Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Multimediální radiomagnetofony s USB: digitální muzika na pláž i zahradu

  15:26aktualizováno  15:26
Radiomagnetofon je optimální hudební zdroj na zahradu, hráz rybníka, či pláž u moře. Archaickou kazetovou mechaniku vystřídaly čtečky paměťových karet a USB sloty pro připojení MP3 přehrávačů a flashek. Pět takovýchto zařízení jsme podrobili důkladnému testu.

Pod pojmem radiomagnetofon si jistě mnozí představí plastové zařízení s intenzivně šumící kazetovou mechanikou, chrastícími potenciometry a mechanickými přepínači funkcí. Jejich analogová stupnice rozhlasového přijímače se každou chvíli rozladila a CD mechanika ne vždy zvládala vypálené hudební disky.

Jezevčíci nové generace

Současné radiomagnetofony jsou na tom úplně jinak. Kazetovou mechaniku vystřídaly čtečky paměťových karet či USB konektor pro MP3 přehrávač. CD mechanika zahraje z vypálených disků i komprimované hudební soubory a tuner s digitálním laděním mívá k dispozici mnoho předvoleb pro uložení oblíbených stanic. Na přístrojích nechybí přehledné displeje se všemi potřebnými údaji a to vše leckdy uřídíte dálkovým ovladačem. Co všechno nabízí a jak hrají současně prodávané modely?

Testovaná pětice

Jedinou podmínkou pro účast v testu byla integrace některého multimediálního rozhraní. Takovýchto modelů je na trhu pět (šestý se právě přestal prodávat).

Grundig Beezz RCD 6800 s USB a čtečkou SD/MMC a dálkovým ovladačem 
za 2 390 Kč

Philips AZ-1830 s USB, reprodukcí formátu WMA a dálkovým ovladačem
za 2 083 Kč.

Sencor SPT-240 s USB za 1 480 Kč.

Sony ZS-YN7L s MD linkem, přehráváním formátu Atrac a dálkovým ovladačem
 za 3 721 Kč.

Thomson TM 9670 s USB, čtečkou SD/MMC karet a čelním linkovým vstupem
za 1 990 Kč.

USB konektor pro připojení flash paměti nebo MP3 přehrávače mají přístroje Philips a Sencor. Kombinaci USB konektoru a čtečky paměťových karet mají Grundig a Thomson. Sony trochu vybočuje z řady, protože připojení flashové paměti neumožňuje, ale disponuje MD linkem pro připojení minidiskového rekordéru.

Jak na elektronické paměti?

Všechny USB konektory pracují v režimu „host“. Díky tomu je do nich možno zapojit každou flash paměť, MP3 přehrávač či externí disk podporující MassStorage, což splňuje většina zařízení na trhu a okamžitě přehrávat na nich uloženou hudbu. Zkoušel jsem USB 1.1 i 2.0 flash paměti ve velikostech 256 MB, 512 MB a 1 GB, u žádných jsem nezaznamenal výraznější problémy. U 1GB paměti občas zazmatkoval Thomson, zastavil se a nechtěl přeskočit skladbu.  

U radiomagnetofonů zatím netradiční, ale velmi šikovné rozhraní pro poslech hudby. 

Čtečky karet jsou určené pro SecureDigital a MultiMedia Card (SD/MMC). Přehrávání funguje stejně, jako v případě USB flashek – stačí si zvolit správný zdroj zvuku (zpravidla tlačítkem „source“ či „function“ docvakáme na volbu USB/Card), vybrat adresář a skladbu a začít hrát.

Ani jeden z přehrávačů nemůže fungovat jako USB zvuková karta, což nepovažuji za zápor, pouze tuto informaci doplňuji.

Kudy dovnitř, kudy ven

Radiomagnetofony obecně žádnou širokou plejádu vstupů a výstupů nenabízejí. Jejich hlavní výhodou je snadná přenosnost, přístroj sdružuje vše podstatné pro hlasitý poslech, připojování dalších přístrojů by mobilitu poněkud snižovalo.

