Poměrně medializovaná kauza společnosti Benetton, která chtěla na své oblečení umísťovat takzvané „smart tags“ (od čehož nakonec upustila), byla pro mnohé prvním okamžikem, kdy se o této technologii dozvěděli. Technologie tu ale již je od minulého století.
Chytré štítky Smart Tags neboli chytré štítky jsou tenké bezdrátové mikročipy, které uchovávají a vysílají informace o produktu, na němž jsou umístěny. Tato identifikace je známa jako "RFID (radio-frequency identification)" a podle lidí, kteří tuto technologii podporují, má přinést doslova revoluci v prodeji a skladování a dalším využívání věcí. Samotné RFID bylo přitom již využíváno v druhé světové válce k rozeznání nepřátelských a vlastních letadel.
Není všechno zlato, co se třpytí Potud by bylo vše v pořádku, ale všechno má svůj háček. Ten v tomto případě spočívá v minimálně dvou komplikacích. Tou první je skutečnost, že radiový signál, který štítky vysílají, může na ulici zachytit kdokoliv, kdo bude patřičně vybaven. Smart tags se tak mohou stát ideální identifikátorem pro zloděje, kterým stačí jen monitorovat ruch na ulici a v případě, že zachytí vysílání etikety z nějakého drahého produktu, dát se „práce“.
Druhým nebezpečím úzce souvisejícím s předchozím je skutečnost, že na štítky je možno informace různě nahrávat a mazat – některé společnosti nabízejí smart tags s životností 100 000 přepisů. Odtud není příliš daleko k tomu, aby si zákazníka s výrobkem, který má „chytrý štítek“, označil a mohl jej tak jednoduše sledovat. Tím produktem mohou být například hodinky. Na druhou stranu je možno každý takový štítek ochránit přístupovým heslem.
Jsou mezi námi V současné době již řada firem „chytré štítky“ používá a objevily se už i spotřebiče, které využívají informací z nich získaných přesně tak, jak bylo popsáno výše. Ne všude se ale tento nápad ujal, viz například Benetton. Dá se však očekávat, že si tato poměrně levná technologie najde své příznivce poměrně brzy a lidé to možná ani nepostřehnou.
