Vladimír WágnerPracuje na oddělení jaderné spektroskopie v Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži u Prahy. Zabývá se výzkumem horké a husté jaderné hmoty pomocí srážek relativistických těžkých iontů a možnosti transmutace jaderného odpadu intenzivními toky neutronů. Byl členem Nezávislé energetické komise II, která pod vedením Václava Pačese a Dany Drábové připravovala pro Ministerstvo průmyslu a obchodu analýzu stavu a perspektiv vývoje české energetiky. |
Energie je do značné míry základem naší civilizace. Na stabilních dodávkách energií za rozumné náklady závisí stabilita, životní i sociální úroveň společnosti. Každý stát by tedy měl mít představu, co s energetikou do budoucna. V Česku ho shrnuje dokument nazvaný energetická koncepce. Ta by měla zhruba říci, jaké zdroje energie chceme (levné, špinavé, čisté, drahé atd.), a co jsme ochotni pro to udělat.
Jak by tedy měla česká státní energetická koncepce měla vypadat dnes, po zrušení temelínského tendru a ne úplně povedených experimentech s obnovitelnými zdroji?
Opatrnost je nutná
Koncepce musí především zajistit dostatek energie i v nepříznivých podmínkách. Musí tak být spíše konzervativní. Nemůže tak například spoléhat na nečekané technologické zvraty. Zároveň však musí umožňovat dostatečnou flexibilitu, aby se případné nové technologie, pokud se stanou realizovatelnými, daly využít.
Těžko může odrážet rychlé fluktuace cen elektřiny na burze, kterých jsme svědky v posledních letech. V současnosti totiž ceny silové elektřiny nemají nic společného se skutečně tržními cenami a už vůbec ne s reálnými náklady na elektřinu produkovanou příslušným zdrojem. Cena je dána hlavně politickými rozhodnutími a z nich plynoucími dotacemi a sankcemi. Ta lze těžko předpovídat. Pro Česko je situace o to horší, že trhu s elektřinou v regionu dominuje Německo a jeho politici a veřejnost.
Energetická koncepce a z ní vycházející "energetický mix" by tak měly odrážet technologické možnosti, místní podmínky a současný stav energetiky. Tedy realitu a ne deformace vytvořené ideologickými zásahy.
Kde jsme a kam jdeme
A jaká je realita? Zaměřme se teď na výrobu elektřiny, tedy elektroenergetiku. (V oblasti tepla je přece jen daleko větší shoda.) Spotřeba a produkce elektřiny v Česku od začátků jejího využívání neustále roste s výjimkou krátkých období stagnace růstu během ekonomických propadů. Růst se dá čekat i dále. Máme silnou výrobu, která vždy bude potřebovat více energie než služby, a spotřeba domácností je mnohem nižší než u členů EU s vyšší životní úrovní. Pokud se k nim budeme přibližovat, spotřeba elektřiny patrně poroste. Pokles spotřeby samozřejmě vyloučit nelze, ale to by muselo jít o nějakou dramatickou změnu, kterou nyní nedokážeme předpovědět.
Co se týče výroby i zásobování elektřinou, Česká republika má pořád ještě dostatečné zázemí zdrojů i kvalitní sítě. Ale obojí stárne, a do energetiky tak bude nutné významně investovat. Dnes stále polovinu elektřiny vyrábí uhelné elektrárny, 36 % jaderné elektrárny. Produkce z obnovitelných zdrojů (fotovoltaiky, biomasy i větru), ale i zemního plynu je v řádu jednotek procenta a rychle se to nezmění. U obnovitelných zdrojů jsou hlavními omezeními stále vysoká cena a geografické podmínky, u biomasy také nutnost ochrany produkce potravin a krajiny. U plynu cena.
Skladovat elektřinu nedokážeme, a tak musí být výroba a spotřeba prakticky v dokonalé rovnováze. Nejjistější je pro všechny případy malý přebytek produkce. Proto Česko velice intenzivně vyměňuje elektřinu se svými sousedy. V současné době většinou dováží v dobách větrného a slunečného počasí elektřinu z obnovitelných zdrojů z Německa, které jí má v té době obrovský přebytek. Naopak vyváží jadernou a uhelnou elektřinu v době, kdy je počasí takové, že ji obnovitelné zdroje nedodávají a v regionu je elektřiny nedostatek. Z ekonomického hlediska je to pro Česko výhodné (podrobněji zde). Z ekologického hlediska je problematický vývoz elektřiny z uhlí, protože ekologické dopady těžby a emisí zůstávají u nás.
Česká republika je dnes významným čistým exportérem elektřiny a je tu prostor pro další snížení produkce elektřiny z uhlí omezením jejího vývozu. Nebude to ovšem jednoduché, protože v Německu, zvláště v bezvětrných obdobích, bude po této elektřině velmi vysoká poptávka. A ta se v následujících letech dramaticky zvýší, protože Bavorsko začne odstavovat své jaderné bloky, které budou v regionu citelně chybět.
Co se děje za humny
Tím se dostáváme k vlivu sousedů, hlavně Německa, na naši elektroenergetiku. Německo v roce 2000 zahájilo novou energetickou koncepci, která je postavena na dvou ideologických prioritách. První je, že se mají co nejdříve odstavit všechny jaderné bloky. Druhá pak, že se má v maximální míře využívat elektřina z větrných a fotovoltaických zdrojů.
