Histogram nemá nic společného s historií, ale s matematikou, a to především s jejím odvětvím - statistikou. Je to graf, který zobrazuje četnost (tedy počet) určitých hodnot v zadaných intervalech. Za příklad si můžeme vzít počasí, například průměrné denní teploty z června. Můžeme si vytvořit např. tři intervaly. Ten první může mít rozmezí 0 až 20° C, druhý 20,1°C až 22° C a konečně třetí 22,1 ° C a více. Jaký je výsledek, můžete zjistit z obrázku níže.
Vyplývá z něj, že celkem 10 dní byla průměrná denní teplota vyšší než 22°C, čtyři dny byla teplota v rozmezí 20,1 a 22°C a jiné čtyři dny byla teplota menší nebo rovna 20° C. Analogicky pak hodnota pro kategorii či úroveň nad 22° C je tedy 10. Snad tento malý příklad ozřejmil schopnosti histogramu.
Histogram ve fotografii Podobným způsobem pracuje i histogram v digitálním fotoaparátu či grafickém editoru. Pouze těch kategorií, či chcete-li intervalů, je poněkud více. Jejich počet je 256 a mají rozmezí od 0 do 255. Tyto kategorie odpovídají všem úrovním jasů (či odstínů barvy), které může mít jeden obrazový bod. V jednom okamžiku tedy může mít jeden pixel jen jednu úroveň jasu v rozmezí 0 – 255. Platí přitom, že při hodnotě 0 je jas nejmenší a barva nejintenzivnější, zatímco hodnota 255 znamená maximální jas a tedy prakticky bílou barvu. A právě histogram, tedy graf četnosti, ukazuje, kolik bodů má tu kterou hodnotu jasu. Neříká tedy nic o tom, jakou mají jednotlivé obrazové body barvu, ale informuje, kolik pixelů má tu kterou intenzitu jasu, tedy barevný odstín. U většiny histogramů je jas vynesen na ose „x“, která je tak rozdělena na 256 intervalů. Osa „y“ pak udává četnost výskytu pro každou z těchto hodnot, přesně tak jako na našem příkladu. Některé histogramy nabízejí rozdělení grafu na určité úseky. Ty souvisejí s dalším označením jasu bodů. O hodnotách mezi cca 220 a 255 se hovoří jako o světech. Úroveň jasu kolem 125 je pak nazývána středními tóny a konečně body s jasovou hodnotou od přibližně 30 a menší jsou označovány jako stíny. Mezi světly a středními tóny se ještě nachází čtvrt tóny a třičtvrtě tóny se pak pohybují od hranice středních tónů po hranice stínů.
Co lze z histogramu vyčíst Histogram udává míru zastoupení bodů stejného odstínu jakékoliv barvy. Z toho pak vyplývá, jaký vzhled by měl mít histogram u dobré digitální fotografie. Takový graf by měl pro každou z 256 úrovní mít nějakou hodnotu, aby byla využita celá škála. Také platí, že by hodnota žádné z úrovní neměla přesáhnout horní hranici histogramu a nejlépe je, aby hodnoty byly vyvážené.
Jak si s tím poradit? V případě, že digitální fotoaparát umožňuje zobrazit histogram souběžně se snímaným obrazem, není nejmenší problém upravit expozici tak, aby lépe vyhovovala podmínkám. Využívá se k tomu nabídka menu pro kompenzaci expozice, kterou má snad již každý pořádný digitální fotoaparát.
Pokud se však již fotografie ne zcela podaří a vy posléze při prohlížení a následně v grafickém editoru, který umožňuje zobrazení histogramu, zjistíte, že něco není v pořádku, lze využít různé nástroje na úpravu. V grafických editorech hledejte úpravy úrovní tónového rozsahu obrázku (ang levels = úrovně).
Je-li například v obrázku nedostatek světel, tedy bodů v kategorii 220 až 255, pomůže nastavení nové úrovně bílé (nejčastěji pohybem světlého trojúhelníkového kurzoru na ose). Obraz pak bude světlejší a kontrastnější, což je většinou patrné i z náhledu. Adekvátně lze upravit nedostatek v oblasti stínů, kdy je potřeba hýbat tmavým kurzorem, umístěným na ose vlevo.
Naučit se využívat historgramu není nic těžkého. Vhodný objekt pro fotografování si musí najít každý sám, histogram mu však pomůže alespoň k lepší fotografii.
