Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Poprvé v historii vydá bývalá planeta Pluto svá tajemství

aktualizováno 
Titulu planety zbavený, ale o to záhadnější Pluto poprvé zažije návštěvu lidské sondy. Stroj New Horizons je dva týdny od cíle a čeká ho kritická fáze letu. Samotné vyvrcholení roky dlouhého letu bude „rychlovka“.

Sonda New Horizons nad Plutem v představě ilustrátora NASA | foto: NASA

Nebude to žádné dlouhé setkání. Po téměř deseti letech putování vesmírem sonda New Horizons 14. července doslova prosviští kolem Pluta a poprvé nám poskytne podrobnější pohled na tuto jinak prakticky neznámou trpasličí planetu.

Podrobnější schéma průletu New Horizons kolem Pluta. Vpravo uprostřed je vyznačen směr ke Slunci a Zemi. Žluté pruhy vyznačují průlety stínem Pluta a Charonu.

Podrobnější schéma průletu New Horizons kolem Pluta. Vpravo uprostřed je vyznačen směr ke Slunci a Zemi. Žluté pruhy vyznačují průlety stínem Pluta a Charonu.

New Horizons stráví v bezprostřední blízkosti Pluta jen pár hodin. Proletí nad ním ve vzdálenosti zhruba 12 500 km a pak se začne rychle vzdalovat směrem ke kraji naší soustavy. Nemá nejmenší šanci u planety zůstat: bude se pohybovat rychlostí zhruba 14 kilometrů za sekundu. I kdyby stroj vypálil při brzdění všechno palivo, které měl při startu na palubě, jen by se zpomalil zhruba o 0,3 km/s. Může tedy pouze mírně korigovat svou dráhu, ale na velké úpravy nemá ani čas, ani energii.

Korekce navíc komplikuje i skutečnost, že sonda je tak daleko. Signál k ní letí zhruba 4,5 hodiny, takže na nějaké řízení v reálném čase není pomyšlení. Předposlední korekce dráhy před přiblížením proběhla 30. června a na jejím konci byl stroj podle všeho na správné dráze. Další je naplánována sobotu v 4. července a jde o poslední možnost napravit případné nepřesnosti či pochybení.

Snímek Pluta v přirozených barvách z paluby New Horizons složením snímků ze dvou jeho kamer. Vědci mimo jiné zajímá i povaha temných skvrn, které jsou jasně patrné kolem rovníku. V rohu obou fotografií je vidět Plutův tmavý společník Charon.

Snímek Pluta v přirozených barvách z paluby New Horizons složením snímků ze dvou jeho kamer. Vědci mimo jiné zajímá i povaha temných skvrn, které jsou jasně patrné kolem rovníku. V rohu obou fotografií je vidět Plutův tmavý společník Charon.

Pak už musí vše dokonale klapnout. Sonda má ve vzdálenosti zhruba 4,7 miliardy kilometrů od nás proletět rychlostí cca 14 km/s imaginárním terčem o rozměrech zhruba 100 na 150 kilometrů. Ideální dráha má několik výhod: za prvé se tak sonda New Horizons dostane na vzdálenost, kde se přístroje ještě stihnout otáčet při dané průletové rychlosti vždy směrem k planetě.

Zároveň proletí přesně tak, aby při jediném pokusu sonda prošla oblastí slunečního stínu Pluta a jeho obřího měsíce Charonu. Jen tak může přesně určit chemické složení atmosféry Pluta (v podstatě stačí „odečíst“ takto získaný záznam spektra se záznamem slunečního spektra mimo atmosféru).

Protože jde o tak náročný manévr, let New Horizons má v rámci NASA jeden nezvyklý unikát: o navigaci se starají dva na sobě zcela nezávislé týmy. Pokud se jejich výsledky začnou lišit, NASA musí rozhodnout, které výsledky použije. Zatím se však zřejmě shodují (alespoň nevíme o opaku), a tak vše probíhá podle plánu.

Co můžeme zjistit?

Pohled na oběžnou dráhu Pluta z nadhledu. Trpasličí planeta se pohybuje po výrazně eliptické dráze ve vzdálenosti zhruba od 30 do 48 AU (astronomických jednotek, tedy vzdálenosti Země-Slunce). Její oběžná doba je tak dlouhá, že za tu dobu, co o ní víme, obkroužila ani třetinu jedné otáčky.

