Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bomby na Škodovku: Spojenci varovali. Němci postavili falešnou továrnu

aktualizováno 
Když lidé ve středu ráno 25. dubna 1945 v tehdejším protektorátu naladili na rozhlasových přijímačích londýnské vysílání BBC, byli nanejvýš překvapeni. Spojenci je varovali před nálety. Riskovali životy vlastních pilotů, aby ušetřili české obyvatelstvo.

Hořící Škodovka po náletu. | foto: Foto ze sbírky Karla Fouda

V rozhlasovém éteru se ozvalo následující varování: „Cílem velkého svazu spojeneckých bombardérů, který je na cestě nad nepřátelské území, se mohou stát Škodovy závody. Dělníci, opusťte továrnu a zůstaňte do odpoledne venku.“

Fotogalerie

Vrchní velitelství spojeneckých vojsk v Evropě je nechalo opakovaně zveřejnit - v češtině i němčině - s úmyslem zachránit životy civilního obyvatelstva i za cenu ohrožení vlastních osádek, které jej mohly slyšet na svých radiostanicích. Je zřejmé, že to vzbudilo na jejich straně velké obavy, co je nad Plzní čeká. Není známo, že by ke stejnému kroku spojenci za války přistoupili i v jiném případě.

Pro úder na Plzeň, který stejně jako nálet na Prahu 14. února 1945 zůstává předmětem bouřlivých diskusí, bylo vyčleněno 307 bombardérů typu B-17 z 1. letecké divize 8. letecké armády, které odstartovaly za úsvitu ze základen ve Velké Británii. Větší část měla zaútočit na Škodovku, zbývající na letiště, které se rozprostíralo nedaleko borské věznice (a na jeho místě nyní stojí kampus Západočeské univerzity). V předchozích dnech na něm průzkumná letadla odhalila až sto nepřátelských strojů včetně proudových stíhačů Me 262.

Připomeňme, že 25. dubna 1945 americká 97. pěší divize sváděla boje o Cheb a 2. ukrajinský front osvobodil některá předměstí Brna.

Plzeň pod mrakem

Podle plánu měla do prostoru Plzně dorazit v předstihu šestice stíhacích letounů, aby zjistily aktuální meteorologickou situaci. Jejich závěr byl jednoznačný: obloha bez mraků a viditelnost téměř neomezená. V době zahájení útoku bylo ovšem nad Plzní oblačno, jak se dočteme ve zprávě o této misi. Pokud by byl tento stav platil i předtím a velitel formace bombardérů Lt. Col. (podplukovník) William H. Nelson by se byl o něm dozvěděl včas, patrně by se býval rozhodl pro změnu kurzu k náhradnímu cíli - seřaďovacímu nádraží v Mnichově. Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto rozporu je, že během 45 minut se prostě změnilo počasí, jak ostatně bývá v dubnu obvyklé, ovšem nelze vyloučit ani to, že stíhači zabloudili a spletli si Plzeň s jiným městem.

V rozkazu 8. letecké armády č. 696 pro tuto misi, která byla, jak se záhy ukázalo, její poslední bojovou misí za války, se doslova uvádí, že Škodovka je jedinou velkou fungující zbrojovkou, která dosud zůstává v německých rukou a její výrobky jsou distribuovány přímo jednotkám na frontě. Dnes můžeme jen spekulovat, jakou roli v tom sehrála úspěšná nacistická dezinformační kampaň o tzv. Alpské pevnosti, kam se měly údajně uchýlit špičky nacistického režimu a kde měla německá armáda klást tuhý odpor.

Škoda: důležitý článek nacistické válečné mašinerie

„Faktem zůstává, že Škodovka, která byla součástí koncernu Reichswerke Hermann Göring, patřila k nejdůležitějším článkům nacistické válečné mašinerie. Svědčí o tom průměrná roční produkce v období 1941 až 1945: 2 400 děl různých ráží, 2 000 tanků nebo jiných obrněných vozidel, 215 000 tun dělostřelecké munice a 25 000 elektromotorů. V době náletu podnik se 45 tisíci zaměstnanci představoval 30 procent zbrojní výrobní kapacity skomírající třetí říše,“ vysvětluje plzeňský badatel Karel Foud, který se touto problematikou zabývá déle než dvacet let. Od července 1944 se Škodovka podílela na výrobě tzv. stíhače tanků Hetzer.

