Po 54 letech skončilo v Praze analogové vysílání. Podobná upozornění ze začátku článku byla častá, protože v rámci živého vysílání a velmi namáhané techniky docházelo nejen k častým poruchám, ale i k nutným časovým rezervám mezi jednotlivými pořady.
Závada není na vašem přijímači
Tyto časové prodlevy bylo nutno nějak vyplnit a uklidnit diváky, že to, že se nevysílá, není kvůli závadě na jejich přijímači.
V opačném případě by totiž mnoho diváků rozladilo nastavení svého přijímače, neboť poruchy či ne zcela korektní funkce všech zúčastněných přístrojů byly časté jak na straně přijímače, tak na straně vysílače.
Televizní zázemí v začátcích vysílání
Radiospojové kamery z konce 70. let. Mimořádně zajímavý hydraulický stativ, který představoval hodnotu velkého rodinného domu. Na něm je umístěna kamera o hmotnosti okolo 100 kg, a přesto bylo možné pomocí ocelového kruhu velice lehce a snadno pohybovat kamerou nejen do stran, což by nebyl takový zázrak, ale i zcela plynule nahoru a dolů pouze pomocí onoho manipulačního kruhu.
Pracoviště kamerových jednotek konce 50. let v pražské Besedě, kde později také sídlila začínající TV Nova.
Pracoviště je zajímavé tím, že každá kamera vyžadovala nejen práci se snímací jednotkou, tedy vlastní kamerou, ale vyžadovala neustálou práci, tedy upravování mnoha parametrů na zvláštním pracovišti. Každá kamera tedy měla svůj kontrolní monitor, bohaté technické zázemí a obrazovou specialistku.
Zakládání materiálu do filmového snímače, kde se klasický film převáděl do signálu, který bylo možno vysílat pomocí televizní techniky.
Pravděpodobně stejná situace jako na předchozím obrázku
Část pultu režijního pracoviště
Konec 70 let, jde o první přenosový vůz ČST, známý pod označení P1. V detailu je vidět zvukový mixážní pult a trojice monitorů.
Jde vlastně o historickou podobu karaoke. Jde o pořad "Děti zpívají", kde k dětskému sboru byl do obrazu prolínán otáčející se buben s namalovanými notami, které napomáhaly zpěvu nejen dětským divákům, ale pravděpodobně i dětem ve studiu.
Redakce velmi děkuje České televizi za poskytnutí fotografií.
Nad snímky vzpomínal Ing. Jaromír Tužil, tehdy zvukový specialista technického rozvoje ČST.
