Sony Cyber-shot DSC-H9

Sony Cyber-shot DSC-H9

Megarecenze: Sony Cyber-shot DSC-H9 – ultrazoom s nočním focením

  • 53
Model Sony Cyber-shot DSC-H9 je nejvyšším modelem ultrazoomů řady H. Přináší především pěkný patnáctinásobný rozsah zoomu, optický stabilizátor obrazu, velký 3” výklopný LCD displej a režim NightShot pro fotografování v úplné tmě.

Ultrazoomy u Sony

Firma Sony není na trhu ultrazoomů žádným nováčkem, již v listopadu 1998 nabídla zajímavý model Sony Mavica FD-91 s 14-násobným optickým zoomem a rozsahem ohniskových vzdáleností ekvivalentním kinofilmovým 37 až 518 mm. Aby toho nebylo málo, měl ještě krásný rozsah světelnosti F1,8-3,2 a CCD čip s úhlopříčkou 1/3" a 0,8 Mpx (megapixelů) reálného nebo 0,7 Mpx efektivního rozlišení, což odpovídá max. rozlišení snímku 1024×768. Na svoji dobu nabídnul velký 2,5" LCD displej a ukládání snímků na 3,5" diskety o kapacitě 1,44 MB. Hned následující rok v březnu 1999 přišly na trh další ultrazoomové modely: Sony Mavica FD-88 (8×zoom, 1,3 Mpx) a Sony Mavica FD-73 (10×zoom, 0,3 Mpx) a o necelý rok později v únoru 2000 ještě Sony Mavica FD-95 (10×zoom, 2,1 Mpx) a Sony Mavica FD-90 (8×zoom, 1,3 Mpx).

Skutečnou novinkou se v červnu 2000 stala Sony Mavica CD1000 (10×zoom, 2,1 Mpx), která jako novinku nabídla ukládání na 8 mm CD-R média. Poté se s ultrazoomy skutečně roztrhl pytel a v únoru 2001 následovaly další tři ultrazoomové modely: Sony Mavica FD-97 (10×zoom, 2,1 Mpx), Sony Mavica FD-92 (8×zoom, 1,3 Mpx) a Sony Mavica FD-75 (10×zoom, 0,3 Mpx).

K úspěšné řadě Mavica uvedla v srpnu 1999 Sony navíc novou vlajkovou řadu F. Prvním modelem se stal Sony DSC-F505 (5×zoom, 2,1 Mpx), v dubnu 2000 se objevil ve vylepšené verzi model Sony DSC-F505V (5×zoom, 3,3 Mpx). Nadílka modelů pokračovala i zde a v srpnu 2001 byl vydán model Sony DSC-F707 (5×zoom, 5,2 Mpx), později vylepšený v září 2002 nástupcem Sony DSC-F717 (5×zoom, 5,2 Mpx). Oba modely nabídly funkci NightShot pro noční fotografování pomocí záznamu infračerveného záření.

Velkým přelomem byl v srpnu 2003 vydařený model Sony DSC-F828 (7×zoom, 8,3 Mpx) s kvalitním rozsahem objektivu 28-200 mm ekvivalentu kinofilmu, skvělou světelností F2,0 - 2,8 a optikou od Carla Zeisse. Jako novinku přinesl nový čtyřbarevný RGBE filtr CCD čipu, který měl vylepšit barevné podání. Nevýhodou bylo, že její 8Mpx čip trpěl dosti velkým šumem na ISO 800. I přes tento neduh se jednalo o jeden z nejúspěšnějších modelů s EVF hledáčkem, které Sony vydala.

Sony Cyber-shot F828

Sony Cyber-shot DSC-F828

Nová řada H

V únoru 2005 se na trhu objevila nová řada ultrazoomu H. Oproti řadě F byla směřována do střední třídy a nabídla přijatelnější cenu. První model řady Sony Cyber-shot DSC-H1 přinesl pěkný 12-násobný rozsah zoomu (36-432 mm ekvivalent kinofilmu) a rozumnou světelnost F2,8-3,7, 5,2 Mpx Super HAD CCD čip, optickou stabilizaci obrazu Super Steady Shot, 14bitový AD převodník a 2,5" LCD displej. O rok později v únoru 2006 přišly na trh mírně vylepšené modely Sony Cyber-shot DSC-H2 (12×zoom, 6,2 Mpx) a Sony Cyber-shot DSC-H5 (12×zoom, 7,2 Mpx). Změny oproti modelu H1 však nebyly příliš výrazné. Opět za rok poté tradičně v únoru 2007 byly na trh uvedeny modely Sony Cyber-shot DSC-H7 a Sony Cyber-shot DSC-H9, tentokráte však s novým objektivem Carl Zeiss Vario-Tessar o rozsahu 31-465 mm ekvivalentu kinofilmu a 15násobným zoomem. Posun ke kratší ohniskové vzdálenosti si vyžádal tlak konkurence se širokoúhlými ultrazoomy s počáteční ohniskovou vzdáleností odpovídající 28 mm na kinofilmu. Bohužel se však zhoršila světelnost, a to zejména na konci zoomu, která je nyní v rozsahu F2,7-4,5. Nový čip nabízí 8,4 Mpx (efektivně 8,1 Mpx).

Sony Cyber-shot DSC-H1

První model řady H: Sony Cyber-shot DSC-H1

Sony Cyber-shot DSC-H5

Poslední předchůdce nové Sony H9: Sony Cyber-shot DSC-H5

Sony H9 nově přináší kromě nového objektivu a čipu také vyšší citlivost až ISO 3200, nejkratší čas 1/4000 s, devítizónové automatické ostření, až 100 snímků rychlého sériového snímání při rychlosti 2,2 snímku za sekundu, velký výklopný 3" LCD displej, napájení pomocí Li-Ion akumulátoru místo dvou AA baterií, dálkové ovládání v základním balení, režim nočního snímání NightShot, rozpoznávání tváří (Face Detection), HDTV výstup, nový BIONZ procesor zpracování obrazu a další vylepšení. Vnější vzhled se však příliš nezměnil, dodává se ve stříbrné i černé variantě. Na testy byla k dispozici stříbrná verze. Zatímco H9 je nástupce H5, H7 nahrazuje H2. V tabulce je srovnání parametrů všech modelů řady H.

Srovnání základních parametrů řady H

Sony Cyber-shot DSC-H1 DSC-H2 DSC-H5 DSC-H7 DSC-H9
Velikost snímacího čipu (") 1/2,5 1/2,5 1/2,5 1/2,5 1/2,5
Rozlišení snímacího čipu (Mpx) 5,3 6,2 7,5 8,3 8,3
Efektivní rozlišení čipu (Mpx) 5,1 6,0 7,2 8,1 8,1
Maximální rozlišení snímku 2592×1944 2816×2112 3072×2304 3264×2448 3264×2448
Rozsah ohniskových vzdáleností ekv. kinofilmu (mm) 36-432 36-432 36-432 31-465 31-465
Optický zoom 12 12 12 15 15
Přesný digitální zoom 24 24 24 30 30
Funkce Smart zoom (v rozlišení VGA) 48 52 57 76 76
Rozsah ostření širokoúhlé (cm) 2-nekonečno 2-nekonečno 2-nekonečno 1-nekonečno 1-nekonečno
Rozsah ostření teleobjektivu (cm) 90-nekonečno 90-nekonečno 90-nekonečno 120-nekonečno 120-nekonečno
Průměr filtru (mm) 58 58 58 74 74
Použití předsádek adaptér adaptér adaptér přímo přímo
Nighshot ne ne ne ne ano
Rozsah expozičních časů (s) 1/2000-30 1/2000-30 1/2000-30 1/4000-30 1/4000-30
Minimální clonová čísla 2,8-3,7 2,8-3,7 2,8-3,7 2,7-4,5 2,7-4,5
Rozsah clonových čísel celkově 2,8-8,0 2,8-8,0 2,8-8,0 2,7-8,0 2,7-8,0
Citlivost ISO 64-400 80-1000 80-1000 80-3200 80-3200
Velikost LCD displeje

2,5"/6,3 cm

2,0"/5,1 cm

3,0"/7,6 cm

2,5"/6,3 cm

3,0"/7,6 cm

Rozlišení LCD displeje 115 200 85 000 230 000 115 000 230 000
Velikost EVF hledáčku 0,3"/0,8 cm 0,2"/0,5 cm 0,2"/0,5 cm 0,2"/0,5 cm 0,2"/0,5 cm
Rozlišení EVF hledáčku 115 200 201 000 201 000 201 000 201 000
Sériové snímání (snímků/s) 1,3 (9) 1,3 (7) 1,1 (7) 2,2 (100) 2,2 (100)
Rozměry (mm) 108,0×81,0×82,0 107,8×81,4×91,2 107,8×81,4×91,2 109,5×83,4×85,7 109,5×83,4×85,7
Hmotnost bez baterií (g) 460 438 438 375 407

Ultrazoom s výklopným displejem

Na první pohled je u H9 patrná příslušnost do řady H, podobnost všech modelů řady H se nezapře. Vzhledem nijak neurazí, ani příliš nezaujme. Trochu zklamáním je plastový vzhled a konstrukce, působí na mě mnohem laciněji než například provedení Olympusu SP-550 UZ. Do ruky padne poměrně dobře, grip dobře tvarovaný, mohl být však trochu větší, v ruce sedí celkem pevně. Uvítal bych však lepší pogumování a více protiskluzový povrch, neb občas měl fotoaparát tendenci mírně prokluzovat. Olympus SP-550 UZ se mi držel v ruce přeci jen lépe. Plast byl použit na většinu těla, jen místy se objevují kovové prvky. Kvalita zpracování ovládacích prvků je poněkud nižší než u Olympusu, jejich rozmístění je však účelné a docela praktické. Ergonomie se tedy docela vydařila s mírnými nedostatky.