Stíhače tanků Hetzer ve Škodovce.

Stíhače tanků Hetzer ve Škodovce.

Poplachové sirény ve městě se rozezněly přesně v 10:11. Lidé neváhali a zamířili do nejbližšího krytu. O patnáct minut později dopadly první pumy na Lochotín a Karlovarskou třídu a v 10:46 hodin na samotnou továrnu. Američany přivítala intenzivní a poměrně přesná palba několika desítek obávaných protiletadlových kanonů ráže 88 milimetrů rozmístěných v okolí Plzně. Jejich obsluhy byly po zachycení relace BBC pochopitelně uvedeny do stavu nejvyšší pohotovosti.

Jelikož osádky měly za úkol zaměřovat cíl výlučně vizuálně, kvůli mrakům i stoupajícímu dýmu z hořících objektů v areálu Škodovky musely na něj opakovaně nalétávat, což zvyšovalo riziko, že budou letouny zasaženy, a současně to vedlo k větší nepřesnosti shozu pum.

Na Škodovku nakonec 198 letounů svrhlo 526 tun trhavých a zápalných pum. Exploze a následné požáry ji proměnily z větší části v ruiny. Cena za následné opravy byly později vyčísleny na dvanáct miliard poválečných korun. Navzdory velkému úsilí závodního hasičského sboru byl provoz zcela zastaven, přestože se jej Němci, kteří si uvědomovali význam Škodovky, snažili aspoň v omezeném rozsahu obnovit. Při náletu byly zdemolovány také řadové domky v dělnické kolonii Karlov v těsném sousedství se Škodovkou a byla postižena civilní zástavba především ve Skvrňanech a Roudné. Uvnitř závodu zahynulo šest lidí, 59 pak ve městě. K tomu je třeba připočítat dvacet zabitých členů obsluhy jedné protiletadlové baterie v Roudné. Mimo Škodovku bylo v Plzni podle oficiální statistiky zničeno 339 domů a více než 2 700 poškozeno.

Dvě třetiny letounů byly zasaženy německými šrapnely

Když asi po hodině nálet skončil, vracel jsem se domů. Všude byl cítit zápach vybuchlých bomb a štiplavý kouř z hořících trosek. Nejvíce kouře vycházelo z hořícího skladu modelů, který bylo po válce nutno zcela zbourat a postavit nově. Proti našemu domu (na rohu Dělové a Husovy ulice - pozn. autora) byla v plamenech ohrada skladu dřeva Západočeského truhlářského družstva. Slabý východní vítr foukal rozžhavený vzduch na náš dům, který šťastně zůstal dál. Všechna skla v oknech byla rozbitá a dveře bytu jsem našel tlakem otevřené. Sousední budova ředitelství Škodovky (dnes parkoviště aut před první bránou) byla zasažena na několika místech a musela se pak zbourat. Blízko stojící budovu Strojírny I jsem otaxoval za totálně zničenou,” vzpomínal tehdy 22letý Miloš Vít.

Také Američané utrpěli citelné ztráty. Na své základny se nevrátilo sedm bombardérů, další čtyři se sice vrátily, ale s takovým poškozením, že musely být zcela odepsány. Čtyři letouny havarovaly v okolí Plzně, jeden nouzově přistál - viz boxík Sestřeleni. Celkem 180, tj. asi dvě třetiny do akce nasazených letounů, si od Plzně odneslo poškození od šrapnelů.

Sestřeleni

Celkem čtyři spojenecká letadla byla během náletu sestřelena. U Vejprnic (z 379. bombardovací skupiny), u Čemín (z 92. bombardovací skupiny), u Skvrňan (z 303. bombardovací skupiny) a u Lhoty u Dobřan (z 398. bombardovací skupiny).

