Lancaster v plné rychlosti "škrtl" o vodní hladinu, udělal "žabku" a pokračoval v letu. Při druhém nárazu se utrhla rotační bomba ze závěsu a vrazila zadní kolečko podvozku do trupu takovou silou, že poškodilo hlavní nosník vodorovné ocasní plochy. Zadní střelec zařval do interkomu: "... co vyvádíte? Mám mokrá záda!" a vzápětí dodal: "Ztratili jsme bombu."
Podle původního plánu operace Chastise měla 617. peruť zaútočit na přehrady v plné síle ve třech vlnách. První vlna tvořená devíti letouny měla napadnout primární cíle: přehrady Möhne (cíl X) a Eder (cíl Y).
Operace ChastiseJak probíhaly přípravy na velkolepou akci, si můžete přečíst v prvním díle tohoto miniseriálu. Jedna z nejúspěšnějších akcí druhé světové války - operace na zničení přehrad s krycím názvem Chastise (trest). Od útoku letos uplynulo 70 let. První díl ZDE. |
Druhá vlna pěti letounů měla napadnout sekundární cíl, přehradu Sorpe (cíl Z). Třetí vlna šesti strojů měla napadnout cíle po dvojicích podle výsledků první a druhé vlny tak, aby je dorazila. Pokud by byly letouny prvních vln úspěšné napoprvé, měly letouny třetí vlny napadnout terciární cíle: přehrady Lister, Ennepe a Diemel.
Letouny první vlny měly vzlétat po trojicích s desetiminutovými intervaly. Ostatní stroje individuálně v tříminutových intervalech. Datum operace bylo kvůli měsíčnímu svitu stanoveno na 14., nebo 15. května, podle počasí. Letouny měly být nad cílem o půlnoci. Protože druhá vlna měla k cíli dál, měla vzlétnout jako první. Třetí vlna měla vzlétnout s dvouhodinovým odstupem, aby byly k dispozici zprávy o výsledcích útoku a mohly být provedeny poslední korekce.
První a druhá vlna spadaly pod osobní velení W/Cdr Gibsona, který měl pomocí VKV vysílačky koordinovat činnost letadel v prostoru cíle. První vlna měla napadnout nejprve cíl X a po jeho zničení měl Gibson s letouny, které nebombardovaly, pokračovat k cíli Y. Pokud by ještě nějaké bomby zbyly, byl na řadě cíl Z. Druhá vlna měla napadnout cíl Z současně se začátkem útoku první vlny.
Třetí vlna dostávala pokyny z Anglie, Morse kódem v pásmu dlouhých vln (kvůli dosahu), aby bylo možné nasměrovat jednotlivé letouny na cíle podle stupně jejich poškození, nebo zničení. Pro zjednodušení komunikace byla zavedena kódová slova, přesně popisující situaci.
16. května hned po obědě byla svolána předletová příprava pilotů a navigátorů. Po 18. hodině sdělil W/Cdr Gibson rozpis osádek.
Protože osádky při výcviku používaly označení cílů ze začátku abecedy, přeznačil W/C Gibson cíle tak, jak byli jeho muži zvyklí. Nové kódy byly: cíl A - Möhne, cíl B - Eder, cíl C - Sorpe, Cíl D - Lister, Cíl E - Ennepe a cíl F - Diemel.
| Kódová slova | Význam |
|---|---|
| Cooler | Volací znak peruti pro operaci Chastise |
| Pranger | Útok na cíl A (Möhne) |
| Nigger | Cíl A zničen, útok na cíl B (Eder) |
| Dinghy | Cíl B zničen, útok na cíl C (Sorpe) |
| Gilbert | Útok na poslední určený cíl |
| Mason | Návrat všech letounů na základnu |
| Goner | Bomba odhozena |
| Bomba odhozena | ... s výsledkem |
|---|---|
| 1 | neexplodovala |
| 2 | přeskočila hráz |
| 3 | exploze 100+ yd od hráze |
| 4 | exploze 100 yd od hráze |
| 5 | exploze do 50 yd od hráze |
| 6 | exploze do 5 yd od hráze |
| 7 | exploze při nárazu do hráze |
| 8 | bez viditelného průlomu |
| 9 | malý průlom |
| 10 | velký průlom |
Nešťastná druhá vlna
Jako první šla na start druhá vlna Lancasterů, kterou měl vést Američan F/L McCarthy. Při motorové zkoušce však pilot s palubním mechanikem zjistili, že z motoru číslo 4 (pravý vnější) jejich Lancasteru AJoQ (Quenie) uniká glykol. Pilot osádce nařídil, aby si spakovala věci a přesunula se do náhradního letounu AJoT (Tommy).
