Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Den D: Pět nejkrvavějších i úsměvných příhod z nejdelšího dne lidstva

aktualizováno 
Ve francouzském městečku Sainte-Mére-Église visí na věži kostela dodnes. Figurína parašutisty Johna Steela, připomíná jednu příhodu ze 6. června 1944 se šťastným koncem. Jenže zdaleka ne všichni měli takovou kliku jako Steele.

I tenhle nafukovací tank pomohl porazit nacistické Německo. | foto: melodychroniques.files.wordpress.com/

Velkolepá scéna spojeneckého vylodění v Normandii se stala dějištěm mnoha příběhů. Seznamte se s pěti z nich. Pojednávají o zbytečných krveprolitích, směšných náhodách i o špionech luštících křížovky.

Nejkrvavější a nejzbytečnější: boje o Pointe du Hoc

Pointe du Hoc, výběžek Hoc, se vypíná do třicetimetrové výše nad normandskými plážemi. Je z něj vynikající výhled na kanál La Manche i na písčité francouzské pobřeží. V roce 1944 se oblast na západ od Pointe du Hoc změnila na úsek s krycím jménem Utah. Východně od výběžku se nacházela Omaha, která vešla do dějin s přízviskem krvavá. Krví se v jedné z nejzbytečnějších akcí druhé světové války pokryl i Pointe du Hoc.

Strategické polohy Pointe du Hoc si všimli Němci i Spojenci. Prvně jmenovaní z výběžku učinili součást pověstného Atlantického valu, provrtali ho stovkami metrů tajných chodeb a zalili tunami kvalitního pevného betonu. Na samém vrcholu Pointe du Hoc ze střílen čněly hlavně šesti děl pokrývajících široký prostor pláží i moře. Šlo o značně obstarožní kořistné francouzské kanony ráže 155 milimetrů z první světové války. Jejich 43 kilogramů těžké granáty vypalované až na vzdálenost 19 500 metrů ovšem mohly způsobit těžké škody vyloďovacím plavidlům. Vojákům na plážích po obou stranách výběžku by hrozil masakr.

Vylodění v Normandii

Vylodění v Normandii

Spojenečtí plánovači na Pointe du Hoc v dubnu 1944, dva měsíce před vyloděním v Normandii, vyslali bombardéry, které německé kasematy skrývající kromě děl ráže 155 milimetrů i postavení protiletadlového flaku, zasypaly výbušninami. Bombardování mnoho škody nenadělalo, ale Němci 155milimetrová děla přestěhovali do nedaleké baterie Maisy. Ohrozit vylodění tedy už odtud nemohla. Vyšší spojenečtí důstojníci se však nenechali přesvědčit zprávami francouzských odbojářů a naplánovali jako součást vylodění také útok na Pointe du Hoc. Provést ho měli američtí rangeři majora Clevelanda Lytlea.

Tento důstojník na rozdíl od svých nadřízených odbojářům věřil. Posilněný alkoholem na palubě výsadkové lodi Ben-My-Chree označil útok na Pointe du Hoc označil za "bloody fucking shit." Byl odvolán a na místě nahrazen podplukovníkem Jamesem Rudderem. Ten také v brzkých ranních hodinách vrhl svých 225 po zuby ozbrojených rangerů proti úbočím Pointe du Hoc. Výběžek bránila část německé 352. divize.

Fotogalerie

Ačkoliv Američané prošli tvrdým a realistickým výcvikem v útesech ostrova Wight, zuřivost německé obrany je přibíjela k zemi. Zejména palba baterie 20mm protiletadlových děl, jejichž hlavně Němci sklopili k zemi, působila Američanům hrozné ztráty. Žebříky, které si rangeři vypůjčili od londýnských hasičů, byly příliš krátké, podpůrná palba torpédoborců Satterlee a Talybont neúčinná. Když se vojáci německé 352. divize a podpůrné jednotky náležející do stavu 914. granátnického regimentu 8. června spořádaně stáhli, stanuli Američané konečně na vrcholu Pointe du Hoc. Až nyní zjistili, že tu žádná těžká baterie není a s hrůzou začali sčítat ztráty. Byly hrozné. Padlo, nebo bylo vyřazeno z boje 135 z 225 rangerů. Nesmazatelnou skvrnou jsou vraždy Francouzů, kterých se frustrovaní rangeři dopouštěli, protože je považovali za proněmecké partyzány.

