Tedy ... celý plášť ne. Testovaný objekt tvořilo deset prstenců z tenkých pásů metamateriálu tvořeného optickými vlákny a měděnými cylindry. Tento objekt se dokázal skrýt před mikrovlnným zářením.
Mikrovlnné záření sice není viditelné pouhým okem, ale pomocí čidel, senzorů a měřících zařízení ho výzkumníci jasně detekovali i v zákrytu za objektem.
Jak by měla neviditelnost fungovat?
Kterýkoli předmět vidíme jen proto, že odráží světlo, které zachytí naše oko. Pokud by materiál světlo neodrazil, ale propustil, stává se neviditelným. Příkladem budiž perfektní skleněná tabule.
Na tomto principu pracuje i nově vyvíjený materiál. Je vyroben z mikroskopických světlo vodivých vláken. Světlo neodrazí, ale pohltí, provede skrz materiál a na druhé straně vyzáří ven. Pro oko tedy světlo projde stejně, jako kdyby tam žádná překážka nebyla.
Představte si člověka, který má na sobě kabát ze světlo vodivého materiálu. Světlo, které na něj kdekoli dopadá, je pohlceno, vedeno kabátem kolem člověka a na protější straně opět vyzářeno.
V současnosti testovaný prototyp materiálu takto pracuje s mikrovlnami. Na optickou neviditelnost si však ještě budeme muset počkat.
Přihořívá, ale nehoří...
"Když se dostaneme až k optickému záření - viditelnému světlu - vnlnová délka je kratší než mikron. V tom případě musí být mikrostruktura jen několik desetin nanometru široká. A my se zatím nanotechnologii jen učíme. Můžeme toho docílit v pěti, možná deseti letech. Ale dnes ne." prohlásil John Pendry, spoluautor metamateriálu.
