Současná PVO ČR
Vzdušný prostor České republiky aktivně chrání stíhačky JAS-39 Gripen (v případě krize i lehké bitevníky L-159 ALCA) a 25. protiletadlový raketový pluk (25. plrp) dislokovaný v posádce Strakonice.
Hlavním palebným prvkem pluku je raketový komplet 2K12 KUB. Maximální výškový dosah raket kompletu je 14 km a dálkový 23 km. Komplet KUB doplňují moderní systémy krátkého dosahu RBS-70 s výškovým dosahem 5 km a dálkovým 8 km.
Ač prošel komplet KUB v roce 2007 dílčí modernizací, v současné době jde o zastaralý systém, který nesplňuje nároky na zajištění efektivní protivzdušné obrany (PVO). Stejně tak Armádě České republiky (AČR) stále chybí moderní radiolokátory PVO.
Ministerstvo obrany (MO) proto již několik let pracuje na koncepci modernizace pozemní PVO. Základní modernizační okruhy PVO jsou systémy velení a řízení, radiolokátory a aktivní prvky pozemní PVO.
Velení a řízení
Velení vzdušných sil ČR postupně přechází na společný alianční systém velení a řízení vzdušného prostoru ACCS (Air Command and Control System). Počáteční operační schopnosti IOC (Initial Operation Capability) české ACCS dosáhne v roce 2020, plné operační schopnosti FOC (Full Operation Capability) v roce 2025.
Na oficiálních stránkách NATO se dočteme: „ACCS usnadňuje plánování, dotazování, realizaci a koordinaci veškeré propojené letecké a raketové obrany v době míru, krize a války. ACCS podporuje všechny pevné i nasazené operace i mise NATO.“
ACCS postupně nahradí různé národní a alianční prostředky velení a řízení PVO a poprvé v historii vytvoří jednotný vzdušný systém velení a řízení NATO.
Centra se systémem ACCS fungují jako středisko letového provozu, sdružují a „dávají do souvislostí“ data z nejrůznějších senzorů (především radarů), vyhodnocují vzdušnou situaci a poskytují potřebné a vytříbené informace vyšším stupňům velení.
Radary MADR
Klíčovým modernizačním projektem české PVO je nákup nových radiolokátorů typu MADR (Mobile Air Defence Radar) pro radiotechnické vojsko. MO nakoupí osm radarů MADR, šest radarů bude vyčleněno pro operační použití, dva jako záloha nebo pro výcvik.
Vojskové zkoušky vítězného radaru MADR jsou naplánovány na rok 2018, IOC dosáhnou radiolokátory v roce 2019 a FOC v roce 2021. V roce 2021 také dojde k ukončení provozu starých radarů P-37, PRV-17 a ST-68.
Společně s fungující dvojicí radarů FADR (Fixed Air Defence Radar) s dlouhým dosahem se radary MADR stanou základními senzory zajišťující přehled o situaci ve vzdušném prostoru ČR.
Podle prezentace „Hlavní vyzbrojovací projekty – vzdušné síly“, představené na konferenci Český průmysl jako nástroj zajištění obrany státu, radiotechnické vojsko musí splňovat tyto čtyři základní schopnosti:
- identifikaci vzdušných cílů a tvorbu obrazu o vzdušné situaci
- působení v podmínkách radioelektronického rušení
- zasíťování senzorů pro vyšší efektivitu, spolehlivost i odolnost
- posílení manévrem radiolokační pole zájmové oblasti
Zavedení moderních radiolokátorů a systémů velení a řízení umožní české PVO lepší identifikaci vzdušných cílů, lepší zjišťování polohy cílů s malou efektivní odraznou plochou (drony, přesné zbraně dlouhého dosahu, atd.), plně automatizovat provoz radiolokační techniky a snížit demaskující příznaky při provozu radiolokační techniky (využití mobilnosti radarů MADR).
Palebné systémy velmi krátkého dosahu
Letecké manévry Flying Rhino. Voják s protiletadlovým kompletem RBS-70 zaměřuje letící cíle. Střela může být odpálena ještě před zachycením cíle, obsluha může dráhu za letu měnit.
Jednotky pozemní PVO ČR budou schopny nasadit čtyři baterie kompletů RBS-70 a nových (od roku 2017) RBS-70NG pro PVO velmi krátkého dosahu VSHORAD (Very-SHOrt-Range Air Defense). V současné době AČR vlastní 16 kompletů RBS-70 a zhruba 100 střel. Každá baterie RBS-70/RBS-70NG zajistí ochranu prostoru o rozloze 14 × 14 km.
Dálkový dostřel RBS-70NG je 8 000 m, výškový 5 000 m. Systémy RBS-70/RBS-70NG přitom neničí jen vzdušné cíle, ale dají se nouzově použít i proti obrněné technice protivníka. V AČR budou RBS-70/RBS-70NG spolupracovat s radarovými čidly krátkého dosahu ReVISOR.