Pátý stroj nouzově přistál u Písařova Vesce na Tachovsku. Opuštěný vrak zde zůstal ležet ještě několik let, než byl odtažen do šrotu, a sloužil jako vítaný zdroj kvalitního materiálu.

Pro dvacet jedna letců byl 25. duben 1945 posledním dnem v jejich životě. Jejich kolegové, kteří vyvázli, byli dříve nebo později zajati. Několikadenní dobrodružnou cestu absolvoval 1st Lt. Warren F. Mauger, pilot z 303. bombardovací skupiny, než se mu podařilo díky pomoci místních obyvatel a totálně nasazených Rusů na jednom statku šťastně dojít do amerických linií.

Otazníky dlouho obklopovaly osud osádky 1st Lt. (nadporučíka) Allana H. Fergusona. Pět jejích členů našlo smrt v troskách letounu, který se zřítil u Lhoty u Dobřan, jeden měl být zastřelen německými vojáky a zbylí se zachránili a byli zajati. Podle K. Fouda se po válce rozšířila pověst, zanesená i v místní kronice, která byla založena na výpovědi francouzského zajatce, že Američané se stali obětí lynče. Seznam údajně zavražděných letců, který však obsahuje dvanáct osob, pochází z blíže nedefinované zprávy americké vyšetřovací komise za rok 1945. „Za zcela smyšlené považuji informace o rituálních tancích na nedůstojných hrobech, což můžeme dávat do souvislosti s napětím, které panovalo mezi Čechy a sudetskými Němci,“ dodává K. Foud.

V 50. letech se jako oficiální přijala teze, patřičně ideologicky zabarvená, o tom, že nálet na Škodovku neměl krátce před německou kapitulací vůbec strategický význam, ale že skutečným motivem byla snaha vyřadit konkurenci amerického průmyslu a oslabit hospodářství obnoveného Československa, o kterém se předpokládalo, že se začlení do sovětské sféry zájmů. K tomuto tvrzení však chybí důkazy. Rekonstrukční práce se ve Škodovce rozeběhly v rychlém tempu ihned po osvobození. První tavba martinské oceli se uskutečnila v září 1945 a o tři měsíce později ze Škodovky vyjela první poválečná lokomotiva.

Maketa Škodovky, která měla zmást bombardéry Spojenců.

Maketa Škodovky, která měla zmást bombardéry Spojenců.

Do osudového 25. dubna 1945 spojenci podnikli na Škodovku osm náletů, které způsobily nanejvýš jen krátkodobé narušení výroby. Například v noci na 17. dubna 1943 britská letadla svrhla pumy v důsledku navigační chyby na městečko Dobřany, přičemž byla pobořena zdejší psychiatrická léčebna a mnoho obytných domů. Tento útok si vyžádal nejméně 200 mrtvých.

Dřevěná maketa Škodovky potažená pytlovinou, kterou ve snaze zmást spojenecké letectvo vybudovali Němci na jaře 1943 na ploše 100 hektarů mezi obcemi Vochov a Vejprnice (zahrnovala i dvanáct charakteristických komínů a napodobeninu tratí do Chebu a Domažlic), se zcela minula účinkem.

O autorovi

Filip Vojtášek

Absolvoval Filozofickou fakultu UK. Zajímá se o letectví za druhé světové války. Je spoluautorem knih Praha v plamenech (2008) a Bomby na Květnou neděli (2012) a vydavatelem blogu Hloubkaři o útocích spojeneckých stíhacích letadel (hloubkařů) na železnici a další pozemní cíle v českých zemích.

Na Facebooku najdete Hloubkaře zde.

Hlavní zdroje:

  • FOUD, Karel, KRÁTKÝ, Vladislav, VLADAŘ, Jan. Poslední akce: operace amerického a britského letectva nad územím Čech v dubnu a květnu 1945. Plzeň: Nava, 1997. 179 s.
  • EISENHAMMER, Miroslav. Škody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války. In Západočeský historický sborník 5 (1999), s. 267-307.
  • Eighth Air Force, Field Order No. 696, 25 April 1945
  • VÍT, Miloš. Varoval jsem Škodovku. Plzeňský deník, 25. 4. 1995, s. 5
Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.