Jdi do ... Paďous.

Jdi do ... Paďous. | foto: Profimedia.cz

Nadávka i jazyková záhada. Kam vás pošle rčení „Jdi do Paďous“

  • 34
Pátrání v historii jazyka často připomíná komplikovanou detektivku. Pokud například chcete vědět, kam přesně půjdete, půjdete-li do Paďous, musíte propátrat kroniky, archivy, staré mapy a nejen to.

Zatímco u některých místních jmen, tedy názvů lidských sídlišť a jejich částí, je původ jména i laikovi poměrně jasný díky tomu, že známe slovo nebo jméno osoby se jménem místa totožné či příbuzné (Most – most, Kostelec – kostel, Jáchymov – Jáchym apod.), u jména Paďousy s našimi běžnými znalostmi současného jazyka nevystačíme.

Technika jazyka

I jazyk je technologie, a pro úspěch a přežití druhu Homo sapiens dokonce jedna z nejzásadnějších. V novém seriálu na Technet.cz bychom tedy rádi s pomocí odborníků z Ústavu pro jazyk český AV ČR představili některá méně známá zákoutí a zákonitosti nástroje, který používáme bez přemýšlení každý den.

Nynější podoba názvu je ovlivněna historickým vývojem a dávnými, dnes už neživými hláskovými změnami a zákonitostmi, které existovaly ve staré češtině. Původní význam jména se tak může v průběhu dějin značně zastřít. Proto je při výkladu každého (a nejen místního) jména důležité znát všechny nejstarší dochované podoby.

To vyžaduje propátrat spoustu archivů a v nich pozemkové knihy, matriky, katastry a staré mapy a odtud si vypsat všechny formy jména, o něž nám jde. Sebraný materiál je pro naši práci základním a nezbytným předpokladem. Vysvětlení a teorie se mohou měnit, postupně zastarávat a překonávat jedna druhou (což je ve vědě normální); materiál, z kterého se vychází, však zůstává. Ale i s ním musíme pracovat opatrně a brát ohled na možné chyby a nepřesnosti, vzniklé většinou špatným písařským zápisem nebo mylným čtením.

Jenže to jsme se dostali trochu daleko a některý netrpělivý čtenář by se za tenhle exkurs užuž chystal poslat autora právě do Paďous. Ty skutečně existují, leží u vsi Bratkovice (6 km severně od Příbrami). Ale přejděme zpátky k výkladu tohoto jména. Podoba Paďousy existuje poměrně krátkou dobu, objevila se teprve v 19. století jako posměšná obměna původního jména Poďousy. Stejnojmenná osada leží 10 km jihovýchodně od Kouřimi a 1 km severně od Červeného Hrádku, který se sám dříve jmenoval Poďousy.

Muži bez vousů

První písemná zmínka o vsi u Kouřimi pochází z roku 1298 a nejstarší zápisy postupně znějí Podehus, Podyehus, Poděvúsy, Poďous a Podyausy. Na základě těchto forem a znalostí staré češtiny můžeme rekonstruovat předpokládaný tvar Poďúsy a jemu předcházející Poděúsy, který se skládá ze dvou částí: slovesné složky Podě- (ze staročeského slovesa podieti ve smyslu podít se, dát něco pryč, ukrýt, schovat, zahodit, odstranit, ztratit‘) a jmenné složky -úsy (to byl staročeský výraz, z něhož vzniklo dnešní slovo vousy, slovo usy máme dodnes s tímto významem zachováno v ruštině).

Jméno Poďousy tedy znamená „ves, jejíž muži poděli, tj. odstranili své vousy, chodili bez vousů, oholeni“. Ve středověku, kdy název vsi vznikl, nebylo holení příliš obvyklé, a proto tento fakt upoutal natolik, že se stal základem pro pojmenování obce.

Jak jsme viděli, v některých historických pramenech bylo jméno Poďousy psáno jako Poděvúsy. K tomu nyní známe výklad tohoto názvu jako ves, jejíž muži odstranili své vousy. Obyvatelé západních Čech si teď možná vzpomenou na obec Poděvousy, rozkládající se 13 km východně od Horšovského Týna. Je tady nějaká spojitost? Vyvinula se ve jméně Poděvousy z části -usy forma -vousy tak, jako je tomu u podstatného jména vousy a staročeského úsy?

