Už je tomu více než rok, kdy AMD uvedlo na trh první procesor Athlon XP s takzvaným "PR" - neboli Performance Ratingem. V té době, v říjnu 2001, společnost také ohlásila, že začíná pracovat na nových standardech pro určování výkonu procesorů (tzv. True Performance Initiative). Iniciativa se měla týkat celého odvětví a všech výrobců procesorů a měla usnadnit uživatelům a zákazníkům orientaci mezi procesory jednotlivých výrobců tak, aby bylo jasné a přehledné, který procesor je na trhu nejvýkonnější.
Myšlenka to byla jistě zajímavá a zejména společnosti AMD by vyhovovala. Ale u ostatních výrobců se nesetkala s patřičným pochopením. Tím spíše ne u společnosti Intel, které vzhledem k vysokým frekvencím, které jejich procesory dosahují, nějaký nový "standard" příliš nevyhovoval a vyhovovat asi nebude.
Od roku 2001 se tedy do současných chvil žádný nový standard neobjevil. Za to se objevila reklamní kampaň od AMD, jejíž poselství bylo jediné. Dát zákazníkům najevo, že na megahertzích nezáleží, že daleko důležitější je skutečný výkon. Intel si to nenechal líbit, kontroval a neopomněl v každé reklamní kampani zdůraznit, na kolik gigahertz či megahertz právě jejich nejvýkonnější kousek běží.
S postupem doby se zdánlivě nevinný marketingový souboj o podvědomí běžných uživatelů zvrhl v tvrdé vzájemné osočování. Napřed se jednalo o údajně zmanipulované benchmarkovací programy, podle kterých se určují výkony jednotlivých procesorů. V pozdější fázi došlo dokonce k napadení performance ratingu procesorů AMD, když ho Intel v podstatě zesměšnil a označil ho za "mylný výklad".
Těžko si představit, že se v této atmosféře firmy dohodnou na jednotném značení procesorů podle nějakých, předem stanovených, kriterií. Jeden z původních návrhů AMD například počítal s tím, že se procesory budou určovat podle výkonu dosažených v určitých běžných aplikacích (mělo se jednat o jakýsi balíček aplikací) a že už skutečná frekvence procesoru nebude udávána - nebo lépe řečeno, nebude k ní přihlíženo jako k rozhodujícímu měřítku.
Intel iniciativu napadl s tím, že běžné aplikace, které AMD do balíčku navrhlo, nejsou vůbec běžné a že za půl roku či rok, nebudou běžné už vůbec. Nechyběl ani dodatek, ve kterém se poukazovalo na to, že AMD schválně do balíčku navrhlo ty aplikace, které speciálně vyhovují architektuře procesorů Athlon XP, zatím co procesorům Pentium 4, vzhledem k jejich extrémně dlouhé pipeline, nevyhovují vůbec. Jinými slovy, že chce AMD určování výkonu předem zmanipulovat.
V této souvislosti se musíme domnívat, že na nějakém "balíčku aplikací" se firmy nejspíše nedohodnou nikdy. Vždy tu bude možnost, že některá z firem vznese námitku, že tato, nebo jiná aplikace je optimalizována na jiný druh procesoru. A i kdyby se na konec na nějakém novém označení výkonu dohodly, lze předpokládat, že jakmile to bude pro některého z výrobců nevýhodné, okamžitě od těchto praktik ustoupí.
Nyní tu máme pomalu konec roku 2002, avšak konec značení procesorů AMD Performance Ratingem je v nedohlednu, což je škoda. O jeho přínosu ke zvýšení prodeje procesorů by se dalo s úspěchem polemizovat. A o jeho správnosti také.
AMD původně uváděla, že se "PR" vztahuje k procesorům s jádrem Thunderbird, které předcházely Athlonům XP. Pro představu, Athlon XP 2800+ s frekvencí 2,25 GHz by měl být stejně výkonný, jako Athlon Thunderbird 2800 MHz. Problém je v tom, že Thunderbird nikdy neběžel rychleji, jak 1400 MHz. Běžný zákazník se tedy jednoho krásného dne zamyslí nad tím, jak k takovému označení AMD vlastně dospělo, a pak už je jen krůček k tomu, aby v něm začal hlodat červík pochybností. A to rozhodně není pro společnost AMD dobré a pro její bussines už vůbec ne.
