Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Martin Adamec, MAFRA

Polemika: Německo prochází energetickou revolucí, kdy se přidá Česko?

  • 227
Česko počítá s dostavbou jaderných elektráren, ale ty jsou nesmyslné, tvrdí ve svém článku projektant Milan Šimoník a vysvětluje důvody.

Levnou elektřinu Čechům do budoucna zajistí dostavba jaderných elektráren a dovoz dotované elektřiny z Německa, vysvětloval nedávno na Technet.cz Vladimír Wagner. Zdánlivě logickými argumenty obhajuje současný plán zajistit základní zatížení jadernými bloky a ve špičkách využívat levnou elektřinu z Německa či v případě potřeby využívat zdroje na uhlí, plyn a biomasu.

Je však česká orientace na jádro opravdu správným řešením? Podle mého rozhodně ne a v následujícím textu se pokusím vysvětlit několik důvodů, proč si to myslím.

Levná elektřina a drahá změna

Začněme u dnešního stavu. V poslední době směřují ceny silové elektřiny na evropských burzách jediným směrem: dolů. Je to signál, který naznačuje, že v Německu, největší a technicky nejvyspělejší ekonomice Evropy, dochází k zásadní změně v energetice. V první řadě se týká elektřiny, ale nejen jí.

Ad "Kdo vyrábí ekologičtěji?"

Ještě pár slov k tvrzením pana Wagnera v předchozím článku Kdo vyrábí elektřinu ekologičtěji. Přechodně zvýšená výroba elektřiny z uhlí v Německu (o 5 procent mezi lety 2010 a 2012) a s tím spojené zvýšení emisí je důsledkem rychlého snižování výroby z jaderných zdrojů. Zároveň je třeba dodat, že Německo je hluboko pod svými limity emisí CO2 podle Kjótského protokolu.

Ve stejném období celková výroba z jádra a fosilních paliv klesla z 490 na 440 GWh a je nahrazována vzrůstající výrobou z OZE. Toto snižování je v souladu s plánovaným podstatným snižováním emisí CO2 a snižováním závislosti na fosilních palivech.

Německo i další vyspělé evropské státy se rozhodly jít cestou úspor a využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE). Snaží se změnit současnou silnou závislost evropských států na dovozu docházejících, a tím stále dražších fosilních zdrojů energie, často z nestabilních regionů (týká se to i jádra, viz nedávné události v Mali, v těsné blízkosti francouzských uranových dolů v Nigeru).

Přechod vyžaduje naprosto odlišný koncept na straně zdrojů, přenosu i spotřeby. Spolu s tím dochází k postupné změně struktury ceny elektřiny i systému obchodování.

Je však naivní očekávat, že energie ze Slunce bude zadarmo a přechod s sebou nese obrovské náklady. Tyto investice se však v delším horizontu vrátí ve formě vyšší energetické bezpečnosti Evropy a předvídatelnějších cen elektřiny. Proto si tato transformace zaslouží podporu i dotace (tak jako je více či méně po desetiletí v mnohem větší míře dostávaly a stále dostávají fosilní a jaderné zdroje). Změny v Evropě ovlivňují také naši energetiku, ať už chceme nebo nechceme. Jak bude budoucnost vypadat a vyplatí se nám opravdu česká "atomová cesta"?

Jádro nepojistíte

Začněme u ekonomiky. I když to Vladimír Wagner tak zdánlivě logickými argumenty prezentuje, základ jím navrhované energetické koncepce, tedy jaderná energetika, není žádným ostrovem jistoty. Připomeňme si její bezpečnostní a ekologické problémy, tedy malé, ale reálné riziko velké havárie, nedořešené nakládání s jaderným odpadem a možnost zneužití jaderných materiálů.

Z našeho hlediska je nesmírně důležité to první. Provoz jaderné elektrárny s sebou nese riziko závažné havárie, to je fakt. Pojistit elektrárnu by proto bylo tak drahé, že by ji to učinilo neekonomickou. Ceny v jaderných elektrárnách vyráběné elektřiny dnes tedy drží uměle nízko jejich podpojištěnost.

