Historky o čarodějích a čarodějnicích, iluzionisté či každá druhá potvora z fantazy a sci-fi příběhů a spousta dalších nám ukazují, jak by se dala využít schopnost ovládat věci myšlenkami. Měl by to být rychlejší a efektivnější systém než všechny dosavadní způsoby ovládání a navíc by pomohl zlepšit život mnohým ochrnutým spoluobčanům. O tom, že realizace takového snu není zase až tolik nereálná, nás může přesvědčit i poslední vývoj na poli mozkových implantátů.
Vědecký tým z Duke University úspěšně dokončil experiment, který měl dokázat schopnosti mozkového implantátu. Pokusný primát v něm dokázal prostou myšlenkou změnit postavení robotího ramene. Poprvé tak byla využita „mentální energie“, aby pohnula hmotou.
Příprava experimentu Cesta k tomuto úspěchu však byla dlouhá. Nejdříve bylo potřeba vytvořit implantát a jeho pomocí zkoumat u testovacího zvířete, jaká mozková aktivita odpovídá vůli po pohybu. Zmíněný implantát se skládá z množství elektrod, z nichž je každá umístěna na konci drátku tenčího než lidský vlas. Devadesát šest těchto elektrod pak bylo zasunuto zhruba milimetr hluboko do mozku opice a zbylých 320 do mozků dalších zvířat. Data získaná z těchto elektrod vyhodnocoval počítač, který měl za úkol vystopovat, co mozek vysílá v případě, že chce provést nějaký úkon. Po jednotlivých příkaz se tak počítač naučil částečně „číst“ mozkovou aktivitu pokusného tvora. Probíhalo to tak, že opice držela v ruce joystick, kterým ovládala robota. Počítač podle dat z elektrod a na základě informací o pohybu robota přiřazoval zachycené mozkové impulsy jednotlivým úkonům.
Robot dělá, co opici „na očích“ vidí Když se již zdálo, že má počítač dostatečně zmapován opičí mozek, vědci joystick odpojili od počítače. Nyní zbyla tedy jen jediná možnost, jak rozpohybovat robota. Tato cesta vedla přes mozkový implantát, z něhož získaná data musel počítač správně vyhodnotit a posléze na jejich základě odpovídajícím způsobem pohnout robotem. Jeden z účastníků experimentu Miguel A.L. Nicolelis následně pro Washington Post prohlásil: “Opice ještě chvíli hýbala joystickem, ale posléze se stalo něco neuvěřitelného. Přestala pohybovat svou končetinou, ale robotí rameno se pohybovalo dál.“ Zpočátku prý primát nedokázal ovládat robota myšlenkou příliš přesně, ale s postupem doby se jeho výkon zlepšil. Během dalších tréninků se pak začalo zdát, že pokusný tvor akceptuje umělé rameno jako svou vlastní končetinu.
Velká naděje Doposud se prostřednictvím elektrod a tedy snímáním myšlenek dařilo ovládat nejvýše virtuální prostředí na počítači. Díky tomu, že se toto podařilo převést i do reálného světa a trojrozměrného prostoru, mají velikou naději všichni, kdo mají zdravotní potíže spojené s ochrnutím některé části svého těla. V těchto případech doposud bohužel nepomáhají systémy, které dokáží v té které končetině získat přicházející nervový signál a na jeho základě stimulovat stahy svalu. Takový signál tam zkrátka není k dispozici. Do tohoto systému také vkládají naděje tvůrci robotů, jenž jsou využívány místo lidí v nebezpečných prostředích. Jejich ovládání by se stalo přesnější a pro osoby, které je ovládají, i přirozenější.
Kudy dál?
Je jasné, že člověk s čouhajícím množstvím drátků z hlavy asi nebude příliš nadšený z toho, že mu to umožní ovládat například vzdálené předměty rychlostí myšlenky. Proto se již nyní vědci začínají zabývat tím, jak celý tento systém převést do bezdrátové podoby.
Ačkoliv byl učiněn veliký krok, je ještě před výzkumníky obrovské množství práce, než se bude moci tato technologie objevit v praktickém životě.
