Nezisková vzdělávací organizace Neural Correlate Society představila vítěze každoroční soutěže o nejlepší optickou iluzi roku. Letos odborná porota vybrala deset finalistů, o umístění na stupních vítězů pak rozhodlo internetové hlasování.
Vybrali jsme čtyři iluze, které nás zaujaly jednoduchostí a překvapivým využitím méně známých aspektů našeho vizuálního vnímání.
Obojetný válec Odraz v zrcadle jak z jiného světa
Možná se vám bude zdát, že se díváte na nějakou sofistikovanou počítačovou animaci, kde si tvůrce upravil fyzikální zákony. Ve skutečnosti jde o chytře sestavené objekty, které využívají toho, jak náš mozek ochotně rozpoznává známé tvary.
Autor iluze: Kokichi Sugihara, Japonsko
Synchronizované blikání Těžko uvěřitelné dálkové ovládání
Hrát si s různými barvami a velkým kontrastem je oblíbenou a tradiční součástí optických iluzí. Ale tyto blikající obdélníky jsou přesto výjimečné. Ukazují, jak i malá změna může mít naprosto zásadní vliv na naše vnímání současnosti, respektive souslednosti.
Autor iluze: Arthur G. Shapiro, USA
Nová verze známé iluze Kam letí ptáci?
Zoetrope je klasická hračka stará prakticky tisíce let. Ale teď se dočkala nového a netradičního pojetí v iluzi, kde statické obrázky nejsou uvnitř válce, ale vně, kolem jeho obvodu. Výsledná iluze je o to překvapivější, že rozpohybovaný pták letí na druhou stranu, než bychom čekali.
Autor iluze: Christine Veras, Singapur
Detekce pohybu Vše je na místě, ale mozek vidí pohyb
Vítězem hlasování internetového publika se stala propracovaná verze klasické iluze, kdy vidíme rozpohybované něco, co se vy skutečnosti nehýbe. Zde jde o černobílé tečky, ve kterých se jen různě rychle posouvají proužky. Výsledné iluze jsou opravdu přesvědčivé.
Autoři iluze: Mathew T. Harrison a Gideon P. Caplovitz
Další finalisty najdete na stránkách soutěže.
Jak fungují optické iluze
Optické iluze a hříčky jsou trochu jako kapesní iluzionistické triky. Sledujete něco obyčejného a najednou zjistíte, že vaše mysl byla ošálena a vy jste uviděli něco, co jste vlastně vidět neměli. Zatímco iluzionista obvykle odvádí vaši pozornost, aby třeba vytáhl kartu z rukávu, optické iluze obvykle využívají nějaké zkratky našeho kognitivního systému.
Mozek nám zkrátka obraz, který vnímáme očima, předzpracovává. Hledá v něm hrany, obličeje, známé geometrické tvary, snaží se odfiltrovat vliv perspektivy, různého osvětlení, doplnit plynulost pohybu nebo domyslet si, co je schované mimo naše zorné pole.
Vědci (především kognitivní psychologové, ale také lékaři nebo behaviorální ekonomové) mají optické iluze v lásce právě proto, že nabízejí vhled do fungování našeho mozku. Umožňují jim popsat a pochopit jeho omezení.