Tabulka osádekOperace Chastise Podívejte se na podrobný přehled členů posádek všech devatenácti Lancasterů. Seznamte se s příběhy hrdinů. Tabulka je ve formátu XLS. Odkazy vedou na odborný server Válka.cz. |
Problém byl v tom, že "Tommy" byl prototyp Lancasteru Type 464 Provisioning narychlo dopravený z Boscombe Down a nebyl vybaven VKV vysílačkou ani reflektory pro měření výšky. Navíc se při přestupu pilotovi rozbalil padák a navigátor zjistil, že nemá kompas a tabulku oprav deviace kompasu. Přestup a dovezení věcí stálo osádku 33 minut zpoždění. Přesto šla na start a na plný plyn se snažila dohnat kolegy z formace, kteří zmizeli směrem na východ.
Letouny druhé vlny mezitím vzlétly přibližně v minutových intervalech. Vedení formace převzal F/L Barlow, který vzlétl ve 21:28. Čtyři Lancastery letěly jeden za druhým s asi padesátimetrovými rozestupy ve výšce 15 metrů nad zemí rychlostí 290 km/h směrem k holandským Fríským ostrovům. Ostrovy bránily baterie flaku patřící německému námořnictvu.
Jako první se 22:55 nad ostrovy přehnal Lancaster AJoE (E jako Easy) F/L Barlowa, který zburcoval překvapené obsluhy flaku, ale bez škrábnutí pokračoval v letu. Jeho osud se naplnil až o hodinu později nad Německem. U města Rees změnil kurz na východ, aby se vyhnul těžkému flaku v Porůří. Při vybírání zatáčky přetížený Lancaster urazil koncem křídla vrchol stožáru vysokého napětí. Nocí prošlehl výboj, který zapálil nádrže s palivem. Barlowův Lancaster narazil do země ve 23:50 poblíž zemědělské farmy, asi 5 kilometrů severovýchodně od Rees. Celá osádka zahynula.
Druhý v pořadí AJoW (Willy) F/L Munroa schytal na odletu od Fríských ostrovů dávku z 20mm flaku. Granáty potrhaly potah trupu, vyřadily zadní střeleckou věž, rozbily kompas, vysílačku a ke všemu i interkom. Protože nálet vyžadoval těsnou a nepřetržitou komunikaci mezi pilotem, navigátorem a bombometčíkem, především v terminální fázi, nezbylo osádce nic jiného, než se vrátit na základnu.
Minutu po E dorazil Lancaster AJoK (King) P/O Byerse. Během průletu nad ostrovem Texel pilot lehce přitáhl a nastoupal do výšky kolem 100 metrů, aby navigátorovi umožnil upřesnit polohu letounu pomocí srovnávací orientace. Během přeletu nad mořskou hladinou oddělující ostrov Texel od pevniny byl "King" zasažen granátem 105mm flaku 3. baterie MF246 (Marine Flakabteilung). Lancaster začal hořet a nakonec se zřítil asi 30 kilometrů západně od Harlingenu. Celá osádka zahynula.
Výkres zavěšení rotační bomby z manuálu Lancasteru
Jak vykoupat střelce
Mezitím se německý flak obul do Lancasteru AJoH (H jako Harry) pilotovaného P/O Ricem. Geoffrey Rice vsadil na průlet v malé výšce, ale trochu to přehnal. Letěl tak nízko, že před ostrovem musel mírně stoupat, aby vůbec přeletěl písečné pláže. Ale flaku unikl bez poškození a zamířil na Stavoren, což bylo malé město na výrazném výběžku sloužící jako orientační bod.
Blíž k pobřeží však byl mlžný opar, který pilotovi zakryl horizont. Palubní technik Sgt. Smith, sedící vedle pilota, si všiml, že výškoměr je na nule, ale než stačil něco říct, otřásl letounem náraz. Pilot instinktivně přitáhl a následoval druhý náraz. Lancaster v plné rychlosti "škrtl" o vodní hladinu, udělal "žabku" a pokračoval v letu.