Příliš zaujatá komise

Energetické plány Česka, které shrnuje tzv. Státní energetická koncepce, jsou podle mého názoru zastaralé, ještě než byly schváleny. 

Důvodem je složení energetická komise, která pro státní koncepci připravovala podklady a doporučení (Ministerstvo průmyslu a obchodu je z větší části přijalo za své beze změn). Komise pracovala pod vedením Dany Drábové a Václava Pačese. Z pěti odborníků na energetiku byli tři specialisté na jádro (Drábová, Wagner, Škoda), jeden na uhlí (Noskievič) a jeden na plynárenství (Štěpán). Nebyli do ní přizváni odborníci z oboru obnovitelných zdrojů energie či energetické efektivity. MPO stále nezveřejnilo slíbené ekonomické vyhodnocení ani té jediné (jaderné) varianty se kterou komise pracovala.

Energetickou koncepci je třeba zpracovat variantně a a takové nákladné stavbě, jako je Temelín, rozhodnout až po důkladné analýze. Současná koncepce je symbolem Česka, které přes temelínské věže nevidí ani nechce vidět, kam směřuje moderní energetika v Evropě.

Nejde přitom jen o nešvar jádra. Vášniví bojovníci proti "drahým" OZE nevědomě či vědomě zapomínají na negativní externality současných zdrojů, tedy že v ceně elektřiny z fosilních paliv nejsou započítány náklady na znečištění ovzduší a poškození zdraví. Ty cenu elektřiny z nich zvyšují na více než dvojnásobek.

Druhý problém je s množstvím elektřiny. Nedávno navržená Státní energetická koncepce prosazuje stavbu dvou jaderných reaktorů v Temelíně a později dalšího v Dukovanech. Celkem tak budou k dispozici jaderné bloky s výkonem zhruba 4 až 6,5 GW (liší se to podle počtu bloků, které budou právě v odstávce). Ovšem spotřeba české soustavy bývá v létě často zhruba 5 až 7 GW. Jaderné elektrárny tedy budou pokrývat prakticky celou potřebu české sítě.

Stejná energetická koncepce přitom podle mého logicky předpokládá, že bude přibývat i obnovitelných zdrojů. Při dalším snižování cen si totiž budou občané i firmy fotovoltaické panely instalovat bez ohledu na to, zda stát bude instalace dotovat, či ne. V době dostavby nových jaderných bloků, tedy za zhruba dvě desítky let, bude podle stejné koncepce v Česku postaveno možná 6,5 gigawattů výkonu ve fotovoltaice. 

A jsme u jádra problému s jadernými elektrárnami. Kam s elektřinou z nich? Výkon jaderných elektráren dnešní generace se dá regulovat jen v rozsahu 50-100 procent. Také je nejde neplánovaně odstavovat. Přitom do podobné situace, kdy bude k dispozici několik gigawattů proměnlivého výkonu, by se pružné zdroje hodily mnohem více.

Temelín, nebo zateplování?

Ale jaderné elektrárny tu už jsou a nemá smysl je přehlížet. Zelení neplánují vypínat stávající elektrárny dříve, než skončí jejich plánovaná životnost. Když je budeme ještě několik desetiletí provozovat a doplníme je zmodernizovanými uhelnými elektrárnami, máme dobré výchozí podmínky pro postupný přechod k energetice založené na vyšším podílu obnovitelných zdrojů.

Výstavba nových uhelných nebo jaderných zdrojů však by měla být až posledním řešením po vyčerpání potenciálu úspor a obnovitelných zdrojů energie. Podle mého přesvědčení je hned dostupný jiný zdroj: úspory.

Ekologické organizace již předložily detailní Studii o dopadech zateplování na spotřebu plynu a uhlí, která dokazuje, že úspory energie, zejména zateplování, jsou velmi efektivním řešením závislosti na fosilních palivech. Podle této studie je potenciál investic do zateplování až 1 bilion korun. Z tohoto pohledu je současný vládní návrh programu Zelená úsporám naprosto nedostatečný.

