Vytvořit z buněk trojrozměrnou strukturu, která by v lidském těle mohla nahradit poškozenou tkáň, je velmi obtížné a zabývá se tím řada týmů po celém světě. Velmi zjednodušeně řečeno: vypěstovat umělou náhradu obvyklým způsobem na Petriho miskách se ukázalo jako nemožné. Buňky se deformují podle povrchu skla a ty lidské nahradit nemohou. Odborníci tedy zkoušejí celou řadu způsobů včetně tisku "buněčných náhrad" na 3D tiskárnách (vytiskne se trojrozměrná konstrukce, na kterou se podobným způsobem nanesou buňky).
Co je to origami |
Japonští vědci však nyní vyzkoušeli nový způsob, při kterém využívají samotnou trakční sílu buněk k tomu, aby se uměle vypěstovaná 2D struktura z buněk (tkáň) sama složila do trojrozměrného finálního tvaru. Buňky k tomu pochopitelně potřebují nějaký impuls. Proto vědci buňky při pokusu "pošťuchovali" skleněným ukazovátkem (na videu je to dobře vidět). V praxi by se pak rozložená tkáň dopravila v těle až na místo určení a teprve tam se "sama" složila.
Vědci ke skládání buněčného origami využili například buňky ze srdce potkana. A právě nemocnému srdci by mohla nová metoda pomoci. V budoucnu by ji mohlo jít využít například při opravě zúžené cévy v srdci. Uměle vytvořená tkáň by na poškozeném místě vytvořila výztuhu, která by cévu roztáhla do zdravých rozměrů. Na jednu z metod, která se používá dnes, a pomocí níž vědci dokážou cévu roztáhnout, se můžete pro lepší pochopení podívat zde (video v angličtině).
Celou studii uveřejnili vědci v časopise PLOS One science a najdete ji zde (v angličtině).