Sony Cyber-shot DSC H9 Sony Cyber-shot DSC H9

Rozměry 109,5 × 83,4 × 85,7 mm a hmotností 407 g a 546 g s akumulátorem, ramenním popruhem, adaptačním kroužkem, krytkou, clonou objektivu a paměťovou kartou spadá spíše mezi středně těžké ultrazoomy. Do kapsy ho nestrčíte, postačí však menší brašnička. Zaujme velký objektiv značky Carl Zeiss nacházející se na levé části těla, nad ním objevíte ručně i automaticky výklopný blesk. Napravo od objektivu a blesku je indikátor samospouště, sloužící i jako asistenční přisvětlovací oranžovočervené světlo autofocusu, okénko dálkového ovládání s osvětlováním infračerveným světlem v režimu NightShot. Na opačné straně slouží k uchopení celkem vydařený grip.

Na levém boku je velké očko na popruh a posuvný přepínač mezi zapnutím a vypnutím funkce NightShot, která umožňuje noční fotografování. Dole jsou pak ukryta dvířka se speciálním multi-konektorem pro připojení fotoaparátu k počítači přes USB nebo televizi přes TV výstup pomocí originálního dodávaného kabelu.

Sony Cyber-shot DSC H9 Sony Cyber-shot DSC H9

Na pravém boku se nahoře na gripu nachází další dvířka pro připojení napájení přes DC-Input konektor. Tentokráte jsou gumová, je tedy třeba opatrnosti, aby se neutrhla.

Nahoře je tradičně na gripu umístěna vpředu spoušť, která se celkem dobře tiskne ukazováčkem. Za ní jsou šikovně vyvedena tlačítka pro změnu měření expozice (bodové, vyvážené s prioritou středu, celoplošné), vedle pak tlačítko sériového snímání nebo bracketingu (expozičního vějíře) s kroky +/- 0,3/0,7/1,0 EV se sérií 3 snímků. Na konci gripu najdete otočné kolečko voliče režimů, které je možné otáčet kolem dokola a měnit postupně mezi režimy Auto (automatického režimu), P (programovým režimem), S (režimem priority času), A (režim priority clony) a M (plně manuální režim expozice), Video (režim videosekvencí), scénické režimy Soumrak, Krajina, Portrét za soumraku, Sport, Portrét a Režim vysoké citlivosti ISO. Kolečko působí levným provedením a otáčení klade jen malý odpor. Nalevo od kolečka je zelená kontrolka zapnutí a tlačítko pro spuštění fotoaparátu Power a mikrofon. Typický je i výstupek pro EVF hledáček a výklopný blesk.

Zezadu zaujme zejména velký 3" (7,6 cm) barevný výklopný LCD TFT displej, který je umístěn na kloubu vyklopitelném až o 90 stupňů do vodorovného směru a displej je pak možné překlápět podél kloubu až o 180 stupňů, další natáčení a otáčení do stran však již bohužel možné není. I tak jde o užitečné a zajímavé vylepšení, které oceníte při fotografování makra u země nebo fotografií nad hlavou.

Sony Cyber-shot DSC H9 Sony Cyber-shot DSC H9

Displej není dotykový jako u Sony Cyber-shot DSC-N2, nicméně je také kvalitní, nabízí velmi dobré pozorovací úhly ve vertikálním i horizontálním směru a solidní antireflexivní vrstvy s relativně dobrou viditelností i na přímém slunci. Nabídne dobré rozlišení 230 400 pixelů (960 × 240) a plné stoprocentní pokrytí obrazu. Navíc jas se upravuje automaticky na základě okolního jasu. Barvy na displeji na mne působily poněkud méně syté a bledší. Displej je také velice náchylný na ušpinění a otisky prstů, takže doporučuji nosit čisticí utěrku na displeje. Proti poškrábání je chráněn akrylátovým sklem.

Sony Cyber-shot DSC H9 Sony Cyber-shot DSC H9

Nad displejem se nachází očnice pro malý 0,2" (0,5 cm) EVF (elektronický) hledáček, zato poměrně kvalitní se solidním rozlišením 201 000 pixelů a vysokou obnovovací frekvencí. Oproti Olympusu SP-550 UZ je také barevně věrnější s podáním jako na LCD displeji, mohl být však větší, když např. H1 měl hledáček 0,3" (0,8 cm). Pohled do EVF hledáčku se tedy podobá spíše pohledu do tunelu na malý obrázek, nicméně je dobře použitelný i tak a pokrývá celý snímaný obraz, navíc ukazuje stejné informace jako hlavní LCD displej. Bohužel však není chráněn žádnou očnicí, takže za jasného světla můžete být oslněni z boku. K dispozici je také dioptrická korekce hůře ovladatelným otočným kolečkem.

Nad LCD displejem je tlačítko pro přepínání obrazu mezi LCD a EVF hledáčkem a vedle je pak tlačítko pro prohlížení snímků. Napravo od nich je pak klasická kolébka zoomu, která ovládá zoomovací motůrky, které jsou poměrně slyšet. Pod ní je pak tlačítko Menu pro vyvolání hlavního menu a hlavní kulaté čtyřsměrné tlačítko s potvrzovacím uprostřed a otočným prstencem na okrajích kolem něj. Stiskem nahoru přepínáte mezi informacemi na displeji, doprava měníte nastavení blesku, dolů zapínání samospouště a doleva zapnutí či vypnutí režimu Makro. Prostředním malého tlačítka vše potvrdíte. Otočným prstencem se pak mění hodnoty citlivosti, času, clony a dalších parametrů. Úplně dole pak najdete tlačítko Home pro vyvolání speciálního menu. Postrádal jsem akorát přímé tlačítko pro korekci expozice nebo režimů optického stabilizátoru.

Sony Cyber-shot DSC H9 Sony Cyber-shot DSC H9

Zespodu se pak nachází kovový závit na stativ průměru 1/4" (0,6 cm), umístěný mimo osu objektivu, reproduktor a dvířka pro slot pro paměťové karty MS (Memory Stick) Duo/Pro Duo a Li-Ion akumulátor jištěný odklopným šoupátkem proti samovysunutí. Je to velká změna oproti modelům H1, H2 a H5, které napájela dvojice tužkových AA baterií. Kovový závit je chvályhodný, neboť jinak je tělo plastové. Olympus SP-550 UZ s lepším provedením těla obsahoval na druhou stranu jen plastový závit.

Velký objektiv se spolehlivým stabilizátorem

Ultrazoomový objektiv Carl Zeiss Vario-Tessar obsahuje 13 optických členů v 8 skupinách, přičemž nabízí úctyhodný 15-násobný rozsah zoomu a ohniskových vzdáleností od 5,2 do 78 mm (ekvivalentních 31 až 465 mm u kinofilmu). Oproti objektivu u předchůdce H5 si pomohl zejména v širokoúhlejším záběru, který je teď velmi moderní u většiny ultrazoomů. Nicméně na rozsah Olympus SP-550 UZ nestačí. Také se světelností je na tom hůře než u předchůdce a na dlouhém konci zoomu se budete muset smířit s hodnotou 4,5. Je to daň většímu rozsahu.

Kromě optického zoomu je k dispozici také digitální zoom, který nabídne celkem až 30-násobný zoom a HD Smart Zoom až 25,5-násobný a v režimu VGA až 76-násobný Smart Zoom. Potěší zejména dobrá kvalita digitálního zoomu.

zoom

Kvalita obrazu při jednotlivých ohniskových vzdálenostech objektivu, větší náhled zde.

Velice chválím počet kroků zoomu, kterých je více než 50 v celém rozsahu, přesný počet je obtížné zjistit, neb krokování je velmi citlivé a jemné. Přejíždění je trochu skokovité a je třeba mít velmi citlivý prst pro přesné nastavení záběru kolébkou zoomu. Prstencové ovládání a ruční zoomování tedy nepřekoná ani nenahradí. Chod motůrku zoomu rozhodně není tichý a při vysouvání nebo zasouvání objektivu je dobře slyšet, při jemném ostření a zoomování jej však téměř neuslyšíte. Rychlost motůrků je průměrná, zoomování trvá tam i zpět zhruba 2,7 s, což není nijak špatná hodnota vzhledem k rozsahu zoomu.

foto 31 mm

Snímek s ohniskovou vzdáleností 5,2 mm (31 mm ekv.), větší náhled zde.

foto 78 mm

Snímek s ohniskovou vzdáleností 78 mm (465 mm ekv.), větší náhled zde.

foto 78 mm s digi 30x

Snímek digitální zvětšení s ohniskovou vzdáleností 2×78 mm (930 mm ekv.), větší náhled zde.

