Poklidné ticho na odlehlém tichomořském ostrůvku 7. srpna 1942 v 6 hodin 13 minut ráno během několika okamžiků rozbouřila mohutná dělostřelecká palba. Křižník USS Quincy zahájil palbu ze svých děl ráže 203 milimetrů.
Tento ostrov se v budoucnu zapíše do historie. Jeho jméno zní Guadalcanal.
Příliš snadné vítězství
Poprvé ve druhé světové válce začala americká armáda sama útočit.
Do boje se zapojila i letadlová loď Enterprise. Její střemhlavé bombardéry zasypávaly ostrov bombami o hmotnosti 450 kilogramů.
Nově byla do jejího útočného svazu zařazena i bitevní loď USS North Carolina.
Bitevní loď USS North Carolina
Ta disponovala jak prostředky pro protileteckou obranu, tak pro bombardování pobřeží. Byla vybavena devíti děly ráže 406 milimetrů, dvaceti kanóny ráže 127 milimetrů a množstvím automatických protiletadlových zbraní.
Japonská základna, na které byly tou dobou jen pracovní čety a hrstka vojáků, nebyla na invazi připravena a nekladla prakticky žádný odpor.
Vylodění na Guadalcanalu
Do příštího rána vojáci námořní pěchoty obsadili japonské letiště a přejmenovali ho na „Hendersonovo“, podle pilota střemhlavého bombardéru, který zahynul u atolu Midway.
První invaze na Guadalcanal skončila velkým úspěchem. Sebevědomé velení amerického námořnictva poslalo Enterprise a její sesterskou letadlovou loď Wasp zpátky na moře.
Zatímco Američané oslavovali úspěšné vylodění, k ostrovu se přiblížily dva japonské operační svazy.
Noc patří Japoncům
Noční optika japonské armády byla mnohem lepší než americká. Japonské výtečně vycvičené hlídky byly schopné objevit a rozpoznat nepřátelskou loď na velkou vzdálenost. Někdy dokonce na větší než americké lodě vybavené radarem.
Uprostřed noci připlul ke Guadalcanalu japonský operační svaz a nikým nepozorován proklouzl kolem spojeneckých torpédoborců a křižníků.
Během pouhých dvaatřiceti minut se nepříteli podařilo potopit čtyři těžké křižníky a těžce poškodit další křižník a torpédoborec. V noční bitvě u ostrova Savo přišlo o život přes tisíc amerických námořníků.
Řadu dní poté se k Šalamounovým ostrovům přiblížily tři japonské letadlové lodě.
Návnada zabrala
V osudný den 24. srpna 1942 hned po rozednění se letadla z Enterprise vydala na průzkumný let a pátrala po japonských lodích.
V 9:35 ráno ještě průzkumná letadla nic neodhalila. Ale jeden americký hydroplán Catalina zahlédl lákavý cíl. Byla to lehká letadlová loď Ryujo, kterou podle všeho chránil pouze těžký křižník Tone. Ve 12:39 vzlétlo třiadvacet střemhlavých bombardérů k útoku.
Letouny zanedlouho již útočily jeden po druhém na japonskou letadlovou loď a brzy z ní udělaly plovoucí vrak.
Bohužel to bylo krátkodobé vítězství. Ryujo tak byla v podstatě jen návnadou v pasti - a Enterprise se do ní chytila. Zhruba 150 kilometrů za lodí Ryujo a jejím doprovodem totiž pluly dvě obří japonské letadlové lodě připravené k úderu.
Téměř smrtelné selhání radaru
Shokaku a Zuikaku, jak se jmenovaly, byly sesterské lodě. Z obou vzlétla letadla již k útoku na Pearl Harbor.
Sesterské letadlové lodě Shokaku a Zuikaku
Tato dvojčata byla dlouhá přes 240 metrů, jejich posádku tvořilo více než 1 600 mužů a dohromady mohly vyslat do útoku více než 160 letadel.
