Studená válka byla v plném proudu a megalomanské tankové a mechanizované síly Sovětského svazu, potažmo celé Varšavské smlouvy, často budívaly ze snů generály americké armády, hlavně ty služebně dislokované do Západního Německa. Po kvantitativní stránce v oblasti pozemních sil Západ za Východem bohužel pokulhával. Pro USA by ani nebylo efektivní snažit se tyto diference vyrovnávat větším objemem výroby tanků a sháněním jejich posádek.
Řešit tuto situaci měl mimo jiné také zbraňový systém Davy Crockett, vyvinutý koncem 50. let a pojmenovaný podle amerického národního hrdiny padlého v roce 1836 při obraně pevnosti Alamo proti Mexičanům. Byla to nejmenší nukleární zbraň, jaká kdy byla zavedena do výzbroje některé z armád.
Ostatně tehdejší doba byla na obou stranách ve znamení jaderného šílenství. Do všech možných i nemožných aplikací byla snaha zapojit atom. Nakonec nukleární strategické balistické rakety jsou celkem „normální“, na druhé straně spektra se pak nachází například nukleární rakety vzduch-vzduch (neřízená střela Genie a řízená Nuclear Falcon). A zcela mimo toto spektrum můžeme hodit jaderný ruční granát, který logicky zůstal pouze v teoretické rovině.
Davy Crockett
Jádrem zbraňového systému Davy Crockett byla implozivní plutoniová jaderná hlavice Mk-54. Byla to verze hlavice W54 vyvíjené současně pro již zmiňovanou střelu vzduch-vzduch GAR-11 (AIM-26A) Nuclear Falcon. Zatímco ta letecká měla sílu rovnající se 250 tunám TNT, tak síla té pro Davy Crockett se dala zvolit o velikosti 10, nebo 20 tun TNT. A jen pro zajímavost, stejná hlavice se nedlouho poté začala používat i pro jaderné miny M-129 a M-159, tentokrát měla sílu 10 až 450 tun TNT.
Projektil M-388 systému Davy Crockett
Hlavice o průměru 270 mm a hmotnosti 23 kg byla v případě Davy Crockettu vložena do projektilu M-388, který byl dlouhý 787 mm, v nejširším místě měl průměr 280 mm a jeho hmotnost byla 34,5 kg. Projektil se do cílového prostoru vystřeloval z bezzákluzového kanonu. Nejprve obsluha vložila do hlavně výbušnou náplň, následně tzv. vystřelovací píst, dlouhý téměř přes celou hlaveň, a na jeho konec u ústí hlavně umístila projektil. Při výstřelu píst projektil vyrazil vpřed a následně se zažehl raketový motor na pevné pohonné látky. Ten byl ostatně také stěžejní součástí zbraně, protože projektil neputoval hlavní, jak bývá obvyklé, ale pouze tedy vyskočil z jejího ústí. I tak byl dostřel tristní, jak seznáme vzápětí. Za letu se střela stabilizovala aerodynamicky pomocí čtyř stabilizačních ploch.
Existovaly dvě varianty odpalovacího zařízení, tedy použitého bezzákluzového kanonu. Lehčí verze M28 s maximálním dostřelem 2 km měla ráži 120 mm, délku hlavně 1 550 mm a celkovou hmotnost včetně trojnožky 68 kg. Těžší M29 měla maximální dostřel 4 km, její hlaveň ráže 155 mm měla délku 2 490 mm a celková hmotnost odpalovacího zařízení byla 168 kg.
Součástí odpalovacího zařízení byla trojnožková lafeta a to celé se v rozloženém stavu dopravovalo na lehkém terénním automobilu. Těžší varianta M29 častěji na pásovém obrněném transportéru M113, případně na lehčím, původně zásobovacím transportéru M116 Husky.
Minimálně po psychologické stránce lepší variantou pro obsluhu byla možnost střelby přímo z přepravního prostředku. V takovém případě se trojnožka nepoužívala, ale Davy Crockett byl jednoduše lafetován na otevřené korbě vozidla. Ta jednoduchá lafetace, ať už na lehké trojnožce, či na džípu, byla možná díky principu bezzákluzového děla, kdy při výstřelu nedochází k přenosu žádných velkých sil na odpalovací zařízení.