Pohled na oběžnou dráhu Pluta z nadhledu. Trpasličí planeta se pohybuje po výrazně eliptické dráze ve vzdálenosti zhruba od 30 do 48 AU (astronomických jednotek, tedy vzdálenosti Země-Slunce). Její oběžná doba je tak dlouhá, že za tu dobu, co o ní víme, obkroužila ani třetinu jedné otáčky.

Pluto je v naší soustavě v podstatě neznámá. Všechny planety obíhají prakticky v jedné rovině - maximální rozdíl je sedm stupňů. Pluto má rovinu „skloněnou“ (správně odkloněnou) o zhruba 17 stupňů. Navíc je jeho dráha mnohem méně kruhová - během poutě se někdy dostane i před oběžnou dráhu Neptunu.

O mnoho více toho nevíme. Našim teleskopům se Pluto jeví maximálně jako nevýrazná tečka složená z několika pixelů, ze kterých nelze vyčíst podrobnosti. A tak je velkou záhadou i například tak základní otázka jako: Jak vypadá jeho povrch?

Kam dál?

Práce sondy New Horizons ale samozřejmě není omezena jen na několik hodin v blízkosti Pluta. Její vědecké přístroje budou planetu sledovat už během přiblížení i po průletu, dokud budou schopny poskytovat zajímavé informace. 

Navíc má i další cíle. Pluto totiž není unikát. V jeho okolí se pohybují další velké objekty zřejmě stejného původu i rozměrů. Celkem známe v této oblasti deset objektů o rozměrech přes 500 kilometrů. Zmiňme výslovně alespoň v roce 2005 objevený objekt Eris, který má průměr 2 326 km a je tedy větší než bývalá devátá planeta.

NASA vybrala mezi objekty na okraji soustavy několik, které leží v další dráze New Horizons. Po průletu kolem Pluta se pokusí s využitím zbytků paliva upravit dráhu tak, aby je sonda New Horizons mohla prozkoumat. Technicky by to nemusel být problém, energii sondě poskytují jaderné články (tedy teplo z rozpadu radioaktivního materiálu), takže velká vzdálenost od Slunce její fungování neohrozí.

Může být zvrásněný mnoha starými krátery třeba jako náš Měsíc nebo hladký jako třeba povrch oběžnice „nedalekého“ Neptunu, Triton. Ten pokrývá vrstva ledové lávy, která se vylívá z útrob měsíce zřejmě díky teplu vznikajícímu rozpadem radioaktivních prvků v jádře - dokonce se spekuluje, že by se pod jeho povrchem mohla skrývat tekutá voda. (Přítomnost vody je teoreticky možná i na Plutu. Pokud by tomu tak náhodou bylo, planetka by měla na pólech být mírně zploštělá vlivem rotace a kamery New Horizons by to mohly odhalit.)

Pluto se podle našich dosavadních znalostí Tritonu dosti podobá a mají stejný původ (Triton je protoplaneta náhodou zachycená Neptunem), takže je poměrně rozumná naděje, že půjde o těleso geologicky „živější“ než třeba náš Měsíc. Na druhou stranu Pluto nemasírují gravitační síly Neptunu tak pravidelně jako Triton, a jeho vlastní zdroj tepla už mohl dávno vyhasnout.

Byť geologicky může být Pluto zcela neaktivní, její atmosféra nějakou aktivitu vykazuje. Není to tedy atmosféra v našem slova smyslu, jde o materiál, který z povrchu sublimoval do téměř dokonalého vakua v okolí.

Povrch Pluta podle snímkování Hubblova teleskopu. Už je vám asi jasné, proč by se vědcům hodil podrobnější pohled.

Povrch Pluta podle snímkování Hubblova teleskopu. Už je vám asi jasné, proč by se vědcům hodil podrobnější pohled.

Povrch přitom tvoří především zmrzlý dusík s menším množstvím metanu a oxidu uhličitého. Pluto, přesněji jeho severní polokoule, v posledních letech poněkud mění barvu - v podstatě červená. Jde snad právě o důsledek odpařování materiálu z povrchu, jak na přichází léto a odpařuje se materiál, který se v „zimě“ usadil na povrchu. Ale to je jen odhad, více bychom se měli dozvědět právě od sondy New Horizons.

Další otázkou je, zda Pluto nemá vlastní kometární ohon. Sluneční vítr z atmosféry totiž podle propočtů každou sekundu odvane nějakých sto až dvě stě kilogramů dusíku. Ale nikdo neví, jak může tento děj v takové vzdálenosti vypadat. Tohle je jedna z mnoha otázek, na kterou dnes může odpovědět jen New Horizons.

Autor:
Témata: Pluto




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.