Dramatické přistání čekalo ruskou kosmickou loď Sojuz TMA-11, když se před třemi týdny vracela na Zemi po strmé balistické dráze. Kabina dosedla 470 kilometrů od plánovaného místa přistání a kosmonauti byli vystaveni velkému přetížení. Podle astronautky Peggy Whitsonové to bylo nejméně 8,2 g po dobu jedné minuty - to znamená, že vážila osmkrát víc než na Zemi.
Pro organismus Američanky Whitsonové a Rusa Jurije Malenčenka to byla velká rána. Vraceli se z půlročního pobytu na stanici ISS, kde žili ve stavu beztíže. Křehká Jihokorejka I So-jon dokonce utrpěla zhmoždění páteře, možná i následkem menšího tréninku, a nyní leží doma v Soulu v nemocnici. Její lékaři však nejsou příliš sdílní.
Takové vysoké hodnoty dosahovalo kdysi přetížení při návratech prvních sovětských a amerických kosmických lodí Vostok a Mercury.
Příliš mnoho závad
Balistický návrat patří ještě ke standardním procedurám, jak zdůrazňoval člen posádky Jurij Malenčenko. Nicméně používá se jako havarijní v případě nouze. Někteří ruští novináři se proto dokonce obávali, že kosmonauti byli blízko smrti.
O důvodech nezvyklého sestupu se pořád spekuluje. Velitelka Whitsonová prozradila, že rozdělení třídílné lodi po jejím zabrzdění neproběhlo standardně. Moduly byly při vstupu do atmosféry nesprávně orientovány, kabina s kosmonauty letěla průlezem dopředu, tedy bokem, nikoli spodkem, kde je nejsilnější ochranný štít. Až po vstupu do horních částí atmosféry, kdy začaly působit aerodynamické síly a žár, se automaticky natočila do správné polohy žáruvzdorným pláštěm vpřed. Let probíhal „velmi dramaticky“, řekla hned po přistání americká astronautka. Bohužel, ruská Federální kosmická agentura zatím nebyla schopna sdělení Whitsonové komentovat.
Provoz u ISS omezen
Situace je velmi vážná,“ potvrzuje Antonín Vítek z Akademie věd. „Minulý týden se měl Sojuz TMA-12 odpojit od stanice ISS a přeletět k jinému stykovacímu uzlu, aby udělal místo pro nákladní Progress M-64, který tam měl zakotvit. Vzhledem k tomu, že není jasné, co se předcházející lodi přihodilo, řídící středisko tuto operaci odvolalo. Neexistuje stoprocentní jistota, zda by se opětovné připojení transportní lodi ke stanici podařilo.
Pravděpodobnost takové závady je nepatrná, ale kdyby se kosmonauti nemohli připojit, museli by okamžitě přistát. A nikdo neví, jestli by jejich loď nepostihly podobné potíže jako předchozí stroj, možná s katastrofálními následky. Dokud se nezjistí, co se na TMA-11 stalo, nesmí toto plavidlo s lidmi dolů.“
Záložní místo i na americkém území
Potíže s neoddělením návratové kabiny od ostatních částí lodi provázejí sovětsko-ruskou kosmonautiku od začátku. Stalo se to i prvnímu kosmonautovi Juriji Gagarinovi v lodi Vostok 1, naštěstí plameny vznikající při vstupu soulodí do atmosféry vždycky poslední spoje sežehly. Tato nepříjemnost postihla i Gagarinova následovníka Germana Titova.
U lodí Sojuz by se to však stávat nemělo. Jsou už hodně dlouho v provozu, aby inženýři takové velké závady vychytali. Dva sojuzy z první generace dosedly rovněž velmi daleko od plánovaných oblastí. Naproti tomu u typu TM sestupovala loď balisticky pouze jednou z 34 letů.
Při premiéře Sojuz TMA-1 minula kabina místo přistání o 460 kilometrů. To bylo varování. Typ TMA letěl již jedenáctkrát a nyní se to přihodilo už potřetí - naposled loni v říjnu, kdy však situace nebyla tak nebezpečná.
