Geneticky modifikované organismy vzbuzují u většiny z nás strach či minimálně nedůvěru. Pro někoho ovšem představují příležitost. Bioložka Charlotte D'Hulstová z univerzity v New Yorku si například myslí, že by technologie genetické modifikace mohla zachraňovat lidi před zmrzačením či smrtí.
Modifikuje DNA myší tak, aby mohly zachraňovat lidi. Vytvořila kmen hlodavců, který by měl dokázat snadno a rychle odhalit nastražené miny.
Oblastí, kde tyto pozůstatky válek dodnes zabíjejí, je stále více než dost. Většinu obětí tvoří civilisté a odstraňování min je pracná a nákladná záležitost. V roce 2010 na něj a na pomoc obětem svět vynaložil zhruba 10 miliard korun (637 milionů dolarů). Hlodavci by podle D'Hulstové mohli pomoci tuto částku snížit.
Vylepšené myši
Krysa obrovská vycvičená pro hledání min dostává odměnu.
Vlastně už pomáhají. Belgická nezisková organizace APOPO už dnes používá k hledání min krysy obrovské. Ty jsou dost malé, aby miny neodpálily, ale přitom mají dost bystrý čich, aby nástrahy odhalily. A zároveň jsou dost inteligentní na to, aby je bylo možné vycvičit k označování výbušnin. Vycvičené krysy obrovské jsou prý v práci několikanásobně rychlejší než lidé s detektory kovů. Navíc žijí poměrně dlouho (6-8 let), jsou odolné a dobře snáší tropické klima. To je velká výhoda, protože většina zemí s nebezpečným minovým dědictvím leží blízko rovníku.
D'Hulstová se ovšem domnívá, že genetické úpravy by mohly výkony zvířat ještě zlepšit. Využila jiné práce, která určila, jak vypadají a kde na buňkách leží "vstupy" (receptory) určené k identifikaci výbušniny TNT a jí podobných látek (vědci pracovali s DNT, což je látka blízká TNT, ale není výbušná, a tak se s ní pracuje lépe).
U běžných myší má "vstupy" naladěné na TNT jen jeden z tisíce neuronů zodpovědných za čich. Dohromady jich je tedy v těle myši několik tisíc. Po genetické úpravě ovšem D'Hulstová a spol. vytvořili kmen nazvaný novotvarem "MouSensor" (česky možná "Myšensor"). U těchto jedinců se příslušné receptory tvoří podstatně častěji, a v těle je jimi vybaveno 10 tisíc až jeden milion buněk, řekla D'Hulstová pro časopis Technology Review.
Vnímavost myší vůči stopám TNT ve vzduchu se tak zvýšila až 500krát, domnívají se vědci. Jde zatím jen o odhad, protože zkoušky čichu hlodavců v tuto chvíli pořád ještě probíhají. (Práce byla zatím prezentována jen na odborné konferenci a nevyšla tiskem. Abstrakt přednášky je zde.)
Pokud se však tato teorie potvrdí, hlodavci by na výbušninu měli být neobyčejně citliví. Silnější pach TNT prý vyvolá sepnutí tolika neuronů, že v nervovém systému myší vznikne "bouře", která se projeví křečí, záchvatem či jinou výraznou změnou chování (podle autorů tomu nasvědčuje tento výzkum). Mělo by se tedy dát snadno určit, když hlodavci narazí na výbušninu.
Silná spontánní reakce by mohla být hlavní výhodou upravených myší proti dnes používaným krysám obrovským. Ty musí absolvovat poměrně drahý, devět měsíců trvající výcvik, který vyjde na zhruba 150 tisíc korun. Tedy o něco méně než výcvik slepeckého psa u nás.
Můžeme spekulovat, zda a nakolik by bylo možné tuto cenu snížit, ale zřejmě to nebude tak jednoduché. Stejně jako u psů tvoří nejspíše největší část nákladů plat odborníků, kteří výcvik provádí a krysám věnují spoustu času. Geneticky modifikované myši by mohly být podstatě levnější, protože podíl lidské práce je v případě jejich přípravy podstatně menší.
Ještě není vyhráno
Upravení hlodavci však mohou mít řadu dalších nevýhod. Otazníků kolem jejich reálného nasazení je celá řada a některé se snadno mohou ukázat jako neřešitelné.
Jisté je, že hlodavci nezvládnou všechnu práci sami. Jejich čich dokáže odhalit jen zařízení, která mají nějaké otvory. Navíc síla pachu závisí na spoustě dalších okolností, například na vlhkosti, typu půdy, hloubce, ve které mina je, a dalších. Odborníci proto nejraději kombinují několik různých přístupů. Ty hlavní jsou kromě profesionálů s detektory ještě speciální stroje, určené k likvidaci min. Třeba česká armáda používá typ Božena (reportáž z jejich cvičného nasazení zde).
Skutečně zajímavou otázkou ovšem je, co bude dál. Podle D'Hulstové by podobná úprava mohla vést třeba k vytvoření myší, které poznají přítomnost určité nemoci, například tuberkulózy, z dechu pacienta. Není to nic jednoduchého, ale ani nemožného. Myší specialistky tedy hlavně ukazují, jak pestré a překvapivé jsou možnosti genetických technologií. Jsme na to po letech debat už připravení?