Baterie v Maisy pokračovala v boji až do 9. června a byla to především její palba, která učinila z pláže Omaha "krvavou Omahu." Ironií osudu měli rangeři Jamese Ruddera zaútočit i na tuto baterii, ale podplukovník svým mužům z neznámých důvodů nevydal příslušný rozkaz. Bitvu o Pointe du Hoc označil anglický autor Steven Zaloga za "jednu z nejzbytečnějších akcí druhé světové války." Rangeři podplukovníka Ruddera by mu nejspíš dali za pravdu.

Padák na kostelní věži

Normandské městečko Sainte-Mére-Église čítá 1 500 duší. V jeho znaku je vedle anjouovského leoparda také kostel a nad ním dvojice bílých padáků na blankytném pozadí. A bělostný padák dodnes vlaje z věže tamního kostela. Ten pamatuje bitvy Stoleté války i krvavé šarvátky nábožensky motivovaných střetů mezi hugenoty a katolíky. Dne 6. června 1944 na samém úsvitu "nejdelšího dne," se z nebe na městečko obsazené jednotkami německého wehrmachtu začali snášet parašutisté z 85. a 101. výsadkové divize. Začala mise Boston, jeden z mnoha střípků skládajících nevídanou mozaiku operace Overlord.

Na nápad vysazovat jednotky za liniemi nepřítele z letadel přivedli Spojence paradoxně sami Němci. Ti v roce 1941 pod velením generála Kurta Studenta odvážně naplánovali a mistrovsky provedli leteckou invazi na Krétu. O tři roky později tedy dopravní letouny C47 Skymaster / Dakota zahájily leteckou invazi na porobený kontinent. Stejně jako Němci narazili na problém, jak zajistit přesné místo seskoku. 505. pěší regiment byl jednou z mála jednotek, které se podařilo vysadit přesně.

Pod bílým hedvábím padáku se k nepřátelské zemi snášel i dvaatřicetiletý rodák z Metropolis v Illinois John M. Steele. Zaměřovací bod, kterým byl kostel v Sainte-Mére-Église, nalezl daleko přesněji, než chtěl. Jeho padák se omotal okolo kostelní věže. A tady, několik metrů nad zemí, zůstal Steele bezmocně viset v popruzích, zatímco pod ním probíhal zuřivý boj. Steelovi nezbylo nic jiného než předstírat mrtvého. Visel tak dvě hodiny. Pak ho Němci zajali.

John Steele nicméně ze zajetí uprchl včas na to, aby se stal svědkem osvobození Sainte-Mére-Église. To se tak stalo jedním z prvních měst, ze kterých Spojenci vyhnali německé okupanty. Steele, který zemřel roku 1969 a jeho pozoruhodný příběh se stal všeobecně známým díky filmu Nejdelší den natočenému podle knihy Cornelia Ryana. V Sainte-Mere-Eglise ho dodnes připomíná městský erb i padák vlající z věže kostela.

Potopení Svenneru

Spojenci měli velké obavy o bezpečnost vyloďovací flotily i desítek válečných lodí, které je měly dne 6. června 1944 chránit. Ukázalo se, že šlo o nepřiměřený strach. Německou Kriegsmarine zdecimovaly předchozí boje. Proti spojeneckým námořním silám mohli Němci v den D nasadit jen několik torpédoborců, torpédovek a torpédových člunů. Zlověstné u-booty eliminovaly anglo-americké eskortní síly, Spojenci navíc dokázali získat výraznou vzdušnou převahu. V den vylodění se nakonec obětí německého protiútoku stala jediná válečná loď, norský torpédoborec Svenner.

Torpédoborec Svenner.

Torpédoborec Svenner.

