Další díl tankových bitev se věnuje bojům mezi syrskými a izraelskými jednotkami, především v prostoru Golanských výšin. Sýrie o ně přišla po prohrané šestidenní válce a Izrael je nemínil opustit, protože odtud syrské jednotky neustále ostřelovaly jeho území.
Syrský útok byl překvapivý a neobyčejně mohutný. V tomto selhaly izraelské zpravodajské služby. Částečně tomu nahrávala skutečnost, že syrské jednotky dříve několikrát vyrazily z kasáren, což vedlo k vyhlášení poplachu na straně Izraele, a potom se otočily a vrátily se zpět do mírových posádek.
Sledujte v televiziAktuální díl seriálu Největší tankové bitvy vysílaný Českou televizí můžete vidět v úterý 28. 2. 2012 ve 20:00 na ČT2 a reprízovaný na stejném programu v sobotu 3. 3. 2012 v 6:50. |
Když izraelské hlídky začátkem října 1973 spatřily, že Syřané odmaskovávají děla, netušily, že tentokrát to je doopravdy.
Útok začal dělostřeleckým přepadem, po kterém následoval úder syrského letectva. Někteří izraelští velitelé si mysleli, že se stali cílem náletu vlastních letadel. Sýrie sázela na to, že dosáhne primárních cílů za dobu kratší, než potřebovali záložníci izraelské armády k mobilizaci, což bylo 20 hodin. Z tohoto pohledu šlo o návrat k principům bleskové války.
Proti necelým 200 izraelským tankům, převážně typu Sho´t Kal, stála sedminásobná převaha syrských tanků, převážně typu T-55. Část syrských jednotek byla vybavena modernějšími tanky T-62, které izraelské Sho´t Kaly překonávaly, hlavně výkonnějším kanonem Molot ráže 115 mm.
Útočící syrský stíhací bombardér Su-7 v nízkém průletu
Tanky Sho´t Kal byly verzí britských Centurionů se 105mm kanonem
Kromě početní převahy měli Syřané výhodu v tom, že díky infrareflektorům mohli vést účinnou bojovou činnost i v noci. Izraelci byli odkázaní jen na osvětlování bojiště dělostřeleckými světlicemi a na brýle s infračerveným filtrem, kterými bylo možné spatřit rozsvícené infrareflektory. Syřanům se podařilo na několika místech probít izraelskými pozicemi. Ztráty na obou stranách byly vysoké.
Na Golanských výšinách byli obránci ve výhodě. Útočící syrské tanky, které navíc zdržel protitankový příkop, měli jako na dlani. A Izraelci byli velmi dobří ve střelbě na maximální vzdálenost. Pod jejich palbou útočící syrské jednotky notně prořídly.
Na jihu byla situace mnohem horší. Terén byl rovinatější a v čele syrských jednotek stáli iniciativnější velitelé. Syrské tanky se valily ke klíčovým mostům přes řeku Jordán. Izrael mobilizoval, jak se dalo. Záložníci vyráželi do boje, jen aby zacelili díry v obraně. Naštěstí syrské jednotky neobsadily mosty z chodu, ale rozhodly se pro odpočinek. Tím dopřály Izraelcům cenných pár hodin času. Kdyby se Syřanům podařilo překročit Jordán, byl by osud Izraele zřejmě zpečetěn. Roviny ve vnitrozemí byly vojensky prakticky neuhájitelné.
Syřanům se nepodařilo cíle svého útoku splnit a nakonec byli vytlačeni zpět. Izraelci za to zaplatili vysokými ztrátami, které byly z dlouhodobého hlediska neudržitelné. V tankových soubojích se prokázalo, že samotná materiální převaha nestačí, pokud se neopírá o kvalitní výcvik.
Páteř syrských vojsk tvořily tanky řady T-54 a T-55, vpravo od hlavně je vidět rozbitý infrareflektor.
Izraelci překonávali své protivníky ve schopnosti vést mířenou palbu na maximální vzdálenost, zasahovat pohybující se cíle a vést palbu za jízdy. Řada syrských tanků T-55 byla zasažena dřív, než se dostaly k první ráně. Horší to bylo s novými tanky T-62, které měly větší dostřel i průbojnost a měly na svědomí řadu izraelských ztrát.
K těžkým bojům došlo v oblasti, která byla později nazvána Údolí slz. Zde pod palbou izraelských tanků s podporou letectva vykrvácel poslední syrský pokus o proražení izraelských pozic. Po bitvě zůstalo na bojišti kolem 500 zničených syrských tanků. Syrský sen o obsazení Golanských výšin se rozplynul. Největší tanková bitva poválečné historie skončila.
