Je libo molekulární počítač? Přibližně pře dvěma měsíci proběhla médii zpráva, ve které se výzkumní pracovníci z laboratoří Intel chlubili vyrobením tranzistoru o velikosti 15 nanometrů (1 nanometr odpovídá velice zhruba velikosti 3-4 atomů). Tranzistor je základní stavební jednotka čipu. Při této velikosti by se jich na plochu současných procesorů vešlo přibližně 25krát více. Půl roku před tím Intel představil tranzistor o velikosti 20 nanometrů. Co na nás Intel chystá letošní léto? V Bellových laboratořích společnosti Lucent technologies se na problém zvyšování výkonu a snižování rozměrů počítačů snaží také nají recept(mimochodem vědci z těchto laboratoří stáli u zrodu prvního tranzistoru). Chtějí nahradit výrobu součástí procesorů na bázi křemíku, která má své fyzikální omezení, výrobou, jejímž základem má být organický polovodič. Před téměř třemi měsíci se jim podařilo vyrobit molekulární tranzistor, který se může výkonem poměřovat s tradičními tranzistory.
Lidstvo je již blízko Molekulární počítač by mohl být veliký natolik, že by se vešel na hlavičku špendlíku a přitom byl dostatečně výkonný. Alespoň to je představa inženýrů společností IBM, Hewlett-Packard (HP) a Kalifornské university v Los Angeles, které se podílejí na vývoji nanotechnologie, která by umožňovala výrobu součástek o velikosti několika atomů. Tuto středu Hewlett-Packard a Kalifornská universita oznámily, že si nechaly společně zaregistrovat patent, který bude chránit technologii, jež má v nepříliš vzdálené budoucnosti umožnit právě výrobu a chod takových počítačů. Přibližně před rokem byl vědci z těchto dvou institucí objeven proces, díky kterému se dařilo přesně zjistit cestu a polohu informace, která se pohybovala molekulárními obvody. Problém ale byl, jak zajistit řízení této informace, tedy jak dosáhnout toho, aby putovala po učené trase na správné místo. Vyřešit se jej podařilo až ke sklonku minulého roku. To zavdalo příčinu ke spekulacím, které hovořily o deseti letech, po kterých by měly být k dispozici hybridní obvody, které by využívaly jak současné křemíkové technologie, tak tyto molekulární.
Tento patentovaný technologický proces, který prakticky znamená výrazné přiblížení se době praktického využití molekulárních počítačů, umožňuje vytvoření specializovaného nanočipu. Technologie dokáže spojit několik funkcí do jednoho nanoprocesoru, tím že jej rozdělí na různé zóny, v nichž mohou probíhat nezávislé výpočty. Již se tedy ví, jak udělat pomocí chemického procesu síť jakýchsi nanodrátů, jak je pospojovat s molekulami a jak tento kompaktní celek pomocí elektrické „pilky“ rozdělit. To lidé z HP přirovnávají k vytvoření čtvrtí města či nezávislých oblastí, které jsou propojeny pouze magistrálami a dálnicemi. Nyní je hlavním úkolem, jak těchto čtvrtí vyrobit co nejvíce, tak aby nedocházelo k problémům. Překážkou tohoto procesu je totiž určitá nepřesnost při vytváření obvodů. Výzkumníci se chtějí zaměřit právě na takové chyby, po jejichž opravě by mělo vše pracovat tak, jak má.
Do budoucna se počítá s výrobou čipů, které budou optimalizovány a specializovány na provádění požadovaných funkcí. To znamená, že ani jeden čip vyrobený touto technologií nebude totožný s jiným.
Nanoboti? Možná právě takový čip bude řídit nanoboty, jejichž prehistorické předky právě zkoušejí na Massachusettském technologickém institutu (MIT). Tyto miniaturní stroječky jejich tvůrci nazývají „ NanoWalker“, dokáží udělat jeden pohyb do sekundy a jejich uplatnění je při výrobě nových chemikálií. Nejsou prý příliš přesní a mohou provádět pouze jednoduché úkony spojené s přemisťováním věcí v prostoru. Vývoj by měl dle výzkumníků dospět až k plně automatizovanému nanobotovi s rychlostí 10000 pohybů za sekundu a s 10 milionkrát větší přesností, než dosahují současné modely.