Jak je u Sony zvykem, u řady H nabízí optický stabilizátor Super Steady Shot v podobě plovoucí čočky v objektivu. Vybrat si můžete mezi dvěma režimy: stabilizace pouze při namáčknutí spouště nebo přímo při snímání. Podle testů je první možnost účinnější, na druhou stranu nepřináší takový komfort při snímání jako druhá možnost. Podle testů je účinnost prvního režimu velmi dobrá, druhého uspokojivá, účinností je téměř srovnatelná se stabilizací u Panasonicu a umožňuje použití delších časů, o čemž svědčí obrazce. Při pevném držení fotoaparátu oběma rukama není problém na plném zoomu udržet i 1/20 s, s 1/5 s si už neporadil. Je tu však ještě možnost využít stabilizace pomocí zvýšení citlivosti a tím zkrácení expozičního času. Možností je tedy mnoho a musím Sony pochválit, neb se mi stabilizace v praxi osvědčila. Podobně jako u Panasonicu je založena na plovoucím členu v objektivu, což se jeví jako účinnější řešení než stabilizace samotného snímacího čipu.

stabilizace
Srovnání účinnosti stabilizace při expozičních časech 1/5 a 1/20 s na max. optickém zoomu

Malý čip, velké rozlišení

Sony DSC-H9 má Super HAD CCD čip s úhlopříčkou 1/2,5" (10,2 mm) včetně okrajů, vlastní čip má rozměry úhlopříčky 7,18 mm s rozlišením 8,286 Mpx (megapixelů), pro obraz se efektivně využívá pouze 8,083 Mpx. Je osazen tradičním RGB filtrem primárních barev. Kvůli malé velikosti čipu však musíme počítat s nižším dynamickým rozsahem a vyšším šumem.

K dispozici máte celkem tři různé poměry snímků. Maximální rozlišení 3264×2448 (8 Mpx) nabízí v poměru 4:3. Dále může použít rozlišení 2592×1944 (5 Mpx), 2048×1536 (3,1 Mpx) a 640×480 (0,3 Mpx, VGA). Mimo 4:3 si můžete zvolit rozlišení také v poměru 3:2: 3264×2176 (7,1 Mpx) a 16:9 1920×1080 (2,1 Mpx) určený pro HDTV 1080p. Snímky se ukládají v tradičním formátu JPEG ve dvou různých úrovních kvality komprese Fine a Standard. RAW ani bezztrátový TIFF formát zde nenajdete.

formát

Porovnání záběrů při různých formátech snímku, větší náhled zde.

Videosekvence jsou dostupné pouze ve formátu 4:3 s rozlišením 640 × 480 (VGA) ve dvou různých kvalitách s 30 nebo 16 snímky za sekundu nebo 320 × 240 (QVGA) s 8,3 snímku za sekundu. Při natáčení videa je možné zoomovat v celém rozsahu, použít stabilizátor a nahrávat monofonní zvuk. Zoomování je pomalejší než ve fotografickém režimu, aby hluk motorků příliš nerušil zvukový záznam. Komprese jednotlivých snímků je vyšší a kvalita videa tedy není příliš vysoká.

Rychle ostří a i poměrně spolehlivě

Ostření je automatické nebo manuální. Můžete použít jednotlivé ostření (Single) nebo kontinuální ostření (Monitor). Běžně ostří od 50 cm, k dispozici je také režim Makro už od 1 cm na širokoúhlém konci zoomu. Obsahuje také funkci Face detection pro detekci obličejů a zaostření na ně. Při zaostřování je možné použít zaostřování pomocí 9 zaostřovacích zón nebo nastavit zaostření na konkrétní bod a zvolit si velikost oblasti ostření. Manuální ostření je k dispozici od 1 cm do nekonečna. Pomocí dolní hrubé stupnice vidíte zvětšený výřez obrazu na displeji, podle kterého můžete kontrolovat zaostření. Bohužel ručnímu ostření pomocí prstence a kvalitnímu hledáčku zrcadlovky se nevyrovná a je třeba trochu odhadu. Nejspíše se spolehnete na automatické ostření, které je podpořeno přisvětlovacím paprskem autofocusu.

Ostření je povětšinou rychlé a spolehlivé. Jelikož jde o ultrazoom, při určitých vzdálenostech se nemusí při více vysunutém objektivu podařit zaostření na každou vzdálenost, na druhou stranu je rozsah opravdu veliký. Nestalo se mi moc často, že by nezaostřil, a to ani při horších světelných podmínkách. Bracketing (vějíř) autofocusu není k dispozici.

S makrem jsem byl opravdu spokojen, ostří téměř od přední čočky, makro režim je od 1 cm skutečně funkční, samozřejmě jen na širokém konci při ekvivalentu 31 cm, ale i tak je to dobré. V normálním režimu ostření funguje zhruba od 50 cm na širokém a 120 cm na dlouhém konci zoomu. Oproti Panasoniku Lumix DMC-TZ3 je oblastí při různém ohnisku, kdy nezaostříte, mnohem méně. Při makru je možné použít blesk, počítejte však se zastíněním objektivem.

Makro květ

Makro - květ, větší náhled zde.

Makro kvítky

Makro - květenství, větší náhled zde.

Panda supermakro

Makro - panda, 1 cm, větší náhled zde.

Ježek makro

Makro - ježek, větší náhled zde.

Panda makro

Makro - panda, blesk je stíněn objektivem, větší náhled zde.

S expozicí si můžete vyhrát

Velikost čipu nenabídne příliš velký dynamický rozsah, což se v praxi bohužel potvrdilo. Na správnou expozici je tedy třeba klást důraz. Naštěstí k tomu máte mnoho možností.

Rozsah expozičních časů je od 1/4000 s do 30 s. Zejména potěší krátký čas vhodný pro snímání rychlých dějů a u velmi světlých objektů, oproti 1/2000 s u H5 si tedy polepšil. Rozsah clonových čísel již tak slavný není a pohybuje se od 2,7 do 8 v 10 krocích na širokém konci a 4,5 až 8 v 6 krocích na dlouhém konci. Větší clona by se občas hodila. Sony DSC-N2 nabídla dokonce clonu 16.

Z expozičních programů jsou k dispozici snad téměř všechny, můžete si vybrat mezi automatickým (Auto) a režimy P (programový), S (priorita času závěrky), A (priorita clony) nebo M (plným manuálem). V jednotlivých režimech se liší rozsahy časů: Auto 1/4 až 1/4000 s, P 1 až 1/4000 s, S 30 až 1/4000 s, A 8 až 1/2000 s a M kompletně od 30 do 1/4000 s. Zarazilo mne jen omezení v režimu priority clony, kde bohužel není k dispozici ani nejkratší ani nejdelší čas. Režimu Bulb (žárovka), tedy trvale otevřené závěrky při stisku spouště, se bohužel nedočkáte. U expozic delších než 1/3 s se zapíná redukce šumu (NR - Noise reduction).

noc

Různá délka expozice při ISO 100, 5,2 mm (31 mm ekv. Kinofilmu) a clonovém čísle 2,7, větší náhled zde.

Fotoaparát používá tři klasické druhy měření expozice: zonální multisegmentové, středově vážené s prioritou středu a bodové. Příjemným překvapením je přímé vyvedení volby měření do tlačítka u spouště, které Vám ušetří čas při hledání v menu. Obloha je pro Sony Cyber-shot DSC-H9 skutečně oříšek, má tendenci vypalovat bílé mraky při všech režimech měření expozice. Zajímavé je, že měření se liší od sebe pouze po jednom kroku clony. Nejlépe dopadlo středově vážené měření, které vyhoví většině situací, hůře je na tom zonální měření, kde je dynamický rozsah snímku menší, a nejhůře pak dopadlo bodové měření. Každé z nich má však svoje uplatnění podle světelné situace na fotografovaném snímku. Bodové měření se však doporučuje použít jen výjimečně, kdy je velký rozdíl jasu mezi fotografovaným objektem a pozadím.

expozice

Rozdíly mezi způsoby měření expozice na snímku s histogramem, větší náhled zde.

Kromě volby měření je tu také korekce expozice s krokem 1/3 (0,33) EV od -2 EV do +2 EV. Bohužel 8Mpx čip je skutečně malý a tento fotoaparát by si zasloužil velikost min. 1/1,8", ale bohužel se šetřilo na nesprávném místě. Nižší dynamický rozsah je nedostatek, který budete muset snést. Pokud si nejste jisti správnou expozicí, zkuste použít expoziční bracketing (vějíř) 3 snímků a zvolte ten nejlépe exponovaný, možné jsou kroky +/- 0,3, 0,7 a 1 EV. Na testovacím snímku je jasně viditelné, že došlo k přeexpozici a vypálení bílých mraků na obloze. Je vhodnější využít mírnou korekci do záporných hodnot, zde se mi jeví nejvhodnější korekce -1 EV, sice ještě není kresba mraků ideální a pár přepálených bodů se najde, na druhou stranu ještě není tak výrazné poexponování ve stínech. Je dobré pamatovat, že podexpozice se zachraňuje lépe než přeexpozice, kde je informace nadobro ztracena a nedá se zachránit ani v počítači. Pokud tedy chcete nepřepálenou oblohu za jasného počasí, budete muset korigovat do minusových hodnot. Tendence k přepálení je tu střední, nicméně typická pro takto malé čipy. Dynamický rozsah čipu na fotografovaný snímek bohužel zcela nestačil.

korekceexpozice

Korekce expozice na snímcích s histogramy, větší náhled zde.

