Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Technet.cz

  • Středa 23. července 2014. Libor

:-) Microsoft pomohl vykopat první smajlík

  3:00
Už v roce 1890 se v novinách objevil žertovný soubor znaků, připomínající dnešní smajlík. Opravdová historie emotikonů však začala o něco později. A světe div se, i v této oblasti měl prsty Microsoft. Smajlík ale vznikl v diskuzi a pátrání po něm jakoby shrnovalo dobrodružný vývoj počítačů samotných.

Smajlík | foto: Wikipedia.org

Dvojtečka, pomlčka, závorka. Snad nikdo z našich čtenářů nebude na pochybách, co tato sekvence znaků znamená. Každý už dnes ví, že se jedná o způsob, jak i přes ryze texovou zprávu propašovat na druhou stranu nějaké ty emoce. Proto se také těmto sekvencím říká emotikon. Na internetu se jich vyskytuje nespočetné množství: v diskuzích, v emailech a stále častěji i v serióznějších textech. Asi vás překvapí, jak smajlík vznikl a jak hluboko do historie sahají jeho kořeny.

Veselý psací stroj

Je obtížné tomu uvěřit, ale první náznaky emotikonů se objevily již v době rozšíření psacích strojů, tedy na konci 19. století. Je to pochopitelné – psací stroj skutečně nemohl na papír obtisknou jiné znaky, než ty, jejichž obrysy měl na klapkách. A právě jednomu z uživatelů psacího stroje vděčíme za první zatím objevený smajlík. Nachází se v druhém čísle časopisu "The Typewriter World“ z roku 1897, kde je přetištěn humorný článek (ten je dokonce z roku 1890). Jde kraťoučký text parodující dopis nováčka, který si koupil psací stroj. Kromě takových těch standardních přepisů (místo písmena O je psána nula apod.) se zde nachází i tato věta:

"...he Said it would Be a thxng of beavty & jOy FORever ;) i wishe he w*uld..."

Ano, přesně tak, mrkající smajlík, vídíte ho tam? Otázkou samozřejmě zůstává, jestli tam smajlík viděl i jeho údajný autor Greatt Barington. Originální text a další informace na této adrese.

Je ovšem jisté, že se tehdejší smajlík neuchytil, protože na další výskyt se můžeme podívat až v roce 1953. Tehdy vyšel v novinách New York Herald Tribune inzerát – reklama na film Lili. V inzerátu byla použita grafika, kterou bychom dnes zcela jistě označili za smajlík. Ovšem ani tentokrát se revoluce nekonala.

Usměvavý žluťásek

Za autora grafického smajlíku, tedy rozesmátého žlutého obličejíčku, je všeobecně považován Harvey Ball, grafik a kreslíř z Massachusetts. Někdy v roce 1963 dostal jako umělec na volné noze za úkol navrhnout firemní grafiku pro povzbuzení zákazníků i zaměstnanců jedné pojišťovací společnosti. Obrázek, který dnes vidíme na téměř každém diskuzním fóru, tehdy prý navrhl asi za deset minut. Zákazník byl spokojen, žluťoučký smajlík se stal součástí firemní identity a také zaměstnanci, snad jako pobídku k úsměvu na pracovišti, dostali usměvavé odznaky. Tento symbol se stal velmi populárním a ani ne o deset let později už bylo těchto odznaků prodáno přes padesát milionů. Kdoví, zda to jeho autora potěšilo. Za svou práci totiž tenkrát dostal pouhých 45 dolarů a grafiku si nenechal patentovat. Ale podle jeho syna si Harvey Ball nestěžoval. Zdá se, že tento vynálezce smajlíku měl opravdu smysl pro humor.

Písmenko přes písmenko

V sedmdesátých letech také narazíme na první výskyt smajlíků v elektronické podobě. Přestože byl tehdy počítač ještě záležitostí armády velkých firem a ne jednotlivých uživatelů, už tehdy se objevila potřeba vyjádřit na počítačovém výstupu i jiné věci, než jen strohá fakta a čísla. Illinoiská univerzita sestavila ve své době jeden z mála systémů pro práci s počítačem (dnes bychom řekli „operační systém) PLATO. Čtvrtá verze tohoto systému, vydaná v roce 1972, již měl ve znakové sadě zabudované znaky velmi podobné dnešním emotikonům. I když, pravda, hranaté. A jejich vznik nebyl jednoduchý. Při určité klávesové zkratce se totiž nové znaky nepsaly napravo od znaků předchozích, ale přes tyto znaky. Šlo tak, nepochybně po mnoha experimentech, vytvořit malé obrázky. Např. pokud překryjete písmena W, O, B, T, A a X, dostanete něco, co skutečně připomíná smajlík. Je to velmi zajímavé, hlavně smajlík, který vznikne zadáním písmen V, I, C, T, O, R a Y, to už je téměř symbolické… Další příklady najdete zde.

