Boční pohled na Sue ve Filed Museum of Natural History v Chicagu | foto: Dallas KrentzelCreative Commons

Nejslavnější T. rex se našel díky pneumatice, zachraňovala ho FBI

  • 35
Většina dinosauřích zkamenělin tvoří jen zlomky původní kostry. Výjimky z tohoto pravidla jsou nesmírně cenné nejen z vědeckého hlediska. Dokládá to i příběh zřejmě nejslavnějšího Tyranosaura rex vůbec - „Zuzky“, nebo, chcete-li, „Zuzanky“.

O exempláři druhu Tyrannosaurus rex přezdívaném Sue - tedy zkrácenou podoby jména Susan a jemu podobných atp. (česky tedy „Zuzka“ nebo „Zuzanka“, pozn. red.), se toho už napsalo hodně. Není ostatně divu, jde dosud o největšího a nejkompletnějšího tyranosaura, který byl za celých 111 let od vědeckého popisu daného druhu objeven. Zajímavá není ovšem jen fosílie samotná, ale i její příběh. Už samotný objev tohoto majestátního dinosaura byl dílem pozoruhodné náhody.

Dvanáctý srpen 1990 měl být poslední den expedice paleontologů z Ústavu Black Hills do terénu nalezišť v souvrství Hell Creek na území státu Jižní Dakota (jen na okraj: i přes svůj název je Ústav Black Hills soukromá společnost, založená roku 1974. Specializuje se na vykopávky, preparaci, výzkum a následný prodej jak originálních fosilií, tak i velmi přesných replik, dodávaných soukromým muzeím i zájemcům z řad jednotlivců. Balancuje tak na hraně vědeckého a komerčního působení.) Když nakládali zavazadla a objevené zkameněliny, povšimli si členové týmu prázdné pneumatiky u jednoho z aut. Odjezd se tak odložil.

Pohled do vestibulu Ústavu Black Hills, jehož expedice kostru Sue v roce 1990 objevila. V pravé části můžete vidět další slavnou kostru T. rexe, která se nazývá „Stan“, která se také našla skvěle zachovalé (našlo se z ní cca 200 kostí).

Zatímco část osazenstva tábora odjela do města pro náhradní pneumatiku, paleontoložka Susan Hendricksonová se šla ještě naposledy podívat k blízkému hřebeni kopců, který zatím tým nenavštívil. A to, co následovalo, proslavilo tuto nadšenou potápěčku a vědkyni v jedné osobě po celém světě. Když došla k patě jednoho útesu se sedimenty starými asi 67 milionů let, povšimla si úlomků fosilních kostí, které ležely pod ním. Paleontologická poučka říká, že najdeš-li kosti u paty kopce, vždy se pečlivě podívej vzhůru. Někdy budeš mít štěstí a objevíš i další části kostry vyčuhující dosud z horniny. Paleontoložka Hendricksonová měla štěstí přímo obrovské.

Nejen, že kousek nad ní vyčnívaly z výchozu další zkamenělé kosti, brzy se navíc ukázalo, že v hornině se skrývá přímo neuvěřitelně kompletní kostra. Hendricksonová přinesla do tábora ukázat několik kostních fragmentů a vedoucí týmu a ředitel Ústavu Black Hills Peter Larson okamžitě zastavil přípravy k uzavření sezóny vykopávek. Část týmu sice z lokality podle plánu odjela (a později toho tito účastníci nejspíš hořce litovali), ale objevitelka se spolu s několika dalšími dala do práce. Brzy bylo jasné, že jde o výjimečný nález.

Larson rychle určil druh, ke kterému fosilizovaný tvor patřil – byl to gigantický dravý dinosaurusTyrannosaurus rex, nejpopulárnější z celé rozsáhlé skupiny těchto vyhynulých tvorů. Sondy do příslušné vrstvy totiž ukázaly, že je zde ukryta mnohem větší část kostry, než vědci vůbec doufali. Zatímco z většiny objevených exemplářů tyranosaura máme k dispozici jen 10–50 % kostí (a výjimečně možná i nějakou tu měkkou tkáň), tento jedinec byl evidentně mnohem kompletněji zachován. Později bylo určeno, že je kompletní z více než čtyř pětin!

