 2304×1728 (4 Mpx, SQ1), 2048×1536 (3 Mpx, SQ1), 1600×1200 (2 Mpx, SQ2), 1280×960 (1,2 Mpx, SQ2), 1024×768 (0,8 Mpx, SQ2) a 640×480 (0,3 Mpx, SQ2) a jak je u Olympusu již delší dobu zvykem také jeden v poměru 3:2 - 3072×2048 (6,3 Mpx, SHQ, HQ) či 16:9 1920×1080 určený pro HD rozlišení televizí 1080p. Snímky se ukládají ve tradičním formátu JPEG ve dvou úrovních komprese (nízká či standardní) nebo surovém formátu RAW, případně obojím současně. Možnost ukládání v bezztrátovém TIFF tu sice není, ale to není příliš na závadu.

Mimo statických fotografií nabízí Olympus již tradičně také záznam mono ozvučeného videa a to ve dvou rozlišeních 640×480 (SHQ, HQ) a 320×240 (SQ1, SQ2) při 30 resp. 15 snímcích za sekundu. Při natáčení videa není bohužel možné zoomovat a stabilizace je možná pouze s vypnutým zvukem. Video je možné natáčet až do zaplnění kapacity paměťové karty, ale v maximálním rozlišení pouze v případě, že máte rychlou xD kartu typu H, jinak jste omezeni pouhou 15 sekundovou délkou. Video je zaznamenáno tradičně ve formátu Quick Time Motion JPEG, který je zapouzdřen do AVI souboru. Zvuk je možné nahrávat také ke každému snímku a ukládá se ve formátu WAWE. Pro záznam zvuku má citlivý mikrofon a pro poslech lze použít zabudovaný reproduktor.

Ostření se mu moc nedaří

Fotoaparát ostří v rozsahu 10 cm–nekonečno na krátkém a 1,2 m až nekonečno na dlouhém konci ohniskové vzdálenosti objektivu. Při zapnutí funkce makro je možné zaostřit od 10 cm nebo v supermakru při pevně nastaveném zoomu (asi 3-krát) dokonce od 1 cm. Praktický test však ukázal, že na tak blízkou vzdálenost je velmi obtížné zaostřit jak automaticky tak manuálně už za mírně horšího světla. Při krátké vzdálenosti objektiv předmět částečně stíní a stejně tak pomocné světlo autofocusu. Režim supermakro měl s ostřením velký problém v tmavším interiéru, navíc u něj nelze použít blesk ani zoom a jeho použití je tedy omezené. Také na nejdelší ohniskové vzdálenosti nebyl v ostření vždy úspěšný a někdy nezaostřil dobře, patrně mu dělá problémy horší přenos kontrastu.

Ostření fotoaparátu je automatické nebo manuální. Olympus používá pasivního autofocusu TTL iESP na základě detekce nejlepšího kontrastu. Ostřit je možné jednotlivě po namáčknutí spouště do půlky, prediktivně pohybující se předmět nebo plynule (kontinuálně), kdy ostří po celou dobu. Používá 143 zaostřovacích bodů v matici 11×13 s možností ručního výběru. Pokud použijete manuální ostření, objeví se malý zvětšený náhled na záběr uprostřed a tradiční stupnicí vzdálenosti na okraji. Jeho použití je však limitováno pomalými přejezdy a špatně viditelnou ostrostí na výřezu obrazu, která je typická pro manuální ostření u většiny kompaktů i ultrazoomů. Navíc ručnímu ostření by výrazně pomohl zaostřovací kroužek na objektivu, který však bohužel chybí. Ostření je tedy znatelně méně pohodlné než u ultrazoomů FujiFilm, Panasonic Lumix FZ30 či FZ50, Samsung Digimax Pro 815 ad., kde se dá manuálně ostřit otáčením kroužku. Pro autofocus za horších světelných podmínek používá pomocné červené světlo. Jeho umístění je však nevhodně blízko objektivu, takže je velká část zastíněna objektivem a to zejména při makru. Na dlouhém ohnisku je také použití omezené, protože jeho dosah je malý a lze ho použít jen do malé vzdálenosti několika metrů. Ostření za horších světelných podmínek je navíc poměrně pomalé a ne vždy úspěšné. To je však neduh většiny kompaktních fotoaparátů a ultrazoomů s pasivním autofocusem.

zlatý déšť

Zlatý déšť, větší náhled zde.

sedmikrásky makro

Makro (exteriér), větší náhled zde.

brouček supermakro

Supermakro (exteriér), větší náhled zde.

lev makro

Makro (interiér), větší náhled zde.

lev supermakro

Supermakro (interiér), větší náhled zde.

Pozor na správnou expozici

K měření expozice fotoaparát využívá inteligentní ESP multisegmentové měření, středově vážené nebo bodové měření, které fungují poměrně dobře. Expozici je možné kompenzovat v rozsahu +/- 2 EV s krokem 1/3 EV a je zde nabídnut také expoziční vějíř (bracketing) pro 3 nebo 5 snímků s krokem 1/3, 2/3 nebo 1 EV. Dynamický rozsah je pouze průměrný a může za to malý čip. Méně náročným však vystačí a jeho omezení budou znát zejména v protisvětle a v místech, kde je třeba současně prokreslit velmi světelně odlišné oblasti snímku se stíny i jasy. Na testovacím obrázku je vidět srovnání jednotlivých měření. Při měření se zdůrazněným středem byla expozice odvozena ze světlé oblasti oblohy kolem středu, což vedlo k podexponovaní stínů, v případě ESP si už poradil lépe a stíny jsou již o trochu lépe exponované a zároveň je ještě vidět kresba oblohy v jasech, v případě bodového měření pro věže byly stíny exponovány nejlépe, ale naprosto přeexponovaná (přepálená) obloha celkový snímek kazí. Je tedy dobrým kompromisem prostřední obrázek, kdy multisegmentové měření uspěje ve většině situací. Kromě volby měření je také vhodné změnit jas snímku pomocí korekce expozice, tak abyste dosáhli optimální hodnoty, případně využít expozičního vějíře (bracketingu). Nechybí ani kontrola přeexponovaných nebo podexponovaných částí snímku, které se zobrazí červeně resp. modře.

expozice

Porovnání režimů měření expozice s histogramem, větší náhled zde.