Šum narůstá rychle

Citlivost se volí automaticky nebo ručně volbou mezi ISO 80, 100, 200, 400, 800, 1600 a 3200, k dispozici je i režim vysoké citlivosti, který slouží jako marketingová stabilizace obrazu pomocí vysoké citlivosti, kdy fotoaparát nastaví krátký expoziční čas a zamezí tím rozmazání způsobenému chvěním rukou. Vybranou daní bude vyšší šum a horší kresba.

Pro otestování hladiny šumu a kvality kresby bylo použito výchozí nastavení. Šum na ISO 80 je velmi nízký a není nikterak rušivý, na ISO 100 začíná být patrnější a je nízký, od ISO 200 je již střední, na ISO 400 vyšší, výrazněji se projevuje zejména barevný šum, od ISO 800 je šum již vysoký a na ISO 1600 dosti vysoký až velmi vysoký na ISO 3200. Softwarová redukce šumu vytváří pouze pixelizaci a vede k velké ztrátě detailů a tvorbě artefaktů. Už při ISO 400 klesá kresba detailů, výrazně však klesne při ISO 800, od kdy je už na hraně použitelnosti, kresba u ISO 1600 a 3200 je již bídná a prakticky nepoužitelná. Artefakty se objevují již na citlivosti ISO 400 a od ISO 800 jsou již velmi výrazné. Kresba některých tenkých čar a kontur naprosto mizí.

Pro jakékoliv použití lze bez problémů využít až ISO 200, kde téměř nedochází ke ztrátě kresby, s mírným omezením také ISO 400, ISO 800 bych volil jen opravdu nouzově a vyšší citlivosti od ISO 1600 bych se úplně vyhnul. Kresba se od ISO 800 rapidně zhorší a od ISO 1600 jsou navíc detaily jsou rozmyté a pixelizované díky nešetrným odšumovacím algoritmům. Citlivosti nad ISO 800 jsou tedy spíše marketingovým tahem než rozumně použitelnými hodnotami. S tím se však dalo počítat, když byl použit pouze tak malý 8 Mpx čip. Je to velká škoda, neboť 8 Mpx fotoaparáty běžně obsahují kvalitnější 1/1,8" čipy, které většinou mohou nabídnout mírně nižší šum a větší dynamický rozsah. Šum je přítomen spíše zbytkový, tzv. pixelizační po agresivním odstranění reálného šumu, což však velmi poškodilo kresbu detailů. Pokud však využijete snímek jen pro malé fotky či náhledy na internetu, tak se dá využít i vyšších citlivostí. Pořád však platí, že vyhnout se jim je lepší, pokud nejsou nezbytně nutné.

Možným vysvětlením není jenom úspora na ceně, ale také snazší dosah větších efektivních ohniskových vzdáleností, neboť s větším čipem by bylo nutné použít větší objektiv a to by neslo mnohem větší nároky na konstrukci a navíc by vzrostly rozměry, hmotnost a cena, což v konkurenčním boji s ultrazoomy jiných značek by nebyla nejvhodnější taktika. Olympus SP-550 UZ totiž také vsadil na menší čip, což přineslo podobné nevýhody. Jedině snad potěší rozumně nízký šum na ISO 80 a 100, kdy Olympus SP-550 UZ je na tom poněkud hůře, na vyšších citlivostech je to však již srovnatelné či dokonce horší pro Sony DSC-H9, Olympus SP-550 UZ však nejvyšší citlivosti nenabízí při plném rozlišení čipu. Navíc Sony použilo poměrně dobré zpracování obrazu, kdy se snaží dynamický rozsah získat co nejvyšší i z tak malého čipu.

Pokud tedy uvažujete o fotografování za horších světelných podmínek, raději napevno nastavte nižší citlivost, použijte blesk nebo stativ či optický stabilizátor, digitální (marketingová) stabilizace zvýšením citlivosti natolik znehodnotí snímek, že její použitelnost je velmi diskutabilní a raději bych se jí zcela vyhnul a raději měl trochu tmavší snímek než zcela bez detailů. Navíc projasnění je možné provést i na počítači, i když bohužel v tomto případě jen u komprimovaného formátu JPEG. Použití RAW snímku by bylo pro další úpravy vhodnější.

foto ISO 80

Fotografie při ISO 80 má nízký šum, větší náhled zde.

foto ISO 3200

Fotografie při ISO 3200 má částečně vyhlazený šum, trpí zbytkovým šumem a rapidní ztrátou kresby, větší náhled zde.

ISO bílá

Šum v bílé barvě při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

ISO stín

Šum ve stínu a tmavé barvě při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

ISO zelená

Šum v tmavě zelené barvě při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

ISO obloha

Šum a kresba oblohy při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

ISO žaluzie

Šum a kresba žaluzií při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

ISO listy

Šum a kresba listů při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

ISO vlasy

Šum a kresba vlasů při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

ISO kolo

Šum a kresba kola při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

ISO noc

Šum a kresba listů v noci při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

ISO tma

Šum a kresba tmavé oblohy při různých nastaveních citlivosti snímacího čipu.

Zpracování obrazu má na starosti nový procesor BIONZ, který nabízí velmi rychlé zpracování snímku, redukci šumu Clear RAW NR (Noise Reduction) a jeho vyhlazení při vyšší citlivosti a delším expozičním čase. AD (analogově/digitální) převodník je dokonce 14 bitový, jak je u řady H již tradicí. Dynamickému rozsahu to pomůže však jen částečně, neboť fyzikální rozsah světlocitlivých buněk (jednotlivých pixelů) není zcela dostačující. Je tu však nová technologie Dynamic Range Optimizer pro automatickou korekci dynamického rozsahu.

Scénických režimů tak akorát

Sony Cyber-shot DSC-H9 nabízí 8 scénických režimů, 4 jsou přístupné přímo pomocí otočného kolečka: Portrét, Sport, Portrét za soumraku a Krajina. Dále je tu položka SCN, ve které si lze vybrat z dalších 4 režimů: Soumrak, Pláž, Sníh a Ohňostroj. Navíc je zde přítomen režim Makro a NightShot, což je specialita Sony a je založena na odejmutí infračerveného filtru, nasvícení scény lampou pomocí neviditelného infračerveného světla. To umožní pořídit snímek i v naprosté tmě pomocí zachycení infračerveného záření, na které jsou obecně CCD čipy dobře citlivé. Snímky mají však pouze černobílé podání s nádechem do zelena, trpí značným šumem a vysokou ztrátou kresby detailů. I přes nízkou kvalitu fotografií je to užitečná funkce.

Nightshot kytka

Režim NightShot: kytice, větší náhled zde.

Nightshot ulice

Režim NightShot: ulice, větší náhled zde.

Nightshot panenka

Režim NightShot: panenka, větší náhled zde.

K dispozici je také samospoušť, kterou lze nastavit se zpožděním na dobu 2 nebo 10 sekund.

Kromě scénických režimů najdete v nabídce také možnost změnit kontrast, jas a ostrost snímku ve třech úrovních a digitální filtry: černobílý, sépie a barevné saturace.

Barevná věrnost

Vyvážení bílé slouží k nastavení správného odstínu barev, který nejvěrněji odpovídá skutečnosti viděné očima. Mimo automatického režimu je k dispozici dalších 7 přednastavených: denní světlo, zataženo, studená bílá zářivka W (3900 až 4500 K), denní bílá zářivka N (4600 až 5400 K), bílá zářivka D (5700 až 7100 K), žárovka a blesk. K dispozici je samozřejmě také manuální (ruční) nastavení bílé.

vyvážení bílé

Vyvážení bílé u denního světla, větší náhled zde.

vyvážení bílé žárovky

Vyvážení bílé u žárovkového světla, větší náhled zde.

Automatické vyvážení bílé funguje poměrně dobře za denního světla, automatika dává téměř přesný odstín. Pouze u žárovkového světla je znát velmi mírný posun do teplejšího odstínu, na druhou stranu v režimu žárovka je velmi přesný jen s mírným nádechem studenějšího odstínu a u manuálního vyvážení pomocí bílého papíru je výsledek někde mezi, spíše malinko teplejší jako u automatiky. S vyvážením bílé a barevným podáním jsem byl opět docela spokojen. Není sice možné jemné vyvážení jako u Panasonicu, na druhou stranu automatika pracuje spolehlivě ve většině situací.

Sériové snímání je docela rychlé

Sériové snímání Vás potěší, nabízí solidní rychlost 2,2 snímků za sekundu (0,46 sekundy na snímek) v libovolném rozlišení s max. počtem 100 snímků, což snad bude stačit každému. Navíc pro sériové snímání je u spouště speciální tlačítko, které urychlí jeho použití. Pouze ultrarychlého režimu se nedočkáte ani při nižším rozlišení.