Popletená řeč

Souvislost tady existuje, jenže není zdaleka tak přímočará a jednoznačná, jak by se na první pohled zdálo. Zase je potřeba projít si nejstarší zápisy. První z nich se vztahuje k roku 1115 a byl zaznamenán jako Podevzi, případně Podeuzi. Z dalších dokladů uvádíme Podyehus a Podieussy.

V češtině vzniká v proudu řeči mezi dvěma po sobě následujícími samohláskami vkladná souhláska (například slova fialka a demokracie vyslovíme „fijalka“, „demokracije“). Typickou takovou českou vkladnou hláskou je j, ale v některých případech také v a h. Tak se kvůli usnadnění výslovnosti dostalo do jména Poděúsy toto v, i když zde shoda se slovem vousy nesporně přispěla k jeho prosazení.

Stejný význam má název zaniklého hradu Poděhusy nad vsí Podeřiště severovýchodně od Netolic. Místo vkladného v je v něm vkladné h, pro které existují ve staré češtině doklady jako Israhel, Španihel (Izrael, Španěl). S našimi získanými znalostmi se tak nebudeme pokoušet vysvětlovat podobu Poděhusy z částí Podě- a -husy jako „místo, kde se ztratily, ukryly, schovaly husy“. To přenecháme lidovým etymologiím, které bez patřičných znalostí vykládají jméno jen podle jeho dnešního znění a spojují věci navzájem nespojitelné čistě na základě náhodné podobnosti.

V Čechách známe ještě jednu obec s podobným názvem, a to Podělusy na pravém břehu Sázavy, 9,5 km severně od Neveklova. Staré doklady s názvy Podyus, Podiehus, Podiewusy a Podielus nám prozrazují, že původ tohoto jména je totožný s původem jmen Paďousy, Poďousy, Poděvousy a Poděhusy. Problém by snad mohlo působit vysvětlení, jak se v názvu objevilo l, které v češtině mezi dvěma samohláskami v proudu řeči nevzniká.

Kdo nezná tvrdé ł, je amatél

Otázku nám pomůže rozřešit opět historická mluvnice a česká nářečí. V dnešní spisovné češtině máme jediné l. Stará čeština však znala ještě ł tvrdé, podobně jako je tomu třeba v polštině, v ruštině a v nářečích ve východní části střední Moravy, na východní Moravě a ve Slezsku. Na části území bylo v určité době tvrdé ł nahrazeno blízkým tzv. neslabičným (srov. východočeské kořauka místo kořalka, proslavené knihou Karla Poláčka Bylo nás pět).

Dodnes se tak tvrdé ł vyslovuje v některých částech východomoravských a slezských nářečí. Pozůstatky po této výslovnosti nacházíme rovněž v jihozápadních Čechách, kde někteří staří lidé i v současné době vzácně říkají aumara nebo oumara místo almara. Stejně se dosud vyslovuje ve východních Čechách v určitých případech také v (např. prauda, zrouna, kreu).

V jisté situaci se tedy dříve výslovnost v a tvrdého ł od sebe nelišila. Z toho proto pramení jejich možné záměny, jak jsme právě výše ukázali. Vzhledem k poměrné podobnosti všech čtyř hlásek, tj. h, v, tvrdého ł a neslabičného nás pak nepřekvapuje, že se do jména Podělusy dostalo nakonec zrovna l.

Jména složená ze dvou částí patří k nejstarším typům českých místních jmen. Názvy typu Paďousy, Poďousy, Poděvousy, Poděhusy a Podělusy označujeme jako tzv. obyvatelská jména přezdívková. Jak už sám termín napovídá, původně mělo jméno hanlivý, posměšný význam a je pochopitelné, že takto nepěkně se netitulovali obyvatelé osady sami, ale vysmívali se jim tímto způsobem jejich škodolibí sousedé.

Na závěr si teď každý z čtenářů může za domácí úkol prověřit své znalosti získané přečtením tohoto textu a pokusit se sám vysvětlit, z čeho vzniklo jméno lázeňského města Poděbrady a co původně znamenalo. Jako malou nápovědu uvádíme, že slovo brada znamenalo ve staré češtině (a znamená dodnes) kromě jiného i vousy.