Navíc bylo fosilií nejen hodně, ale byly také velmi dobře zachovalé a měly přímo monstrózní rozměry. Například lebka byla dlouhá celých 140 centimetrů, stehenní kost pak měřila na délku přibližně stejně.

Kostra „Sue“, jak se podle objevitelky začalo tomuto jedinci přezdívat zkrácenou formou jména Susan, zřejmě patřila dospělému tyranosaurovi, který zahynul v blízkosti řeky. Brzy bylo jeho tělo zakryto říčním bahnem a to zabránilo tomu, aby maso a kosti roznesli do okolí mrchožrouti. Rychlému pohřbení těla tak vděčíme za současnou kompletnost kostry. Přesto byly jednotlivé části skeletu značně pomíchány, voda nejspíš stačila kosti poněkud přemístit – například pánevní pletenec zkameněliny se nacházel nad lebkou a žebra byla promíchána s kosterními částmi nohou.

Larson si byl dobře vědom velkého vědeckého i komerčního významu fosilie a práce probíhaly s velkou péči. Archeologové na místě nejprve připravili sádrové obaly pro viditelné části kostí a obratlů, vystupujících z horniny, pak je nechali s velkou opatrností přemístit v bytelných sádrových obalech do laboratoří Institutu Black Hills ve městě Hill City. Preparátoři zde potom zahájili očišťování zkamenělin. Brzy se však začaly dít neobvyklé věci.

Čelní pohled na Sue

Čí je?

O vlastnictví nálezu se přihlásil jistý Maurice Williams, příslušník kmene Siouxů, kterému půda pod místem nálezu patřila. Larson mu měl předem zaplatil údajně 5000 dolarů za právo zkamenělinu vykopat. Když ale Williams viděl, že Larson jako komerční sběratel hodlá tyranosauří zkamenělinu prodat za velkou částku, prohlásil, že na to paleontolog nemá právo. Argumentoval tím, že Larson si zakoupil pouze právo na vykopání a preparaci fosilií, nikoliv na jejich prodej.

Navíc se o práva na zkamenělinu přihlásil i samotný kmen Siouxů, který jej prohlásil za svoje přírodní bohatství. K objevu totiž došlo na území Indiánské rezervace Cheyenne River. Nicméně se brzy ukázalo, že zmíněnou oblast spravuje Ministerstvo vnitra spojených států amerických, technicky tedy byla majitelem zkameněliny americká vláda.

Vzhledem k předpokládané neochotě Larsona fosilie vydat proto v roce 1992 obklíčili laboratoře Institutu Black Hills agenti FBI za asistence Národní gardy a při akci nikoliv nepodobné vojenským manévrům zabavili všechny fosilie a později zatkli i Petera Larsona. Zatímco paleontolog a komerční sběratel strávil za prodej fosilií do zahraničí nějakou dobu ve vězení v Coloradu (existují přitom jisté teorie o politickém pozadí této události), fosilie našly svůj nový domov ve Škole hornictví a technologie v Jižní Dakotě, kde měly zůstat až do ukončení soudních sporů. Podle očekávání pak roku 1995 soud přiřkl kostru zpět do vlastnictví Maurice Williamse. Ten se rozhodl ji prodat, a tak za nějakou dobu spatřila londýnská aukční síň Sotheby’s skutečně neobvyklou dražební položku.

Komerční prodej zkamenělin je nepříjemným trendem poslední doby, který se rozmáhá zejména u severoafrických, mongolských a čínských nálezů. V poslední době byla až díky velké náhodě například vrácena lebka a další části kostry donedávna záhadného mongolského teropoda deinocheira. Velmi cenné nálezy často putují přímo z nalezišť na černý trh a překupníci je potom prodávají anonymním kupcům, kteří si jimi zdobí interiéry svých soukromých rezidencí (v poslední době se takto napálil například i herec Nicolas Cage, který se ale zachoval příkladně a fosílie vrátil). Pro vědu a poučení veřejnosti je pak takový objev často nenávratně ztracen.

Lebka Sue, která měří na délku zhruba 140 centimetrů.