Při druhém nárazu se utrhla rotační bomba ze závěsu a vrazila zadní kolečko podvozku do trupu takovou silou, že poškodilo hlavní nosník vodorovné ocasní plochy. Zadní střelec Sgt. Burns zařval do interkomu: "... co vyvádíte? Mám mokrá záda!" a vzápětí dodal: "Ztratili jsme bombu." Při nárazu se trupem Lancasteru přehnala vlna vody, která se dostala až do zadní věže. Bez bomby nemělo smysl pokračovat v letu. Geoff Rice musel svůj letoun také obrátit k domovské základně.
Způsob zavěšení Wallisovy bomby pod břicho Lancasteru
Opožděnci McCarthymu, ždímajícímu ze svého T (jako Tommy) maximální rychlost, což bylo u země 322 km/h, se při průletu na Frískými ostrovy podařilo stáhnout ztrátu za svými kolegy z druhé vlny na 13 minut. To ovšem netušil, jak dopadli. Obsluhy 20mm flaků byly stále ve střehu a donutily pilota proletět mezi dvěma dunami, aby jim ztížil zamíření. Lacaster téměř brousil břichem po zemi, ale podařilo se mu flakem proletět bez škrábnutí.
Vyhráno však neměl. Již když protiletadlovým bateriím proklouzl Munroův W (jako Willy), zburcovaly IV/NJG 1 (4. Gruppe 1. Nacht Jagd Geschwader) vyzbrojenou nočními stíhačkami Messerschmitt Bf 110G s radarem FuG 202 Lichtenstein. Ze základny Leeuwaarden vzlétlo několik strojů a začalo nabírat výšku.
Naštěstí očekávaly bombardéry v běžných letových hladinách mezi 1 000 a 6 000 metrů. Níže palubní radar stejně nebyl schopen žádné cíle zachytit, protože byl zahlcen falešnými odrazy ze země. Příliš jim nepomohly ani obsluhy pozemních stanic, které je měly navádět, protože Lancastery byly pro radary Würsburg příliš nízko.
Nicméně nebezpečí nebylo radno brát na lehkou váhu. McCarthy hlásil několik vizuálních kontaktů s nepřátelskými nočními stíhači, ale všechny se pohybovaly zhruba o tisíc metrů výš. Smolař McCarthy byl nakonec jediným pilotem druhé vlny, jehož letoun se dostal nad cíl.
První vlna vyráží
Osm minut potom, co poslední letoun druhé vlny (kromě T) opustil vzletovou dráhu, narolovala na čáru vzletu trojice Lancasterů první vlny. Ve vrcholu "véčka" byl AJoG (George) velitele Gibsona, vlevo od něho AJoP (Popsie) "Micka" Martina a po pravici AJoM (Mother) "Hoppyho" Hopgooda. Přetížené letouny s motory burácejícími na plné otáčky stěží přeletěly stromy na konci letiště a nabraly kurz na jihovýchod, směrem na Rosendaal.
Severní moře přelétala trojice ve výšce kolem 30 metrů. Po zhruba 150 kilometrech se objevilo pobřeží. W/C Gibson udělal malý "hup" do výšky necelých 100 metrů, aby svému navigátorovi umožnil provést opravu snosu pomocí referenčních bodů na zemi. Pro opravu kurzu k dalšímu otočnému bodu byla nutná ostrá levá zatáčka. Během obratu z formace vypadl F/L Hopgood, takže jeho navigátor F/O Earnshaw musel dál navigovat sám.
Na úrovni městečka Rees, což bylo necelých 10 km před cílem, prováděl Gibson levou zatáčkou korekci polohy. Při té příležitosti se ve formaci na křídle neudržel Lancaster "Micka" Martina. Letouny první trojice pokračovaly do oblasti cíle individuálně. V té době jim první "pozdravy" poslaly obsluhy flaků na obou březích Rýna. Britští střelci jim odpovídali, takže oblohu křižovaly trasírky svítící munice.
Hoppyho "Mother" schytal několik zásahů 20mm flaku, které zranily zadního střelce P/O Gregoryho a radistu Sgt. Minchina. Navíc byl poškozen motor číslo 1 (levý vnější), takže palubní technik Sgt. Brennan musel skomírající Merlin vypnout, zapraporovat vrtuli a zbývající trojici "přiložit pod kotel" aby Lancaster neztratil rychlost.