Mezinárodní záchrana kosmonautů
Už v dubnu 1968 podepsaly vlády USA, Sovětského svazu a mnoha dalších států mezinárodní dohodu o pomoci kosmonautům, kteří přistanou na cizím území. Pro návrat raketoplánů si Američané od začátku vytipovali čtyřicet velkých letišť na celém světě.
Také Rusové počítají s mimořádnými situacemi. Když se během sestupu rozpadl raketoplán Columbia, FKA a NASA se dohodly na plánu pro havarijní přistání sojuzu na americkém území. Jeho podrobnosti nebyly zatím zveřejněny.
Až rok u stanice
Neustále zdokonalované sojuzy tedy slouží přes čtyři desetiletí. Rusové s nimi počítají ještě dalších deset let. Původně chtěli s pomocí západoevropské ESA stavět mnohonásobně použitelné lodi Kliper a sami počítali s úpravou sojuzu tak, aby byl schopný vozit turisty k obletu Měsíce - jedna letenka za 100 milionů dolarů. S tím však Kreml nesouhlasil.
Budoucnoat sojuzů nejasná
Patrně příští rok by chtěla FKA zahájit provoz další generace sojuzů, tentokrát označených TMAT. Kromě modernizované elektroniky by mohly tyto lodě zůstávat v kosmu u stanice ISS až jeden rok - díky tomu by se případně mohly na tuto dobu prodloužit pobyty kosmonautů ve stavu beztíže.
Historie sojuzů |
|
|
Sovětské a nyní ruské kosmické lodě Sojuz jsou poměrně spolehlivá plavidla. První generaci, která létala v letech 1967-1981, tvořilo 40 strojů, z toho tři bezpilotní.
Viníkem tohoto neštěstí byl šéf komunistické strany Leonid Brežněv. Ten donutil hlavního konstruktéra Vasilije Mišina, aby pustil nahoru dosud nezralou loď - chtěl se předvést na mezinárodní schůzce levicových stran v Karlových Varech.
Sojuz 23 se sice snesl v tradiční přistávací oblasti, ale dopadl do zamrzlého jezera a záchranné oddíly měly hodně práce, aby ho vylovily. A nejméně dvakrát také selhala nosná raketa, takže kosmonauti zažívali horké chvíle při havarijním předčasném přistání.
|
Další vývoj zatím není jasný. Diskutuje se o zapojení ESA do vývoje šesté generace sojuzů - pokročilé kosmické lodě ACTS (Advanced Crew Transportation System), které se říká Euro-Sojuz. ACTS by měl začít létat okolo roku 2012. Je možné, že tento stroj by rovněž startoval z kosmodromu ve francouzské Guyaně, kde se dokončuje rampa pro ruské rakety SojuzST, odvozené od prvního nosiče R-7. Raketová rodina R-7 se velmi osvědčila - má za sebou přes 1 680 úspěšných startů, nejvíc ze všech na celém světě. Z jihoamerického kosmodromu, který je blíž rovníku než základny ruské, by mohli Rusové vozit do vesmíru středně těžké družice.
Po roce 2016 chce Moskva zahájit provoz s principiálně novou kosmickou lodí, která by měla být mnohonásobně použitelná. Je možné, že se vrátí k šestimístnému Kliperu, jehož základní plány jsou hotové, anebo že postaví úplně nové plavidlo. Všechno záleží na rozhodnutí politického vedení.
To je však budoucnost. Co se týče nynější situace na ISS, zatím se dokonce zvažuje, že kosmonauti vystoupí ze stanice do vesmíru. S cílem překontrolovat systémy pro oddělování jednotlivých částí svého sojuzu. V případě, že by tam našli poškození, které by mohlo vypadat jako předpokládaná závada u Sojuzu TMA-11, nesmí s ním letět. „Potom by Rusové museli narychlo připravit Sojuz TMA-13, provést na něm úpravy, které odstraní pravděpodobnou závadu při rozdělování, a v bezpilotní verzi tento stroj poslat na stanici,“ vysvětluje expert na kosmonautiku Antonín Vítek. „Posádka musí mít nutně k dispozici provozuschopné záchranné plavidlo. Aby mohla odletět, pokud by na ISS vznikla vážná havárie.“