Blesk vyskakuje sám

Vestavěný blesk je výklopný a vyklápí se automaticky. Nabízí dosah od 0,2 m do 9,8 m na krátkém konci zoomu při 5,2 mm (ekv. 31 mm) a 1,2 až 6 m na dlouhém konci zoomu při 78 mm (ekv. 465 mm) při Auto ISO. Uváděné hodnoty se potvrdily přibližně i v praxi, rozsah je skutečně slušný a dostačující ve většině případů, takže s výkonem blesku budete patrně spokojeni. K dispozici je také korekce expozice blesku po 1/3 EV v rozsahu od -2 do +2 EV. Mimo to je možné také volit synchronizaci blesku na 1. nebo 2. lamelu. Sáňky na externí blesk však bohužel nejsou k dispozici, což je docela škoda.

Memory Stick Duo/Pro Duo karty

Kapacita vnitřní paměti je 31 MB, což stačí pouze na 10 snímků nejvyšší kvality, použití paměťové karty je tedy nutné. Sony tradičně používá MS typ, volit můžete mezi Memory Stick Duo nebo Memory Stick Pro Duo (standard nebo vysokorychlostní) o kapacitě až 8 GB. K dispozici pro testy byla Memory Stick Duo standard o kapacitě 512 MB, na kterou se vejde přibližně 150 snímků v nejvyšším rozlišení.

Memory Stick Duo

Memory Stick Duo/Pro Duo karty

Rychlé ostření i měření

Změřené rychlosti provozu a snímání jsou odvozeny na základě testu a průměrování. Za jiných podmínek a v případě použití jiného typu paměťové karty se tedy mohou lišit a je třeba je brát s rezervou. Všechny testy byly prováděny s 512 MB standardní Memory Stick (MS) Pro Duo kartou. Při použití vysokorychlostní karty můžete tedy čekat lepší časy.

Fotoaparát je poměrně rychlý, zapnutí trvá zhruba 1,7 s a vypnutí do zhasnutí displeje 2,1 s. Rozsvícení displeje a načtení 8 Mpx fotografie z paměti v režimu prohlížení čas mírně prodlouží. Zoomování je průměrné rychlosti asi 2,6-2,7 s do telezoomu i zpět, což je na úctyhodný rozsah pěkná hodnota. Pořízení prvního fota je průměrných 2,9 s, tato hodnota se může lišit v závislosti na podmínkách a použití. Druhý snímek se pořídil zhruba o 1,3 sekundy později. Ukládání trvá zhruba 1-1,5 s, v závislosti na rozlišení a použité paměťové kartě může být i nižší nebo vyšší. Také při použití redukce šumu u delších expozičních časů se doba zpracování rapidně prodlouží o 4-5 s. Snímek bez namáčknutí pořídíte za dobrých světelných podmínek s opravdu nízkým zpožděním za 0,2-0,4 s, s namáčknutím jde o neměřitelnou hodnotu a to opravdu potěší. Rychlé je tedy jak ostření, tak také měření expozice, rychlostí provozu Sony nezklamal a potvrzuje, že rychlostně je na tom velmi dobře.

Sekvenční snímání je poměrně rychlé, umožňuje pořídit až 2,2 snímky za sekundu a tedy 0,46 s na snímek. Příjemné je, že tato hodnota je k dispozici ve všech rozlišeních. Vysokorychlostní režim chybí.

Režim Délka (s)

Zapnutí pro foto

1,7

Vypnutí z foto 2,1
Zapnutí pro prohlížení 4,2
Vypnutí z prohlížení 1,7
Zoomování do tele 2,6
Zoomování zpět 2,7
První foto od zapnutí 2,9
První foto k zobrazení 3,8
Druhé foto od zapnutí 4,2
Foto s autofocusem a AE 0,2-0,4
Foto s namáčknutím 0,00-0,01
Sekvenční snímání 0,46 (2,2 fps)

Průměrná velikost snímku v nejvyšší kvalitě a maximálním rozlišení je okolo 2 MB. Fotografie se ukládají ve tvaru DSC#####.JPG, kde # je číslo snímku.

Videoklipy v nejvyšší kvalitě 640×480/30 fps (snímků za sekundu) lze nahrávat jen na paměťové karty Memory Stick PRO Duo. Velikost videosouboru je omezena přibližně na 2 GB i při použití 8 GB paměťové karty. Na 512 MB kartu se tak vejde v maximální kvalitě pouze 6 minutový klip, v nejnižší kvalitě 320×240/8,3 fps pak 1 hodina 227 minut, ten však již není plynulý.

Mezi standardní výbavu patří i dálkové ovládání

Standardně je dodáván Li-Ion akumulátor Sony NP-BG1 s kapacitou 960 mAh (3,4 Wh) a s jmenovitým napětím 3,6 V (maximálně 4,2 V). Je k němu dodávána nabíječka Sony BC-CSGC. V základním balení dále najdete víceúčelový AV/USB kabel, ramenní popruh, dálkový ovladač, adaptační kroužek se sluneční clonou objektivu a krytku objektivu se šňůrkou. Samozřejmostí je návod v češtině a aplikační software na CD-ROM. Tištěný manuál je opravdu stručný a moc informací od něj nečekejte. HDMI kabel pro HDTV výstup však přítomen není a pro jeho využití jej bude nutné dokoupit. USB 2.0 výstup nabízí režimy Mass Storage i PTP.

Mezi doplňkové příslušenství patří mimo jiné například předsádky VCL-DH0774 s 0,7× zvětšením (zkrátí ohniskovou vzdálenost na ekvivalentních 22 mm kinofilmu) a VCL-DH1774 s 1,7× zvětšením (prodlouží ohniskovou vzdálenost až na ekvivalentních 791 mm kinofilmu), dále kruhový polarizační filtr VF-74CP nebo ochranný filtr s vícenásobným potahem VF-74MP pro průměr 74 mm, různá pouzdra, paměťové karty apod. Průměr filtrů je obrovský a musíte počítat s vyšší cenou. Podvodní pouzdro Sony bohužel nenabízí.

Jak je na tom s výdrží?

Li-Ion akumulátor Sony NP-BG1 by měl vydržet 280 snímků při zapnutém LCD a 310 snímků při použití EVF hledáčku podle standardu CIPA, v praxi ale raději počítejte i s nižší výdrží okolo 200-250 snímků, což se potvrdilo i v praxi. Hodně ovšem záleží na použití blesku a displeje. Výdrž je tedy spíše průměrná až podprůměrná a je to daň velkému množství funkcí a velkému displeji. Fotoaparát by si zasloužil akumulátor s vyšší kapacitou. Nabíjení akumulátoru dodanou nabíječkou trvá 270 min (4,5 hod) pro praktické nebo 330 min (5,5 hod) pro plné dobití. Mnoha lidem může vadit, že již není možnost výměny baterií na cestách jako u předchůdce H5, který při použití vysokokapacitních NiMH AA baterií vydržel déle. Nicméně se Sony drží obecného trendu použití Li-Ion akumulátoru místo standardních NiMH AA baterií. Na cesty bude vhodné si dokoupit náhradní Li-Ion akumulátor.

Testování kvality obrazu

Pro test vad a rozlišení byl použit testovací obrazec ISO 12233 a USAF 1951. Testováno bylo několik poloh zoomu jen pro představu, použité obrázky neslouží tedy k interpretaci přesných laboratorních výsledků.

Na krátkém (širokoúhlém) konci (ekvivalentním 31 mm na kinofilmu) vykazoval objektiv soudkovité zkreslení asi 1,4 %, na dalších ohniskách pak zkreslení bylo menší a od 52 mm ekvivalentu kinofilmu je již téměř bez zkreslení, dále se však objevuje patrné poduškovité zkreslení, které se pohybuje mezi 0,1 až 0,6 %, na konci zoomu 465 mm je znatelných 0,6 %. Soudkovité zkreslení u širokého konce je dosti patrné a zřetelné je i poduškovité na druhém konci. To se ale dalo od ultrazoomu očekávat. Na fotky architektury se tedy nehodí, je spíše určen na běžné rodinné a univerzální fotky, kde nekladete vysoké požadavky na přesnost zobrazení a zkreslení.

Optické zkreslení
Zvětšení f (mm) f (mm) ekv. kinofilmu Zkreslení (%)
1,00 5,2 31,0 1,4
2,00 10,4 62,0 -0,3
2,98 15,5 92,4 -0,3
4,00 20,8 124,0 -0,3
5,04 26,2

156,2

-0,3
5,96 31,0 184,8 -0,4
7,08 36,8 219,4 -0,4
7,92 41,2 245,6 -0,4
8,90

46,3

276,0 -0,4
9,96 51,8

308,8

-0,5
11,08 57,6 343,4 -0,4
11,92 62,0 369,6 -0,6
12,92 67,2 400,6 -0,6
13,79 71,7 427,5 -0,5

15,00

78,0 465,0 -0,6
Zkresleni

Optické zkreslení u Sony Cyber-shot DSC-H9 pro různé ohniskové vzdálenosti, větší náhled zde.