Použitá závěrka je hybridní (tedy elektronická i mechanická) a umožňuje volit expoziční časy od 15 - 1/2000 s v závislosti na zvoleném režimu (v Auto, Program, S a A režimu bohužel jen 1/1000 - 1/2 s, s redukcí šumu až 4 s). Pouze v případě plného manuálu je k dispozici až 15 s a režim Bulb (trvale otevřené závěrky) až do délky 8 minut (480 s), který se hodí zejména na noční snímky. Navíc fotoaparát nabízí též intervalové snímání. To umožňuje vyfotit sled 2-99 snímků s délkou intervalu mezi snímky od 1-99 minut po minutách. Výborně se hodí při záznamu nějakého delšího děje a jeho průběhu (např. rozkvétání poupěte růže apod.), z kterého pak lze udělat animaci. Rozsah clonových čísel je poměrně malý a to 2,8-8 na nejkratší a 4,5-8 na nejdelší ohniskové vzdálenosti objektivu.

Ach ten šum a vyhlazené detaily

Olympus značně rozšířil rozsah citlivosti čipu a kromě automatického nastavení nabízí také ruční nastavení. K dispozici je ISO 50, 100, 200, 400, 800 a 1600, v 3 Mpx a nižším rozlišení navíc také ISO 3200 či dokonce ISO 5000. Také je možné zvolit automatický režim vysoké citlivosti, která slouží k zamezení rozmazání snímku při horších světelných podmínkách. Šum poměrně rychle roste a projevuje se zejména ve stínech, v jasech není příliš znát, na ISO 50 je jemný, ISO 100 slabý, od ISO 200 je již znát znatelněji a je střední, na ISO 400 vzrůstá a objevuje se také výraznější barevný šum, ISO 800 vykazuje již značný šum a na ISO 1600 je již vysoký a ztrácí se prudce kresba, ISO 3200 a 5000 jsou díky nižšímu rozlišení o něco méně zašumělé, což je způsobeno silným vyhlazováním šumu po přepočtu na nižší rozlišení, na druhou stranu znatelně mizí kresba a detaily. Šum však je v celém rozsahu poměrně přirozený a převážně jasový než barevný. Fotoaparát nabízí možnost zapnutí redukce šumu, ovšem pouze pro časy delší než 1/2 s.

Použití ISO 800 nebo 1600 je spíše nouzové a silně se podepíše na kvalitě obrazu, zejména na jasovém šumu, sníženém dynamickém rozsahu, kresbě nebo detailech snímku. Vřele bych doporučil venku za dobrého světla nastavit ISO 50, neb na ISO 100 je již drobný šum docela znát a automatika obvykle nastaví citlivost právě okolo ISO 100, což je docela škoda. Pokud však tisknete jen malé formáty fotografií, tak se šumu do ISO 200 příliš obávat nemusíte, nevybočuje ze standardu většiny kompaktů a fotoaparátů s 7 Mpx čipem o velikosti 1/2,5“.

šum stín

Porovnání úrovně šumu ve stínech od ISO 50 do ISO 5000, větší náhled zde.

šum jas

Porovnání úrovně šumu ve světlech od ISO 50 do ISO 5000, větší náhled zde.

šum v barvách

Fotografie při cloně F2.8 a na nejširším ohnisku 4.68 mm (28 mm ekv. kinofilmu) od citlivosti ISO 50 do ISO 5000 ve výřezu z plného rozlišení ve větším náhledu zde.

Prima funkce a režimy

Otočný volič nabízí několik režimů: Auto (automatický režim určený začátečníkům, kde si téměř vše nastaví fotoaparát sám), Program (programový režim, kde si můžete volit více ručních nastavení), dále režimy A - priority clony nebo S - priority času, My modes (moje nastavení), Guide (průvodce snímání), Video (pro natáčení videa) a Preview - režim prohlížení snímků a videa. Nabízí celkem úctyhodných 23 scénických nebo kreativních režimů usnadňujících snímání v různých situacích: Portrét, Krajina, Makro, Noční snímky, Sport, Párty / Uvnitř, Noční portrét, Pláž / Sníh, Ohňostroj, Kopie, Krajina – Portrét, Autoportrét, Pod vodou / voda, Svítání, Svíčka, Za sklem, Spící obličej, Aukce, Sestřenice, Podvodní makro. Také nabízí digitální programy: Rámečky, Panorama, Výřezy, Kopie, Editace fotografií, Editace videosekvencí, Histogram, Reálný histogram, Digitální lupa, Zvukové poznámky, Automatická redukce šumu, Pixel Mapping, TruePic Turbo nebo digitální filtry: Černobíle, Sepia, Stupně ostrosti, Stupně kontrastu, Stupně jasu, Barevná saturace.

V případě použití My modes je možné uložit až 4 různá nastavení, Guide zase šikovně provede snímáním, poradí a nastaví patřičné hodnoty a volby dle toho, co chcete fotografovat. Scénické režimy umožní fotografovat nesmírnou spoustu situací a jsou velmi vhodné pro začátečníky.

