Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Páchnoucí stoka pod Vltavou během oprav nesmrděla. Zabila by dělníky

aktualizováno 
Stavební práce na pražské Výtoni po mnoha měsících skončily. Dělníci postupně opravovali systém tří stok pod hladinou Vltavy. Jak už to při takových akcích bývá, linul se do okolí jednou více, podruhé méně nepříjemný zápach. Odkud pochází?

Prošli jsme shybku na Výtoni, která právě procházela opravou. Kvůli ní přicházely stížnosti na zápach. Zjistili jsme při tom i příčinu odtud se linoucího nelibého vzduchu. Nebyla jím samotná opravovaná stoka, ale zahrazený přivaděč před ní.

Jak se čistí stoka

Naši reportáž začneme srovnáním začátku a konce výletu v podzemí. Na začátku po příchodu na místo v okolí staveniště, ani na něm nebyl cítit typický zápach kanalizace. Pojali jsme podezření, že za stížnostmi na zápach stojí nějaký notorický stěžovatel. Ale i tak jsme vyfasovali ochranný oblek, gumáky, přilbu, světlo a vydali se pátrat do podzemí. Tam jsme našli vymytou rouru.

Fotogalerie

Zápach jsme poprvé zaznamenali až při výstupu z podzemí na povrch. V té chvíli bylo jasné, že stoka pod Vltavou to není a současně že stížnosti mají reálný základ. Kanály prostě jednou smrdí, podruhé ne. Zkusili jsme záhadě přijít na kloub.

Pokud by ve stoce byl nepříjemný zápach, na povrchu bychom pocítili úlevu a cítili bychom čerstvý vzduch podobně, jako když vyjdete z nevětrané místnosti plné lidí. Vyvozujeme, že zápach pochází z jiného, blízkého zdroje.

Nakonec se nám podařilo zjistit, že typický odér kanalizace měl na svědomí zahrazený přivaděč ramene, ve kterém proto neproudily splašky. Ty se působením mikroorganismů rozkládaly. A při tom bohužel vznikal zápach. Odér vzniká také v proudící odpadní vodě. Množství zápachu je řádově menší a většinou se dostává na povrch až při velkém poklesu atmosférického tlaku.

Nejdelší kmenová stoka v Praze

Shybka v ulici Na Výtoni je součástí nejdelšího kanalizačního sběrače „K“ (necelých 12 km), který vede vede z Modřan do Ústřední čistírny odpadních vod.

Shybka spojuje břehy Rašínova nábřeží a Hořejšího nábřeží v místě železničního mostu. Je tvořena dvěma rameny DN 1 500 mm a jedním ramenem DN 1 400 mm.

Tisíce hektolitrů splašků

Podle odborníků z Metrostavu zápach ze shybky vycházel jen krátce, v době přípravy roury na opravu. Po přehrazení se z ní musely vyčerpat splašky o objemu přibližně 600 m3. Čerpání jednoho ramene zabralo necelých dvanáct hodin.

Poté následovalo vysokotlaké mytí stěn a odčerpání vody z mytí. Od té doby se v opravovaném rameni nevyskytovaly organické látky, které při rozkladu vydávají zápach.

Během prací byla vždy dvě ramena v provozu a třetí se opravovalo. Reálně splašky proudily jednou rourou, druhá sloužila pro odvedení zvýšeného průtoku.

Při jakékoliv práci v podzemí je důležité přivádění čerstvého vzduchu. Proto byly vstupy na obou březích řeky otevřené. Přesto bylo odvětrávání problematické, chyběl přirozený tah. Ve stísněných prostorech proto najednou pracovaly od středu řeky ke břehům jen dvě čtyřčlenné party - tři chlapi pod Vltavou. Čtvrtý zajišťoval přísun materiálu z povrchu.

Problém představoval i oxid uhličitý z dechu dělníků v kombinaci s tvarem shybky. Ten připomíná velmi protáhlé písmeno U v dolní části. V úseku pod Vltavou se tak hromadil oxid uhličitý, protože má nepatrně větší hustotu než vzduch.

Jeho koncentrace se měřila přístrojem, kterému se v oboru říká smradometr. Pokud byly podmínky nepříznivé, pracovali dělníci v dýchacích přístrojích. Ne kvůli zápachu, ale nedostatku kyslíku.

Nevstupujte do kanálů, hrozí smrt

Téměř všechny kanály obsahují nedýchatelné plyny. Po odkrytí se nechávají necelou půlhodinu vyvětrat, pak se měří koncentrace kyslíku. Většinou je vstup možný v ochranném obleku s kyslíkovou maskou. Proto nevstupujte do kanálů, hrozí vám v nich smrt.

A z toho vyplývá i tvrzení z titulku, že by smradlavá stoka zabila dělníky. Snadno by se totiž mohlo stát, že by plyny vzniklé při tlení nečistot vytlačily z obtížně větratelné roury pod Vltavou dýchatelný vzduch. Dělníkům by tak chyběl kyslík a udusili by se.

Co se dělo na Výtoni

Původně měla proběhnout pouze oprava stoky K. Po povodních se však přistoupilo ke komplexnímu řešení. Technici totiž až během práce zjistili, že shybka nutně potřebuje zpevnit. Laicky řečeno, velká voda poškodila zásyp tří rour, které byly položeny do vybagrované rýhy na dně Vltavy a následně zasypány. Proto se zpevňovalo nadloží a okolí stoky. Jelikož hrozilo proražení roury stroji a její následné zatopení, neprobíhaly z bezpečnostních souběžně práce na opravě vyzdívky.

Dělníci museli provést několik druhů injektáží, např. rubu cihlové obezdívky nebo sanaci trhlin stěn hloubkovým spárováním aktivovanou maltou. Lepili čtyři druhy radiálek, kterých dohromady spotřebovali 21 632. Mezitím se prováděly rozbory vzduchu, větrání, sekání, řezání či dláždění ve všech třech shybkách.

Jak tečou splašky pod Prahou

Pokud spláchnete v Praze záchod, zamíří odpadní voda do domovní přípojky, které ústí do uličních stok. Ty vedou do podružných sběračů, které ústí do sedmi kmenových stok, označovaných písmeny A,B,C,D,E,F,K.

Kmenové stoky jsou označovány podle data výstavby. Logicky je stoka A nejstarší a odvodňuje celé Staré Město, stoka B pak má na starost část Prahy 3, Karlín a Holešovice.

„Přítoky“ nejdelší stoky K tvoří např. hlavní sběrače I, II, M, P, Solidarita, Pankrácká štola, Kunratický, Libušský, Modřanský a Zbraslavsko-Radotínský sběrač.

Centrální část Prahy odvodňuje kanalizační soustava o délce přibližně 3 625 kilometrů.

Témata: Metrostav




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.