Lancaster W/C Gibsona dorazil nad cíl v 00:03, ale musel čekat na ostatní. Mezitím roj vedený S/L Moudslayem opravoval snos způsobený větrem a poblíž Rees prováděl ostřejší změnu kurzu na východ. Maudslayův Lancaster AJoZ (Zebra) a Knightův AJoN (Nan) zvládly manévr společně. Letoun F/L Astella se asi o minutu opozdil, což představovalo přibližně pětikilometrovou vzdálenost.
Podle očitých svědků 00:15 ozářil oblohu snop jisker, když Lancaster AJoB (Baker) narazil do sloupu vysokého vedení a začal padat. Těsně minul stavení zemědělské usedlosti a dopadl do pole asi 200 m za ní. Při dopadu na zem explodoval. Bomba se utrhla ze závěsu, projela ohnivou stěnou a explodovala asi 150 metrů od letadla. Při tom udělala kráter, "že by se do něj vešel celý dům." Katastrofu nikdo z osádky nepřežil.
Trojice vedená S/L Youngem dorazila nad cíl v 00:26, respektive jen dvojice, protože F/L Shannon se od formace v jedné z posledních zatáček oddělil a přiletěl s malým zpožděním. V 00:32 byly nad cílem všechny letouny. Z původních 14 Lancasterů zbyla polovina, i ty byly poškozené flakem. Nicméně osádky byly odhodlané úkol splnit.
Přehradu Möhne bránilo šest jednohlavňových protiletadlových kanonů ráže 20 mm patřících 3. baterii 840. oddílu lehkého flaku. Nejnebezpečnější byla dvojice umístěná na věžích a třetí kanon na koruně hráze.
Goner, Goner
Velitel W/C Gibson zkontroloval své muže a sám se vydal na první kontrolní průlet. Jako IP (Initial Point - vstupní bod) si určil most Torhaus. Za ním provedl zatáčku doprava, nabral rychlost 355 km/h a klesl do výšky 18 m. Od té chvíle zbývalo osádce asi 11 sekund na ustálení parametrů a zaměření cíle.
Zásah vyžadoval těsnou spolupráci. Pilot řídil letoun a podle pokynů bombometčíka opravoval směr. Navigátor sledoval světla a povely (nahoru, držet, dolů) naváděl pilota do správné výšky. Palubní technik ovládal přípustě motorů, aby při korekci výšky nedocházelo ke změnám rychlosti. Na bedrech bombometčíka bylo rozhodnout, zda jsou parametry pro odhoz v pořádku a stisknout spoušť. Pokus měl jen jeden.
Kontrolní průlet Gibsonově osádce sice usnadnil orientaci, na druhou stranu zburcoval obsluhy flaku. Navíc jim rozsvícené reflektory posloužily jako výborné vodítko k zaměření nalétávajícího stroje. Při ostrém náletu zahájily německé kanony palbu. Přední střelec F/Sgt Deering odpovídal palbou kulometů, ale palebná síla byla nesouměřitelná.
Bombometčík P/O Spafford stiskl spoušť, ale Lancaster měl zřejmě nepatrný levý náklon, protože rotační bomba po dopadu na hladinu zatočila směrem doleva. Na protitorpédové síti se potopila na úrovni levé strážní věže. Gejzír vody "vykoupal" čtyřčlennou obsluhu flaku. Éterem prolétla zpráva Goner 68A.
Druhý šel do útoku F/L Hopgood. Také Lancaster M, letící na tři motory, musel čelit nepřátelské palbě, tentokrát bohužel příliš přesné. Několik granátů zasáhlo motor číslo dva (levý vnitřní). V okamžiku průletu bodem odhozu motor zachvátily plameny. Bombometčík zaváhal, protože parametry pro odhoz nebyly ideální, ale když viděl v jakém stavu je letoun, stiskl spoušť. Příliš blízko hrázi.
Bomba přeskočila zeď a zasáhla elektrárnu pod přehradou, zničila budovu i s turbínou. Tlaková vlna navíc smetla obsluhu jednoho flaku. Osádka zasaženého Lancasteru zatím bojovala o přežití. Palubní technik Sgt. Brennan se pokoušel uhasit motor, ale nepodařilo se mu to. "Hoppy" se zatím zoufale pokoušel nabrat výšku, aby umožnil osádce záchranu padákem. Když mu bylo jasné, že výš než 150 m se nedostane, nařídil opustit letoun.