Když se dostatečně přiblížily, začala z jejich palub startovat jedna skupina japonských bombardérů za druhou. Enterprise, Saratoga a jejich doprovod zatím pluly v malých kruzích a očekávaly střet s nepříliš silným nepřítelem.
V důsledku selhání radaru, který měl umět odhalit letadla ve vzdálenosti 120 až 135 kilometrů, se jejich očekávání dlouho neměnilo.
Radar na palubě letadlové lodi Enterprise
Nakonec se radary přeci jen "chytily“, ale to už byla nepřátelská letadla téměř u lodí.
Na nebi už dříve hlídkovalo 54 stíhaček Wildcat.
Střemhlavé bombardéry Aichi D3A, nazývané spojenci Val
Ty se v 16:19 střetly s prvními japonskými letadly, která byla ze dvou formací bombardérů doprovázených zery. Ve vzájemném souboji se jim podařilo sestřelit 29 japonských strojů.
Mezitím byl poslán do vzduchu i zbytek letadel z Enterprise, aby nebyla zasažena na palubě.
Obrana USS EnterpriseJedním z klíčových prvků obrany lodi byly protiletadlové baterie vzduchem chlazených rychlopalných kanónů Oerlikon ráže 20 milimetrů. Tato zbraň měla dostřel 900 metrů a dokázala vystřelit až 450 ran za minutu. Na palubě jich bylo toho dne 40.   Čtyřhlavňových kanónů ráže 28 milimetrů bylo na palubě pět. Přezdívalo se jim "chicagské varhany". 
28mm kanón Enterprise v té době disponovala také osmi dvojúčelovými (proti hladinovým i leteckým cílům) děly ráže 127 milimetrů, zřejmě nejlepšími děly celé druhé světové války. S dokonale vycvičenou obsluhou byla schopna vypálit patnáct tříštivých střel za minutu. Měla dostřel šestnáct a půl kilometru.    |
Dělostřelectvo Enterprise během několika minut sestřelilo patnáct nepřátelských letadel. To však nestačilo.
Tři přímé zásahy
V 16 hodin 44 minut 24. srpna 1942 se japonskému střemhlavému bombardéru podařilo zasáhnout její palubu na zádi, kde se probořila se až ke kýlu. Cestou čtvrttunová bomba prorazila pět palub. Když nakonec explodovala, otřásla celou lodí a způsobila v podpalubí zkázu.
O třicet sekund později si další japonský val připsal přímý zásah, který šel jen čtyři a půl metru od místa dopadu první bomby.
Exploze vznítila střelný prach připravený pro 127milimetrová děla a palubu lodi sežehla obrovská ohnivá koule. Třicet osm mužů v jediném okamžiku shořelo zaživa.
Třetí bomba, čtvrt tuny smrtící síly, zasáhla Enterprise těsně před výtahem číslo dva. Při dopadu prorazila do letové paluby třímetrovou díru a vyřadila z provozu plošinu výtahu. Vletěla dolů do hangáru a tam vybuchla. Nejhorší škody napáchala na zádi. Vypukl tam požár, který poničil ovládací mechanismus kormidla, to tak přestalo reagovat
Enterprise se stala naprosto neovladatelná a plula v beznadějných kruzích a téměř se srazila s jedním z torpédoborců. Loď musela vydávat nouzový signál, aby ostatní lodě věděly, že se jí musejí vyhnout.
|
Letadlová loď Enterprise 
Letadlová loď Enterprise Enterprise neboli Big E byla za času 2. světové války jednou z nejslavnějších lodí Námořnictva Spojených států. Do služby vstoupila v roce 1938 a během následujících let se zapojila do nejdůležitějších operací v Tichomoří. Svou roli sehrála například v bitvách u Midway, o Guadalcanal, u Šalamounových ostrovů, u Santa Cruz nebo v bitvě o Okinawu. 