Pro fotografování portrétu lze využít scénický režim Portrét. Ten nastaví minimální clonové číslo pro co nejmenší hloubku ostrosti. S pleťovou barvou si poradil celkem dobře, i když ne zcela vždy a pro přesnější výsledek si budete muset pohrát s vyvážením bílé nebo saturace barev apod. Pro většinu lidí bude tento výstup však dostačující. Nehledě na to, že je možné si dobře pohrát s hloubkou ostrosti a využitím dlouhých ohniskových vzdáleností objektivu ji lze velmi dobře snížit podobně jako u zrcadlovek. Umožňuje tedy, aby ostrý byl jen obličej a pozadí bylo dostatečně rozmazané, což s digitálními kompakty s malým snímacím čipem a rozsahem zoomu je prakticky nemožné dosáhnout. I pleťová barva při použití bleskem je celkem přirozená, jak je vidět na testovacím snímku dole.

pleťovka

Portrét bez blesku, ISO 160, F4.5, 1/320 s, 49.31 mm (295 mm ekvivalent, 10,5x zoom) a pleťové barvy na makru s bleskem, větší náhled zde.

Vyvažujte bílou ručně, aby bílá bílá byla

Také vyvážení bílé je kromě automatického možné vybrat z více možností, celkem 6 předvoleb (Slunečno, Zataženo, Žárovka, Výbojka 1, 2 a 3) a dále je zde režim uživatelské vyvážení bílého pomocí ruční volby neutrálního bodu. Případně je možné barevně vyvážit i jemným barevným posunem v rozsahu +/- 7 stupňů (od modré k červené). Bracketing (vějíř) vyvážení bílé, který by nabídnul sérii za sebou jdoucích barevných snímků a umožnil výběr nejvydařenějšího bohužel nenabízí.

S vyvážením bílé se však tento fotoaparát trochu trápí, automatika funguje rozumně dobře pouze při denním světle a nejlépe venku, žárovkové i zářivkové osvětlení je posunuto do teplejších odstínu žlutooranžové a je třeba nastavit přednastavený režim Žárovka nebo Výbojka/Zářivka, kdy je již podání téměř přesné, případně si můžete pomoci ručním nastavením bílé. Také při použití blesku je v některých případech v interiéru lepší si přednastavit režim Zářivky/Výbojky, jinak se dočkáte nemilého překvapení. Toto je problém ovšem většiny fotoaparátů včetně amatérských zrcadlovek, a tak vyvážení bílé se stává téměř nutností za umělého osvětlení.

vyvážení bílé žárovka

Vyvážení bílé v žárovkovém světle, větší náhled zde.

vyvážení bílé světlo

Vyvážení bílé v denním světle, větší náhled zde.

Dvacet fotek jedním dechem

Samospoušť nabízí dva režimy, krátkou 2 s a dlouhou s 12 s prodlevou. Sériové snímání nabízí v plném rozlišení s rychlostí 1,2 snímků za sekundu s maximálně 7 snímky. V 3 Mpx rozlišení lze vyfotit až 15 snímků rychlostí 7 snímků za sekundu a v 1,2 Mpx rozlišení až 20 snímků s rychlostí 15 snímků za sekundu. V tomto režimu lze také použít funkci Pre-Capture, kdy se při namáčknutí spouště do paměti uloží průběžně 5 po sobě jdoucích snímků a při samotné expozici poté dalších 15 snímků. Celkem tedy max. 20 snímků v jednom sledu, ale pouze v rozlišení 1280×960. Mimo to je tu i režim sériový s autofocusem, kdy je každý snímek v sérii samostatně zaostřen, rychlost se však sníží na 0,7 snímků za sekundu a počet na 3 v řadě.

série

Série 20 snímků s funkcí Pre-Capture a rychlostí 15 snímků/s, větší náhled zde.

Kam blesk nedosáhne?

Blesk je vestavěný, výklopný pomocí tlačítka. Nabízí 6 režimů: Automatický, Proti červeným očím, Vypnutý, Stále zapnutý, Stále zapnutý s redukcí červených očí a Pomalá synchronizace. Využívá měření E-TTL a dosah blesku 0,3-4,5 metru na širokoúhlém konci a 1,2-2,8 m u telezoomu objektivu (patrně to však platí pro citlivost ISO 200). Nedá se tedy použít pro makro či supermakro, kde je stíněný objektivem. Je ho také možné korigovat s krokem 1/3 EV s rozsahem od -2 do +2 EV. Konektory či sáňky pro blesk bohužel chybí, což vidím jako velkou chybu, neboť zabudovaný blesk nemá příliš vysoké směrné číslo a tedy jeho dosah a použití je omezené. Nabízí synchronizaci blesku na první (přední) nebo druhou (zadní) lamelu. V prvním případě je záblesk na začátku expozice při otevření první lamely a zdůrazní se budoucnost pohybu, v druhém na jejím konci při uzavírání druhé lamely, kdy se zvýrazní historie pohybu. Synchronizace na druhou lamelu lze použít pouze při expozičních časech delších než 1/200 s. Bohužel nejde přímo připojit externí blesk, nemá ani sáňky na blesk, ani možnost připojení blesku kabelem. Umožňuje pouze synchronizaci záblesku externího blesku pomocí režimu Slave s možností nastavení až 10 různých úrovní emise světla.

Olympus SP-550 UZ 17

S vyklopeným bleskem zepředu, větší náhled zde.

Olympus SP-550 UZ 18

S vyklopeným bleskem zboku, větší náhled zde.