USB konektor, čtečka paměťových karet SD/MMC, linkový vstup a sluchátkový
výstup - takové je osazení radiomagnetofonu Thomson. 

Z běžného standardu se vymykají dva jezevčíci. Thomson disponuje dvojici cinch konektorů linkového vstupu, proto k němu můžete připojit například osobní kazetový přehrávač, nebo notebook. Sony má mimo shodného vstupu (ale na konektoru Jack 3,5 mm) ještě optický digitální výstup. Připojený MD přehrávač můžete tedy nejen poslouchat, ale i na něj digitálně nahrávat.

Sony nemá USB, zato disponuje rozhraním MD Link, což je kombinace digitálního optického výstupu a analogového vstupu.

Digitální výstup můžete použít i pro připojení AV receiveru, nebo aktivních reprosoustav s digitálním vstupem. Můžete tak snadno a efektivně rozšířit jeho reprodukční schopnosti a vyhnete se degradaci kvality signálu horším D/A převodníkem a sluchátkovým zesilovačem. Výrazným limitem je, že funguje jen u hudebních kompaktních disků (CDDA), nikoli u MP3 či ATRAC nahrávek.

Přehráváme empétrojky

Přehrávání MP3 souborů zpravidla probíhá podle stejného jednoduchého scénáře. Po vložení paměti či CD disku přehrávač médium prozkoumá a zjistí počet skladeb. Pohyb po paměti probíhá kombinací posunu skladeb a přeskakování celých alb.

Nejvíce mi "sedlo" ovládání přístroje Grundig. Ten navigaci v paměti dovedl v rámci možností k virtuozitě. Na rozměrném displeji je zobrazena stromová adresářová struktura, v rámci které se šipkami pohybujete. Díky tomu si bez čtení návodu a jakýchkoli větších instrukcí moje mamka celý víkend bez zaváhání přehrávala písničky z kompletní diskografie Jarka Nohavici z jedné gigové flash paměti. 

Grundig nabízí velmi přehlednou navigaci, s češtinou má však problémy. U názvů složek i ID3 tagu není optimalní.  

Při přehrávání vás displej Grundigu zahrnuje informacemi z ID3 tagu, takže jste stále v obraze, co přesně posloucháte.

Philips pouze krokuje alba a skladby, na mrňavém displeji se třemi číslicemi toho mnoho nezobrazí. Zato přehraje i muziku ve formátu WMA. 

Sencor má jednořádkový displej, pohyb po médiu se provádí přeskakováním alb a skladeb. Funkce „Find MP3“ nabízí krokování po abecedním výpisu složek. Displej z ID3 tagů nic nesděluje, od uživatele tedy vyžaduje znalost pořadí složek na disku / paměti, nebo chvíli pátrání.

Sony má podobný způsob ovládání jako Grundig, tedy navigace po stromové adresářové struktuře, díky pouze dvouřádkovému displeji však není orientace tak komfortní. Obsluha však myslím nikomu potíže činit nebude.

Thomson je na tom velmi podobně jako Sencor, displej však scroluje informace z ID3 tagů. Na druhou stranu můžete po disku či paměti jen krokovat, žádný systém vyhledávání nenabízí.

Přehrávací režimy

Opakování jedné skladby a celého obsahu média nabízí všechny stroje. Vyjma grundigu umožňují i opakování jednoho alba (složky). Mimo Sencoru nabízí i náhodný výběr skladeb a mimo Thomsonu nabízí také možnost naprogramování vlastního poředí přehrávaných skladeb.

Grundig k tomu nabízí i funkci Intro, která přehraje prvních 10 sekund každé skladby a Resume, která zahájí reprodukci o naposled přehrávaného místa

U Sony a Sencor ptěší funkce Sleep, která přístroj sama vypne po uplynutí stanovené doby z intervalu 90 – 10, respektive 120 – 10 minut. 

Ergonomie, aneb kdo vám odře stehna a zlomí paměť?

