Sondu Messenger vypustila NASA směrem k Merkuru, nejmenší a zároveň Slunci nejbližší planetě naší Sluneční soustavy, v srpnu roku 2004. Po více než tříleté cestě se sonda letošního ledna ocitla dosud v největší blízkosti Merkuru - pouhých 200 kilometrů od jeho povrchu.
Samozřejmě že takovou příležitost si astronomové nemohli nechat ujít a využili ji k důkladnému (především fotografickému) průzkumu povrchu planety.
Poslední průzkum byl v sedmdesátých letech
Pořízené snímky a jejich následná analýza se staly podkladem pro sérii 11 článků, které v průběhu minulého týdne uveřejnil prestižní časopis Science. Výsledky studií, které byly většinou realizovány za spoluúčasti specialistů z NASA, vědcům dovolují získat mnohem přesnější představu o povrchu a atmosféře i dynamických jevech v nich, jakož i o gravitačním a magnetickém poli nejmenší planety Sluneční soustavy (má průměr jen 4 879,4 km, tedy zhruba třetinový ve srovnání se Zemí).
NASA už ale v minulosti Merkur zkoumala – v roce 1974 a 1975 v jeho blízkosti operovala sonda Mariner 10. Než v březnu 2011 vstoupí na oběžnou dráhu, má Messenger (zkratka z anglického Mercury Surface, Space Environment, Geochemistry and Ranging) v plánu ještě dva těsné přelety Merkura, a sice 6. srpna 2008 a 29. září 2009.
Rozmanitost povrchu – za všechno může vulkanismus
Letos vyfotografoval nejen značnou část vnějšku planety, kterou již dříve zmapoval Mariner 10, ale pořídil i snímky zcela nových oblastí. (Fakt, že nové fotografie mají mnohem lepší rozlišení než ty předešlé, snad ani není třeba připomínat.)
"Nyní máme snímky asi poloviny povrchu té části Merkuru, kterou Mariner 10 nikdy neviděl,“ tvrdí Mark Robinson z Arizonské státní univerzity, který se zabývá povrchovou geologií Merkuru. "Obraz ještě není kompletní, ale druhou polovinu dostaneme při příštím přeletu Messengeru 6. srpna.“
Mezi nejdůležitější objevy zřejmě patří vysvětlení původu topografické rozmanitosti Merkuru. Tato otázka bývala zdrojem pravidelných, často nesmiřitelných vědeckých polemik.
Nyní se vědci shodují, že při formování povrchu Merkuru hraje a hrál významnou roli vulkanismus. Značné množství kráterů na jeho povrchu může na první pohled mást, mohlo by se zdát, že Merkur se svým vývojem podobá Měsíci.
Jenže měsíční krátery jsou impaktní, data z Messengeru ale ukazují na něco jiného. Naznačují, že četné trhliny, krátery i další geologické útvary na povrchu Merkuru vznikly díky jeho vulkanické aktivitě!
Merkur se smršťuje a praská
Kromě toho se přišlo také na to, že velké množství prasklin na povrchu vzniká v důsledku smršťování svrchní kůry planety díky neustálému ochlazování jádra planety. Komprese je o třetinu větší, než se původně soudilo. Snímky z Messengeru odhalily ještě jednu zvláštnost.
Ukazuje se, že v nerostech na povrchu planety chybí železo. Buď se nalézá hlouběji pod povrchem, anebo je na něm sice přítomno, ale není vidět. Ať tak či onak, zdá se, že výskyt železa na Merkuru je menší než na jiných kamenných planetách Sluneční soustavy (Venuše, Země, Mars).
Podle Robinsona další plánované přelety sondy nad povrchem naše poznání nejmenší planety ještě zlepší. "Až sonda vstoupí na oběžnou dráhu, tak budeme moct využít všechna její zařízení a detailně prostudovat horniny na jejím povrchu.“
Zdroj: www.nasa.gov, www.universetoday.com