Uložte si snímky rychle

Fotoaparát obsahuje 20 MB vnitřní paměti. Fotografie a video se ukládá na eXtreme-Data (X-Data, xD) kartu, která v současnosti existuje ve třech typech: S – standardní (kompatibilní se všemi typy fotoaparátů na xD karty), M – vysokokapacitní (rychlejší a s vyššími kapacitami, které ovšem nejsou kompatibilní se všemi fotoaparáty) a H – vysokorychlostní (asi 2-3 krát rychlejší než typ M, poznají se podle tyrkysové barvy popisku). Některé karty mají i funkci Panorama označené na konci P pro panoramatické snímky. V současnosti je maximální kapacita 2 GB a teoretická je 8 GB. Nicméně ceny xD karet jsou bohužel vyšší než SD nebo CF karet, také jejich kompatibilita s jinými zařízeními je minimální, což bych viděl jako hlavní nevýhodu.

xD karty

Typy paměťových karet použitelných u Olympusu SP-550 UZ.

Rychlostí rozhodně neoslní

Olympus SP-550 UZ nepatří mezi pohotové přístroje, jeho rychlost patří spíše k průměru a někomu to nemusí stačit. Je to daň velikému rozsahu ohniskových vzdáleností objektivu a použití standardních pasivních ostřících mechanismů založených na detekci kontrastu. Zpomaluje také důkladnější měření expozice iESP a vyvážení bílé. Při ručním nastavení těchto hodnot se snímání urychlí, ale většina uživatelů stejně bude nejčastěji používat automatický režim, proto se podrobnému testu rychlostí při manuálních nastaveních nevěnujeme.

V našem testu byla nastavena maximální kvalita a rozlišení v JPEG formátu a byla použita běžné dodávaná 256 MB xD karta typu M. Při použití nižších rozlišení, stupňů kvality či ukládání na vysokorychlostní karty H nebo vnitřní paměti očekávejte kratší dobu a mírně rychlejší běh.

Zapnutí do stavu připraveného k fotografování trvá v průměru 2,8 s a stejně tak vypnutí 2,4 s. Na vině je pomalejší vysouvání a zasouvání objektivu. Pokud chcete fotoaparát zapnout k prohlížení snímků, počkáte si 3,4 s, než se snímek objeví, to ovšem závisí na rychlosti paměťové karty a velikosti snímků, není tedy problém se dostat i pod 2 s při jiném rozlišení a použití rychlejší vnitřní paměti či xD karty. Zoomování od širokoúhlého do dlouhého konce za 2,8 s není také nejrychlejší, ale když vezmeme v potaz 18-násobný rozsah zvětšení od 28-504 mm ekvivalentu kinofilmu, tak to není zas tak špatný výsledek. Návrat zpět je ještě pomalejší a trvá 3,2 s. Rychlost pořízení prvního snímku od zapnutí silně závisí na světelných podmínkách a nastavení. V našem testu se při různém světle průměrně pohybovalo kolem 3,7 s, což je dosti nízká hodnota. Se zobrazením na displeji to bylo dokonce okolo 4,5 s. Je to dané zejména pomalejším ostřením v horších světelných podmínkách či v tmavším interiéru.

Také použití přisvětlovacího paprsku autofocusu pořízení snímku zpomalí o několik dalších desetin sekundy. Na druhou stranu umožní zaostřit za světelných podmínek, kdy by to bez něj nebylo automaticky možné. Je tedy třeba počítat s tím, že na akční a sportovní foto není příliš vhodný zejména díky pomalejšímu ostření. Tam je lepší užít sekvenční snímání a pak si vybrat nejlepší fotografii. Na druhou stranu pro většinu situací je rychlost fotografování dostatečná. Pro rychlejší snímání je třeba vhodně využívat předostření nebo některý speciální režim fotoaparátu.

Samotné testy rychlosti byly pořízeny se zapnutým autofocusem a multisegmentovým měřením expozice iESP. Při jiném nastavení se tedy mohou hodnoty lišit o desetiny sekund i více. Hodně záleží na světelných podmínkách a také zvoleném režimu snímání.

Tabulka uvádí průměrné hodnoty získané při standardním snímání za podmínek uvedených výše. Nelze je tedy brát jinak než orientačně a při jiném nastavení a typu snímku je možné získat mírně nebo i znatelněji odlišné hodnoty, s čímž se musí počítat.

Režim

Délka (s)

Zapnutí pro foto

2,8

Vypnutí z foto

2,4

Zapnutí pro prohlížení

3,4

Vypnutí z prohlížení

2,2

Zoomování do tele

2,8

Zoomování zpět

3,2

První foto od zapnutí

3,7

První foto k zobrazení

4,5

Druhé foto od zapnutí

6,3

Foto s autofocusem a iESP

0,8-1,8

Foto s namáčknutím

0,1-0,4

Sekvenční snímání

1,0

Ukládání fotografie trvá také poměrně dlouho a závisí na rozlišení, kvalitě a rychlosti použité paměťové karty. Po pořízení snímku se fotografie zobrazí na displeji do 0,5 s, ukládání se prodlouží na průměrných 2-4 s. Při snímání do RAW formátu trvá ukládání ještě déle a může se protáhnout i přes 10 s.

Sekvenční snímání v maximálním rozlišení a kvalitě SHQ zhruba 1 snímek za 1 sekundu, což není žádný zázrak. Maximální počet snímků v sérii je pouze 4. Ovšem v nižších rozlišeních je možné se dostat na lepší hodnoty. Například při použití rychlého režimu snímání v rozlišení 1280×960 je rychlost skutečně 15 snímků za sekundu.

Snímek JPEG v nejlepší 7 Mpx SHQ kvalitě má kolem 3,5 MB a v standardní 7 Mpx HQ kvalitě pak asi 1,3 MB. U RAW musíte počítat asi s 10,5 MB. Snímky se ukládají ve tvaru PMDD####.jpg, kde M je měsíc, DD je den a # jsou číslo od 0001 – 9999. Po výměně paměťové karty se počítá znovu od začátku.

Za co ještě utratit?

