Prototyp Marabu dokončuj na Vysokém učení technickém v Brně (VUT). Letadlo je výjimečné tím, že vzniká od prvotní myšlenky až k prototypu v univerzitním prostředí. Nové je také konstrukční řešení, řekli dnes novinářům představitelé brněnské techniky. Projekt je propojen s vývojovými programy v soukromém sektoru, podílí se na něm několik českých firem.
"Výjimečnost projektu spočívá v tom, že se letadlo na VUT také vyrábí a sestavuje, samozřejmě za pomoci subdodavatelů. První zkušební let plánujeme na přelom září a října," uvedl vedoucí Leteckého ústavu Fakulty strojního inženýrství VUT Antonín Píštěk.
Celkové náklady na první fázi projektu jsou podle něj 15 milionů korun. Hlavní část získala škola z grantu od ministerstva průmyslu a obchodu. "Je to necelých 50 procent. VUT má šanci získat peníze i na další fáze vývoje," uvedl Miroslav Dvořák z ministerstva. Škola použila také peníze z vlastních zdrojů a od partnerů v soukromé sféře.
Konstrukce bezpilotních strojů se ve světě řadí k hlavním trendům leteckého výzkumu, uvedli odborníci. Bezpilotní stroje využívají především vojáci. Civilnímu využití často brání různé legislativní překážky. Podobně je tomu v Česku. Výzkumníci ale věří, že se situace v příštích letech změní.
"Chceme na to být připraveni. Potřebujeme mít v tom okamžiku hotový experimentální letoun, abychom pak nečekali dalších deset nebo dvacet let na výsledky vývoje, zatímco by nám ujížděl vlak," uvedl Jiří Hlinka z leteckého ústavu. Bezpilotní letouny lze prý v civilní oblasti využívat například ke sledování dopravního provozu, monitorování ropovodů a pozorování zelené hranice.
Pohon českéh bezpilotního letounu Marabu
Česko zatím v Afghánistánu používá bezpilotní letouny Sojka
Česká armáda má ve výzbroji už řadu let bezpilotní letoun Sojka. Stroj využívají elitní vojáci ze 102. průzkumného praporu z Prostějova. - více čtěte - Po talibancích pátrají bezpilotní letouny, nasadit je chtějí i Češi
Bezpilotní letoun SojkaLehký taktický bezpilotní prostředek SOJKA-III je určen k vedení vzdušného optoelektronického průzkumu bojiště. V omezené míře může zabezpečovat úkoly elektronického boje. Soupravu tvoří 4 vozidla - přepravní vůz se 4 bezpilotními stroji, opravárenským a skladovacím zařízením, vozidlo s instalovanou startovací rampou a dále pak pojízdné pozemní řídicí a vyhodnocovací středisko a malý terénní vůz pro dohledávání bezpilotního letounu. Let bezpilotního prostředku SOJKA III je řízen z mobilního řídicího střediska. V něm mají pracoviště dva operátoři - jeden řídí let bezpilotního prostředku, druhý zabezpečuje příjem a zpracování průzkumné informace v reálném čase. Součástí střediska je řídicí počítač pro záznam a zobrazování parametrů letu, vyhodnocování dat od terminálu družicového navigačního systému NAVSTAR/GPS a zpracování snímaného obrazu. Taktický dolet: 60-100 km |
Bezpilotní letoun zatím s kabinou
Brněnský prototyp má kompozitový trup, kovová křídla a vodorovné ocasní plochy. V přídi stroje musí být dost místa pro přístroje. Experimentální letoun také potřebuje dvoumístnou kabinu. Ve fázi bezpečného zalétávání totiž na palubě budou pilot a inženýr. Teprve později prý dají technici do letounu přístroje umožňující bezpilotní řízení. V letadle také může být jeden pilot, který bude sice jen pasivně sledovat bezpilotní řízení, ale učiní tak zadost legislativě.
Letecký ústav se vývoji nových letounů věnuje od svého založení v roce 1993. Podílel se například na ultralehkém stroji KP-2U Sova, který se dodnes vyrábí a prodává do světa. Dalším významným projektem je letoun VUT 100 Cobra, který po prvních zkouškách převzala společnost Evektor z Kunovic. Projekt získal v roce 2005 prestižní cenu Česká hlava za nejvýraznější inovaci.
Úspěchů dosahují také studenti ústavu. Například letos se skupina mladých výzkumníků dostala mezi pět finalistů soutěže organizované společností Airbus. Soutěže se celkem účastnilo 230 týmů z celého světa.
