V tomto roce se v české energetice schyluje k historické události. Poprvé poklesne podíl uhlí na produkci elektřiny pod padesát procent. V současné době je sice známa statistika pouze pro prvních devět měsíců roku, ale celoroční výsledek lze už s poměrně slušnou spolehlivostí odhadnout. A je jasné, že podíl uhlí na výrobě elektřiny bude spolehlivě méně než poloviční, i když přesná hodnota samozřejmě ještě jasná není.
Podíl fosilních zdrojů na produkci elektřiny bude i v tomto roce kvůli započtení hlavně zemního plynu pořád ještě přes 50 procent, ale jen o fous a dá se předpokládat, že již brzy se dostane níže. Jako první si toho všiml deník Insider.
Jde o obrovský úspěch. Hlavně, když si uvědomíme, že ještě v roce 2000 bylo v uhelných elektrárnách produkováno přes 70 procent v Česku vyrobené elektřiny. Výsledku se podařilo docílit hlavně spuštěním dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín a docílení perfektních parametrů jeho provozování.
Pomohlo i vylepšení parametrů Jaderné elektrárny Dukovany, kde se postupně zvýšil výkon jednotlivých bloků ze 440 MWe na 500 MWe. Tato elektrárna je s perfektními parametry provozována už řadu let. Celkově tak jaderné bloky dodávají ročně zhruba 35 procent u nás produkované elektřiny.
Další dílem přispěly obnovitelné zdroje. V tomto roce nebyly moc dobré povětrnostní podmínky pro fotovoltaiku, jejíž produkce mírně poklesla zhruba na 2,7 procenta. Zvyšuje se podíl bioplynových zdrojů, jejichž podíl stoupl o jeden procentní bod na 2,4 procenta.
Je tak vidět, že i výsledky české energetické koncepce ukazují možnost vhodnou kombinací jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů intenzivně potlačit využívání fosilních zdrojů pro výrobu elektřiny. Kam až lze v tomto směru dojít, ukazuje příklad Francie, Švédska, Švýcarska nebo provincie Ontario.
Na druhé straně je také jasné, že masivní náhrada fosilních zdrojů bez využití jaderných zdrojů postavená pouze na zdrojích obnovitelných zatím možná není. Ukazuje to i letošní vývoj elektroenergetiky v Německu.
Voda padající z chladící věze elektrárny v Dukovanech. Využívá jednoduchý princip: věž má díky rozdílu teplot nahoře a dole tah jako komín. Padající kapky rychle chladnou na asi 17 °C a prší do bazénu pod věží. Odtud potrubím míří zpět chladit stroje v elektrárně.
Trochu jiné Německo
Německá zelená revoluce trvá už třináct let, právě od roku 2000. V té době tvořila výroba elektřiny ve fosilních zdrojích zhruba 61 procent. Drtivou většinu toho z uhlí: 51 procent celkové produkce. V průběhu následující dekády se sice zpočátku přesouvala část výroby z uhelných elektráren ke zdrojům plynovým, ale to se v posledních letech změnilo.
Kvůli kolapsu trhu s elektřinou vlivem extrémních dotací do obnovitelných zdrojů a také trhu s emisními povolenkami se začala výroba od drahého plynu vracet k levnému uhlí. Německé statistiky z letošního roku ukazují, že uhlí se pro výrobu elektřiny spotřebuje více než v roce 2000 a z něj vyrobená elektřina představuje větší část spotřeby. Podíl německé produkce elektřiny z uhlí významně překračuje 50 procent a celkově je pak podíl produkce elektřiny z fosilních zdrojů okolo 60 procent. Už několik let je vyšší než výroba elektřiny z fosilních zdrojů v Česku.
Nárůst podílu uhlí lze ukázat na číslech (dostupná jsou zde). Za prvních devět měsíců tohoto roku se pomocí uhlí v Německu vyrobilo o 8,6 terrawatthodin (TWh) více než v prvních devíti měsících minulého roku. Tento nárůst kompenzoval jednak úbytek produkce v plynu, který činil 6,4 TWh, ale i v jádře 1,9 TWh a větru 2,7 TWh. Díky zprovoznění řady nových kapacit solárních elektráren se i přes horší povětrnostní podmínky podařilo zvýšit produkci elektřiny z fotovoltaiky o 1,3 TWh. Německo se tak v celkové produkci elektřiny z fosilních zdrojů i produkci této komodity z uhlí vrátilo po třinácti letech zelené revoluce do výchozí pozice z roku 2000.