Kromě paměťové karty lze k Olympusu SP-550 UZ pořídit celou řadu dalšího doplňkového příslušenství: adaptér CLA-10 pro širokoúhlou předsádku WCON-07 a telekonvertor TCON-17. WCON-07 nabízí přepočet ohniskových vzdáleností 0,7-krát a TCON-17 1,7-krát a mají závit 55 mm, společně tak pokryjí rozsah ohniskových vzdáleností od 19,6 až 857 mm. Dále nabízí AC adaptér C-8AC se síťovým zdrojem 6,5 V, rychlonabíječku BU-90SE pro čtyři Ni-MH AA nebo dva AAA akumulátorů, s dobou nabíjení 2 hod, 4×Ni-MH AA 2300 mAh, pouzdro na akumulátory nebo lithiový blok LB-01E nahrazující 2xAA baterie, které jsou vysokokapacitní a nenabíjecí. Také si můžete dokoupit podvodní pouzdro PT-037, které je vodotěsné až do hloubky 40 m a originální kožené pouzdro Olympus.

Olympus SP-550 UZ 19

Pro napájení slouží 4 kusy AA baterií, větší náhled zde.

Jak je na tom s výdrží?

Výdrž nabitých baterií hodně závisí na jejich kapacitě, nabití a hlavně také způsobu používání. Podle standardu CIPA vydrží až 530 snímků. V případě 4 AA baterií Ni-MH o kapacitě 2300 mAh a při rozumném používání můžete počítat s 300-600 snímky na jednu nabitou sadu. Je však třeba uváženě omezit používání blesku a LCD displeje a také zapnutého stabilizátoru, jinak se můžete snadno dostat i pod 200 snímků. Přesto si za spotřebu Olympus zaslouží pochvalu. Nabíjet lze také v dodávané 4 hodinové nabíječce B-90SU.

Olympus SP-550 UZ 20

Výdrž na baterie je spíše nadprůměrná, ale jen za určitých podmínek, větší náhled zde.

Testování kvality obrazu

Pro základní přehled o vadách a rozlišení byl použit testovací obrazec ISO 12233 a USAF 1951. Testováno bylo jen pro základní představu o kvalitě obrazu na obou koncích zoomu, použité obrázky neslouží tedy k interpretaci přesných laboratorních výsledků. Na krátkém (širokoúhlém) konci (ekvivalentním 28 mm na kinofilmu) vykazoval objektiv soudkovité zkreslení asi 1,4 %, na dlouhém (odpovídající 504 mm na kinofilmu) naopak poduškovité zkreslení asi 0,5 %. Obojí jsou vzhledem k rozsahu zoomu pěkné hodnoty, které umožňují fotografovat v celém rozsahu bez větších omezení.

Rozlišení je dobré ve vertikálním i horizontálním směru a kresba klesá směrem k rohům. Trochu více trpí i rozlišení šikmých čar. Mírně lepší kresba a rozlišení je na širokém konci, ale kvalitní je též na dlouhém konci. U krajů a rozích čipu se kromě mírného poklesu ostrosti a kresby objevuje zejména znatelná barevná vada v podobě zelenožlutých a fialových nebo modrozelených a červenavých rušivých kontur. Výraznější je na dlouhém ohnisku. Rozlišení u druhého testovacího obrazce dosahovalo solidní hodnoty skupiny čísel 1. V tabulce je uvedena skupina/číslo, kde šly čáry ještě spolehlivě rozlišit na 3 oddělené. Znatelně je vidět mírně horší rozlišení na dlouhém konci.

Ohnisko a rozlišení

Vertikální čáry

Horizontální čáry

4,68 mm, střed (F2,8/F5,6)

1/6

1/6

4,68 mm, roh (F2,8)

1/6

1/6

84,24 mm, střed (F4,5)

1/4

1/5

84,24 mm, roh (F2,8)

1/4

1/3

Kresba je zhoršená zejména v rozích, je to vidět, jak na testovacích obrazcích, tak také na kresbě listů a stromů. Fotoaparát trpí také barevnou vadou, která je viditelná zejména na hranách a kontrastních přechodech a projevuje se jako fialové, modré,červenavé nebo zelenavé kontury podél hran zejména u okrajů snímku. Na běžných snímcích není naštěstí příliš viditelná. Naopak ve své třídě nabízí velmi dobré výsledky. Vinětace je patrná zřetelně, nicméně je to běžný jev a působí rušivě zejména na jednolitě osvícených a barevných plochách. Není to však nic dramatického, co by bránilo běžnému použití.

I přes uvedené vady je objektiv vydařeným a kvalitním kouskem, když uvážíme jeho rozsah zvětšení a použití. Objektivy ultrazoomu jsou vždy velkým kompromisem, Olympusu se však dané vady a nedostatky v obraze podařilo vyvážit tak, že žádná z uvedených vad vysloveně nekazí celkový dobrý dojem. Kresba a rozlišení je velmi dobré. Střed obrazu je prokreslen dobře, okraje jsou znatelně horší vlivem různých optických vad objektivu nebo čipu, které se projevují zejména u okrajů a v rozích. Ve svoji třídě ultrazoomu obstál na velmi dobrou. Omezení přináší spíše malý 7 Mpx čip, to se však projeví až v tmavších oblastech a za horšího světla. Za dobrých podmínek fotí však velmi dobře a neměl by být problém s kvalitou výtisků až do formátu A3.

test

Testovací obrazec ISO 12233, větší náhled zde.

test wide F2.8

f = 4,68 mm (28 mm ekv. kinofilmu), ISO 125, F2,8, 1/13 s, větší náhled zde.

test wide F5.6

f = 4,68 mm (28 mm ekv. kinofilmu), ISO 100, F5,6, 1/30 s, větší náhled zde.

test tele F4.5

f = 84,24 mm (504 mm ekv. kinofilmu), ISO 125, F4,5, 1/6 s, větší náhled zde.