Letadlová loď Enterprise Enterprise patřila k novému typu letadlových lodí třídy Yorktown, které ve své době byly tím nejlepším, co americké námořnictvo mělo. Toto plavidlo s elegantním trupem o středním výtlaku bylo široké 33 metrů. Vzletová paluba pokrývala téměř celou jeho délku 247 metrů. Při maximálním zatížení měla Enterprise výtlak 26 000 tun a akční rádius 22 000 kilometrů. Dokázala plout rychlostí 60 kilometrů v hodině. Při spuštění na vodu byla vyzbrojena čtyřiadvaceti kulomety, čtyřmi protiletadlovými kanóny a osmi děly, která mohla zasáhnout cíl ve vzduchu i na hladině vzdálený více než 16 kilometrů. V různých fázích války se pak její výzbroj měnila. Pod vzletovou palubou byly servisní dílny a hangáry, kde se opravovala a skladovala letadla, kterých mohlo být až 90. Loď měla tři výtahy, kterými se letadla zvedala na horní palubu, nebo naopak spouštěla dolů. Posádka lodi čítala okolo 2800 lidí v průměrném věku 19 let. |
Dýchací přístroj zachránil loď
Bylo nutné zjistit, co se stalo s kormidlem. Na cestu se se svým týmem vydal pomocník hlavního mechanika William Smith.
Ten využil upraveného standardního dýchacího přístroje, jaký používaly požární jednotky.
Dýchací přístroj Murrela Twibela
Úpravu, která zdvojnásobila jeho kapacitu, vymyslel a provedl lodní opravář Murrel Twibel, který byl vášnivý kutil.
"Dole v okolí strojovny zuřil požár. Teploměry ukazovaly 80 stupňů Celsia, to bylo ale maximum, které mohly ukázat. Řekli mi, že při 65 stupních se vám vypaří veškerý pot na těle. Dostanete třesavku a sliznice vám v plících zuhelnatí,“ říká Willard Norberg, lodní písař – USS Enterprise.
Ve strojovně, kam později dorazili, Smith konečně zjistil, co se stalo - hydraulický ventil byl v neutrální poloze. Mechanik pak uvedl ventil do chodu a kormidlo bylo opět ovladatelné. Twibellův záchranný dýchací přístroj, zvaný "RBA“, doslova zachránil Enterprise.
Bolestné vítězství
Poškození kormidla nakonec letadlovou loď zachránilo. Protože se odchýlila z kurzu, druhý letecký útok Japonců ji hledal jinde a pak se s nepořízenou vrátil.
Enterprise byla v bitvě těžce poškozena, ale pro Ameriku i to bylo vítězstvím. Slavné lodi se podařilo odrazit další útok na Guadalcanal.
A tak, i když Japonci tvrdě udeřili na Enterprise, ta jim úder stejně tvrdě vrátila. V konečném součtu její bombardéry potopily letadlovou loď Ryujo a spolu s loděmi vlastního doprovodu zničila Enterprise 70 japonských letadel.
Paluba letadlové lodi však byla na mnoha místech proražená a doutnaly na ní požáry. Výtahy pro letadla číslo 2 a 3 byly vyřazeny z provozu. V trupu lodi zely obrovské rozšklebené díry a mořská voda se bez ustání valila do podpalubí. Celkem 77 mužů padlo, 91 bylo zraněno.
Enterprise tak byla nucena odplout na americkou základnu v Noumei v Nové Kaledonii, kde ji čekala oprava, pak se musela se vrátit až do Pearl Harboru, kde ji dávali dohromady.
Více můžete vidět dnes ve 20:00 na ČT1 v seriálu "Letadlová loď Enterprise: Ve spárech nepřítele".
Spolupracujeme s Českou televizíDokumentární seriál Letadlová loď Enterprise Dokumentární série Letadlová loď Enterprise, v originále Battle 360°, pochází z produkce amerického kanálu History Channel. Ten ji v premiéře vysílal od února loňského roku a vykazoval velmi úspěšnou sledovanost, první epizoda dosáhla sledovanosti 1,8 milionu diváků. Třetí díl seriálu Letadlová loď Enterprise, který nese název Ve spárech nepřítele, uvede Česká televize dnes, tedy 5. května, od 20:00 na prvním programu. |