Jediný, kdo splnil kritéria na dobře přenosný přístroj, je Grundig. Madlo na přenášení má inteligentně na čelní straně mezi reproduktory.

Díky nízké výšce a oblým tvarům se přenáší snadno a pohodlně a jak dokladuje kamarádka na fotce, vypadá přitom skoro jako dámská kabelka.

Na zadní straně nemá žádné výstupky (Grundig pochopitelně), nenaráží tedy při chůzi do nohy. Nesmírně inteligentně je vyřešeno i umístění USB konektoru – je pod vrchním krytem, hned vedle CD mechaniky.

Paměť je tedy během přenášení ukrytá, v bezpečí a nemůžete ji urazit, což u ostatních přístrojů s konektorem na čelním panelu není velký problém (či spíše může být). Pokud byste chtěli připojit nějaké USB zařízení prostřednictvím kabelu, využijete druhý konektor na zadní straně přístroje.

Stále ještě solidní ergonomii má přehrávač Sony. Ucho na přenášení má sice na vrchní straně, přehrávač je však orientovaný na šířku, má proto nízkou hloubku. Zadní stěna je víceméně plochá, díky čemuž neškrábe do nohy. Body dolů si zaslouží za příliš široký držák, který se špatně svírá v dlani.

Ostatní jezevčíci více či méně při chůzi překážejí a to jak velkou hloubkou přístroje, tak zejména úchyty na VKV (FM) anténu. Nejhůře se mi nesl přístroj Thomson, který do nohy narážel pravidelně a intenzivně.   

Inteligentní umístění USB konektoru a čtečky paměťových karet u přístroje Grundig.

Lenost vítězí

Tři z testovaců disponují dálkovým ovladačem. Grundig přibalil plochý vlhkosti odolný dálkový ovladač, který uřídí komplet celý přístroj. Vlhku vzdorný ovladač dodal i Philips, který však díky mechanickým ovladačům hlasitosti a rádia funguje jen při přehrávání z CD a USB. Uřídíte jím pohyb po skladbách, albech, programování, a přehrávací režimy.

Dálkové ovladače s odolností proti vlhkosti mají při venkovním použití výhodu.

Sony nabízí u přenosných radiomagnetofonů neočekávanou „Full size tatranku“, tedy ovladač klasických rozměrů i koncepce. Uřídíte jím celý přístroj, ale do písku na pláži bych ho raději nepokládal. 


V ložnici se nebručí!

Průvodním jevem přístrojů byl brum, většinou „prosakující“ z napájecího zdroje. Jediným tichošlápkem byl Philips, který se mimo hudební reprodukce nijak neprojevoval. U Grundigu by patrný brum, Sencor trpěl mírným šumem a brumem. Sony šuměl jen trochu, dolem kazila občas hlasitěji se projevující CD mechanika. Thomson také mírně brumil.

Co chytnou v éteru?

Test tunerů probíhal na dvou místech. Jednak v jedné malé vesničce jihozápadně od Jičína, jednak na kopci v Praze – Troji. Zatímco v Praze je silných frekvencí přehršel a spíše závisí na selektivnosti rozhlasového přijímače, tak příjem v Českém Ráji vyžaduje citlivé vstupní díly a reálně tak prověří příjmové vlastnosti radiomagnetofonů. První výsledky pocházejí z ladění u Jičína. 

Přístroje jsou vybaveny teleskopickými výklopnými anténami pro příjem FM (VKV) vysílání.  

Tunery s digitálním ovládáním a paměťmi pro uložení oblíbených frekvencí jsou již takřka naprostou samozřejmostí. Proto jsem zřejmě dost vyjeveně vypoulil oči na radimagnetofon Philips, který jako jediný v testu nabízí mechanické analogové ladění. Otočné kolečko a okénko nad stupnicí (místo jezdce nad stupnicí jezdí stupnice pod okénkem) mi přišly až směšně nepatřičné. Tohle že je radiomagnetofon jednadvacátého století? Hahaha. Chi chi chi.

