Kolize s Galaxií v Andromedě
Na první pohled se může zdát, že naměřený rozdíl není nijak velký, nějakých 20 procent, co na tom záleží, řeknete si možná. Jenže, jak říká Mark Reid z Harvard-Smithsonianského střediska pro astrofyziku, čím rychleji galaxie rotuje, tím větší hmotnost musí mít, aby se vůbec udržela pohromadě. Hmotnostní přírůstek v tomto případě činí zhruba 50 procent, a to je už znát!
Pokud jsou uvedené úvahy správné, pak se Mléčná dráha svou hmotností blíží hmotnosti Galaxie v Andromedě (M31), největší galaxii v naší místní skupině galaxií. A protože vyšší hmotnost znamená i větší gravitační účinky, zvyšuje se i pravděpodobnost srážky Mléčné dráhy s Andromedou či s jinými, menšími galaxiemi. Ale není se čeho bát, ke kolizi obou galaxií dojde nejdříve za 2 miliardy let.
Radioteleskop VLBA umožnil přímá měření
K dlouhodobému pozorování Mléčné dráhy astronomové použili zařízení Very Long Baseline Array (VLBA), síť deseti radioteleskopů rozmístěných po celém území Spojených států (od Havaje až po Karibik). Jeho nespornou výhodou je, že poskytuje nesmírně detailní obrazy, v tomto ohledu zatím nemá konkurenci.
Díky VLBA mohli vědci provést přímá měření vzdáleností a pohybů v Mléčné dráze, s vysokou přesností, a nemuseli přitom spoléhat na žádné odhady. „Na rozdíl od předchozích studií naše měření využívají tradiční triangulační metody a nejsou závislá na žádných předpokladech,“ tvrdí další člen výzkumného týmu Karl Menten z německého Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii a pokračuje:
„Přímá měření změnila naše znalosti o struktuře a pohybech Mléčné dráhy. Protože se nalézáme uvnitř ní, je pro nás obtížné určit, jak vypadá. Na jiné galaxie se stačí podívat a hned jejich stavbu vidíme, ale k získání celkového obrazu Mléčné dráhy to nestačí. Její strukturu musíme odvodit měřením a mapováním.“
Kosmické masery
Jako referenční body pro měření Mléčné dráhy vědcům posloužily oblasti, ve kterých dochází k intenzivnímu zrodu nových hvězd. Těmto místům astronomové říkají kosmické masery, protože v nich molekuly plynů zesilují přirozené rádiové emise podobným způsobem, jako lasery zesilují světlo (maser – mikrovlnná obdoba laseru).
Vědci provedli řadu opakovaných pozorování vždy, když se Země nacházela v protilehlých bodech na oběžné dráze kolem Slunce. Z drobných změn v postavení vesmírných těles vzhledem k pozadí tvořenému nejvzdálenějšími objekty pak mohli za použití již zmíněné triangulační metody vypočítat požadované vzdálenosti a posléze i rychlosti.
Spirální ramena nejsou dvě, ale čtyři
Na základě získaných dat astronomové sestavili třídimenzionální mapu Mléčné dráhy. Kromě zjištěné větší rotace a hmotnosti galaxie odhalili další překvapivé poznatky o struktuře Mléčné dráhy. „Naměřené hodnoty ukazují, že naše galaxie pravděpodobně nemá dvě, ale čtyři spirální prachoplynová ramena, ve kterých se formují hvězdy,“ tvrdí Mark Reid.
Nedávný průzkum provedený Spitzerovým vesmírným dalekohledem ovšem uvádí, že starší hvězdy se nalézají jen ve dvou spirálních ramenech. Před astronomy tedy vyvstává otázka, proč tyto hvězdy nejsou ve všech ramenech. Na odpověď si budeme muset ještě nějaký čas počkat, je třeba uskutečnit další pozorování. Jedno je ale jisté, bez hlubšího porozumění dějům odehrávajícím se v Mléčné dráze to nepůjde.
Zdroj: cfa.harvard.edu, www.universetoday.cz