test tele F4.5

f = 84,24 mm (504 mm ekv. kinofilmu), ISO 100, F4,5, 1/500 s, větší náhled zde.

střed wide

Rozlišení horizontální a vertikální na ohnisku 4,68 mm (28 mm ekv. kinofilmu), větší náhled zde.

střed tele

Rozlišení horizontální a vertikální na ohnisku 84,24 mm (504 mm ekv. kinofilmu), větší náhled zde.

roh wide

Rozlišení horizontální a vertikální na ohnisku 4,68 mm (28 mm ekv. kinofilmu) - roh, větší náhled zde.

roh tele

Rozlišení horizontální a vertikální na ohnisku 4,68 (28 mm ekv. kinofilmu) - roh, větší náhled zde.

větve

Kresba větví v protisvětle, větší náhled zde.

stromy

Kresba stromů v protisvětle, větší náhled zde.

aberace

Poměrně rozumná barevná vada (aberace), výřez ze 7 Mpx snímku 1:1.

Vyšehrad

Kostel na Vyšehradě s různou perspektivou, větší náhled zde.

mozaika 2

Kresba mozaiky, větší náhled zde.

reliéf

Kresba reliéfu, větší náhled zde.

rotunda

Rotunda na Vyšehradě, větší náhled zde.

Panenky

Kresba panenek, větší náhled zde.

Jednoduché ovládání a bohatá nabídka menu

Při ovládání fotoaparátu musíte pro většinu funkcí do menu, přímých ovládacích prvků je bohužel minimum. Potěší rychlé funkční menu, ve kterém bych však uvítal více voleb, pro většinu si musíte do hlavního menu. To je rozloženo do dvou úrovní, nejdříve si vybíráte mezi hlavními položkami v maximálně devítimístné matici obrázkových ikonek s popisem v závislosti na režimu a pak je zde tradiční nabídka funkcí pod sebou s volbami napravo od ní. Menu je celé v češtině, občas ne zcela přeloženo či správně, ale potěší. Na dvouúrovňové menu jsem si musel chvíli zvykat jako na vyskočení z něj postupným odklikáváním, které docela značně zdržuje. Uvítal bych raději nějaké rychlejší a přímější, ale Olympus dává spíše na uživatelskou přítulnost, přehlednost a design než rychlou dostupnost, což je dobré hlavně pro začátečníky než pro pokročilé fotografy. Časem se to však nebude zamlouvat nikomu. Bez manuálu se dá u něj obejít, ale chce to trochu trpělivosti a zkoumat, kde co najdete.

Na displeji se zobrazují potřebné informace dle módu zobrazení, tedy od pouze čistého obrazu až po hotové podrobnosti. Při fotografování tak můžete vidět nahoře orientační stav baterie, vedle pak expoziční režim, dále expoziční čas, clonové číslo a korekci expozice, poté NR jako zapnutá redukce šumu (Noice reduction) a značku zvoleného režimu blesku. V prostřední části vlevo se zobrazuje režim vyvážení bílé, zvolená citlivost a režim autofocusu. Zvolená oblast pro ostření je ohraničena obdélníkem vymezeným dvěma ohraničenými úsečkami. V dolní části se pak objevuje označení kvality komprese snímku, rozlišení nebo expoziční histogram, který je dokonce RGB, tedy současně ve všech třech barvách a vpravo dole je zeleně informace o množství zbývajících snímků v daném rozlišení a kvalitě. V modrém sloupečku pak graficky množství zaplněné paměti a jeho typ (tedy vnitřní paměť nebo xD). Aktivovat lze také tzv. přímý histogram, který zobrazí červeně přeexponovaná a modře podexponovaná místa.

Po namáčknutí spouště se v případě zaostření rozsvítí zelené kolečko a červeně označí, zda bude použit blesk či ne. V případě, že zelené kolečko bliká, tak není správně zaostřeno. Také se zvolí oblast ostření (ostřící bod), pokud je zapnutý režim iESP. Jako výborné považuji, že se ukazuje při náhledu také stupeň EV, který naznačuje, zda bude snímek přeexponovaný nebo podexponovaný. Umožní to patřičně korigovat expozici ještě před pořízením snímku. Pro snímání je možné zapnout svislé a vodorovné vodící čáry nebo vodící kříž, které pomáhají při kompozici. Při zapnutí manuálního ostření se vlevo objeví tradiční posuvné měřítko vzdálenosti a uprostřed náhledu zvětšený výřez obrazu. Zaostření tímto způsobem je však obtížné, neb z výřezu není lehké poznat vzhledem ke kvalitě, zda je správně zaostřeno. Navíc posun ostření je docela pomalý. Manuální ostření je tedy vhodné volit jen v případě nouze. Bohužel jsem se setkal s tím, že za špatného světla při makru to byla jediná možnost, jak zaostřit.

Kromě klasických expozičních režimů nabízí Olympus pěkně udělané scénické režimy, které projíždíte shora dolů a pro lepší představu jsou ještě uvozeny názorným obrázkem, pro amatéry je to jistě výhoda. Velice vydařený je český pomocník fotografování, který Vám přesně bod po bodu poradí a zároveň nastaví fotoaparát tak, aby byl optimálně nastaven pro konkrétní fotografický záměr. Ocení to zejména naprostý začátečníci, kteří by si jinak nevěděli rady a také se tím vyhnete případnému hledání v manuálu, takže se občas může hodit i zkušenějším. Tohle hodně chválím a sám jsem to občas použil při testování. Po čase Vás to však bude spíše zdržovat.