Praštěná diskuze

Konečně se dostáváme k bodu, který znamenal zlom pro internetové emotikony. Začalo to v osmdesátých letech, na pensylvánské univerzityě Carnegie Mellon University, kde začala skupina studentů počítačových věd nadšeně a intenzivně používat online "nástěnky“ (bboards), jakési předchůdce internetových diskuzí. Stal se z nich velmi důležitý sociální mechanismus, místo diskuze mezi studenty, profesory i fakultou. "Mnohé příspěvky byly vážné a obecně zajímavé, jiné zase spíše zájmové. Dokonce už tenkrát nebyla nouze ani o flame war,“ vzpomíná Scott E. Fahlman.

Protože mnohé z příspěvků byly vtipy (nebo pokusy o vtip) a ne všechny bývaly pochopeny, byly tyto "flame wary" (neutišitelné zuřivé diskuze) často zbytečné a činilo diskuzi nepřehlednou. Proto se hledaly způsoby, jak dát najevo, že jsou některé příspěvky myšlené jako vtip. "V textové komunikaci nám schází komunikace neverbální nebo tón hlasu, které toto normálně vyjadřují, pokud se spolu lidé baví přímo nebo po telefonu,“ shrnuje Scott důvody, proč začala komunita hledat nějaký znak, kterým by označovala nevážné příspěvky. Mezi návrhy byl například znak # nebo sekvence (*).

Ale my už dnes víme, že uživatelé si vybrali jiného favorita. Dne 19. září roku 1982 vložil Scott E. Fahlman do diskuze tento krátký příspěvek:

I propose that the following character sequence for joke markers:
       
:-)
       
Read it sideways.  Actually, it is probably more economical to mark
things that are NOT jokes, given current trends.  For this, use
       
:-(

Tedy: "Navrhuji, aby se pro označení vtipů používala následující sekvence znaků, čtěte z boku…“

Jak vidíme dále v diskuzi, emotikon se ujal. A hlavně, vidíme to i dnes! To proto, že dvojtečka, pomlčka a závorka se rozšířily s nevídanou rychlostí po univerzitě a pak tato vymoženost přeskočila i na univerzity další. Brzy se začaly objevovat variace na smajlík a fantazie internetové komunity, spuštěná tou krátkou Scottovou zprávou, už se nedala zastavit. "Ani jsem to po sobě tenkrát pořádně nepřečetl,“ vzpomíná vynálezce smajlíku, který se úsměvem docela podobá svému elektronickému výtvoru. "Netušil jsem tenkrát, že to bude tak významná zpráva.“

Archeologické pátrání

Pátrání po počátcích smajlíku ovšem probíhalo netradičním způsobem. Zpočátku nikoho nenapadlo, že dvojtečka a závorka započaly nějakou „novou éru komunikace“, a tak až po několika letech se začali zvědavci pídit, odkud že ten smajlík pochází. Takže na události, které jste si zde přečetli chronologicky seřazené, se ve skutečnosti vynořovaly v opačném pořadí – vždy, když někdo našel starší výskyt (nebo dokonce náznak výskytu) smajlíku nebo jiných ASCI art výtvorů, pochlubil se se svým historickým objevem na internetu. Vykopávání prvního smajlíku tak můžeme nazvat internetovou archeologií.

Navíc se stalo, že se původní příspěvek Scotta Fahlmana zcela ztratil. Teprve v únoru 2002 začal Mike Jones z Microsoftu pátrat po té původní zprávě. Snažil se zjistit, jak by se jmenoval záložní soubor, kdyby ještě existoval. Podařilo se mu objevit jednu ze záloh kdesi na univerzitě a na starém čtecím zařízení pásku přečíst. Do hledání, financovaného Microsoftem, se zapojilo přes deset lidí. Tak mohlo být diskuzní vlákno objeveno a "restaurováno" v původní verzi. Skutečná elektronická archeologie, a zrovna k dvacátým narozeninám smajlíka.

Existovaly také snahy (např. i ze strany Microsoftu) o patenty týkající se emotikonů, to už je ale jiný příběh. Odkazy zde nebo zde.

Jaký je váš oblíbený smajlík?

S trochou nadsázky bychom mohli smajlík označit za vynález, který zlidštil textovou komunikaci. Jiný naopak namítne, že znepřehledňuje text a že se jedná o berličku a nepotřebnou, odsobněnou vycpávku. Skutečně záleží na konkrétním případě. Jisté ovšem je, že smajlíky potkáváme na internetu, v kecálcích i smskách, a stále přibývají nové. A tak se nebojte projevit v diskuzi pod článkem. Napište nám, jak se na interntetu virtuálně usmíváte vy, naši čtenáři.

Jak totiž vidíte, i příspěvek do diskuze může vejít do dějin...

Autor:




mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.