Technické hračky si kupuji sám ...

Technické hračky si kupuji sám ... | foto: shutterstock.com

Miloš Čermák: Co chci, to už mám. Ježíšek u nás nosí dárky jen dětem

Jaké dárky bych doporučil čtenářům Technetu? Když mi redakce tuto otázku položila, má první reakce byla: Panebože, a jak to mám vědět? Copak si myslíte, že ty lidi znám?

Dostalo se mi rady, abych se zkrátka zamyslel, jaké dárky bych si přál dostat sám. Jenže to je zrovna tak problematické, ba přímo žinantní. Pokusím se to vysvětlit. Slyším tuto otázku často od příbuzných i přátel, a pokaždé musím s jistými rozpaky odpovídat, že žádné, protože všechno, co by mě udělalo radost a co si můžu dovolit (gentlemansky předpokládám, že dárky pro mě budou ze stejné cenové kategorie), jsem si už pořídil, nebo si velmi brzy pořídím.

Rozhodně to platí u knížek a také všech technických udělátek, anglicky takzvaných gadgetů. Jsem pyšný "early adopter", takže je mám rád dřív než ostatní, ale rozhodně dřív, než se stanou módními hity, případně přeceněnými pitomostmi (a bohužel také předtím, než výrobci vychytají jejich chyby a nedostatky). Nejspokojenější jsem, když si z ciziny dovezu nějakou věc dřív, než se v Česku začne oficiálně prodávat.

Tak se mě jen v posledním roce podařilo stát šťastným majitelem čtečky Kindle, videokamerky Flip, netbooku Asus Seashell či malého pera, které si ukládalo do paměti všechno, co jsem s ním napsal (zapomněl jsem jeho jméno, protože moc dobře nefungovalo, a tak jsem ho asi po týdnu vztekle rozbil o stěnu).

A vy byste po mě chtěli tip na věc, kterou bych chtěl, ale ještě ji nemám? Neexistuje. Navíc u tohoto typu věcí je vlastnický pud je částí prožívané radosti. Sbírání informací, studování recenzí a výběr správného typu jsou zrovnatak zábavné. Nechat tuhle fázi na Ježíška by celý tenhle proces degradovalo na jakousi loterii. Rozbal papír, vyndej dárek ... a hlavně nezapomeň žasnout a děkovat. Ne, děkuju, i proto jsme se se ženou už dávno dohodli, že si dárky pod stromeček dávat nebudeme. A těm, kteří mně přesto chtějí něčím obdarovat, radím sáhnout do kategorií zboží, po kterém netoužím, ale které upotřebím.Takže se pod stromečkem raduju z košilí, ponožek, trenýrek nebo běžeckých triček.

Nejhezčí ježíškovský dárek jsem stejně už dostal. Bylo to tak někdy před deseti lety. Pár týdnů před Vánoci za mnou do pracovny přišel tehdy malý syn Vavřinec. Zeptal se, co bych chtěl od Ježíška. Vysvětlil jsem mu, že Ježíšek nosí dárky jenom dětem. "Já vím," řekl. Zavrtěl hlavou, jak můžu klást tak nesmyslné otázky, pak se obezřetně rozhlédl, ztišil hlas a pro jistotu ještě zavřel dveře. "Já vím, že Ježíšek nosí dárky jenom dětem. Teď zrovna mu píšu."
Usmál jsem se. "Tak vidíš, napiš mu všechno, co bys chtěl dostat." Znovu se na mě podíval a v očích měl výraz, jako že někdy je rozumná debata s rodičem opravdu těžká. "Proto jsem tady," řekl. "Napadlo mě, že kdybys něco chtěl i ty, že bych to mohl připsat na svůj seznam." Znovu se rozhlédl, jestli někdo náhodou neposlouchá.
Dojalo mě to. Došlo mi, jak krásné můžou být Vánoce, když jsou děti malé. Ale řekněte upřímně: mohl jsem po šestiletém klukovi chtít, aby napsal na svůj seznam pro Ježíška vůz značky Porsche nebo permanentku do striptýzového klubu? Poslyšte, ale ani vy si tyhle dvě věci na seznam nepište. Nejdřív si na ně vydělám … a pak si je taky sám vyberu.