A dá se předpokládat, že se nůžky mezi Českem a Německem budou i nadále stále více rozevírat. V Česku by mohl podíl uhlí i nadále klesat. Pokud se rozhodne o dostavbě Temelína, tak velmi významně. Naopak v Německu, kde ještě nyní jaderné elektrárny produkují stále zhruba 16 procent elektřiny, se po jejich odstavování bude zvyšovat podíl fosilních zdrojů. A s velkou pravděpodobností půjde o zdroje uhelné.
Jen v tomto roce se plánuje spustit v Německu téměř 5,2 GW v nových uhelných blocích. Jde například o 750MW blok v elektrárně Lunen, 725 MW má blok Walsum 10 (Duisburg) a 912 MW blok RDK 8. Tyto bloky budou sice hlavně určeny k nahrazování větrných a fotovoltaických zdrojů v době, kdy nesvítí slunce a nefouká, ale nahrazování jaderných zdrojů větrem a fotovoltaikou bude stále těžší. Nové zdroje totiž budou sice za vhodných podmínek přispívat k růstu přebytků, se kterými si Německo i s pomocí svých sousedů jen těžko poradí, ale v době bez slunce na obloze a bezvětří ničemu nepomohou.
Draho za humny
Pro kompenzaci dalšího zvyšování cen, způsobeného budováním dotovaných a stále ještě značně drahých obnovitelných zdrojů, se v Německu pravděpodobně bude stále více využívat uhlí.
Část větrného parku BARD v Severním moři
Cenové relace je možné dokumentovat na nedávno dostavěném velkém mořském větrném parku BARD offshore s výkonem 400 MW. Jeho větrné turbíny jsou umístěny v ideálních podmínkách Severního moře a zaujímají zhruba 60 km² moře v místech, kde je hloubka zhruba 40 m. Odhad koeficientu ročního využití instalovaného výkonu je v tomto případě fantastických 46 procent (to znamená, že elektrárna by měla za rok vyrobit tolik elektřiny, jako kdyby 46 procent doby z něj jela na plný výkon, pozn. red.) Jen pro srovnání: v Česku, kde jsou podmínky pro vítr mnohem nepříznivější, se koeficient využití pohybuje mezi 10 až 20 procenty.
Cena celého mořského parku významně překročila hodnotu dvou miliard eur (tj. zhruba 50 miliard korun). Stavba se také potýkala s problémy podobných velkých investic: zdražováním a oddalováním dostavby.
Srovnejme tuto cenu s cenou jaderných bloků. Roční koeficient využití instalovaného výkonu u jaderného zdroje dosahuje hodnoty až 90 procent, což je třeba případ Dukovan. Celkový výkon plánovaných nových bloků v Temelíně by měl být nad 2 000 MW . Pokud by tedy větrná farma v ideálních podmínkách větrů u pobřeží Severního moře měla nahradit produkcí budoucích dvou nových bloků v Temelíně, stála by více než 500 miliard korun. Navíc by životnost jaderných bloků měla být více než dvojnásobná. Ani údržba a provoz takto velké větrné farmy není levnější než u jaderné elektrárny se stejnou produkcí. Investiční náklady na fotovoltaické elektrárny jsou ještě daleko vyšší.
Důsledkem rozhodně bude další nárůst dotací pro výrobce. Dotace do obnovitelných zdrojů v Česku činí zhruba 44 miliard korun, v Německu pak po přepočtu zhruba 510 miliard korun. Počet obyvatel Česka je 10,5 milionu a Německa 82 milionů, takže v Česku připadá na jednoho obyvatele 4 190 korun a v Německu pak 6 230 korun. V Německu je tak suma dotací na obyvatele o 50 procent vyšší než v Česku. V obou státech je a bude dominantním příjemcem dotací fotovoltaika.