Kresba je poměrně dobrá, klesá však znatelněji směrem k rohům, kde se také výrazněji projevuje barevná vada. První číslo v tabulce níže udává číslo skupiny/trojice čar nejmenší rozlišené čáry ve vertikální a horizontální poloze. V rozích zaznamenáte také nižší ostrost a horší rozlišení. Na nejkratším ohnisku 5,20 mm (31 mm ekvivalent kinofilmu) je ve středu rozlišení poměrně dobré, malinko klesá z 2/1 na 1/6 v obou polohách čar, naopak v rozích vzroste z 1/2 na 1/3. Tedy rozdíl mezi clonami je malý, ale patrný. Vyšší clona mírně zkazí kresbu ve středu, zvýší však hloubku ostrosti a tím umožní lepší rozlišení v okolí rohů. Na nejdelším ohnisku 78 mm (465 mm ekvivalent) jsou mnohem rapidnější změny mezi kresbou ve středu a rozích, vyšší clona je pro rozumné rozlišení a kresbu v rozích vysloveně nutná. Ovšem i tak není rozlišení příliš dobré. Na dlouhém ohnisku se projevuje měkkost kresby, horší přenos kontrastu a celkově horší kvalita než na širokém konci. Fotky jsou jakoby mírně zamlžené a je vhodné je upravit v počítači, použití to však nebrání. Musí se tedy počítat s vyšším omezením zejména v rozích.

Vertikální a horizontální rozlišení
Ohnisko a místo (clonové číslo) Vertikální čáry Horizontální čáry
5,20 mm, střed (F2,7) 2/1 2/1
5,20 mm, střed (F8,0) 1/6 1/6
5,20 mm, roh (F2,7) 1/2 1/2
5,20 mm, roh (F8,0) 1/3 1/3
78,0 mm,střed (F4,5) 1/6 1/6
78,0 mm, střed (F8,0) 1/6 1/6
78,0 mm, roh (F4,5) 0/6 0/6
78,0 mm, roh (F8,0) 1/3 1/2
kresba střed

Kresba, ostrost a rozlišení ve středu na obou koncích zoomu a různých clonách, větší náhled zde.

kresba roh

Kresba, ostrost a rozlišení v rohu na obou koncích zoomu a různých clonách, větší náhled zde.

Vinětace je zřetelná zejména na nejkratším ohnisku, kde se projevuje viditelným ztmavením rohů, na nejdelším ohnisku je naopak již méně znatelná, s rostoucí clonou většinou spíše klesá. Na běžných snímcích si ji však většinou nevšimnete, pokud nebudete snímat jednobarevnou plochu.

Testovací snímky při citlivosti ISO 100
5,2 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 5,2 mm (31 mm ekv.), F2,7, větší náhled zde.

10,4 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 10,4 mm (62 mm ekv.), F3,2, větší náhled zde.

15,5 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 15,5 mm (92 mm ekv.), F3,2, větší náhled zde.

20,8 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 20,8 mm (124 mm ekv.), F3,5, větší náhled zde.

26,2 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 26,2 mm (156 mm ekv.), nezaostřil, F3,5, větší náhled zde.

31,0 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 31,0 mm (185 mm ekv.), F3,5, větší náhled zde.

36,8 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 36,8 mm (219 mm ekv.), F4,0, větší náhled zde.

41,2 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 41,2 mm (246 mm ekv.), F4,0, větší náhled zde.

46,3 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 46,3 mm (276 mm ekv.), F4,0, větší náhled zde.

51,8 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 51,8 mm (309 mm ekv.), F4,0, větší náhled zde.

56,1 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 56,1 mm (334 mm ekv.), F4,5, větší náhled zde.

62,0 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 62,0 mm (370 mm ekv.), F4,5, větší náhled zde.

68,4 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 68,4 mm (408 mm ekv.), F4,5, větší náhled zde.

71,7 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 71,7 mm (427 mm ekv.), F4,5, nezaostřil, větší náhled zde.

78,0 mm

Testovací obrazec pro ohniskovou vzdálenost 78,0 mm (465 mm ekv.), F4,5, větší náhled zde.

soudkovitost

Soudkovitost na úrovni 1,4 procent je na širokém konci opravdu patrná, větší náhled zde.

V protisvětlu a proti slunci se objevují mírné odlesky, přesto antireflexivní vrstvy na objektivu pracují docela dobře, dodávaná sluneční clona proti přímému světlu nepomůže, může však odstínit nežádoucí boční světlo.

protisvětlo

V protisvětlu narazíte na mírné odlesky, větší náhled zde.

Na kontrastních hranách se znatelně projevuje barevná vada, na ultrazoomový objektiv je poměrně silná, nicméně nevybíhá nikterak do extrému, znatelná je zejména v rozích, kde se projevuje jako modrá nebo žlutá kontura černých čar na bílém pozadí. Na širokém ohnisku je větší, na dlouhém ohnisku už nevybočuje z průměru ultrazoomů a je přijatelná. Nejvíce je patrná v rozích, ale objevíte ji bohužel i ve středu snímku. Omezení přináší pro větší formáty snímků a zvětšeniny, kde bude samozřejmě vidět. Za chromatickou vadu si tedy pochvalu jako Panasonic TZ3 nezaslouží, na druhou stranu u takového rozsahu zoomu ji lze tolerovat jako rozumně přijatelnou, konkurence jako Olympus SP-550 UZ nebo Samsung 815 Pro na tom není příliš lépe.

barevná vada 5,2 mm

Barevná vada na 5,2 mm (31 mm) je u okrajů snímku dosti patrná (1:1 z 8 Mpx snímku).

barevná vada 9,1 mm

Barevná vada na 9,1 mm (54 mm) je u okrajů snímku jasně vidět, (1:1 z 8 Mpx snímku).

Vzhledem k velkému počtu různých vad obrazu bych Sony Cyber-shot DC-H9 pro technicky dokonalé snímky nedoporučoval. Po nadšení optikou Leica u Panasonicu Lumix DMC- TZ3 jsem od objektivu Zeiss čekal přeci jen více, u těchto rozsahů zoomu se však musí s kompromisy v kvalitě a přítomností různých vad prostě počítat a odměnou je za to univerzálnost použití. Navíc uvedené vady na běžných snímcích většinou nijak nevynikají a běžnému neprofesionálnímu použití tak nic nebrání v cestě. Určení ultrazoomu je jasně mířeno na vyšší amatérskou sféru, kde nezkoumají detailně kvalitu snímku a technickou dokonalost, naopak spíše uvítají univerzálnost a spolehlivost použití a tohle plní tento fotoaparát téměř dokonale.

Netradiční ovládání, přímo dostupná tlačítka

Sony Cyber-shot DSC-H9 má několik přímých ovládacích prvků. Změny nastavení a obrazu je možné sledovat na LCD displeji nebo v EVF hledáčku. Spoušť se příjemně namačkává i tiskne a její provedení je poměrně kvalitní. Za ní jsou šikovně vyvedená tlačítka pro volbu měření expozice (typické spíše u zrcadlovek) a sériové snímání s bracketingem (vějířem) expozice. Obojí se hodí a je příjemné, že díky tlačítkům jsou tyto funkce rychle přístupné. Otočné kolečko režimů lze otáčet kolem dokola, není se tedy třeba vracet a stejně jako ostatní tlačítka klade jen malý odpor. Bohužel již nepůsobí příliš bytelně. Tlačítko Power pro zapínání a vypínání fotoaparátu je dobře zapuštěné, aby se nezmáčklo omylem. Kolébka zoomu nemá příliš plynulý chod, pro volbu požadovaného záběru je třeba velmi přesných doteků, ten je však velmi jemně okrokován. Zapuštěno je též tlačítko pro prohlížení snímků, které bych raději viděl umístěné jinde. Využít můžete také tři kulatá tlačítka: přepínání mezi LCD a EVF, Menu pro klasické menu a Home jako hlavní obrazovka pro všechny hlavní funkce fotoaparátu. Pak je tu čtyřsměrné tlačítko s potvrzením pro nastavení samospouště, režimů blesku, makro a změnu zobrazení na displeji. Pomocí otočného prstence lze jednoduše a rychle měnit hodnoty jednotlivých parametrů fotografování.

V menu Home lze vybrat mezi položkami snímání, prohlížení snímků, tisk, hudba, správa paměti a další nastavení fotoaparátu. Nabídka Menu pak závisí na zvoleném režimu, u fotografování lze volit velikost snímku, detekce obličejů, barevný režim, vyvážení bílé, výkon blesku, redukce červených očí, nastavení kontrastu, ostrosti, stabilizace Super Steady Shot a SETUP pro detailnější nastavení, u natáčení videa pak rozlišení videosekvence, barevný režim, vyvážení bílé, stabilizace a opět podrobnější nastavení SETUP, v němž lze volit iluminátor autofocusu, režim mřížky, režim autofocusu, digitální transformaci, předsádku, synchronizaci blesku, automatickou orientaci, prohlížení a rozšířené ostření. V režimu Prohlížení je k dispozici mazání snímků, prezentace, retušování, ochrana proti smazání, DPOF funkce, Tisk, otočení snímků a výběr složky.

