Sojuz vynáší satelity Galileo na oběžnou dráhu (umělecké znázornění).

Sojuz vynáší satelity Galileo na oběžnou dráhu (umělecké znázornění). | foto: ESA,Pierre Carril, 2016

Navigační systém Galileo startuje. Bez satelitů konkurence se neobejde

  • 78
Galileo konečně oficiálně startuje. Systém však nemá na oběžné dráze dostatečný počet družic, aby sám o sobě poskytl plnohodnotné služby. Musí zatím využít satelity konkurence. Start testovacího provozu je plánován na čtvrtek 15.12.2016.

Zhruba sedmnáct let a 10 miliard eur (cca 300 miliard korun) stálo podle serveru Phys.org za nadcházejícím čtvrtečním spuštěním testovacího provozu satelitního navigačního systému Galileo.

Za jeho stavbou stojí komerční i bezpečnostní důvody: satelitní navigaci dnes doslova nutně potřebujeme k životu, ale GPS provozuje americká armáda a ta nám ho může podle některých tvrzení kdykoliv znepřesnit nebo dokonce vypnout.

Podle profesora Františka Vejražky z ČVUT, který se sám několika částí procesu zavádění Galilea účastnil, je však „vypnutí GPS téměř vyloučené. USA navíc přijaly filosofii NAVWAR, která umožní všude na Zemi, s vyloučením bojiště, provoz systému i za výjimečných událostí a bojové činnosti.“

Ani na samotné potřebě dalšího navigačního systému mezi odborníky úplná shoda nepanuje. Podle Vejražky nový systém není nutný: „Galileo nepotřebujeme. Systémy GPS i Glonass poskytují stejnou službu s velmi podobnými parametry. U GPS nejsou dostupné vojenské signály, podobně u Glonassu. Civilní verze však zajišťuje dostatečnou přesnost, zvláště jsou-li podporovány další infrastrukturou.“

Galileo

evropský autonomní globální družicový polohový systém (GNSS)

- Kvalitněji má pokrýt i oblasti na severu Evropy, kde je použití GPS omezené. Galileo ale bude využívat i existující družice amerického a ruského systému.

- Jeho výstavbu zajišťují státy EU prostřednictvím Evropské vesmírné agentury (ESA) a dalších institucí. Původně plánovaný rok spuštění 2010 byl změněn nejdříve na 2018, plný počet 30 družic je plánovaný na rok 2020.

- Galileo bude vysílat pět druhů signálů - zdarma dostupný veřejný (k užití zejména jako navigace pro řidiče), kódovaný pro komerční účely (například pro zaměřování pozemků geodety či mýtné systémy), certifikovaný signál pro navigaci letadel, šifrovaný pro specifické uživatele.

- Provozní náklady po spuštění systému se ročně odhadují na 800 milionů eur. Původně se předpokládalo, že na vybudování přispěje konsorcium velkých evropských firem. To ale kvůli obavám o ziskovost od projektu odstoupilo, takže EU v roce 2007 rozhodla financovat projekt z unijních prostředků.

- Zakázku na výrobu prvních 14 satelitů získala německá OHB System AG, francouzská Arianespace zajišťuje jejich vynesení do vesmíru a italská ThalesAleniaSpace poskytuje systémovou podporu. Údržbu satelitů má na starost britská firma Astrium.

ČTK

Právě americkému GPS a ruskému Glonassu má přitom Galileo konkurovat. Oproti GPS má být mnohem přesnější (na metr komukoli, na 30 centimetrů platícím zákazníkům a záchranným složkám). Tuto výhodu však nebude mít Galileo proti svým soupeřům dlouho. „Jakmile dojde k modernizaci systému GPS doplněním konstelace družic na verzi označovanou GPS III, rozdíly v přesnosti se smažou. Vylepšení by se GPS mělo dočkat nejpozději začátkem roku 2018,“ doplňuje Vejražka.

Díky vyšší oběžné dráze, která je 23 222 kilometrů nad Zemí, má Galileo zajišťovat i lepší pokrytí i v polárních oblastech. Aby se však i tento technologický slib stal skutečností, musí mít systém „na obloze“ dostatečný počet družic. A to Galileo zatím nemá.

„Aby navigační systém pokrýval celou plochu Země po celých 24 hodin denně a bez výpadků, musí mít k dispozici 20 a více družic. Pokud tomu tak není, může na některých místech docházet k výpadkům signálu a přijímací zařízení nedostanou požadovaný signál z minimálně čtyř družic,“ upřesňuje profesor Vejražka.