Navíc existuje velké riziko, že vzhledem ke stagnaci trhu s emisními povolenkami nebude k dispozici plánovaných 27 miliard výnosů z jejich prodeje. Vláda však raději místo úspor preferuje investici do stavby dvou nových bloků v jaderné elektrárně Temelín, na které se jako dvoutřetinový vlastník bude podílet odhadem nějakými 160 miliardami.

Vláda a průmyslové podniky často zdůrazňují přínos Temelína pro český průmysl. U investic do zateplení je však multiplikační faktor HDP více než trojnásobný(!), jak dokazují studie člena NERV pana Zámečníka a pana Lhotáka (Srovnání makroekonomických dopadů, Zateplování oživuje ekonomiku) a přináší podstatně vyšší prorůstové efekty pro českou ekonomiku. Státní podpora úsporných opatření ve stejné výši 160 miliard se tak může v ekonomice "znásobit" až na 500 miliard a po jejich zdanění přinést do veřejných rozpočtů až 100 miliard korun. Dalších 30 miliard ušetří občané v důsledku nižších nákladů na vytápění.

Ze státní investice 160 miliard bude celkový výnos pro stát a občany o 130 miliard vyšší než v případě zbytečné a ekonomicky rizikové stavby 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Temelín. Naopak, investice do zateplení je při stále se zvyšujících cenách docházejících fosilních paliv jednoznačně výhodnou a bezpečnou investicí.

Jak upozorňují mnozí ekonomové, analytici i ekologické organizace, spotřeba elektřiny ani ceny elektřiny neporostou, jak zpracovatelé státní energetické koncepce předpovídali. Hrozí proto reálné riziko, že občané budou provoz Temelína dotovat dalšími asi 10-15 miliardami korun ročně (Veřejná sbírka na Temelín), pokud vláda vyhoví žádosti ČEZ o garanci výkupní ceny elektřiny.

Naše vláda poukazuje na podobné úvahy ve Velké Británii. Ano, v Británii má EDF na dosah dohodu s britskou vládou o garanci výkupní ceny téměř 110 EUR/MWh na 35 let (nyní činí cca 40 EUR/MWh, i když není jasné, zda nejde o výrazný krátkodobý pokles ceny, pozn. red.). To má být slibovaná levná elektřina z jaderných elektráren?

Dalším významným efektem zateplování spolu s úpravami topných systémů by při uvedené výši investice byla roční úspora asi 50 PJ (petajoule, pozn. red.) uhlí a zemního plynu (tato úspora podle našeho rychlého propočtu řádově odpovídá zprovoznění celý rok běžící elektrárny o výkonu necelého gigawattu, pozn. red.).

Kompenzační mechanismus má ČEZ garantovat fixní výkupní ceny a vyloučit riziko ztrátového provozování v obdobích, kdy cena na trhu bude nízká. Ovšem těch ušetřených 50 PJ paliva může ve flexibilních zdrojích výkon Temelína nahradit, když bude vyrábět elektřinu jen v těch obdobích, kdy to bude opravdu potřeba. (Když poběží na 30 - 40 procent času, může jít o zdroj o maximálním výkonu 1 500-2 000 MW.)

Pokrok nezastavíš

Poslední argument je technologický. Elektřinu z fotovoltaických elektráren již dávno není nutné dotovat 12 Kč/kWh, jak se stále objevuje v různých diskusích. Její cena pokračuje v prudkém poklesu a v roce 2025 bude situace podle agentury Bloomberg vypadat asi takto:

Cena elektřiny ze solárních panelů v amerických dolarech (na svislé ose) v různých zemích světa podle předpokladu na rok 2025. Ve všech zemích nad modrou čárou má být pro zákazníky levnější vyrábět si proud z vlastních panelů, než ho odebírat ze sítě. Na vodorovné ose je počet hodin, po který v dané zemi na panely obvykle svítí slunce. Velikost kruhů určuje potenciální velikost trhu. Rozdíly mezi zeměmi jsou dány rozdílnou cenou elektřiny pro zákazníky a do menší míry i rozdíly v ceně instalace.

Takže v zemích, které berou OZE vážně, už nepřemýšlí tolik o tom, zda fotovoltaiku dotovat a kolik, ale jak rychle se bude rozvíjet instalace nedotovaných panelů a jak bude fotovoltaika v kombinaci se stále levnějšími akumulátory pokrývat špičky denního diagramu (viz informace o analýze UBS banky).