Ven se dostali jen zadní střelec P/O Burcher a bombometčík F/Sgt Fraser. Oba skončili jako váleční zajatci. Burcher před seskokem vystrčil ven ještě radistu Sgt. Minchina a otevřel mu padák. O sekundu později explodovala nádrž a ulomilo se levé křídlo Lancasteru. Vrak pohřbil zbytek osádky. Tělo radisty dopadlo na zem bez známek života.
Do náletu šla "Mickova" osádka. W/C Gibson se mu snažil situaci usnadnit tím že letěl nad ním s rozsvícenými reflektory a lákal na sebe palbu flaku, zatímco přední střelec odpovídal palbou svých kulometů. Lancaster "P jako Popsie" také schytal několik zásahů, ale ne tak vážných. F/L Hay stiskl spoušť ve správný okamžik, ale ani F/L Martin nedokázal udržet stroj přesně v horizontu. Bomba zatočila doleva a bez viditelného efektu explodovala u západního konce přehrady. Radista F/O Chambers musel odvysílat kód Goner 58A.
Nigger!
V 00:43 nasadila do útoku osádka S/L Younga. Velitel peruti letěl podél přehradní zdi, aby umožnil oběma střelcům opětovat palbu flaku. Navíc vlevo nad Youngovým Lancasterem letěl "Mick" Martin, aby obsluhy flaku ještě více zmátl. Young provedl učebnicový nálet a bombometčík odhoz ve správné vzdálenosti. Bomba narazila do zdi, potopila se, explodovala, ale hráz neprotrhla. Youngův radista musel odvysílat kód Goner 78A.
Gibsonova Labradora jménem Nigger srazilo, ještě před náletem auto. Nigger bylo kódové heslo oznamující zničení cíle A.
Na řadě byla pátá osádka F/L Maltbyho. Jednomu z flaků se zasekl náboj v komoře. Obsluha zahájila palbu z pušek, ale ta měla spíš psychologický, než praktický efekt. Lancastery W/C Gibsona a F/L Martina zatím kropily postavení flaku palbou z kulometů. Také pátý nálet byl bezchybný a bomba "vzorně explodovala" po nárazu do zdi. Objevil se gejzír vody a jemná tříšť. Ale nic nenasvědčovalo tomu, že by přehrada povolila. Radista Sgt. Stone zklamaně vyťukal na klíči Goner 78A. Na štábu se mezitím smiřovali s tím, že celá operace skončí fiaskem.
W/C Gibson čekal asi 5 minut a potom dal pokyn šesté osádce F/L Shannona. Ale tříšť se stále neusazovala. Zatímco Lancaster AJoL (Leather) nalétával výchozí bod, velitel prolétl kolem hráze a ... nemohl uvěřit svým očím. V hrázi byla trhlina, kterou se do údolí valily masy vody. Okamžitě odvolal další útok a do Británie dorazilo kýžené heslo Nigger, potvrzující, že cíl A je zničen.
Velitel poslal vítězný Maltbyho a poškozený Martinův Lancaster domů a se zbytkem strojů zamířil k druhému z primárních cílů, přehradě Eder. Bomba zbývala ještě osádkám F/L Shannona, S/L Maudlaye a P/O Knighta. Štáb v Británii začal plánovat, kam pošle třetí vlnu.
Mezitím dorazil nad svůj cíl Lancaster T. Jediný stroj, který zbyl z nešťastné druhé vlny. Během přiblížení schytal pár zásahů od německého flaku. F/L McCarthy netušil, co se stalo s ostatními a protože nikde nikoho neviděl, nasadil k náletu.
Bombometčík F/Sgt George "Johny" Johnson, byl odhodlaný cíl zasáhnout. Při prvním náletu se mu parametry pro odhoz nezdály dostatečně dobré a nařídil zopakování náletu. Ani druhý nálet nebyl ideální. Teprve při desátém bylo vše v pořádku a "Johny" konečně stiskl tlačítko odhozu. Zadní střelec uviděl obrovský gejzír vody potvrzující, že nálož explodovala. Hráz však zůstala neporušená.
F/L McCarthy zůstal ještě 15 minut v prostoru cíle, ale když se nic nedělo, obrátil k domovu. Osádka vystresovaná deseti nálety zapomněla odvysílat kódové heslo o výsledku náletu. Na štábu se domnívali, že nad Sorpe se žádný letoun nedostal.