Součástí odpalovacího zařízení byla tzv. zástřelná zbraň. Ta se připevňovala pod ústí hlavně Davy Crockettu a vystřelovaly se z ní malé dýmové a svítící projektily ráže 20 mm (u verze M28) nebo 37 mm (M29). Zástřelná zbraň měla mít stejné balistické vlastnosti jako zbraň hlavní, nebo-li nukleární projektil měl dopadnout blízko k projektilu zástřelnému. Otázkou je, jaká byla skutečnost, ale obecně se Davy Crockett přílišnou přesností nevyznačoval (na druhou stranu zbraň byla nukleární, takže ta přesnost byla asi ještě dostačující. Průšvih byl, že 20 mm projektil obsahoval část z ochuzeného uranu (ten 37 mm kupodivu ne), což činilo problémy i při vyřazování zbraně z výzbroje. Davy Crockettů a jaderných projektilů sice moc vyrobeno nebylo, ale zástřelných projektilů byly plné sklady.
Obsluhu odpalovacího zařízení tvořili tři muži, ale k týmu pak musíme připočíst ještě dva spojaře pro obsluhu vysílačky. Ze všech jaderných zbraní systémy Davy Crockett zařazovány pod nejnižší taktický stupeň velení, podléhaly přímo veliteli praporu (pěší prapor jimi vybavený jich měl mít ve svém stavu 2 až 3 kusy).
Nevada, Little Feller I
Ostrá zkouška zbraňového systému Davy Crockett se konala 17. července 1962 na atomové střelnici v Nevadě pod názvem Little Feller I, což bylo vlastně už v době, kdy se systém nějaký čas zaváděl do výzbroje (zkoušky samotných jaderných hlavic W54/Mk-54 samozřejmě proběhly už dříve). Test pozorovalo za krásného počasí široké obecenstvo z armádních kruhů a dokonce pár politiků, pro které byla sbita improvizovaná tribuna. Mezi přihlížejícími byl například také Robert F. Kennedy, bratr tehdejšího prezidenta USA.
Různé zdroje se mnohdy neshodnou na účinnosti zbraně. Je pravdou, že se to špatně klasifikuje, když neexistují autentická data a vše se jen odhaduje. Pro nechráněnou živou sílu by okamžité smrtelné následky hrozily do vzdálenosti jedné až tří stovek metrů od výbuchu, těžká újma na zdraví mající za následek zpožděnou smrt z ozáření se předpokládala do vzdálenosti až 650 m. Aby byl zničen tank, musel by se nacházet v bezprostřední blízkosti výbuchu, do vzdálenosti 100 m se pak počítalo s vyřazením posádky tanku, přičemž stroj by zůstal provozuschopný.
Davy Crockett ve službě
První zbraňové systémy Davy Crockett byly zařazeny do výzbroje v roce 1961 a od roku následujícího již byly připraveny k operačnímu nasazení u příslušných jednotek 7. americké armády dislokované v Západním Německu. Následujícího roku putovaly k 8. americké armádě do Jižní Koreje, zde si musíme uvědomit, že země se od konce korejské války, ukončené roku 1953 příměřím, stále nacházela formálně ve válečném stavu se Severní Koreou. Mimo kontinentálního území Spojených států se tyto malé nukleární zbraně objevily také u jednotek na havajském ostrově Oahu a na ostrovech Guam a Okinawa (z ostrovních destinací by se přesunuly v případě válečného konfliktu na Dálném východě do místa bojů).
Ale jak se nakonec ukázalo, takový Davy Crockett nebyl vůbec dobrým řešením. Pokud totiž dělaly masivní armády Varšavské smlouvy některým americkým generálům vrásky na čele, tak po zavedení těchto systémů do výzbroje se muselo slabším povahám ještě přitížit. Už jenom z toho důvodu, že z jiskry vzejde plamen (JC) , si nikdo nechtěl vzít na svědomí, že ze zbrklého použití malé jaderné hlavice o síle 0,01 (příp. 0,02) kt TNT se postupně zažehne jaderná apokalypsa.
| Lokace | Začátek služby | Konec služby |
|---|---|---|
| Západní Německo | říjen 1961 | srpen 1967 |
| Jižní Korea | červen 1962 | červenec 1968 |
| Oahu, Havaj | duben 1964 | červen 1969 |
| Okinawa | duben 1964 | prosinec 1968 |
| Guam | leden 1965 | červen 1969 |
A tak bylo nakonec štěstí, že již od července 1967 se začalo s postupným vyřazováním systémů Davy Crockett z výzbroje. Vyřazení posledních se klade do roku 1971, ale to již pravděpodobně byly nějakou dobu drženy pouze v armádních skladech na území USA pro případ „kdyby“.
