První díl článku o záchranné službě si můžete přečíst ZDE.
Vyprošťování - hlavně nepohnout s páteří
Sestra s řidičem mi také ukazují různé vyprošťovací pomůcky. Jednou z nich je takzvaný scoop rám. "S jeho pomocí přenášíme lidi s podezřením na zranění páteře, pokud jsou venku, ne třeba ve vozidle," říká paní Hotovcová. Jde o konstrukci z hliníkových trubek, která se dá délkově nastavit podle výšky pacienta a také podélně "rozloupnout" na dvě půlky. Ty se z obou stran podsunou pod tělo, aby se s ním co nejméně manipulovalo a nebyla tak ohrožena mícha, a rám se zase spojí. Pacienta na něm posádka obvykle přenese k vakuové matraci a opět bez přetahovaní ho do ní "vyloží". "U autonehod přistupujeme ke každému pacientovi tak, jako kdyby mohl mít poškozenou páteř," vysvětluje mi sestra, kdy se vyprošťovací pomůcky tohoto typu uplatní.
Scoop rám se rozdělí na dvě části, z obou stran podsune pod zraněného...
...a po složení se použije jako nosítka.
Na vyprošťování lidí z vozidel je určena páteřní dlaha "spencer". "Pokud je někdo zaklíněný ve voze na sedačce, tak mu nejprve nasadíme zezadu krční límec a pak pod něho podsuneme tuto dlahu a s fixovanou páteří ho vytáhneme ven," vysvětluje mi sestra.
"Spencer" na vyprošťování lidí ze sedaček
V tu chvíli jí zazvoní v kapse mobil. "Záchranná služba," odpovídá do sluchátka. "A jde nám dolů? Tak jo, my jedem." Potom se obrací ke mně: "Máme výjezd. V obchoďáku v Čestlicích je paní s podezřením na epileptický záchvat." Svezu se sanitkou pár metrů, řidič mě vyhodí u dalšího nenápadného domu na kraji Jesenice, kde také nabere lékařku. Uvnitř toho domu je dispečink záchranné služby.
Dispečink - byt a telefonní ústředna v jednom
Jestli jsem dříve napsal, že atmosféra na výjezdovém středisku je domácká, to samé platí o dispečerském stanovišti dvojnásob. Uvnitř to vypadá jako v normálním bytě s obývákem a kuchyní, jen v ložnici je místo postele dlouhý stůl s mnoha monitory, vysílačkami a telefony. Za ním sedí dvě paní dispečerky, mající na starost celé území bývalých okresů Praha-západ a Praha-východ. Jeden z pracovníků dispečinku mi doporučuje tuto adresu s fotogalerií dalších operačních středisek záchranné služby z celého světa.
Dispečink záchranné služby v Jesenici...
Potom mi vysvětluje, v čem spočívá technické zázemí dispečinku. “Máme celkem šest telefonů napojených na ISDN lince, aby žádný z nich nebyl nikdy obsazený.” Ukazuje mi také serverovnu. Když si všimnu, že programy na počítačích běží pod Windows, zeptám se, co se děje, pokud síť náhodou spadne. “Zvládáme to i bez ní. Tak jako jsme to zvládali, když tu žádné počítače nebyly. Tou nejdůležitější technikou je tady mozek.”
...a jeho serverovna
Každá z dispečerek má před sebou tři monitory. Na jednom je elektronická mapa od firmy PJsoft (dodává služby i portálu Seznam.cz). Ta ale slouží pouze k orientaci dispečerů, do sanitek se data z ní nijak nepřenášejí. Druhý monitor slouží k ovládání vysílačky – jsou na něm velká tlačítka se jmény jednotlivých výjezdových středisek v oblasti. Na třetím monitoru běží hlavní programy, které dispečeři při své práci používají. Jeden vede evidenci čísel, která na linku 155 volala, v druhém jsou záznamy o výjezdech, jejich čase, voze, který k případu jel, problémech pacienta, provedené léčbě ap. Pro přesnou evidenci je ve všech počítačích synchronizovaný atomový čas.
Co se tedy děje na dispečinku, pokud voláte k nějakému případu záchranku? Operátorka převezme hovor, vyžádá si od vás informace o místě (kvůli evidenci chce přesnou adresu, kvůli navigaci sanitky výše zmiňované orientační body) a problémech pacienta (operátorka rozhoduje o závažnosti případu a tedy i o tom, jestli je nutné odvolat sanitku nasazenou v tu chvíli na jiném místě). Údaje si poznamená na papír a vysílačkou je předá příslušnému výjezdovému středisku záchranné služby.
Podle zákona by záchranka měla být na místě do patnácti minut. Ze sanitky potom operátorka dostává zpět informace o průběhu zásahu, které zaznamenává do evidence. Podle operátorek je podmínkou pro tuto práci dokonalá znalost okresu a také ledový klid – dispečerky mají velkou zodpovědnost a nemohou si dovolit během směny nějak “vyšilovat”. Přesto prý záchranná služba nevyžaduje provádění žádných psychotestů. Samotného mě překvapilo, s jakou pohodou zvládaly operátorky v Jesenici své zaměstnání.
Sotva se sanitka vrátí z výjezdu, zjišťuji, jak dopadl zásah v prodejně nábytku Kika v Čestlicíh. “Nebyl to epileptický záchvat, jak jsme mysleli,” dozvídám se. “Ta paní zkolabovala a jak upadla, rozbila si tvář a museli jsme ji převézt do krčské nemocnice na chirurgii. Vzhledem k tomu, že šlo o první bezvědomí, bude se příčina ještě muset dovyšetřit." Záznam o tom je také v evidenčním programu na dispečinku.