Na poslední pokus
Nálet zbývajích letadel na největší z přehrad nebyl jednoduchý, protože útočící letoun se musel přehoupnout přes zalesněný kopec Hamerberg, který z boku prakticky překrýval hráz. Osádce tak zbývaly na přesné zamíření jen 3 až 4 sekundy. V 01:30 zaútočila osádka F/L Shannona. Během tří pokusů nebyl bombometčík ani jednou spokojen. W/C Gibson jim dopřál oddech, aby uklidnili napnuté nervy, a poslal do útoku F/L Maudslaye. Tomu se nevedlo o mnoho lépe.
Protržená přehrada Eder, dobře je vidět výběžek, přes který musely osádky nalétávat.
Po dvou neúspěšných pokusech to zkusil opět Shannon. Na šestý pokus osádka svrhla bombu, ta narazila do hráze, ale zbytková rotace ji poslala do mělké vody u jižní strany hráze, kde explodovala. Do Británie putoval další vzkaz Gonner 78B značící, že druhý cíl zůstal neporušen.
Maudslayův Lancaster Z měl při odhozu zřejmě vysokou rychlost, k odhozu došlo pozdě, nebo obojí. Každopádně radista W/O Cottam musel zklamaně odvysílat Gonner 28B, oznamující, že bomba přeskočila hráz a cíl stojí dál. Letoun byl navíc poškozen výbuchem a zamířil k mateřské základně.
Poslední nadějí byl P/O Les Knight s Lancasterem N (Nan). První nálet byl neúspěšný, ale při druhém všechny parametry seděly a F/O Johnson stiskl tlačítko odhozu. Bomba narazila do hráze a explodovala. Chvíli se nic nedělo. Potom se v přehradní zdi objevila černá díra, kterou se valila voda. Gibsonův radista mohl poslat do éteru kód Dinghy.
Během návratu první vlny si smrt vybrala další daň mezi osádkami. Obsluhám německého flaku se podařilo v 02:35 sestřelit poškozený Moudslayův Lancaster. Nikdo z osádky nepřežil. O necelou půlhodinu později byl sestřelen i Youngův A (Apple). "Dinghymu" se sice podařilo přistát na pobřeží, ale ani jeden z mužů nezůstal naživu.
Smůla se lepila na paty i třetí vlně. Ještě před příletem k cíli byly sestřeleny osádky P/O Ottleye a P/O Burpee. Přežil jen Ottleyův zadní střelec Sgt. Frank Tees, který padl do zajetí. Třetí vlna tak přišla o oba důstojníky.
Velení převzal F/Sgt Brown v Lancasteru F (Freddie). Jeho letoun zaútočil v 03:23 na přehradu Sorpe, ale neúspěšně. Jen o pár minut později svrhla osádka F/Sgt Townsenda svou bombu na přehradu Ennepe, ale také bez viditelného efektu. Osádka F/Sgt Andersona měla bombardovat přehradu Sorpe, ale kvůli mlze cíl nenašla. Všem třem zbývajícím letounům třetí vlny se naštěstí podařilo s většími, či menšími problémy vrátit na základnu.
Sečteno a podtrženo - ztráty byly obrovské
Hodnocení výsledků náletu, by mohlo být učebnicovým příkladem práce s čísly podle toho, jak to komu vyhovuje. Z 19 nasazených letounů se 133 muži se z náletu vrátilo jen 11. Padlo 53 mužů, tři skončili jako váleční zajatci. Zkušení piloti jako F/Lt John Hopgood, S/L Melvin "Dinghy" Young nebo S/L Henry Maudslay DFC byli jen těžko nahraditelní.
Celkové ztráty dosáhly 42 procent (!). Při třicetiprocentních ztrátách se jednotka považuje za boje neschopnou. Ztráty 42 procent jsou v širším měřítku neakceptovatelné pro jakékoli ozbrojené síly. Na druhou stranu bylo nasazeno pouhých 19 letadel, což byl zlomek síly používané k běžným náletům. A výsledky?
Pokud vezmeme jen přímé ztráty, tak Němci přišli o dvě přehrady a v důsledku záplavové vlny přišlo o život mnohonásobně víc lidí. Odhady se různí od 1 294 po 1 650. Většina mrtvých byla v údolí řek Möhne a Ruhr, pod přehradou Eder to bylo jen asi 70 lidí. Každopádně mrtvá těla pohřešovaných osob se nalézala po proudu ještě tři měsíce po náletu. Zahynulo i 493 ukrajinských žen, přivezených do Německa na nucené práce, a dalších asi 250 vězňů z různých zemí umístěných v pracovních táborech.