Původně šlo o britský torpédoborec třídy S. Roku 1943 ho v rámci nouzového programu námořní výstavby spustili na vodu v greenockské loděnici Scott. Loď byla postavena na unifikovaném 110 metrů dlouhém trupu. Hlavní výzbroj tvořila čtyři 120mm děla krytá pancéřovým štítem. Jejich obsluha tedy byla naplno vystavená nepřízni počasí. Navíc nízká elevace těchto děl vylučovala jejich použití k palbě na letící cíle. Sekundární výzbroj torpédoborce, jehož původní jméno bylo Shark, sestávala ze dvou 40mm vysoce výkonných protiletadlových boforsů a šesti dvacetimilimetrových oerlikonů. Loď nesla také osm 533mm torpédometů. Nejvyšší rychlost činila 37 uzlů, ale v praxi byla asi o pět uzlů nižší.

Krátce po dokončení byl Shark předán exilovému norskému námořnictvu a přejmenován na Svenner. Stateční Norové byli do jednoho hrdí na to, že jejich loď bude součástí vylodění v Evropě. Den D v jejich očích znamenal začátek konce nacistické nadvlády nad kontinentem. Od rána 6. června 1944 Svenner poskytoval protiponorkovou ochranu vylodění v námořním sektoru přiléhajícím k pláži Sword, jeho děla se zapojila i do ostřelování nepřátelského pobřeží. Se soumrakem zavládla na palubě Svenneru spokojenost. Vylodění v Normandii proběhlo úspěšně, v sektoru Sword se britským jednotkám podařilo vytvořit pevné předmostí.

Tou dobou už se k expedičnímu loďstvu blížila malá eskadra německých lodí. Jejím jádrem byly staré torpédovky Jaguar a Möwe. A právě jedna z těchto lodí vypálila torpéda, z nichž dvě zasáhla překvapený Svenner. Němcům se podařilo 6. června zasadit tento jediný úder, ale provedli ho dokonale. Jejich lodě se objevily, zasáhly a zase zmizely v nastávající temnotě. Využily přitom vysoké koncentrace plavidel na omezeném prostoru.

Posádka Svenneru na podobné úvahy neměla čas. Výbuchy torpéd rozervaly trup torpédoborce na dvě části, šířily se požáry, hrozil výbuch nesené munice. Kapitán byl nucen vydat rozkaz k opuštění lodi, která se záhy rychle potopila. Díky včasnému vydání tohoto rozkazu nebyly ztráty na životech velké. Potopení Svenneru si vyžádalo životy 32 Norů a Britů.

V roce 2003 se podařilo ze dna kanálu La Manche vyzvednout kotvu nešťastného Svenneru. Dnes je vystavená na pláži Sword, aby připomínala jedinou významnější ztrátu válečné lodi, kterou 6. června 1944 Spojenci u normandského pobřeží utrpěli.

Falešná armáda generála Pattona

Jednou z nejvelkorysejších akcí války zpravodajských služeb se v souvislosti s vyloděním v Normandii stala operace Fortitude. Nešlo o nic menšího než o pokus přesvědčit Němce o tom, že se vylodění uskuteční v okolí Pas de Calais a v Norsku. Byla součástí širší akce s krycím jménem Bodyguard, která měla na německé straně vyvolat nejistotu ohledně dalšího spojeneckého postupu ve válce. Fortitude byla nejúspěšnější operací tohoto druhu. S jistou dávkou nadsázky ji lze považovat za nejsnáze dosažené a přitom nejvýznamnější vítězství, kterého dosáhl věhlasný a kontroverzní americký generál George Patton.

Vypadá jako skutečné letadlo, ale je to jen velká hračka.

Vypadá jako skutečné letadlo, ale je to jen velká hračka.

Operace Fortitude vycházela vstříc trvalým obavám Adolfa Hitlera z anglo-amerického vylodění v Norsku. Spojenci je přiživovali nájezdy komandos proti norskému pobřeží i ostrovům v severním Atlantiku. V souladu s plány duchovních otců Fortitude, Davida Strangewayse a Francise de Guignarda ze štábu generála Bernarda Montgomeryho, Spojenci všemi možnými cestami včetně fingovaných úniků diplomatické pošty Hitlera utvrzovali, že chystají vylodění poblíž strategického přístavu Trondheim.

