Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

OSN: Přístup k internetu je lidské právo, vlády jej nesmějí omezovat

  • 91
Připojení k internetu je důležitým předpokladem pro svobodné vyjadřování názorů, říká zpráva OSN. Jeho omezení je závažným krokem proti lidským právům a lze se k němu uchýlit jen výjimečně.

"Jedinečná podstata internetu nejenže umožňuje jedincům uplatňovat právo na svobodu mínění a slova, ale také mnoho dalších práv a přispívá k pokroku společnosti jako celku," začíná zpráva Rady pro lidská práva.

Vypracoval ji Frank La Rue, zvláštní zpravodaj pověřený monitorováním nových médií a jejich vlivu na lidská práva a svobody. Zpráva si získala pozornost tisku, neboť bez okolků odsuzuje praktiky vlád snažících se bránit občanům v přístupu k internetu a bezdůvodnou filtraci internetového obsahu.

"Internet je jedním z nejmocnějších nástrojů 21. století, který může zvýšit transparenci ve vztahu k moci či přístupu k informacím a přispět k aktivnímu zapojení občanů do budování demokratických společností," věří La Rue.

Zmiňuje mimo jiné zapojení internetu do organizací protestů a politických proměn na severu Afriky.

Filtrování internetu je často jen výmluva mocných

Všeobecná deklarace lidských práv, článek 19

"Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice."

"Zabezpečit přístup k internetu pro všechny občany by mělo být prioritou každého státu," uvádí La Rue. Sám dodává, že skutečnost je často opačná. Mnoho států hledá stále sofistikovanější způsoby, jak přístup k internetu omezit. Internet přitom podle něj jasně spadá do článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv (PDF).

V dohodě o občanských a politických právech je podle zvláštního reportéra na internet pamatováno, a proto lze k jeho omezení přistoupit jen za kumulativního splnění všech tří podmínek:

  1. omezení musí vyplývat ze zákona, který je veřejně dostupný (princip předvídatelnosti a transparence),
  2. omezení musí chránit práva či reputaci ostatních, nebo chránit národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, nebo chránit zdraví či morálku (princip legitimity),
  3. omezení musí být prokazatelně nevyhnutelné, musí to být nejmenší možné omezení nutné k dosažení cíle (princip nutnosti a míry).

Dále by o omezení měla rozhodovat nezávislá instituce, nesvázaná s vládou či komerčním subjektem.

Realita je jiná. Čína a další země hromadně filtrují tisíce stránek, často z politických důvodů. Egypt dokonce dočasně odřízl od internetu většinu svých obyvatel. V USA, Anglii či Francii zase má být možné "odstřihnout" občany od internetu kvůli ochraně autorských práv. La Rue se obává, že podobné zákony jsou zneužitelné k politickému či ekonomickému nátlaku a že často není dodržen princip nutnosti a míry.

"Jasnou výjimkou, kde lze blokování ospravedlnit, je dětská pornografie," poznamenává La Rue. Ovšem i zde je nutným předpokladem nezávislá organizace. Ještě důležitější by pak měla být celková opatření, která by léčila přímo nemoc (týrání dětí, obchod s dětmi) a nikoli jen potlačovala symptomy.

Zprávu projednávala Rada pro lidská práva OSN v rámci svého 17. sezení.