Pilot průzkumného Spitfiru PR XI od 542. peruti viděl ze vzdálenosti přes 200 kilometrů mlžný opar způsobený vodní tříští. V přehradě Möhne byla 60 metrů široká průrva. Zcela zničena byla elektrárna a vyrovnávací nádrž, malá elektrárna situovaná jižněji byla poškozena tak, že byla prohlášena za neopravitelnou. Záplavová vlna vysoká 10 metrů postupující rychlostí 20 km/h smetla vše, co jí stálo v cestě. Průtok dosahoval 2 000 m3 za sekundu. Městečko Neheim rozdělila řeka na dvě části s širokým korytem uprostřed.
Účinky záplavové vlny na přehradě Eder byly ještě větší, protože bomba prorazila větší otvor. Vytekly tři čtvrtiny objemu nádrže. Voda smetla elektrárnu a všechna elektrická vedení do vzdálenosti 8 kilometrů. Tlak vody nevydržela menší přehrada Gelsenkirchen a poškozeno bylo i vodní dílo v Dortmundu. Následky byly patrné až do vzdálenosti 400 km.
Celkem bylo zcela zničeno 92 domů a 11 menších továren. Poškozeno bylo dalších 971 domů a 114 výrobních jednotek. Když objekty nepoškodila voda, zaplavilo je bahno, případně proud odnesl zásoby materiálu.
Voda napáchala těžké škody na dopravním systému. Trať mezi Hagenem a Kasselem byla smetena včetně náspu a kolejí, trať byla podemletá. Provoz byl obnoven až 11. června. Záplavová vlna smetla 25 silničních a železničních mostů do vzdálenosti 80 km, včetně hlavního železničního mostu na Frankfurt. Železniční nádraží Giflitz prakticky zmizelo. Řada silnic na tom byla podobně jako železnice. Zaplaveno bylo i letiště Luftwaffe ve Fritzlaru.
Bývalý železniční most s dvoukolejnou tratí.
Kvůli vodě bez vody
Narušeno bylo zásobování vodou. Výkon systému, který dodával zhruba milion kubických metrů vody denně, klesl na čtvrtinu. Město Dortmund dostávalo po náletu jen pětinu denní spotřeby vody. Na druhou stranu je pravda, že do tří dnů se Němcům podařilo dodávky dostat zpět na 80 procent původního stavu.
Mnohem hůř se výpadky dodávky vody projevily v průmyslu. K plné obnově došlo až v srpnu. Statisticky to znamenalo omezení výroby oceli o osm procent, což se může zdát zanedbatelné. V absolutních číslech to však znamenalo o 1,9 milionů tun surové oceli méně. Záplavy poznamenaly i těžbu uhlí, výrobu koksu a svítiplynu.
Zaplavena byla i zemědělská půda. Rekultivace odplavené orné půdy na rozloze přes 3 000 hektarů se podařila až po válce. Kromě toho utonulo přes 6 500 hospodářských zvířat, jejichž mrtvoly bylo nutné urychleně likvidovat, aby nedošlo k rozšíření nemocí.
Náprava škod si vyžádala přesun a nasazení zhruba 10 tisíc pracovních sil ze všech koutů Německa. Díky tomu postupovaly provizorní opravy přehrad poměrně rychle vpřed. Již 25. září byla opravena hráz přehrady Möhne, Eder následovala s krátkým odstupem. Definitivní opravy, včetně obnovení výroby elektřiny, se však protáhly až do roku 1947.
Vedlejším účinkem náletu bylo posílení protivzdušné obrany přehrad a zahrnutí jejich obrany do povinností Luftwaffe. Tím došlo k odčerpání sil, které mohly být nasazeny jinde. Obrana byla posílena o další protitorpédové sítě, přehradné balony se sítěmi a protiletadlová děla. Všechno zbytečně. Britové již další nálet na přehrady neprovedli.
Když si uvědomíme, že takovou paseku udělalo 19 bombardérů a stovka mužů, dá se s klidným svědomím prohlásit, že z hlediska efektivnost šlo o jednu z nejúspěšnějších akcí druhé světové války. A to navzdory všem ztrátám.
