Podívejte se do bunkru proti Hitlerovi. Vybaven je lépe než před válkou

Kromě kompletních zbraní v něm najdete splachovací toaletu i palandy vojáků, dieselagregát i petrolejku a také přetlakovou vzduchotechniku s filtroventilací. Jeden z nejlépe vybavených bunkrů československého opevnění z roku 1938 v Darkovičkách na Hlučínsku.

V těchto dnech si připomínáme neblahé 70. výročí podpisu mnichovské dohody. Podle historiků nemělo tehdejší Československo šanci se ubránit - více v článku Ubránit se Hitlerovi nešlo, shodují se historici 70 let po mobilizaci. Přesto jsme se na případného agresora poctivě připravovali. Mezi naši největší chloubu patřil systém opevnění.

Československé opevnění patřilo mezi nejdokonalejší pevnostní systémy v Evropě. Inspirovalo se Maginotovou linií, ale řada technického vybavení v něm byla lepší, než jaký byl francouzský vzor. Budovalo se v letech 1935 až 1938. Práce tehdy řídilo Ředitelství opevňovacích prací.

Opevnění tvořil soubor samostatných pěchotních srubů zesílených dělostřeleckými tvrzemi. Hlavní část opevnění tvořilo lehké opevnění. Bylo postaveno asi 10 tisíc lehkých bunkrů, kterým se říká řopíky (podle zkratky Ředitelství opevňovacích prací - ŘOP - ŘOPík).

Aby to wehrmacht neměl snadné, mezi tím vším byly protitankové příkopy, zátarasy, uzávěry cest i pěšin, dělostřelecká postavení, "roty velkých kulometů" atd.

Křištálová lupa Specialitou československého opevnění bylo jeho splynutí s terénem. Touto vlastností převyšovalo nejen svůj vzor, opevnění francouzské Maginotovy linie, ale také Atlantický val vybudovaný později nacisty.

Před sedmdesáti lety, po politické dohodě velmocí v Mnichově, jsme byli obětováni. Československá armáda opustila opevnění bez boje, na místě zanechala část vybavení, zbytek získal wehrmacht po březnu 1939.

Řopík - dominantní část čs. opevnění

Za tři roky výstavby československého opevnění se na hranicích objevily těžké a lehké objekty.

Vchod do řopíku byl chráněn kulometem (kulometnou pistolí, karabinou…).

Vchod do řopíku byl chráněn kulometem, za tlustou betonovou zdí jsou pancéřové dveře.

LO vz. 37A 140Z

Nejvybavenější dvoupodlažní pěchotní srub MO-S 19 Alej

Navštívili jsme jeden z nejvybavenějších pěchotních srubů MO-S 19 Alej v Darkovičkách na Hlučínsku. Ještě před pětadvaceti lety zde bylo betonové torzo s dírami po vytrhaných ocelových částech a zdevastovaným interiérem.

"Alej" leží ve Slezsku, v části, které se říká Prajzská (bývalá část Pruska).

Rekonstrukce pevnostního areálu probíhala od roku 1984. Byla prováděna podle originálních plánů. Za pomoci vojenských pracovišť byly v různých místech republiky vyhledávány a do Darkoviček přepraveny součásti pevnostní techniky a vybavení. Znovu na své místo putovaly zvony, kopule, střílny, probíhala betonáž zničených částí, terénní úpravy...

Zejména díky práci nadšenců, mezi nimiž vynikli Jan Polášek a Petr Kuchař, je dnes areál v Darkovičkách unikátem. Jsou za tím odpracované desetitisíce hodin nadšenců z řad bunkrologů. Veškeré práce probíhaly svépomocí, doslova na koleně. Vše se rekonstruovalo z původních součástí z objektů z celé republiky a Slovenska, získaných oficiální cestou přes MNO.

Ostravský úsek opevnění (MO) byl kromě dělostřelecké tvrze Smolkov plně vybaven a vyzbrojen. Námi navštívený objekt opevnění byl v roce 1938 vybaven vším potřebným.

Pohled na pravou část MO-S 19 Alej. Dvoupodlažní pěchotní srub spravuje Slezské zemské muzeum v Opavě.

Obranná linie československého opevnění byla vybudována tak, aby každý srub chránil sousední, a tak se vytvářela souvislá boční palebná přehrada, což mělo spoustu výhod. Námi navštívený objekt Alej takto chránil pěchotní sruby MO-S 17 Štípky, MO-S18 Obora, tvrzový pěchotní srub MO-S20 Orel, MO-S 21 Jaroš a mohl také provádět dělostřeleckou podporu dalším objektům pevnostní linie. Areál československého opevnění v Hlučíně–Darkovičkách tvoří objekty MO-S 18 Obora, MO-S 19 Alej, MO-S 20 Orel a vložený LO vz. 37A 140.

Pohled přes pravý zvon k MO-S 18 Obora

Pohled z MO-S 19 Alej k MO-S 20 Orel

Oboustranný dvoupodlažní pěchotní srub byl vybetonován jako monolitický. Jeho betonáž probíhala nepřetržitě od 21. do 27. srpna 1936.

Má dva pozorovací zvony a jednu střeleckou kulometnou kopuli. Zvony a kopule nejsou žádní drobečkové. Síla stěny je až 300 mm a jejich hmotnost dosahuje až 47 tun. Ty původní vyrobilo Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Jejich osud nebyl slavný. Vytrhl je wehrmacht a použil je pro účely testování.

V levé střelecké místnosti lafeta UL-1 s univerzálním kulometem vz. 59, v popředí zkušební kostka betonu, vlevo od ní pozorovací průzor do střílny. Vpravo dole brněnská lafeta "těžká“ pro LO.