Tlačítko pro zapnutí a vypnutí stabilizátoru je uživatelsky nastavitelné pro další funkce (např. zámek autofocusu, expozice, volba rozlišení ad.), což je dobré, i když bych raději uvítal přímá tlačítka. Místo by se ještě našlo. Olympus se ale vydal trochu pomalejším směrem, zato však uživatelsky přívětivým hlavně pro začátečníky. Také neustálá nutnost potvrzování zdržuje, ale zase se vyhnete případným nechtěným zmáčknutím a omylům. Pro fotografy, kteří chtějí pohotovější ovládání je lépe zvolit modely jiných výrobců např. FujiFilmu, začátečníky a méně pokročilé amatéry zase lépe osloví právě Olympus. Zvuky lze naštěstí ztlumit nebo úplně vypnout, což umožní fotografování i v kostele nebo objektech, kde je rušivý zvuk nežádoucí.

Pokud jde o menu prohlížení fotografií, tak to je jedna lahůdka. Nabízí zobrazování po jednom snímků s různými stupni informací a histogramem, matici 2×2, 3×3, 4×4 nebo 5×5 a pak pěkný kalendář s měsíčními náhledy, kde si můžete prohlížet snímky podle dní, kdy byly nasnímány, zejména na dovolené toto velmi oceníte, chce to ale dostatečnou kapacitu paměťové karty. Jen bych vytknul, že kalendář začíná bohužel nedělí, je to škoda na jinak vydařeném českém menu. Každý snímek je možné zvětšit až 8 krát, ale nezlobil bych se, kdyby to šlo více. Ke snímkům lze dohrát zvuk s komentářem buď přímo po nasnímání nebo dodatečně v menu prohlížení, také je lze zamknout proti nechtěnému vymazání. Potěší i editace snímků přímo ve fotoaparátu s mnoha funkcemi, kde se dá doslova kouzlit, dokonce lze vyvolat i RAW soubor přímo ve fotoaparátu. Nastavit lze např. redukce červených očí, barevné filtry, korekce jasu a nasycení, vlastní rámečky a tvorbu kalendářů apod., ale toto je opravdu spíše jen pro vyzkoušení, neb většina lidí použije raději osvědčené editory v PC nebo Olympus Camedia Master pro RAW. Viděl bych to tak spíše jen nouzově, pokud nemáte k dispozici počítač a potřebujete snímky vytisknout nebo editovat co nejdříve.

K fotoaparátu je dodáván software Olympus Camedia Master v nové verzi 2.0. Je jednoduchý a pěkně ovladatelný a nabídne kromě vyvolání RAW a editace fotografií také možnost přehrávání firmware fotoaparátu. Při konverzi RAW do JPEG nabídne změnu expozice, vyvážení bílé, obrazového módu (barevný, černobílý a sépie), kontrastu, ostrosti, saturace, barevného prostoru a šumový filtr.Zamrzí však horší výsledky vyvolaného RAW snímku, které se rozhodně nevyrovnají kvalitním konvertorům Nikonu a Canonu, často nedosáhne kvality ani pořízeného JPEG snímku. Na vině jsou nedostatky v softwaru, snímek je moc měkký, jeví se až neostrý. Lepší výsledek je možné dosáhnout vypnutím filtru šumu a zvýšením ostření, ale i tak má do ideálu daleko.

Mezi nadstandardní funkce patří např. funkce hodiny a budík. Po stisknutí tlačítka Disp. a podržení po dobu několika sekund se na displeji objeví datum a čas budíku. Stisknutím Menu zase spustí demonahrávku s představením a vysvětlením vybraných funkcí. Hlasitost lze nastavit ve třech úrovních (vypnutá, nízká, vysoká). Dále si můžete vybrat startovní obrazovku, navolit různé další zvuky, jas displeje, zvuk budíku, typ mřížky ad.

Shrnutí výhod a nevýhod

Na závěr si v tabulce shrneme všechny důležité plusy a mínusy testovaného fotoaparátu.

Plusy (Pozitiva)

Mínusy (Negativa)

elegantní vzhled

ergonomické tělo s dobrým držením

velký rozsah ohniskových vzdáleností s 18-násobným zvětšením

širokoúhlý záběr odpovídající 28 mm na kinofilmu

kvalitní ultrazoom objektiv s rozumnou světelností

dobře fungující optický stabilizátor

kvalitní LCD displej i EVF hledáček

plné 100 % pokrytí obrazu LCD i EVF hledáčku

Bright Capture pro fotografování a natáčení videa za horších světelných podmínek

režim vysoké citlivosti až ISO 5000

histogram v RGB reálný, přímý i v režimu prohlížení

supermakro už od 1 cm

bohatá nabídka funkce

intervalové snímání

23 scénických režimů

vestavěný elektronický návod a průvodce fotografováním

možnosti náhledů a editací

bohaté příslušenství včetně předsádek a podvodního pouzdra

snímání do RAW i JPEG zároveň

rychlé sériové snímání 15 snímků za sekundu s funkcí Pre-Capture

menu v češtině

prodloužená doba záruky po registraci na 30 měsíců

méně přímých ovládacích prvků

zdlouhavější ovládání v menu

pomalé a méně přesné automatické ostření za horších podmínek

pomalejší snímání, zapnutí a vypnutí

nepohodlné a těžko ovladatelné ruční ostření

chybí sáňky a konektor na externí blesk

menší dosah blesku

malý čip s vysokým šumem

nepřesné automatické vyvážení bílé při žárovkovém světle

plná nabídka expozičních časů jen v plně manuálním režimu M

horší kvalita snímků za nepříznivých světelných podmínek

stále znatelná barevná vada zejména na dlouhém ohnisku

vyšší šum od ISO 400 do ISO 1600

výrazná ztráta kresby při vyhlazování šumu u vyšší citlivosti

plastový závit stativu

vyšší cena fotoaparátu i paměťových karet

video bez zoomování

stabilizace videa jen při vypnutém zvuku

video 640 × 480 jen 15 s se standardní xD kartou typu M

nepříliš kvalitní RAW konverze pomocí programu Olympus Camedia Master

V následující tabulce je orientační hodnocení kvality obrazu. Zvolil jsem váhování dle vlastního uvážení a hodnocení od 0 do 10. Po přepočtení jsem získal jednotlivé procentní body.Celková známka udává kvalitu obrazu.

