Váží dvě a půl tuny a místo procesoru má 480 přepínacích relé a 828 elektronek typu dekatron, což jsou počítací doutnavky s deseti (častěji třiceti) katodami v baňce plněné inertními plyny. Nemá monitor ani klávesnici, jako vstupní médium používá děrné štítky, jako výstup sloužil v podstatě elektronický psací stroj.
V roce 1949 jej začali stavět pro Ústav pro atomovou energii v Harwellu, poprvé jej spustili o dva roky později. Tehdejší superpočítač byl vědci využíván zhruba 80 hodin týdně až do roku 1957, kdy jej nahradila menší a výkonnější verze.
Harwell Dekatron, jak byl počítač původně nazván, byl přestěhován na univerzitu ve Wolverhamptonu. Zde se stal školní pomůckou a dostal mnohem elegantnější název WITCH (čarodějnice). Nebyla to však narážka na blikající elektronky, ale zkratka z Wolverhampton Instrument for Teaching Computation From Harwell (tedy Wolverhamptonský nástroj pro výuku výpočetní techniky z Harwellu).
„Jednou jsme ho nechali počítat přes vánoční svátky. Vstupní data čerpal z několik mil dlouhé děrné pásky a když jsme po Novém roce přišli, ještě „tikal“. Neúnavná výdrž byla jeho hlavní výhodou – matematici by byli schopni počítat stejnou rychlostí, ale ne tak dlouho bez přestávky.“ zavzpomínal na práci s počítačem WITCH Dr. Howlett, ředitel Ústavu pro jadernou energii.
Univerzita jej po šestnácti letech věnovala Muzeu věd v Birminghamu, kde byl součástí expozice až do roku 1997, kdy muzeum zavřeli. Počítač byl rozebrán a uskladněn.
Zásluhou kurátora Národního muzea výpočetní techniky byl převezen do Londýna, vyčištěn, sestaven a několik poškozených částí bylo opraveno. I po 22 letech aktivního provozu, 24 letech stání v muzeu a zhruba 15 letech ve skladišti je tak počítač stále funkční.
