Připojení k počítači
První příjemné překvapení nás čekalo při připojování k počítači, poněvadž v přehrávači je přímo zabudován vysunovací USB konektor. Odpadají tak starosti s kabelem a díky tomu skvěle poslouží jako klíčenka. Přes USB probíhá taktéž nabíjení, přičemž na maximum se akumulátor dostane zhruba za čtyři hodiny. Po připojení se přehrávač ohlásí jako další disk (podporuje Mass Storage), soubory se nahrávají rychlostí odpovídající standardu USB 2.0 a ani externí program není vyžadován. V prodeji bude verze s 256MB flash pamětí.
Ovládání s rychlostí šneka
Hlavní ovládací prvky nalezneme na přední straně přehrávače v podobě potvrzovacího tlačítka, které obklopuje stříbrný kroužek. To jsou v podstatě další čtyři tlačítka. V menu tato čtveřice slouží pro navigaci, během přehrávání pak pro změnu hlasitosti a posun ve skladbě. Na pravém boku přehrávače jsou další tři tlačítka: REC pro použití diktafonu, A-B pro smyčku a MENU logicky pro hlavní menu. Jeho kratším přidržením se dostaneme do několika málo nastavení, delším do počátku stromové struktury. Z ní vycházejí tři větve: k přehrávání hudby, k nahraným záznamům a konečně i k listování v adresářích.
Začněme u zobrazování adresářů, které se na displej vejdou tři. Při jejich listování vás zarazí jedna nepříjemná věc a tou je relativní pomalost. Přeskakování mezi adresáři se nepatrně zpožďuje, navíc adresáře, ale i jejich obsah, se nenačítají okamžitě, ale viditelně teprve naskakují postupně na displej!
Displej a další funkce
Velikost displeje 128x64 neumožňuje kdovíjaké zázraky. Horní stavový řádek informuje o počtu skladeb a baterii. Následuje název skladby a interpreta (v jedné řádce), odehraný čas a aktuální ekvalizér. Ve spodní části nám zbývají hodiny a datum. Mezi obvyklé problémy těchto barevných a OLED displejů patří, že jsou na světle špatně čitelné. Philips je na tom ještě o něco hůře a to díky přednímu zrcadlovému panelu, jenž se leskne – stačí, aby jen trochu svítilo sluníčko. Díky tomu jsou, i při snaze stínit rukou, údaje nečitelné.
Funkčně toho Go Gear navíc příliš nenabízí – mimo přehrávání MP3 a WMA souborů ještě poslouží jako diktafon. Nahrávky z něj se ukládají do WAV, nicméně kvalita za mnoho nestojí. V prvních momentech jsme měli problém rozluštit zaznamenaný hlas, než jsme si zvykli na zvýšené zašumění. Ani s možnostmi konfigurace nás přehrávač nepřesvědčil. Opakování, nastavení rychlosti textu na displeji či ekvalizér (pro uživatele zůstalo rezervováno jedno pásmo) považujeme v dnešní době za standardní. Pokud jde o výdrž akumulátoru, nechali jsme přehrávač nepřetržitě hrát ve smyčce – usnul za průměrných 9 hodin.
| Proč ho koupit? |
| Integrovaný vysunovací USB konektor |
| Proč ho nekoupit? |
|
Citelně pomalé reakce, |
| Kdy? |
| na podzim 2005 |
| Za kolik? |
| ??? |
Manuál a celkové zhodnocení
Slovy "Jak začít s Digitální audiopřehrávač" nás vítá manuál, se kterým se zjevně také nikdo nepáral. Jeho podrobnější část vypadá jako z kopírky, díky čemuž jsou některé pasáže špatně čitelné. Jedinou výhodou přehrávače je integrovaný vysouvací USB konektor, díky čemu může nalézt využití jako klíčenka pro přenášení dat s tím, že si na něm uživatel občas přehraje hudbu. Pokud ale uvažujete o MP3 přehrávači, zkuset raději nějaký osvědčený model od zavedených MP3 značek. Proti koupi mluví pomalost přístroje a špatně čitelný displej, navíc i funkčně spadá GoGear do nižší třídy. Motto "Wear it and flaunt it" působí spíše směšně i když design výrobku rozhodně není špatný.