Kvalita obrazu

Kritérium

Hodnocení

Procenta bodů

Kresba (10 %)

7/10

7

Rozlišení (10 %)

7/10

7

Ostrost (10 %)

7/10

7

Dynamický rozsah (20 %)

7/10

14

Šum (20 %)

6/10

12

Zkreslení (10 %)

7/10

7

Vinětace (10 %)

7/10

7

Barevná vada (10 %)

6/10

6

Celkem

7/10

67 %

V celkovém hodnocení fotoaparátu byl kladen největší důraz na kvalitu obrazu, rychlost a ergonomii ovládání. V tabulce jsou opět hodnocení od 0 do 10 a procentuální váha přepočtená na procentní body v závorkách.

Celkové hodnocení fotoaparátu

Kritérium

Hodnocení

Procenta bodů

Vzhled, design (5 %)

9/10

4,5

Velikost, hmotnost (5 %)

7/10

3,5

Kvalita provedení (5 %)

8/10

4

Ovládání a ergonomie (15 %)

7/10

10,5

Kvalita obrazu (30 %)

7/10

21

Výbava(10 %)

9/10

9

Funkce (5 %)

9/10

4,5

Provozní rychlost (15 %)

6/10

9

Výdrž na baterie (5 %)

8/10

4

Příslušenství (5 %)

8/10

4

Celkem

7/10

74 %

Poslední tabulka shrnuje nejdůležitější údaje k této megarecenzi.

Shrnutí: Olympus SP-550 UZ

Kategorie

EVF ultrazoom

Určení

rodina, příroda, cestování, univerzál

Třída

vyšší amatérská

Hodnocení

velmi dobrý fotoaparát

Proč koupit?

18×zoom od 28 mm ekvivalentu, stabilizátor obrazu, bohaté funkce, supermakro od 1 cm, pěkné provedení

Proč nekoupit?

vyšší šum, pomalejší ovládání, nízká rychlost, problémy ostření, chybí sáňky na blesk, vyšší cena

Doporučená cena

15 790 Kč

Běžná cena

13 990 Kč

Doporučená cena/výkon (Kč/%)

213

Běžná cena/výkon  (Kč/%)

189

Od kdy v prodeji?

březen 2007

Koupit či nekoupit?

Na závěr si shrneme odpověď na úvodní otázku, zda se jeho koupě vyplatí či ne.

Olympus SP-550 UZ 21

Jeho rekordní osmnáctinásobný zoom bude asi hlavním lákadlem pro zákazníky, větší náhled zde.

Pro koupi:

Olympus nabídnul funkčně velmi vybavený ultrazoom a rozsahem rekordní model, který výrazně předčil své předchůdce. Nabízí velmi dobře tvarované tělo a kvalitní snímky za většiny podmínek s univerzálním použitím. Potěší nejvíce začátečníky nebo mírně pokročilé amatéry, kterým nevadí procházení menu a využijí velmi vydařenou nápovědu snímání. Navíc má velké množství užitečných funkcí, které se postupně naučí používat. Tento fotoaparát je vhodný zejména na dovolenou, cestování a do přírody kde využijete nejvíce jeho vysoký rozsah zvětšení.

Proti koupi:

Pokročilé fotografy zvyklé na maximální kvalitu snímků nebo dobré ovládání nejspíše zklame. Olympusu SP-550 UZ se nevyhnulo několik nepříjemných nedostatků plastový závit na stativ, chybějící sáňky na blesk nebo malý počet přímých ovládacích prvků a tlačítek. Budete také muset překousnout pomalejší ovládání, ostření a rychlost snímání. Omezením v kvalitě obrazu typickou pro ultrazoomy se nevyhnete asi zde. Nakonec zamrzí poměrně vysoká cena, za kterou je nyní možné koupit i nejlevnější digitální zrcadlovky se setovým objektivem.

Konkurence:

V současné době je možné levněji zakoupit vyspělé ultrazoomy jako Panasonic Lumix DMC-FZ50 nebo FujiFilm FinePix S9600, které sice nenabídnou tak velký rozsah zvětšení, ale zase jsou rychleji ovladatelné a nabízí vyšší rozlišení snímků 10 Mpx. Za podobnou cenu lze pak dokonce pořídit základní sety digitálních zrcadlovek jako např. Nikon D40, Samsung GX-1L, Pentax K-110D, Olympus E-330, E-500 a další starší modely ve výprodeji. Neposkytují takový rozsah zvětšení v malém kompaktním těle jako ultrazoom a mimo E-330 se budete také muset obejít bez živého náhledu na LCD displeji, na druhou stranu jsou mnohem rychleji a lépe ovladatelné, mají kvalitní hledáček a nabízí lepší kvalitu snímků hlavně za horších světelných podmínek. Navíc si u nich užijete bohatší možnosti rozšíření do budoucna včetně využití výměnných objektivů, externích blesků apod.

Panasonic DMC-FZ50

Panasonic DMC-FZ50 - asi největší konkurence a dokonce levnější

Nikon D40

Nikon D40 - cenově výhodná digitální zrcadlovka

Výsledné rozhodnutí, zda potřebujete osmnáctinásobný zoom je však na každém z Vás. Ne každý ho totiž využije, ale stejně tak se najdou lidé, kteří ho využijí naplno a dlouho na takový fotoaparát čekali.

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Nyní startuje naposledy

v diskusi jsou 3 příspěvky

28. března 2024  15:36

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 30 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...