RBS-70NG v AČR budou mobilní, tedy umístěné na kolovém podvozku, pravděpodobně na vozidle Titus. Vozidla Titus s RBS-70NG nahradí zastaralé systémy krátkého dosahu Strela-10 na pásovém podvozku.
Palebné systémy krátkého a středního dosahu
Bodovou obranu rozšíří do roku 2025 raketové systémy pro plošnou obranu krátkého dosahu SHORAD (SHOrt-Range Air Defense) a středního dosahu MSAM (Medium Surface to Air Missile). Nové systémy SHORAD/MSAM nahradí v AČR komplety 2K12 KUB.
AČR plánuje nákup čtyř baterií SHORAD/MSAM. Každá baterie zajistí ochranu prostoru o rozloze 55 × 55 km. V kombinaci s RBS-70NG pak baterie SHORAD/MSAM zajistí ochranu klíčových objektů důležitých pro obranu státu (ODOS) nebo ochranu jednotek armády v ČR i v zahraničí.
Dálkový dosah nových střel pro systémy SHORAD/MSAM je požadován minimálně 50 km, výškový 25 km.
Jaké rakety země-vzduch pro SHORAD/MSAM se pro Českou republiku nabízejí? Požadovaný výškový dostup 25 km masivně zužuje vhodné kandidáty.
Při požadavku na výškový dostup 25 km můžeme zapomenout na francouzské střely ASTER 30 (dosah 100 km / dostup 20 km), střely AMRAAM-ER (50 km / 14 km), německé IRIS-T SL (40 km / 20 km) nebo izraelské Derby-MR (50 km / 16 km).
Dokonce ani americký systém Patriot s výškovým dosahem něco přes 24 km neplní požadavek českého MO.
Existují samozřejmě velmi výkonné systémy jako izraelské rakety Arrow nebo americké SM-6 či RIM-67 Standard ER. To jsou však extrémně drahé zbraňové systémy a pro potřeby české PVO naprosto předimenzované.
Teoreticky podmínku na výškový dostup 25 km splňuje moderní střela Stunner z izraelského systému PVO Davidův prak, která údajně (oficiální informace nejsou k dispozici) dokáže ničit cíle na vzdálenost 300 km a do výšky 75 km.
Některé zdroje ale mluví o tom, že Davidův prak nemá dostřel 300 km, ale dokáže „jen“ ničit rakety země-země s doletem 300 km (např. ruské Scudy).
Otázkou je, zda požadavky na výškový dostřel 25 km nesplňuje střela Tamir izraelského systému Železná kopule. Dosah a dostřel rakety Tamir izraelský výrobce tají, ale na stránkách se dočteme, že je to systém pouze velmi krátkého dosahu VSHORAD.
Podle tiskových materiálů Tamir ničí rakety s doletem až 70 km. Firma Rafael ale pracuje na nové výkonnější verzi, která ničí rakety země-země s doletem až 250 km.
Prostředky proti dronům a dělostřelecké munici
AČR po roce 2019 nakoupí prostředky pro ničení malých dronů a po roce 2025 prostředky pro ničení raketové, dělostřelecké a minometné munice RAM (Rocket, Artilety, Mortar). Prostředky a schopnosti boje proti RAM munici se označují jako C-RAM (Counter-RAM).
V současné době se provádějí studie o vhodných palebných prvcích schopných ničit RAM munici a malé drony. V obou případech, pokud pomineme exotické lasery, jsou hlavními kandidáty automatické kanony středních ráží. Teoreticky lze pro oba účely použít stejné zbraňové systémy.
Pro úkoly C-RAM se hodí například izraelský systém Železná kopule, ale k ničení malých dronů je předimenzovaný.
Italský C-RAM systém Draco využívá automatický kanon (100 ran/min) ráže 76 mm umístěný na kolovém obrněném vozidle. Vývoj prototypu Draco byl ukončen v roce 2013, ale zatím nebyl zaveden do výzbroje žádné armády.
Výrobce systému Draco, italská Finmeccanica, nabízí i zbraňovou věž Porcupine s rotačním 20mm kanonem M61A1. Stejnou zbraň využívá i americký pozemní systém Centurion - pozemní verze amerického námořního obranného systému Phalanx.
Německo nabízí pro úkoly C-RAM komplet Mantis využívající automatický kanon ráže 35 mm. Mantis vychází ze švýcarského protivzdušného kompletu Skyshield.
Nelze opomenout polský systém Hydra s 35mm automatickým kanonem s kadencí 550 ran za minutu. Hydra používá programovatelnou, ve vzduchu explodující municí schopnou ničit cíle typu RAM až na vzdálenost 3 500 m a konvenční cíle (např. bitevní vrtulníky) až na vzdálenost 6 500 m.
Systém Hydra je v současné době nabízen na taženém přívěsu, ale je možné jej umístit na nejrůznější kolová nebo pásová vozidla. V případě Česka se nabízí instalace do vozidel Pandur, Tatra nebo na podvozek nového BVP.
Zdroj: Prezentace Hlavní vyzbrojovací projekty – vzdušné síly
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Další články o vojenství a novinky ze světa armády najdete zde.