Škodolibý humor mne však přešel hned po několika otočeních ladicího kolečka. Tam kde ostatní - digitálně ladící - tunery nabízely jen zmatený šum svistu, Philips naladil zcela čisté vysílání. Celkem na vesnici naladil 27 hrajících frekvencí, z toho většinu naprosto čistě.

Na druhém místě byl Sony, který ve slušné kvalitě pochytal 20 frekvencí. O trochu méně se dařilo Thomsonu, který se s 18ti lapenými frekvencemi umístil na třetím místě. Čistota příjmu však již byla výrazně horší, než u Philipse a o trochu horší, než u Sony. Sencoru se povedlo naladit 10 frekvencí, nicméně čistota příjmu byla zpravidla jen průměrná. Zcela tristního výsledku však dosáhl Grundig, který v mizerné kvalitě naladil 3 (slovy tři) frekvence.

Druhé kolo proběhlo v Praze, zde byly rozdíly v kvalitě příjmu výrazně menší. Většina přijímačů ladila bez problémů, opět exceloval Philips (v tomto hustém příjmu je však nutno s ladicím kolečkem zacházet velmi citlivě), nejméně se příjem dařil Grundigu.

Sluchátkové soukromničení

S výjimkou Philipse jsou všechny testované radiomagnetofony vybaveny sluchátkovým výstupem, takže pokud chcete poslouchat sami, můžete k nim připojit sluchátka. Ve všech případech jde o konektor Jack 3,5 mm.

Stejným konektorem lze připojit i aktivní reprosoustavy (například počítačové 2.1 repro) a tím dosáhnout vyšší hlasitosti a leckdy i kvality poslechu.
Nutno podotknout, že sluchátkové výstupy nebývají nijak oslňující kvality a po zesílení externím zařízením jsou tyto chyby slyšet výrazněji, než na samotná sluchátka či vlastní reproduktorky. Jedná se především o brum či šum.

Výstup Grundigu hraje velmi dobře, ale dosti brumí i šumí. Sencor do sluchátek intenzivně hučí a šumí, Sony vydává jemný brum a výraznější šum.

Při zapojení sluchátek je u něj vždy nutno vypnout megabass ... nechybělo mnoho a bylo to to poslední, co moje Koss KSC-35 zahrála a já slyšel. Jeho zvuk však pak konkuruje Thomsonu, byť je zbytečně muskulární. Škoda toho šumu. 

Nejlepší sluchátkový výstup má Thomson, který nebrumí, šumí jen zcela minimálně a dokonce i dobře hraje. Výtky mám k příliš zdůrazněným basům. Při použití obyčejných sluchátek, nebo špuntů to však bude naopak plus.

S písní na rtech

Zvuk radiomagnetofonu Grunduig je živý, má hloubky i solidní výšky, umí hrát nahlas. U folkových nahrávek dokáže vykreslit příjemnou atmosféru, hlas i kytara jsou přirozené bez zbarvení. Nepříjemností je pazvuk u nízkých frekvencí, patrný při vyšší hlasitosti u taneční hudby či bicích. U klidnějších hudebních žánrů nabízí nečekaně plný a dospělý projev. Je zvukovým vítězem pro klidnější žánry.

Philips hraje především ve středech, basy žádné, výšky jen v náznacích. Zvuk je trochu dunivý s plastovým přídechem, zní ploše. Při trochu vyšší hlasitosti začne skřípat a chrčet.

Přístroje jsou leckdy polepeny reklamními nálepkami, které je však před poslechem nutno odtrhnout. Již jsem viděl mnoho letitých radiomagnetofonů se zachovanými nálepkami, ačkoli ty dokáží spolehlivě odstínit část hraného zvuku.

Sencor zahrál živě a dynamicky, s menším podílem basů, ale ostrými a výraznými výškami. Při běžných hlasitostech zní velmi dobře, při vyšších agresivněji, především na výškách. Hlasitost umí i hodně vysokou, pak začne chraptět. Velmi dobrý výsledek.

