Aktualizace 2.12.: Jak se zdá, kometa ISON sice přežila dobrodužnou obrátku kolem Slunce, ale ve špatném stavu. O zajímavou podívanou jsme téměř jistě přišli, zbyl z ní nejspíše jenom prach. Ale samozřejmě, u téhle komety o překvapení není nouze.
V roce 2012 objevené těleso mělo být dominantou pozemské oblohy na začátku roku 2014. Ale až poté, co zvládne bez úhony těsný průlet kolem Slunce 28. listopadu letošního roku.
Nejbližšího bodu své dráhy ke Slunci - 1,2 milionu kilometrů, tedy čtyřikrát dále, než je Měsíc od Země - kometa dosáhla 28. listopadu v 19:37 našeho času. ISON se v tu chvíli pohybovala rychlostí cca 350 kilometrů za vteřinu v prostředí s tak intenzivním zářením, že v něm podle vědců nemusela přežít. Mohlo reálně dojít k odpaření prakticky celého jádra komety.
Brzy po průletu se zdály jejich obavy potvrzené. V době, kdy mělo těleso znovu vstoupit do zorného pole teleskopů, po něm astronomové pátrali marně. Jako první o tom informoval Bernhard Fleck ze Sluneční a heliosférické observatoře SOHO (Solar and Heliospheric Observatory). Od něj informaci převzala na svůj Twitter i Evropská kosmická kancelář ESA.
V tu chvíli se zdálo, že vesmírné těleso ukončilo svou 5,5 milionu let trvající pouť do vnitřní oblasti sluneční soustavy. "Nevidím, že by se zpoza slunečního disku něco vynořilo," prohlásil astrofyzik Karl Battams z Námořní vědecké laboratoře ve Washingtonu při živém vysílání televize amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). "Je smutné, že to podle všeho skončilo takhle, ale o téhle kometě ještě zjistíme víc," dodal.
Zprávy o konci komety ISON (kterou jsme vydali 28. listopadu i my), byly ovšem poněkud přehnané. Jak se potvrdilo jen o desítky minut později, alespoň část kometárního jádra průlet přežila. Pozůstatek komety ovšem původně za sebou nezanechával prakticky žádnou stopu a jeho viditelný "ohon" vznikal až postupně, takže si vědci objektu nemohli na prvních snímcích všimnout.
Karl Battams na svém blogu ve čtvrtek večer našeho času napsal, že v tuto chvíli nevíme prakticky nic o tom, o co se bude dít dále:
"Nemáme ponětí, jak velké je jádro [nového objektu], a zda vůbec existuje (objekt může tvořit jen několik fragmentů pohybujících se po stejné dráze, pozn. red.) Pokud má nějaké jádro, v tuto chvíli nedokážeme ještě říci, zda přežije. A i pokud přežije víc než několik dní, nedokážeme říci, zda bude vidět na noční obloze. A pokud bude na noční obloze vidět, v tuhle chvíle nemůžeme říci, jak jasná bude. Asi chápete, na čem jsme."