Kolik je větru a slunce?Česká republika má v současnosti zhruba 2 GW instalovaného výkonu ve fotovoltaických panelech a jen 0,25 GW ve větrných elektrárnách. Německo má v současné době 34,5 GW výkonu ve fotovoltaice a 30,5 GW ve větrných turbínách. To je znovu maximální výkon, které ovšem tyto zdroje dosahují jen menší část roku. Cílem je dosáhnout kapacit zhruba 50 GW u větru i fotovoltaiky. To znamená, že dominantním obnovitelným zdrojem bude v Německu stále vítr, u kterého je koeficient ročního využití v německých geografických podmínkách asi trojnásobný než u výroby elektřiny ze slunečního záření (byť silně závisí na podmínkách). Větší část dotací než vítr ovšem ukrojí podstatně dražší fotovoltaika. |
Ale zatímco v Česku se v posledních letech dotace do nových obnovitelných zdrojů energie (OZE), hlavně fotovoltaiky, dramaticky omezily, v Německu ne. U nás celková kapacita nových fotovoltaických či větrných elektráren téměř neroste, v Německu stále intenzivně stoupá.
V Česku tedy suma ročních dotací do OZE začala stagnovat, v Německu naopak stále významně roste. Příplatek na OZE v ceně elektřiny tak byl v Německu v tomto roce 1,35 Kč/kWh a příští rok dosáhne hodnoty 1,60 Kč/kWh. Tato velmi vysoká hodnota části ceny určené na hrazení dotací do obnovitelných zdrojů je v Německu dána i tím, že firmy s velkou spotřebou elektřiny jsou z důvodu udržení konkurenceschopnosti od hrazení poplatků za OZE osvobozeny a jejich podíl musí hradit malospotřebitelé.
Jen pro srovnání, cena silové elektřiny na burze je zhruba 1 Kč/kWh. Poplatky za obnovitelné zdroje už tedy v Německu významně převyšují cenu silové elektřiny. V České republice díky poklesu ceny silové elektřiny na burze a nezvyšování příplatku za obnovitelné zdroje dojde příští rok spíše k poklesu ceny elektřiny pro spotřebitele, zatímco v Německu tato cena stále poměrně rychle poroste.
V osadě Andělka na Frýdlantsku byl v letošním roce otevřen nový větrný park, ve kterém stojí šest větrníků.
Navíc se dá v Německu očekávat nárůst i u složky ceny elektřiny za distribuci. Tam se určitě promítnou náklady na stavbu vedení vysokého napětí, které umožní transport větrné elektřiny ze severu na jih, a udržování stability sítě s vysokým podílem zdrojů s nestálou výrobou závislých na počasí (musí se platit zajištění jejich zálohy, která za ně může v případě potřeby naskočit).
Zatímco pro německé spotřebitele je tato situace veskrze špatná, pro nás to tak úplně neplatí. Trhu se silovou elektřinou dominuje v našem regionu Německo a jeho intenzivní dotace do obnovitelných zdrojů jej deformují a udržují cenu silové elektřiny velmi nízko.
Je tak férové přiznat, že současnou stagnaci a snížení ceny elektřiny pro spotřebitele u nás platí do značné míry v poplatcích za obnovitelné zdroje ve své ceně elektřiny spotřebitel německý. To, že se u nás nevyplatí stavět větrné a fotovoltaické elektrárny a je lépe dovážet tuto elektřinu v době, kdy je jí v našem regionu díky počasí přebytek, téměř zadarmo z Německa, jsem podrobněji rozebíral zde.
Příliš mnoho politiky
Česká republika poměrně rychle snižuje v elektroenergetice svou závislost na fosilních palivech a podíl fosilních zdrojů na produkci elektřiny je u nás už pár let nižší než v Německu. Německo naopak spíše svoji závislost na fosilních palivech a hlavně uhlí posiluje. Tato tendence se extrémně prohloubila již minulý rok (viz zde) a v tomto roce ještě dále zesiluje. To vše v době, kdy USA díky těžbě břidličného plynu snížily podíl produkce elektřiny v uhelných zdrojích. Oproti roku 1994, kdy zde bylo 52 procent elektřiny z uhlí, je nyní z uhlí pouze 37 procent.
Je tak paradoxem, že "zelená", "čistá", "moderní" a "pokroková" energetická koncepce Německa, která je nám "ekologickými" organizacemi a stranami kladena za vzor a jejíž uplatňování je jimi u nás prosazováno, nejenže nevede během třinácti let prosazování v elektroenergetice v Německu ke snižování emisí, ale právě naopak.