Sony  dovede vytvořit opravdu hlasitou reprodukci, která v hodní části maxima Volume trochu chrčí a rozpadá se. Reprodukce je tvrdší, v místě hloubek s nepříjemným plastovým nádechem. Výšky solidní. Vítěz pro taneční žánry.

Thomson umí hrát i poměrně dost nahlas, s náznaky hloubek. Výšky nejdou moc vysoko, vyšší středy jsou ale zdůrazněny. To je však při vyšší hlasitosti doprovázeno chrapotem akustických měničů a rezonancemi plastové skříně.

Jezevčík na baterky

Radiomagnetofony lze provozovat i na baterie. K jejich napájení jich je potřeba celá armáda. Grundig, Philips a Sony vyžadují šest kusů monočlánků R14/UM2/C (lidově nazývaný „malý buřt“), Sencor jich vyžaduje rovnou osm, Thomsona pohání šest kusů R20/UM1/D (tedy „velký buřt“).

Jak se projevilo i během testování, s životností přístrojů na baterie je to velmi ošemetné. Záleží na tom, co a jak nahlas posloucháte. Reprodukce CD je energeticky náročnější, než příjem rádia. Velký vliv na životnost článků má i hlasitost reprodukce (čím hlasitěji hraje, tím kratší dobu přehrává), typ a kvalita použitých článků a v neposlední řadě provozní teplota (oba extrémy, tedy zima i vedro, životnost snižují).

Obecně se dá říci, že s alkalickými články můžete poslouchat 4 - 7 hodin běžného hlasitějšího provozu. Vzhledem k ceně článků jsou jistě zajímavou volbou dvě sady akumulátorů a nabíječka. 

S kým na pláž?

Pokud plánujete poslouchat především MP3 nahrávky a hudební CD, pak je výbornou volbou přístroj Grundig. Za výbornou cenu nabízí spoustu funkcí a výborný zvuk. Navzdory opravdu špatnému rozhlasovému přijímači se stává vítězem tohoto testu.

Za předpokladu, že chcete poslouchat i rozhlasové pořady, zaměřte se na přístroje Sony, Thomson a Philips (v tomto sestupném pořadí). Pokud jsou ve vašich preferencích na čelních místech malé rozměry a velmi dobrý zvuk, pak by mohl potěšit Sencor.

     
Grundig Beezz RCD 6800
cena: 2 390 Kč
rozměry :   (š x v x h) 36 x 14,5 x 23,5 cm
hmotnost 2,2 kg
Philips AZ-1380 (zapůjčila společnost HifiShop.cz)
cena: 2 083 Kč
rozměry: (š x v x h) 36 x 15 x 23 cm
hmotnost 2,2 kg
Sencor SPT-240
cena: 1 480 Kč
rozměry: (š x v x h) neudává
hmotnost neudává
Sony ZS-YN7L
cena: 3 721 Kč
rozměry: (š x v x h) 46 x 21 x 20 cm
hmotnost 3,45 kg
Thomson TM 9670
cena: 1 990 Kč
rozměry: (š x v x h) 34 x 16 x 27 cm
hmotnost 2,35 kg





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Vnitřnosti chytrého reproduktoru Apple HomePod
Apple má po letech nový hardware. Je to asistentka v reproduktoru HomePod

Apple se zařadil po bok firem jako Amazon nebo Google, které nabízejí vlastní osobní digitální asistenty ovládané hlasem v domácím reproduktoru.  celý článek

Takto bude vypadat Amazon Echo. K dodání bude „v příštích týdnech“. Zatím umí...
Chytrý reproduktor z druhé ruky vás může připravit o soukromí

Britský bezpečnostní expert ukázal, jak se z chytrého reproduktoru Amazon Echo může snadno stát štěnice s přímým přenosem zvuku kamkoli po světě.  celý článek

Přemysl Kočí sloužil opeře i komunistickému režimu
Přemysl Kočí sloužil opeře i komunistickému režimu

1. června 1917 se narodil operní pěvec Přemysl Kočí. Chtěl se stát učitelem, ale měl pěvecký talent, který prokázal už během studií při pěveckých soutěžích....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.