V režimu snímání se zobrazuje v horním řádku kapacita baterií, velikost snímku, expoziční režim, zdroj pro ukládání snímků a složka, počet zbývajících snímků, v případě videa pak zbývající maximální délka videoklipu, pod ním pak volba vyvážení bílé, režim sekvencí nebo bracketingu, režim měření expozice, indikace detekce obličejů, režim stabilizátoru, iluminátor autofocusu, redukce červených očí a režim blesku, dále je možné varování před otřesy, osazení předsádkových čoček, synchronizace blesku na zadní lamelu, barevný režim, samospoušť, kontrast a ostrost. Uprostřed pole je rámeček autofocusu, který po zaostření zezelená a nitkový kříž při bodovém měření expozice. Potěší i malý reálný histogram, v dolním řádku je režim zámku autofocusu a expozice, citlivost ISO, redukce šumu u pomalé závěrky (delších expozičních časů než 1/3 s), clonové číslo, korekce expozice a režim měření autofocusu. V dolním řádku lze pomocí otočného prstence potvrzovacího tlačítka přesouvat a měnit hodnoty. Toto ovládání je poněkud nezvyklé a poněkud zdlouhavější kvůli potvrzování, časem si na něj zvyknete. Pouze korekci expozice a režimů stabilizace bych raději uvítal na samostatném tlačítku. Otočný prstenec je rychlý a jeho použití chválím. Při změně voleb v dolním řádku se ukazuje, zda je režim změny volby položky Set nebo její hodnoty OK. Při transfokaci (změně zvětšení/zoomu) se zobrazuje zoomovací lišta s informací o zvětšení. Chybí snad akorát zobrazení přepalů a podexponovaných míst.

Při ručním (manuálním) ostření se objeví dolní posuvná lišta, kde se přesouváte šipkami vpravo a vlevo od 1 cm do nekonečna. Přes celou obrazovku se objeví zvětšený výřez obrazu, aby bylo možné lépe zaostřit. Opět zamrzí, že zde není přímé ostření prstencem na objektivu. Také ostřit pomocí displeje není nejpřesnější. Počet ostřících kroků Vás nejspíš uspokojí, do 1 metru je jich bohatě přes 100 a nad 1 meter asi 50.

V režimu prohlížení se zobrazují nejdůležitější informace o režimech snímání, expozice, náhledový histogram, název, datum a čas pořízení snímku. Každý snímek je možné zvětšit. Ke snímkům je také možné nahrát zvukové poznámky.

Fotoaparát umožňuje připojení přes USB 2.0 nebo TV výstup v normách PAL/NTSC i se zvukem a navíc je k dispozici také HDTV 1080p výstup s HDMI konektorem, při tisku podporuje DPOF i PictBridge. Nechybí ani možnost AC/DC připojení k síti. Mezi speciální funkce obsažené ve fotoaparátu patří ještě mapa, letový plán s datem a cílem cesty, světový čas ad.

Ovládání menu a funkcí je poměrně zdařilé, všemu napomáhá více přímých tlačítek a otočný prstenec. Nové ovládání je relativně rychlé a brzy si na ně zvyknete. Menu mi do oka příliš nepadlo, přijde mi trochu zdlouhavější a ne moc přehledné, ale je to otázka vkusu.

Shrnutí výhod a nevýhod

Na závěr si v tabulce shrneme všechny důležité plusy a mínusy testovaného fotoaparátu.

Plusy (Pozitiva) Minusy (Negativa)
velký 15-násobný rozsah zoomu
ergonomické tvarování a uspořádání prvků
širokoúhlý začátek 31 mm ekvivalent
dobré rozlišení LCD displeje 230 400 px
dobré rozlišení EVF hledáčku 200 000 px
velký a výklopný 3" displej (7,6 cm)
formáty snímků v poměru 4:3, 3:2 a 16:9
citlivost až ISO 3200
expoziční čas až 30 s
nejkratší čas 1/4000 s
rychlé sériové snímání až 2,2 snímky/s
dobré rozlišení na nejkratším ohnisku
nízký šum a velmi dobrá kresba do ISO 200
přijatelná kvalita snímků při ISO 400
přisvětlovací paprsek autofocusu
noční režim NightShot (infračervený)
velký počet kroků zoomu (přes 50)
kvalitní optický stabilizátor
reálný i náhledový histogram
rychlý provoz snímání
podpora USB 2.0 připojení
HDTV výstup
video se zoomem, zvukem i stabilizací
režim vysoké citlivosti ISO proti rozmazání
funkční makro už od 1 cm
rychlé ostření
bohatá nabídka režimů autofocusu
jemný bodový autofocus
otočný prstenec pro rychlé změny hodnot
všechny režimy expozice
expoziční bracketing
přímé tlačítko pro sériové snímání
přímé tlačítko volby měření expozice
kovový závit na stativ
výborný rozsah ostření
manuální (ruční) ostření
dobrý výkon blesku
korekce expozice blesku
možné použití předsádek a filtrů
adaptační kroužek a sluneční clona
dálkové ovládání v balení
české menu
funkce Face detection pro rozpoznání tváří
poměrně přesné barevné podání
téměř přesné vyvážení bílé
převážně plastové tělo
působí spíše lacině
méně odolné provedení
mírně horší držení, občas může trochu prokluzovat
chybí přímé tlačítko pro korekci expozice
chybí přímé tlačítko pro režimy optického stabilizátoru
složité a méně přehledné řešení menu a jeho voleb
matoucí dvojité menu (Menu a Home)
chybí přímé tlačítko pro korekci expozice
chybí přímé tlačítko pro režimy optického stabilizátoru
změna parametrů je zdlouhavá kvůli potvrzování
plně nevyužité otočné kolečko
některá tlačítka se hůře mačkají
nepřesné kroky zoomu pomocí kolébky
překážející krytka objektivu
malý EVF hledáček
LCD displej se snadno ušpiní nebo poškrábe
malý snímací čip
nepodporuje RAW ani TIFF formát
není možná volba kvality JPEG komprese
protišumový filtr výrazněji porušuje kresbu zejména od ISO 800
vysoký šum od ISO 800
nižší dynamický rozsah
horší světelnost objektivu na dlouhém konci zoomu
horší kresba a ostrost v rozích
horší kresba na nejdelším ohnisku
horší přenos kontrastu na nejdelším ohnisku
mírná vinětace na krátkém ohnisku 31 mm
znatelné soudkovité zkreslení na krátkém konci zoomu
patrné poduškovité zkreslení na telezoomu
větší barevná vada zejména v rozích a u okrajů
v příslušenství chybí podvodní pouzdro
netypické a velké rozměry filtrů 74 mm
chybí sáňky na externí blesk
video v nejvyšší kvalitě jen na Memory Stick Pro Duo karty
nižší kvalita videa díky větší kompresi
méně podrobný manuál
horší výdrž Li-Ion akumulátoru

V následující tabulce je orientační hodnocení kvality obrazu. Zvolil jsem váhování dle vlastního uvážení a hodnocení od 0 do 10. Po přepočtení jsem získal jednotlivé procentní body. Celková známka udává kvalitu obrazu.

Kvalita obrazu
Kritérium Hodnocení Procenta bodů
Kresba (10 %) 7/10 7
Rozlišení (10 %) 7/10 7
Ostrost (10 %) 7/10 7
Dynamický rozsah (20 %) 7/10 14
Šum (20 %) 7/10 14
Zkreslení (10 %) 7/10 7
Vinětace (10 %) 7/10 7
Barevná vada (10 %) 6/10 6
Celkem 7/10 69%

V celkovém hodnocení fotoaparátu byl kladen největší důraz na kvalitu obrazu, rychlost a ergonomii ovládání. V tabulce jsou opět hodnocení od 0 do 10 a procentuální váha přepočtená na procentní body v závorkách.

Celkové hodnocení fotoaparátu

Kritérium Hodnocení Procenta bodů
Vzhled, design (5 %) 6/10 3
Velikost, hmotnost (5 %) 6/10 3
Kvalita provedení (5 %) 6/10 3
Ovládání a ergonomie (15 %) 8/10 12
Kvalita obrazu (30 %) 7/10 21
Výbava (10 %) 9/10 9
Funkce (5 %) 8/10 4
Provozní rychlost (15 %) 8/10 12
Výdrž na baterie (5 %) 7/10 3,5
Příslušenství (5 %) 7/10 3,5
Celkem 7/10 74 %

Poslední tabulka shrnuje nejdůležitější údaje k této recenzi.

Shrnutí: Sony Cyber-shot DSC-H9
Kategorie EVF ultrazoom
Určení rodina, kultura, styl, zábava, příroda, dovolená, univerzál
Třída vyšší amatérská
Hodnocení velmi dobrý fotoaparát
Proč koupit? 15×zoom, 3" výklopný LCD displej, 31 mm široké ohnisko, optický stabilizátor, rychlé snímání, 8 Mpx čip,funkce NightShot, velký rozsah časů a citlivostí, dálkové ovládání, dobré ostření a jeho možnosti, HDTV výstup, nízký šum a dobrá kresba do ISO 200
Proč nekoupit? horší kresba a šum od ISO 800, nepřehledné uspořádání menu, chybí sáňky na blesk, plastové provedení, malý EVF hledáček, horší kresba a rozlišení na dlouhém ohnisku, znatelná barevná vada a vinětace, nepodporuje RAW ani TIFF formát
Doporučená cena 13 490Kč
Běžná cena 12 590 Kč
Doporučená cena/výkon (Kč/%) 182
Běžná cena/výkon (Kč/%) 170
Od kdy v prodeji? duben 2007
Chcete si ho koupit?