Na stavbu bylo použito 120 tun armovací oceli a asi 2 000 m³ speciálně vyvinutého betonu. Z betonu se odebíraly vzorky, které byly odesílány na analýzu. Alej je postavena v takzvaném III. stupni odolnosti, strop tvoří 2,5 m železobetonu, čelní stěna má tloušťku 2,75 metru.

Bojová část bunkru

Granátový skluz před vstupem do objektu

Střílna k ochraně hlavních zbraní levé střelecké místnosti. Vlevo ventilátor k odsávání zplodin ze zvonu, dále LK vz. 26 - pod ním lafeta, vpravo pozorovací průzor, bedýnky s municí, granátový skluz a stěnový periskop

LK vz. 26 ráže 7,92 mm k ochraně vstupu do objektu

Do bojové části bunkru se vstupuje z úrovně terénu. Samotný vstup je chráněn velmi důmyslně z několika míst palbou a granátovými skluzy.

Střílny hlavních zbraní

Před střílnami jsou příkopy, aby před ně nešlo proniknout, padaly do nich také vystřelené nábojnice. Příkop je kontrolován periskopem.

Pravá střelecká místnost: Dvojče TK vz. 37 na společné lafetě s ramenní opěrkou

Palbu z kulometů bylo možné vést nejen mířidly, ale také podle pokynů pozorovatelů z pozorovacích věží. K tomu sloužila panoramatická mapa a také odměrová a náměrová stupnice, které vidíte na fotografii.

Pravá střelecká místnost, vpředu zbraň L1 - protitankový kanon vz. 36 ráže 47 mm spřažen s těžkým kulometem vz. 37 ráže 7,92 mm - Mausrova ráže

Specialitou zdejší sbírky je pevnostní protitankový kanon vz. 36, který je spřažen s těžkým kulometem. Je jediný kompletní v Česku. K řízení palby sloužilo signalizační zařízení, které se podobá semaforu.

Zvony a kopule MO-S 19 Alej

Palba se řídila ze dvou pozorovacích zvonů. Prostřední je střelecká kopule vybavená kulometným dvojčetem. Zvon v levém křídle je třístřílnový, vpravo čtyřstřílnový. Kopule má jednu střílnu pro kulometné dvojče TK vz. 37.

Pohled do levého zvonu MO-S 19 Alej

V levém zvonu MO-S 19 Alej

V levém zvonu MO-S 19 Alej

Sedátko ve zvonu a ukončení potrubního telefonu

Výtah pro munici do zvonu

V Darkovičkách je vybavenost zvonů o něco lepší, než byla v roce 1938. Tehdy disponovaly zčásti také zvonovými podlážkami a optikou do zvonů, dnes je vybavení kompletní, včetně výtahu munice.

Potrubní telefon spojující střeleckou místnost s levým zvonem

Dorozumívání bylo na několika úrovních. Signalizační zařízení podobné semaforu pro řízení palby, telefony a potrubní telefony, zvané též hubafony. Jinými slovy, byla zde spolehlivá záloha, známá z námořnictva, pro případ poruchy zásobování elektrickou energií.

Petrolejka, v době míru probíhal výcvik u tohoto osvětlení

V době míru probíhal výcvik osádky při světle petrolejek. Vojáci také nepoužívali splachovací WC, ale chodili na polní latrínu. Zato měli komfortnější stravování. Jídlo jim vozili z hlučínských kasáren

Skříňka s vařičem pro ohřev stravy v době boje

Chloubou muzea není jen kompletní protitankový kanon vz. 36, je jím také tak obyčejná věc, jakou je lihový vařič pro ohřev konzervovaného jídla v době boje. Všimněte si původního zabudovaného odsávání.

Spotřební nádrž na vodu zásobující WC a umývárny

Zásobování vodou využívalo samospádu. Proto nádrž na vodu najdete v bojové části.

Telefonní ústředna, rok výroby 1936. Na ní 2 polní telefony vz. 35

Spojení s okolím zajišťovala ústředna, do které vedl kabel uložený v hloubce 3 m pod zemí. Důvod - ochrana před následky bojů.

Sklad munice před kulometnou kopulí

Muniční bedýnky

Snad každá volná část objektu se využívá pro skladování munice. Je jedno, ve které části dvoupodlažního srubu se nacházíte, všude jsou uskladněny bedny s municí.

Obytná část srubu

V dolní části srubu, pod úrovní terénu, se nachází obytná část. Jsou v ní ložnice, WC, umývárna, místnost filtroventilace s vrtanou studnou o hloubce téměř 48 m, místnost dieselagregátu s velkým množstvím PHM. Vše je zálohováno. Vzduchotechnika i čerpadlo studny je jak na elektrický, tak na ruční pohon, elektrické osvětlení je zálohováno petrolejkami, elektrická signalizace potrubním telefonem...

WC - vojáci ho směli používat pouze v době boje

Umývárna

Ubikace pro 2 poddůstojníky

Ubikace pro 8 mužů

Filtrovna a hlavní ventilátor. Vlevo čerpadlo studny

Přetlaková filtroventilace chrání srub před bojovými plyny, aby vojáci nemuseli bojovat v maskách. Systém také zajišťuje účinné odvětrávání zplodin zbraní.

Dieselagregát

Sklad munice pro kulomety

Vlevo na bedýnkách potřeby pro TK vz. 37, dále těžká hlaveň, pěchotní lafeta a plnička kulometných pásů

Čerpadlo studny a průkazník chemických látek