Družicový signál mají přijímat asi tři desítky pozemních monitorovacích stanic, které určí vzdálenost družic vůči stanici a informace dále předají do hlavní řídící stanice (v německém Oberpfaffenhofenu a italském Fucinu). Tam se vypočtou přesné údaje drah satelitů, jež se s korekcemi atomových hodin pro každou z družic odešlou do stanic pro komunikaci s družicemi, odkud se minimálně jednou denně odešlou na jednotlivé satelity. Z družic se pak vysílají přesné údaje k uživateli.

„Lze říci, že další, a pokud započítáme i čínský navigační systém Beidou, tak již čtvrtý nezávislý systém je výhodný, pokud by došlo k blackoutu některé z ostatních navigací, případně k nějakým závažným chybám,“ doplňuje Vejražka. A že už se takové chyby staly, víme z historie. GPS se potýkalo s chybou hodin, Glonass měl nesprávné efemeridy, to jest přesné údaje o poloze dané družice. Stejné problémy však mohou postihnout i Galileo.

K zahájení provozu, označovanému jako Galileo Initial Services (která zařízení jej využijí, si přečtěte zde), dochází i přesto, že zatím nejdou na oběžné dráze všechny satelity, ale jen 18 z plánovaných třiceti.

Konstelace třiceti satelitů Galileo na oběžné dráze ve výšce 23 222 km nad Zemí

Systému zatím vypomohou některé satelity amerického GPS. K plné funkčnosti je potřeba 27 satelitů, tři zůstanou rezervní. Pohybovat se mají na třech oběžných drahách, které s rovinou rovníku svírají úhel 56 stupňů. K zahájení plného provozu má dojít kolem roku 2020.

Čtyři najednou

První družice odstartovala na oběžnou dráhu v roce 2011. Ne vždy byly pokusy o vynesení úspěšné.

Celý projekt byl oficiálně zahájen 7. prosince 1999, kdy EU odsouhlasila zahájení čtyř výzkumných studií, které vedly ke vzniku projektu Galilea.

Následovalo vypuštění dvou průzkumných satelitů 28. prosince 2005 a 27. dubna 2008, které nesly označení GIOVE-A a GIOVE-B. Cílem prvního bylo proklamovat nárok na příděl frekvencí programu Galileo od Mezinárodní telekomunikační unie (ITU). Kdyby totiž Galileo nezačal včas vysílat v přiděleném pásmu, třeba jen jedním vysílačem, licence na něj by propadla. Zároveň byla otestována konstrukce dvou palubních rubidiových atomových hodin.

První družice samotného Galilea se dostaly do vesmíru 21. října 2011, další pak na oběžnou dráhu putovaly za rok, 12. října 2012.

Na další satelity se čekalo rok a tři čtvrtě. Konkrétně to bylo 22. srpna 2014, kdy se ale nejdřív nepodařilo dosáhnout předpokládané oběžné dráhy, a tak musely přijít na řadu nápravné manévry. V září 2015 už bylo na oběžné dráze celkem deset satelitů.

Především v tomto roce se zrychlilo vysílání satelitů na oběžnou dráhu. Na jaře se na orbitu dostaly satelity 13 až 14.

24. května 2016

Nyní v listopadu pak byly úspěšně vyslány hned čtyři satelity. Právě listopadový let byl prvním, kdy byla k vynesení využita evropská raketa Ariane startující z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně v jižní Americe. Předchozí dodávku satelitů na oběžnou dráhu zajišťoval ruský Sojuz.

Galileo má vztah k Česku, protože velitelství evropského navigačního systému je od roku 2012 v Praze v Holešovicích.

Evropský navigační systém Galileo

Výhody Galilea

Oproti ostatním systémům má být Galileo přesnější i díky využití atomových hodin. Poprvé se ve vesmíru využijí vodíkové hodiny, jež jsou oproti dosud užívaným rubidiovým čtyřnásobně přesnější.

Systém Galileo nabídne i zpětný komunikační kanál mezi zařízením a satelitem, což bude důležité například pro koordinaci záchranných prací nejen při živelních katastrofách - zranění budou moci záchranářům odeslat svoji přesnou pozici a další údaje i ve chvíli, kdy nebude běžná komunikační infrastruktura v provozu a zároveň dostanou informaci, že pomoc je již na cestě.

, ,