Podobný osud mohl snadno potkat i „Sue“, ale zasáhla náhoda a ochota udělat něco pro záchranu tohoto úžasného dokladu o životě v dobách dávno minulých. Z amerických vědeckých institucí se do situace vložilo pouze chicagské Fieldovo muzeum, jehož představitelé se rozhodli kostru zachránit pro účely vědeckého výzkumu i umístění přesné repliky v trvalé expozici. Samotný rozpočet muzea by ale na zakoupení zdaleka nestačil, proto začalo vyjednávání se sponzory a soukromými donátory. Za pomoci organizací jako Walt Disney Parks and Resorts nebo McDonald’s se nakonec podařilo shromáždit dostatečné množství peněz pro vítězství v dražbě. Jak se brzy ukázalo, sponzoři byli nutní.

Tyranosaurus „Sue“ se 4. října 1997 stal nejdražší fosilií v historii, když byl po deseti minutách dražby z počáteční nabídky 500 000 dolarů zakoupen za konečných 8 362 500 dolarů (v dnešním přepočtu asi 200 milionů korun). Ze samotného převozu fosilie do muzea a její následné preparace se stala velká veřejná show, neboť návštěvníci muzea mohli průběh práce sledovat přes skleněné stěny. Transport cenného tyranosaura zase zařizovala specializovaná přepravní firma, vše muselo být zcela bezpečné a zajištěné.

„Sue“ přitáhla davy návštěvníků. Po jejím zpřístupně v hlavním sále muzea dne 17. května 2000 se na ni denně chodilo dívat více než 10 tisíc lidí. Dodnes představuje „Zuzanka“ (katalogové označení FMNH PR 2081) skutečný zlatý hřeb expozice chicagského přírodovědného muzea.

Všechno o Sue

Závěrem ještě krátké představení samotného tyranosaura, známého dnes jako „Sue.“ Ačkoliv má ženské jméno, pohlaví tohoto jedince ve skutečnosti neznáme. Podle výzkumu na průřezech jeho dlouhých kostí byl věk tohoto dravého obra určen asi na 28 let v době smrti. Tyranosauři se vyššího věku zřejmě nedožívali, jedinci se stářím nad třicet let byli nejspíš velmi vzácní.

Kromě rekordního věku je „Sue“ výjimečná také svými rozměry. Nemá sice nejdelší lebku ze všech příslušníků tohoto druhu (tou se může chlubit exemplář MOR 008 z Montany o délce rovných 150 cm), celkové rozměry a kompletnost kostry jsou ale jasně rekordní. Kostra měří téměř 12,5 metru na délku, 4 metry na výšku ve hřbetu a hmotnost dinosaura zaživa činila asi kolem 6,5 tuny (některé odhady hovoří dokonce o více než 9 tunách).

Ohromný dravec musel být postrachem všeho živého ve svém okolí, jeho život ale rozhodně nebyl procházkou křídovou růžovou zahradou. Svědčí o tom velké množství těžkých zranění, která utrpěl nejspíš při boji s velkou kořistí nebo jinými tyranosaury, ať už jde o rozdrcenou pravou lopatku a zlomená žebra, infekcí zasaženou zlomeninu levé lýtkové kosti nebo srostlé ocasní obratle, svědčící o možné artritidě. Je také možné, že tento jedinec trpěl dnou a snad i těžkou infekcí parazitické trichomonózy, která mohla být zodpovědná za velké otvory ve spodní čelisti tyranosaura.

Dříve také někteří vědci tvrdili, že na bázi lebky Sue spatřují otvory po zubech jiného tyranosaura, což by mohlo svědčit o smrtelném zranění v důsledku souboje. Tento závěr se ale s podrobnějším výzkumem fosilie nepotvrdil. Dnes vědci předpokládají, že žádné z patrných zranění na kostře nebylo příčinou její smrti, a tak skon největšího známého tyranosaura zůstává i po téměř 26 letech od jeho objevení a 67 milionů let od samotného skonu stále velkou záhadou.

Článek vznikl pro DinosaurusBlog Vladimíra Sochy, a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde, společně s dalšími novinkami ze světa paleontologie.