Ohrožené uhlí? Pohled na tepelnou elektrárnu u Mělníku, ve které si letošní velká voda vynutila krátkodobou odstávku.
V Česku pak "špinavá", "fosilní" a "zastaralá" energetická koncepce vedla během stejné doby ke snížení podílu fosilních zdrojů na produkci elektřiny o 20 procentních bodů. A pokud se dostaví dva bloky v Temelíně a uvážlivě se budou efektivním způsobem využívat decentralizované obnovitelné zdroje, lze dosáhnout postupně i velmi nízkého podílu fosilních zdrojů a emisí v elektroenergetice. Což je i klíčová podmínka k tomu, aby předpokládaný budoucí přechod k elektromobilitě opravdu snížil využití fosilních paliv.
Základním problémem německé energetické koncepce i posuzování energetiky našimi "ekologickými" organizacemi je důraz na ideologii, která nebere v úvahu odborné znalosti a fakta. A také nastavení priorit v elektroenergetice. Hlavní prioritou je zrušení využívání jaderné energie a co největší podíl využití obnovitelných zdrojů, hlavně větru a slunce. Teprve daleko za nimi je reálné snížení ekologických dopadů, efektivita, bezpečnost dodávek a cena i dostupnost elektřiny pro obyvatele.
Jiné nastavení priorit je například v Švédsku. Tam je prioritou dosažení a udržení nízkého podílu využití fosilních paliv a emisí. Takže bylo sice v referendu odhlasováno odstavení všech jaderných bloků v této zemi a dokonce už podle prosazeného zákona zde několik let žádná jaderná elektrárna neměla fungovat. Když se však ukázalo, že jiná jejich náhrada než fosilní zdroje není možná, byl tento zákon zrušen a ve Švédsku se plánuje i výstavba nových bloků, které nahradí ty dosluhující.
Vladimír WagnerPracuje na oddělení jaderné spektroskopie v Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži u Prahy. Zabývá se výzkumem horké a husté jaderné hmoty pomocí srážek relativistických těžkých iontů a možnosti transmutace jaderného odpadu intenzivními toky neutronů. Byl členem Nezávislé energetické komise II, která pod vedením Václava Pačese a Dany Drábové připravovala pro Ministerstvo průmyslu a obchodu analýzu stavu a perspektiv vývoje české energetiky. |
Před více než dvěma roky jsem psal o tom, jaké dopady bude mít odstavení jaderných bloků nejen v Německu. Tím základním je zvýšení podílu fosilních zdrojů a v případě intenzivního zavádění obnovitelných zdrojů pak rychlý růst ceny elektřiny pro spotřebitele. Zvyšování podílu rychle fluktuujících zdrojů s těžko předvídatelnou produkcí pak vede k rychlému zvyšování rizika nestabilit a výpadků. Německo a region sice mají dostatek fosilních kapacit, aby dramatický výpadek nemusel nastat, ale jeho riziko se razantně zvyšuje. Všechny tyto předpovědi se naplnily a myslím, že ještě výrazněji, než jsem očekával.
A alespoň v Německu jsou teprve na začátku, takže lze očekávat, že hlavní negativní dopady "Energiewende" teprve nastanou. Je pravdou, že odstavení jaderných bloků si zde prosadila veřejnost a také byla ochotna si za to v cenách elektřiny připlatit, byť nečekala tak vysoké zvýšení poplatků. To je i důvod, proč německá veřejnost stále ještě "Energiewende" podporuje, i když už ceny elektřiny pro spotřebitele patří spolu s dánskými k těm nejvyšším v Evropě.
Je však otázkou, jak dlouho to německý spotřebitel vydrží. Zvláště, když mu bylo slibováno, že zároveň dojde k ekologizaci elektroenergetiky. A místo toho se zvyšuje těžba uhlí a rozšiřování hnědouhelných dolů ohrožuje další vesnice. Uhlí se navíc dováží i z USA, kde jeho využívání kleslo. A navíc v ekologicky "zaostalém" Česku mají nižší podíl uhlí na výrobě elektřiny než ve vyspělém "zeleném" Německu. A to Česko značnou část své produkce z uhelných zdrojů vyváží kvůli tomu, aby pokrylo německé výpadky v době, kdy nefouká nebo nesvítí slunce.