Při pokračujícím snižování cen fotovoltaiky i baterií bude dalším krokem schopnost pokrytí zátěže v cyklu den-noc, tedy takové systémy budou schopny pokrýt zátěž i v delším časovém období bez nutnosti mít v soustavě "základní zdroje", respektive bude tuto roli plnit vynucená výroba elektřiny v kogeneračních jednotkách, případně v kombinaci s akumulací tepla do topné vody a TUV.

Srovnání celkových výrobních cen i z dalších zdrojů včetně fosilních v roce 2012

Co však vyřešeno není, je dlouhodobá akumulace elektřiny v cyklu léto-zima. Ta je ve větším rozsahu zatím možná v přečerpávacích elektrárnách ve Skandinávii (více informací najdete ve studii Pathways), ovšem to není řešení pro celou Evropu.

Vývoj probíhá ve více směrech, jedním z nich je metanizace vodíku s možností využít stávající plynové infrastruktury. Do doby komerční využitelnosti je nutné k zajištění bezpečných dodávek využít stabilní zdroje, tedy biomasové, fosilní či později geotermální.

Mimochodem, zatímco fotovoltaika se blíží úrovni ceny elektřiny v síti (tzv. grid parity), cena elektřiny z větrných elektráren je již na úrovni silové elektřiny z fosilních zdrojů a o její konkurenceschopnosti již nikdo nepochybuje. (Srovnání celkových výrobních cen i z dalších zdrojů včetně fosilních v roce 2012 provedl i Fraunhofer ISE, jeden z největších výzkumných ústavů v oblasti solární energetiky).

Jak bude vypadat německá energetika

V německém mixu budou v dlouhodobém horizontu OZE tvořit až dvojnásobek maximální výkonové potřeby německé soustavy (odhady jsou až 150 GW, spotřeba je 80 GW, viz. graf vlevo).

Vývoj celkového instalovaného výkonu zdrojů v Německu
Vývoj výroby elektřiny v Německu včetně přímého importu z OZE. Založeno na na...

Odhadovaný vývoj množství a výroby elektřiny v Německu včetně přímého importu z obnovitelných zdrojů (Založeno na scénáři německého ministerstva životního prostředí z roku 2009)

Klasická struktura, sestávajicí z velkých zdrojů pracujících obvykle celoročně, tedy v "základním" zatížení, doplňované menšími pološpičkovými či systémovými elektrárnami vyrovnávajícími výkyvy spotřeby, ztrácí v energetice s velkým podílem OZE jakýkoli smysl. Doplňující zdroje k OZE musí být flexibilní a schopné častého startování a odstavování.

Dalším trendem bude na jedné straně posilování decentralizace a soběstačnosti na lokální či regionální úrovni, s energeticky soběstačnými domy, se solárními panely a kolektory na střechách domů a firem, bateriemi a akumulátory tepla, bioplynovými stanicemi, doplněné regulovatelnými biomasovými či plynovými kogeneračními zdroji.

K tomu se přidá i posilování národních a mezinárodních přenosových sítí pro integraci lokalit s mimořádně vhodnými podmínkami, tedy velkých větrných parků na severozápadním pobřeží Evropy, případně fotovoltaických a později koncentračních akumulačních solárních elektráren (CSP) ve Středomoří (či podle vývoje i ze severní Afriky). S dovozem až zhruba 20 procent elektřiny zejména z těchto stabilních "slunečních" zdrojů uvažuje výše uvedený scénář rozvoje německého zdrojového mixu.

Čím větší a propojenější evropská soustava bude, tím lépe bude vstřebávat fluktuace výroby z větrných a fotovoltaických zdrojů a tím méně je bude nutné vypínat. A o to dnes jde. Česko je schopno a ochotno jít nejen v energetice směrem k větší, vzájemně výhodné evropské integraci.

Informace: U článku jsme změnili titulek, aby bylo jasnějš, že jde o reakci na jiný text na stránkách Technetu. Původní titulek zněl "Energetika: Německo prochází revolucí, kdy se přidá Česko?".