Chcete si ho koupit, tak čtěte souhrn pro a proti.

Pro koupi:

Jedná se o vydařený ultrazoom s úctyhodným rozsahem od 31 do 465 mm ekvivalentních kinofilmu. Na rozsah Olympusu SP-550 UZ sice nestačí, ale většině lidí plně vyhoví. Potěší rychlým provozem, spolehlivým dobře nastavitelným ostřením a vydařenou dostupností ovládacích tlačítek. Nechybí plné manuální režimy a nabídka funkcí. Mezi nimi potěší také podpora nočního režimu snímání NightShot a spolehlivý optický stabilizátor. Kvalita obrazu je přijatelná až do ISO 400. Ve výbavě nechybí velký výklopný 3" displej, bohatší základní příslušenství včetně sluneční clony, adaptéru a dálkového ovládání nebo HDTV výstup.

Proti koupi:

Zklame poněkud levnějším plastovým provedením a spíše fádním vzhledem. Smířit se také musíte s většími rozměry a hmotností. Objektiv Zeiss bohužel trpí různými optickými vadami, zejména kresba na konci zoomu je mírně horší jako snížené rozlišení a ostrost v rozích. Nevyhnula se mu ani barevná vada, která je na snímcích patrná. Také vinětace může působit rušivě. Šum působí rušivě až od ISO 800, kdy je již špatná kresba. Na vážné technicky dokonalé fotografování však není určen, v kvalitě obrazu je tedy třeba přijmout jistý kompromis. Zvyknout si je také třeba na netradiční menu.

Konkurence:

Přímá konkurence tomuto unikátnímu ultrazoomu je poměrně malá, řadí se k ní několik dalších ultrazoomů s rozsahem minimálně 12-násobným.

Největším soupeřem je v současnosti Olympus SP-550 UZ, který nabízí s až 18-násobný zoom, širokoúhlejší ohnisko odpovídající 28 mm u kinofilmu, více funkcí a bohatší menu. Také kvalita provedení Olympusu SP-550 UZ se mi jevila lepší. Na druhou stranu Sony disponuje zajímavými funkcemi jako je NightShot, rychlejším ostřením a provozem. Navíc má větší a navíc výklopný displej a dle testů mírně účinnější optický stabilizátor než u Olympusu. Sony H9 je napájen pomocí Li-Ion akumulátoru a Olympus využívá 4 AA baterií. Je tedy třeba se rozhodnout, co je pro daného uživatele výhodnější a bližší.

Další vážný soupeř je nižší zástupce z vlastní stáje: Sony Cyber-shot DSC-H7. Rozdílů mezi nimi není mnoho, liší se pouze v několika parametrech: H7 je o 32 g lehčí, má mírně nižší spotřebu, o 0,5" (1,3 cm) menší displej s polovičním rozlišením (115 200 px, 480×240 bodů), chybí funkce NightShot a dvě přímá tlačítka sériového snímání a režimu měření expozice. Jedná se vlastně jen o odlehčenou H9. Je na každém, zda se mu vyplatí připlatit zhruba 1500 Kč za H9. Osobně bych se za to přikláněl zejména kvůli lepšímu displeji a funkci pro noční snímání, která se bude občas hodit.

Brzy přijde na trh nový Panasonic Lumix DMC-FZ18 s 8 Mpx čipem a 18-násobným rozsahem ekvivalentním Olympusu SP-550 UZ. Blíže se mu věnuje nedávno uvedený článek zde. Na trh by měl přijít nejdříve v září 2007, takže se může stát velkým předvánočním hitem a soupeřem současného rekordmana Olympusu SP-550 UZ a Panasonicu Lumix DMC-FZ18. Výhodou je ukládání na SD/SDHC karty nebo xD karty. Nově obsahuje i u Fujifilmu netypický optický stabilizátor pomocí posuvu snímacího čipu. Citlivost lze volit až ISO 6400, ale jen v 4 Mpx rozlišení. Bohužel nebude k dispozici RAW formát

Také FujiFilm ohlásil už svůj FinePix S8000fd s 8 Mpx čipem, který nabídne též 18-násobný rozsah zoomu ekvivalentní 27 až 486 mm. Informace o něm přinesl nedávno uvedený článek zde. Na trhu by se mohl objevit nejdříve v září 2007 společně s Panasonicem Lumix DMC-FZ18 a stát se také jeho hlavním soupeřem společně s Olympusem SP-550 UZ. Výhodou je ukládání na univerzálnější SD/SDHC karty a zároveň xD karty, takže máte na výběr. Nově nabízí také Fujifilm optickou stabilizaci založenou na posuvech snímacího čipu a vysokou citlivost až ISO 6400 ovšem pouze v 4 Mpx rozlišení. Nechybí ani funkce rozpoznání obličejů Face detection nebo inteligentního blesku. Oproti konkurentům však není možné snímky ukládat v RAW formátu. Cena by se mohla pohybovat okolo 10 000 Kč.

Jiní výrobci zatím zůstávají u 12-násobného zoomu, který však přesto většině lidí postačí. Nebude asi dlouho trvat a do závodu o největší rozsah zoomu se zapojí i další značky.

Vybrané konkurenční modely:

Canon PowerShot S5 IS: 8 Mpx čip, 12×zoom, 36-432 mm ekv. kinofilmu, manuální režimy, optická stabilizace, sáňky na blesk, video 640 × 480, cena okolo 13 000 Kč

Canon_PowerShot_S5_IS

FujiFilm FinePix S8000fd: 8 Mpx čip, 18×zoom, 27-486 mm ekv. kinofilmu, manuální režimy, optická stabilizace, zatím není na trhu, nejdříve od září 2007, cena zatím neznámá, odhad okolo 10 000 Kč

JLB1cb3d8_FinePix_S8000fd.jpg

Kodak EasyShare Z712 IS: 7 Mpx čip, 12×zoom, 36-432 mm ekv. kinofilmu, manuální režimy, optická stabilizace, video 640 × 480, cena okolo 8 000 Kč

Kodak_EasyShare_Z712

Leica V-Lux 1: 10 Mpx čip, 12×zoom, 35-420 mm, manuální režimy, optický stabilizátor, cena okolo 21 000 Kč

Leica_V_Lux_1

Olympus SP-550 UZ: 7 Mpx čip, 18×zoom, 28-504 mm, manuální režimy, optická stabilizace, cena okolo 14 000 Kč

Olympus_SP_550_UZ

Panasonic Lumix DMC-FZ8: 7 Mpx čip, 12×zoom, 36-432 mm, manuální režimy, optická stabilizace, cena okolo 10 000 Kč

Panasonic_FZ8

Panasonic Lumix DMC-FZ18: 8 Mpx čip, 18×zoom, 28-504 mm, manuální režimy, optická stabilizace, zatím není na trhu, dostupná nejdříve od září 2007

Panasonic_FZ18

Panasonic Lumix DMC-FZ50: 10 Mpx čip, 12×zoom, 35-420 mm, manuální režimy, optická stabilizace, sáňky na blesk, cena okolo 13 000 Kč

Pansonic_Lumix_FZ50

Samsung Digimax Pro 815: 8 Mpx čip, 15×zoom, 35-420 mm, manuální režimy, displej 3,5". sáňky na blesk, cena okolo 13 000 Kč

samsung_digimax_Pro_815

Sony Cyber-shot DSC-H7: 8 Mpx čip, 15×zoom, 31-465 mm, manuální režimy, cena okolo 11 000 Kč

Sony_H7

Podrobnosti o těchto a dalších digitálních fotoaparátech hledejte v našem katalogu


Závěr

Sony nabízí dobře řešený a vybavený ultrazoom řady H, který nabízí široké možnosti uplatnění. Oproti dřívějším modelům je tu navíc široké ohnisko 31 mm ekvivalentních kinofilmu, větší 15-násobný zoom, 3" výklopný LCD displej, 8 Mpx čip a funkce NightShot pro noční snímání. Potěší přítomnost přímých ovládacích prvků usnadňujících snímání. Na dvojí menu a méně tradiční ovládání si brzy zvyknete. Při focení oceníte zejména rychlý provoz, ostření a také spolehlivý a účinný optický stabilizátor. Kvalitou fotografií neoslní ani nezklame, kompromis je u ultrazoomu nutný. Šum a kresba na snímcích jsou přijatelné až do citlivosti ISO 400, horší ostrost a kresbu zaznamenáte zejména v rozích snímku. Na některých snímcích je viditelná i barevná vada, vinětace (ztmavení rohů) nebo větší optické zkreslení (zejména soudkovitost). Potěší však poměrně dobrá barevná věrnost a také spolehlivý provoz, který jen málokdy zklame. Plně právem dostal různá ocenění a pro rodinné focení pro všechny příležitosti mohu Sony Cyber-shot DSC-H9 jen doporučit.