Důsledky této koncepce, označované jako Energiewende, jsou dramatické. Odstavené jaderné bloky, které byly důležitými nástroji pro udržení stability sítě, chybí a do značné míry je nahrazují zdroje uhelné. Původně zvažovaný plyn je příliš drahý.
Dalším důsledkem je dramatický nárůst instalovaného výkonu fotovoltaických a větrných elektráren v Německu. Dnes přesahuje jejich maximální výkon polovinu průměrného potřebného výkonu v Německu, cíl je výkon jen větrných zdrojů dokázal v ideálních podmínkách pokrýt všechen potřebný výkon. Ale zároveň je zapotřebí mít ohromný výkon v záložních zdrojích připravených naskočit při nepříznivém počasí. Německá energetická politika tedy vede k obrovskému přebytku instalovaného výkonu v celém regionu. (podrobněji zde).
Další negativní vliv je dán tím, že nejlepší větrné podmínky jsou v přímořských oblastech, tedy na severu Německa. Elektřina se tedy vyrábí tam, ale spotřeba je větší na jihu Německa. Německo však nemá vybudovaná potřebná velkokapacitní vedení velmi vysokého napětí (plánuje je, ale zatím se nestaví). Zatím tak Německo kromě vlastní sítě intenzivně využívá pro zmíněný transfer sítě svých sousedů. Přetoky energie výrazně ohrožují stabilitu a bezpečnost sítě v celém regionu a do budoucna to bude horší.
Skutečná Energiewende, která tne do živého, začíná totiž příští rok. Zatím Německo odstavilo hlavně jaderné bloky na severu. V nejprůmyslovější spolkové zemi Bavorsku, se zatím odstavil pouze jeden malý blok a jaderné elektrárny tu dodávají téměř 50 % elektřiny. Mezi lety 2015 a 2017 má však Bavorsko odstavit zdroje, které nyní produkují více než 30 % jeho elektřiny. Bude v rozvodné síti dost kapacity pro transport elektřiny ze severu Německa? Než se dostaví linie vyského napětí ze severu na jih, tak těžko. Spíše se dá čekat zvýšení dovozu jaderné a uhelné elektřiny z Česka. Bavorsko sice má jisté vlastní obnovitelné zdroje mít bude, ale stabilních bude mít málo.
A co na to Češi?
Elektřiny z obnovitelných zdrojů bude tedy patrně ve střední Evropě nejspíše hodně, stabilních zdrojů spíše málo. U nás tak nemá smysl stavět fotovoltaiku či větrné elektrány pro dodávky elektřiny do sítě. Tyto zdroje jsou však i u nás velmi efektivní v decentralizované podobě pro samospotřebu, například fotovoltaika na domech. Nebo větrné elektrárny ve vesnici ve větrné oblasti s rozsáhlejší zemědělskou výrobou. Zde se dají vytvářet soběstačné energetické ostrovy kombinací větrných zdrojů a zdrojů na biomasu, které využívají odpad ze zemědělské produkce. V těchto případech je využití obnovitelných zdrojů efektivní a smysluplné.
Podrobný ale i populární a srozumitelný popis energetiky a podmínek pro ni v České republice je v knize, kterou napsal kolektiv autorů pod vedením Dany Drábové a Václava Pačese. Kniha je rozšířením studie vypracované Nezávislou energetickou komisi II pod vedením zmíněných autorů knihy, která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Novela Bohemica pod názvem Perspektivy české energetiky - současnost a budoucnost. |
Co nám zbývá jiného? Velké přehrady už u nás není kde stavět. Lze ještě zvýšit počet malých zdrojů a zlepšit jejich efektivitu. Co se týče fosilních zdrojů, plyn těžko může hrát jinou než malou roli. Dováží se (navíc z rizikových oblastí) a rozvoj nových způsobů těžby, hlavně tzv. břidličného plynu, se zatím v Evropě nedá předpokládat.
Zdroje uhlí u nás zase docházejí (a příliš nepomůže ani povolení těžby za limity) a jeho spalování je ekologicky problematické.
Při konzervativním pohledu jsou jediným zdrojem, který lze v masivnějším měřítku využít, zdroje jaderné.
Ty je zdaleka nejvýhodnější nechat běžet neustále na plný výkon, tedy jako zdroje pro dodávku základního výkonu. Vzhledem k tomu, že ten je u nás zhruba mezi 6 a 7 gigawatty, je zde dost prostoru pro dostavbu Temelína i pro blok v Dukovanech. Tím by mohla výroba elektřiny z jádra překročit polovinu potřebné produkce. Jádro by tak s pomocí obnovitelných zdrojů a plynu omezilo produkci elektřiny z uhlí, a tím i průvodní ekologické dopady. A zajistilo by také, že Bavorsko by nebylo nuceno nahradit své jaderné zdroje elektřinou z uhlí, ať už u sebe, nebo z Polska či Česka.
A to je v kostce, proč návrh aktualizace česká energetická koncepce, ke kterému jsem svým malým dílem přispěl, sází do budoucna na jádro. A zrušení soutěže na dostavbu Temelína situaci na energetickém trhu nemění. Reálných možností vývoje české energetiky mnoho není.
