Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Podívejte se na video z ocelového krytu fukušimského reaktoru

aktualizováno 
Průmyslová kamera se dostala poprvé pod ochranný obal elektrárny ve Fukušimě. Nenašla žádné stopy po roztaveném palivu, zato objevila jednu vodní záhadu.

Jak to vypadá uvnitř fukušimských reaktorů? Prší tam. Tak to alespoň vypadá na videu, které uvolnila společnost TEPCO.

Záznam je jenom minutu a 14 sekund dlouhý a zachycuje situaci uvnitř budovy druhého reaktoru. Je vidět, že reaktor se stále chladí vodou, navíc v něm panuje vysoká vlhkost. Voda se sráží a ze stropu padají velké kapky. K "dešti" přispívá i to, že v budovách jsou teploty mezi 30 až 50 stupni Celsia, a tak se voda vypařuje celkem rychle.

Pořízení videa trvalo 70 minut, ovšem většina záznamu je nepoužitelná. Objektiv kamery byl většinu této doby buď oslepený vodou, nebo byl záznam příliš tmavý. Případně snímání narušila radiace. Vliv radiace na elektroniku, konkrétně gamma záření, můžete v záznamu vidět jako bílé skvrny.

Záznam pořizovalo zhruba 40 lidí v několika týmech, které se v obsluze kamery střídaly, podle dosavadních informací po několika minutách, aby nebyly vystaveny příliš velké dávce záření. Přesto bylo během pořizování záznamu u některých pracovníků zjištěno ozáření na úrovni zhruba 3 milisievertů, což jsou tři procenta maximální povolené roční dávky (a ta je nyní na Fukušimě dvakrát větší než jinde na světě). Přitom je u reaktoru 2 hladina radiace nižší než u dalších poškozených reaktorů.

Záběr z kontejnmentu zachycuje blíže neurčené a vlastně nedůležité potrubí.

Záběr z kontejnmentu zachycuje blíže neurčené a vlastně nedůležité potrubí. Všimněte si spíše "zrnění" v obraze, které způsobuje radioaktivita.

Kamera nebyla přímo v jádru reaktoru, tedy v prostoru, kde probíhá obvykle štěpná reakce. Dostala se dovnitř tzv. kontejnmentu, tedy ochranné obálky (ve Fukušimě ocelové s vrstvou železobetonu nad ocelí), která stojí nad všemi novějšími reaktory a chrání je před vnějšími vlivy. Teprve pod tímto "bunkrem" se skrývá nádoba ze silné oceli, ve které je uzavřený reaktor. Do ní kamera nenahlédla a těžko lze odsud říci, kdy by se to mohlo změnit. V nejbližší době to patrně čekat nemůžeme.

Mnohé o stavu reaktoru a jeho nejdůležitější části, palivu, bychom se ovšem mohli dozvědět už z prohlídky kontejnmentu. Provozovatel elektrárny, společnost TEPCO, se domnívá, že u reaktoru 2 (a také 1 a 3) došlo k částečnému roztavení paliva, které se zřejmě speklo s dalšími díly do jakési radioaktivní lávy. Ta se pak mohla propálit z reaktorové nádoby ven. Společnost se tak domnívá, že by na zbytky paliva mohla pravděpodobně narazit i v kontejnmentu.

Kamera se do něj dostala celkem vysoko ve stěně kontejnmentu (který je pod úrovní země), ne však až na jeho dno. Dohlédla nejdále do výšky čtyři metry nad dno a žádné stopy po palivu neviděla. Samozřejmě, je to vlastně dobře, protože nejlépe by bylo, kdyby palivo zůstalo na svém místě. Na druhou stranu dosavadní výsledky mnoho neznamenají. Pokud palivo do kontejnmentu vyteklo, bude nejspíše přímo pod reaktorovou nádobou, kam se kamera nedostala.

Kam se ztratila voda?

Něco nového se na záznamu přesto objevilo, i když by se spíše dalo říct, že na něm něco chybělo. TEPCO bylo údajně poněkud zaskočeno tím, že kamera nenarazila při průzkumu na hladinu vody na dně kontejnmentu. Podle předchozích odhadů měly být na dně kontejnmentu více než čtyři metry vody, ale nic takového na záběrech nebylo vidět. Odborníci se přitom domnívali, že teplota v reaktoru je tak nízká proto, že palivo leží pod vodou, a tak se permanentně chladí. Tento předpoklad byl silně zpochybněn, byť ne zcela vyvrácen, protože viditelnost v reaktoru byla špatná.

Zatím se ovšem na dosavadní strategii neustálého chlazení, která úspěšně převedla všechny reaktory do stabilního stavu s nízkou teplotou, nic měnit nebude. Ono také nic jiného než vytrvat nezbývá (a to dlouhé roky).

Práce se soustředí především na zajištění možných úniků radioaktivní vody z elektrárny. Reaktory jsou totiž stabilní a nezdá se nyní příliš pravděpodobné, že by došlo k jejich velkému poškození. Teplota se stabilizovala hluboko pod bodem varu vody (jak jsme již říkali, cca od 30 do 50 stupňů Celsia). Nehrozí, že by se palivo dále intenzivně přehřívalo a "propalovalo" se ven z nádoby nebo došlo k nárůstu tlaku uvnitř reaktoru a kontejnmentu, tím jejich poškození a úniku radioaktivity.

Endoskop použitý při obhlídce reaktoru č. 2 ve Fukušimě. Pro představu, jeho

Endoskop použitý při obhlídce reaktoru č. 2 ve Fukušimě. Pro představu, jeho průměr je 8,5 mm. Termočlánek je v podstatě "teploměr" (využívající termoelektrického jevu). V kontejnmentu naměřil 44,7 stupně Celsia.

Hlavním úkolem je nyní dekontaminace ozářené vody v areálu. Systém, který ji provádí, už je v provozu několik měsíců, ovšem práce bude mít stále dost. Stále se nepodařilo plně zmapovat, a především odčerpat všechnu radioaktivní vodu, která unikla do prostorů elektrárny (do technických tunelů a chodeb). Nyní navíc přibyla otázka, kam se poděla voda, která měla být v reaktoru. Nejspíše bude v chodbách pod reaktorem a bude vysoce radioaktivní.

Také se musí zvětšovat prostory určené pro dekontaminovanou vodu. Z čistě technického hlediska by se dala po zpracování vypouštět do moře, protože hodnoty radioaktivity jsou pod normami. Jenže provozovatel i úřady se báli reakce veřejnosti a dekontaminovaná voda se alespoň nějakou dobu bude skladovat uvnitř areálu elektrárny. Nic tak jasně neilustruje, že z bezpečnostního a technického hlediska se fukušimská havárie stala už výhradně lokální záležitostí, omezenou v podstatě jenom na oblast samotného podniku.



Témata: Normy, Reaktor, Teploměr


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.