Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

První pokus o podmořskou těžbu kovů ztroskotal ještě na souši

aktualizováno 
Projekt těžby mědi a zlata u břehů Papuy-Nové Guiney s největší pravděpodobností definitivně skončil. Ambiciózní plán na lom v hloubce přes kilometr pod vodou zničily spory mezi těžaři a vládou.

Měla to být nová kapitola v historii dobývání surovin, ale bude z toho asi jen jeden z mnoha obchodních sporů, které skončí před soudem. Kanadská společnost Nautilus Minerals chtěla být první, která bude z mořského dna těžit jiné suroviny než ropu. Místo toho ji čeká spor s vládou Papuy-Nové Guiney, v jejíchž vodách chtěla projekt rozvíjet.

Firma získala před několika let od vlády dvacetiletou licenci na těžbu v "podmořském dole" Solwara v Bismarckově moři, zhruba 20 kilometrů od pobřeží, tedy ve výsostných vodách země. V hloubce zhruba 1,5 kilometru tu leží ložisko bohatých zlatých, stříbrných a především měděných rud.

Spouštění podmořského průzkumného vozidla při průzkumu v Bismarckově moři

Spouštění podmořského průzkumného vozidla při průzkumu v Bismarckově moři

Podle předběžného geologického průzkumu jde o 2,5 milionu tun rudy s obsahem mědi kolem 7 až 8 procent objemu. V běžných provozech na souši se dnes těží měděné rudy s obsahem kolem jednoho procenta tohoto kovu. Obsah zlata se pohybuje zhruba od 5 do 6 gramů na tunu, což by znovu na poměry pozemních lomů bylo zajímavé (nové lomy mívají obsah zlata i jen kolem 2 g/t). A v tomto případě o to zajímavější, že jde vlastně o druhotnou surovinu. (Zájemci o podrobnosti se mohou podívat do tohoto PDF, které firma připravila.)

Projekt měl začít produkovat první surovinu už v roce 2013 nebo 2014. Firma už zadala výrobcům těžebních zařízení a podvodních systémů prvních zakázky, ale v roce 2011 přišly velké potíže. Kanadská firma po vládě v roce 2011 na základě předchozích smluv chtěla, aby odkoupila 30 procent ve firmě a podílela se na nákladech na rozvoj těžby. Vláda to odmítla, a firma zastavila výrobu a objednávky vybavení pro těžbu.

Spor nakonec skončil před arbitrem, který rozhodl ve prospěch Nautilusu. Papua měla podle rozhodnutí z loňského října zaplatit zhruba 120 milionů dolarů. V tu chvíli se ještě firma domnívala (nebo se alespoň tvářila), že projekt by mohl pokračovat a těžba by mohla začít v průběhu roku 2017.

Ale nic takového se nestane. Papua se s rozhodnutím arbitra nesmířila a další jednání skončila ve slepé uličce. Firma Nautilus v únoru letošního roku v krátké tiskové zprávě nakonec oznámila, že vypovídá dohodu s tichomořským státem a bude se snažit uspět se žalobou o náhradu škody. (Zároveň trochu paradoxně v prohlášení píše, že se bude snažit o "přátelské řešení" sporu.)

Projekt Nautilusu byl v oboru podmořské těžby minerálů zdaleka nejlépe propracovaný. Existují i jiné projekty, ale ty mají do praxe ještě podstatně dále. Například dceřiná společnost zbrojního gigantu Lockheed-Martin, nazvaná Seabed Resources, má licenci ke geologickému průzkumu na zhruba 58 km² tichomořského dna v mezinárodních vodách, ale k těžbě je v tomto případě opravdu daleko.

Geologové nad vzorky z průzkumného vrtu na lokalitě Solwara 1

Geologové nad vzorky z průzkumného vrtu na lokalitě Solwara 1

Těžko odhadnutelné následky

Provoz na dně moře bude nepochybně mít ekologické následky, přiznávají i samotní těžaři. Ale zásah by by podle nich měl být omezený a poměrně malý: "Těžit na mořském dně je bezpečnější, čistší a šetrnější k životnímu prostředí než těžba na souši. Nemusíte přitom odkrývat a přemisťovat kvanta zeminy," nechala se před necelými dvěma lety slyšet viceprezidentka firmy Nautilus Samantha Smithová.

Ale její slova obrazně řečeno plavou na vodě, protože neexistuje žádný zkušební, natož ostrý provoz a poměrně omezené jsou i naše znalosti podmořských ekosystémů jako takových. Důvodem k mírnému optimismu ovšem je, že třeba podle zkušeností australských biologů z okolí podmořských vrtů se zdá, že alespoň některé ekosystémy jsou poměrně odolné a mohou se vzpamatovat rychle. Biolog Charitha Pattiaratchi to alespoň řekl časopisu NewScientist.

Budoucnost pod mořem

I když v tuto chvíli ceny surovin zatím činí podmořské projekty zřejmě nerentabilními, zdá se, že do budoucna s touto možností bude nutné počítat. Některé země, třeba Austrálie nebo Namibie, už raději vyhlásily moratorium na těžbu ve svých vodách, dokud se nevyjasní otázky jejich vlivu na životní prostředí. A nějakým způsobem se k této otázce bude muset časem postavit i Česká republika.

Odběr vzorků podmořským vzorkem firmy Nautilus Minerals

Odběr vzorků podmořským robotem firmy Nautilus Minerals

Jako pozůstatek mezinárodních jednání ze 70. let, kdy kvůli rostoucím cenám státy poprvé projevily první zájem o podmořské zásoby surovin, má Česká republika "claim" na zhruba 12,5 tisíce čtverečních kilometrů podmořského dna v oblasti Clarion-Clipperton v subtropické části severního Pacifiku, zhruba 2 000 kilometrů od západního pobřeží Mexika.

Dno tam leží v hloubkách od 4 do 6 kilometrů a hlavní surovinou by měly být různé kovy, především železo a mangan, ale také měď, kobalt a nikl. Měly by se vyskytovat v podobě tzv. konkrecí, tedy což jsou drobné hroudy o průměru kolem několika centimetrů s velmi vysokými obsahy jednotlivých kovů, v některých případech i kolem 20 a více procent. Ale tyto shluky leží tak hluboko, že o jejich těžbu se zatím nikdo vážně nepokouší. I Nautilus si vybral "chudší" klasická ložiska v menší hloubce.

Autor:


Témata: Ložisko, Robot




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.