De Guignard coby šéf Montgomeryho štábu plánovače Fortitude přesvědčil, aby přichystali také klamnou operaci směřující proti Pas de Calais. Němečtí generálové právě toto místo považovali za oblast, kde by mohlo nejpravděpodobněji dojít k invazi. Záhy začali dostávat množství náznaků o tom, že se Spojenci skutečně pokusí zaútočit po nejkratší spojnici mezi anglickým a francouzským pobřežím.

Na letištích okolo Edinburghu se podařilo vyfotografovat stovky přichystaných letadel. Netušili, že šlo o modely z tvrdého papíru a odpadního dřeva. Odposlouchávací radiostanice zachytávaly rozsáhlou komunikaci americké 1. skupiny armád, která měla provést invazi. Ve skutečnosti šlo o vojsko duchů, složené pouze z radistů a vrchního velitele. Nebyl jím nikdo jiný než George S. Patton.

"Koho jiného mohl nepřítel pověřit velením tak významné operace než svého nejvýkonnějšího velitele," vysvětloval po válce polní generál Gerd von Rundstedt, proč Němci dlouho považovali vylodění v Normandii za diverzní akci. V den D Němci nenasadili všechny síly, které měli k dispozici. Čekali na vylodění u Pas de Calais, ale nikdy k němu nedošlo. Operace Fortitude skončila naprostým úspěchem. Jediným zklamaným člověkem na straně Spojenců byl generál Patton, který kvůli hře zpravodajských služeb přišel o možnost bojovat ve Francii od prvních dnů.

Křížovkářská aféra

Dne 18. srpna 1942 vyšla v deníku Daily Telegraph zdánlivě nevinná křížovka. Přesto při pohledu na ni britským zpravodajským důstojníkům vyletěly hodnoty krevního tlaku do nadoblačných výšin. V křížovce se totiž pod otázkou "francouzský přístav na šest" skrývalo slovo Dieppe. Tedy místo, kde se jen o den později mělo uskutečnit vylodění kanadských jednotek. Přísné šetření, vedené osobně jedním z nejvýše postavených důstojníků rozvědky lordem Tweedsmuirem, vyšlo na prázdno. Autor křížovky, učitel Leonard Dawe se prostě jen nevědomky "trefil." Ale na úsvitu operace Overlord se křížovky v Daily Telegraphu znovu staly předmětem vyděšené píle zpravodajců. Jejich autorem byl opět Dawe.

Nejprve se v Daweových křížovkách objevila jména britských vyloďovacích sektorů Juno, Gold a Sword. Zpravodajci nicméně usoudili, že jde o vcelku běžná slova. Hůř začalo být v květnu, když Dawe do křížovky zakomponoval slovo Omaha (indián z Missouri na pět). Učitel skončil před zvědavými důstojníky, kterým vysvětlil, že slova do křížovek získává od svých žáků. Rozvědka nezmoudřela, ale rozšíření listu Daily Telegraph mezi jejími pracovníky skokově vzrostlo.

Ještě do začátku června se v křížovkách objevila slova Mulberry (umělé přístavy), Neptune (krycí jméno pro námořní operace spojené s vyloděním v Normandii), Utah (krycí jméno jednoho z amerických sektorů) a nakonec také Overlord. Bylo 1. června 1944 a tentokrát si pro Dawea přišla vojenská policie přímo do vyučování.

Ani rozsáhlé vyšetřování neprokázalo, že by se učitel dostával do styku s nejpřísněji utajovaným vojenským tajemstvím té doby. Všechna kódová slova učiteli poradil tehdy čtrnáctiletý Ronald French. O mnoho let později už jako dospělý muž mnohovýznamně uvedl, že "věděl jen tolik, co každý jiný čtrnáctiletý kluk ve Velké Británii."

K ohrožení vylodění v Normandii kvůli křížovkám v Daily Telegraphu nakonec nedošlo. Němci asi luštili křížovky v jiných novinách. Rozvědka si však nepříjemnou událost zapamatovala. Když se Britové roku 1982 chystali k boji o Falklandy, celé jedno oddělení ctihodné tajné služby MI5 se věnovalo luštění křížovek a hledání kódových slov. Tentokrát se nenašlo nic.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.