Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Nejlesklejší plod světa nemá žádnou barvu a podvádí. Ale krásně

aktualizováno 
Ugandská rostlina vytváří nejlesklejší předmět v říši živé přírody. Používá k tomu postup, který by si mohl najít cestu i do našich potravin jako náhrada barviva.

Plody rostliny pollia condensata, nejlesklejší známý předmět z říše živé přírody. | foto: Vignolini et al./PNAS

Vytváření barev pomocí tvarování povrchu na mikroskopické úrovni jsme popisovali v článku o nepřekonatelném “tisku” singapurských vědců. Ale něco podobného je k vidění v africké divočině, a to díky rostlině Pollia condensata z čeledi křížatkovitých. Její plody jsou podle nové studie v časopise PNAS nejlesklejším výtvorem živé přírody vůbec.

Povrch plodu Pollia při pohledu s malým zvětšením (vlevo) vypadá hladce. Při

Povrch plodu Pollia při pohledu s malým zvětšením (vlevo) vypadá hladce. Při bližším pohledu začnou být patrné drobné mikrostruktury o velikosti řádově několika stovek nanometrů, které dávají plodu kovový lesk.

Svrchní vrstvu plodů rostliny tvoří mikroskopické útvary z vláken celulózy. Jsou tak malé, že jejich rozměry jsou srovnatelné s vlnovou délkou světla. Při této velikosti světlo a hmota vzájemně "reagují" způsobem, na který nejsme z naší všední zkušenosti zvyklí. V případě Pollia je velikosti útvarů ve slupce taková, aby odrážela modrou a zároveň také pohlcovala světlo ostatních vlnových délek (a tedy barev). Stejnou "technologii" najdeme i v živočišné říši, třeba na křídlech některých motýlů nebo na krunýři brouků.

Zmíněná křídla motýlů byla do tohoto týdne považována za nejlesklejší předmět v živé říši. Plody rostliny Pollia si ovšem v měřeních vedly lépe, odrážejí zhruba 30 procent světla, které by se odrazilo od lesklého kovového zrcadla. Jen s tím rozdílem, že povrch plodu je "vyladěný", aby odrážel především modrou.

Nejsou však zcela uniformní, mezi jednotlivými buňkami jsou drobné rozdíly. K oku pozorovatele se dostane i něco málo červené a zelené, výsledný dojem tak není jednolitá modrá. Autoři práce ve své práci píší, že vzniká dojem, jako by bylo ovoce pixelované nebo "pointilistické".

Podvodnice

Použitá technika "malby" je pro rostlinu zřejmě výhodná. Z fyziologického hlediska je tvarování slupky na mikroskopické úrovni zřejmě pro rostlinu méně náročné, než vytvářet skutečné barvivo.

Plod Pollia sebraný v roce 1974 Kongu si zachoval svoje barvy dodnes, i když

Plod pollia sebraný v roce 1974 Kongu si zachoval svoje barvy dodnes, i když byl skladovaný v běžných atmosférických podmínkách. Při přiblížení si můžete snadno všimnout, že modrá barva není jednolitá, ale na povrchu se objevují i červená a zelená místa.

Plody jsou i tak zřejmě velmi lákavé pro ptáky, na jejichž pomoc při svém šíření Pollia spoléhá. Možná některým ptákům slouží jako ozdoba hnízd, na kterou chtějí nalákat možné partnery. Není ani vyloučeno, že ptákům připomínají jedlé bobule, které se v oblasti vyskytují. Přitom nemusí obsahovat dužinu, kterou rostlina vytváří na úkor vlastních živin.

Další výhodou je, že suché plody bez dužiny se v podstatě nekazí a lesklou barvu si udrží dlouhé roky. Plod na snímku vedle byl sebrán v roce 1974. I když tedy pravděpodobnost, že se někdo "nachytá" během prvních pár dní, není veliká, rostlina má dost času. Plody neztratí na atraktivitě, dokonce ani když zbytek byliny uschne.

Zajímavé je, že struktury na povrchu plodu vytváří kruhově polarizované světlo (dokonce polarizované doprava i doleva, což je u biologického materiálu primát). Proč tomu tak je, vědci netuší. Jediný tvor, o kterém jistě víme, že kruhově polarizované světlo vnímá, je asijský mořský korýš Odontodactylus cultrifer patřící mezi strašky .

Část povrchu plodu Pollia pod mikroskopem v kruhově polarizovaném světle, s

Část povrchu plodu pollia pod mikroskopem v kruhově polarizovaném světle, s levou (A) i pravou (B) orientací. Je je vidět, odráží světlo s oběma typy kruhové polarizace. Úplně vpravo (C) je snímek pod světlem polarizovaným lineárně.

S tím samozřejmě africké rostliny do styku nepřijdou, takže význam této schopnosti zatím můžeme jenom odhadovat. Je například možné, že i v Africe jsou druhy zvířat, které vnímají kruhově polarizované světlo. Také by mohlo jít o vedlejší důsledek mikroskopického strukturování, která plodům dává jejich barvu. Vysvětlení může i být úplně jiné...

Na pohled odtažitý objev by mohl poměrně snadno najít i praktické využití, myslí si věčný technologický optimista, biolog Stanisla Mihulka, ve svém článku na serveru Osel.cz. Tvarované částečky celulózy by mohly v potravinách nahradit umělá barviva, bez kterých by se řada konzumentů asi ráda obešla. Na druhou stranu výrobci dobře vědí, že lákavé barvy prodávají. Plody Pollia mohou nabízet možnost, jak spojit zájmy jedné i druhé strany.



Témata: Osel


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.