Ponorka Turtle na výtvarném díle z 19. století | foto: U.S. Navy

Americká ponorka Turtle byla jednomužná a měla ničit britské lodě

  • 49
Ponorka se obávanou zbraní stala během první světové války. Svoji premiéru operačního nasazení proti hladinové lodi si však odbyla už v roce 1776, tedy před dlouhými 240 lety. Ponořme se do hlubin historie a vytáhněme střípky z této přelomové události.

V letech 1775 až 1783 probíhala Americká válka za nezávislost, kdy se snažily britské kolonie v Severní Americe vymanit z područí svého „zakladatelského“ království. Jen připomeňme, že 4. července 1776 vyhlásil nový státní útvar nezávislost, tak vznikly oficiálně Spojené státy americké, a 3. září 1783 Velká Británie tuto skutečnost podepsáním Pařížské mírové smlouvy uznala a tím předmětná válka skončila. Ale během té války se odehrálo mnoho zajímavých příběhů, například došlo k prvnímu operačnímu nasazení ponorky proti hladinovému plavidlu v historii.

Tento ponor do dějin však nebude jednoduchý. Různé zdroje popisují události různě. A skromné zaznamenané písemné stopy samotných aktérů vznikly roky až desítky let po oněch událostech, a tak se mohou i neúmyslně od reality odlišovat. Stačí se jen podívat na rok narození hlavního aktéra příběhu Davida Bushnella, kde se setkáváme s letopočty 1740, 1742 nebo až 1754.

David Bushnell někdy kolem roku 1770 zahájil studium medicíny na Yale, které úspěšně ukončil v roce 1775, ještě před zahájením války za nezávislost. S ohledem na nejasnosti panující s datem jeho narození nemůžeme říci, zda byl studentem mladým nebo starým, rozhodně však byl studentem schopným. Někdo by mohl říci i všehoschopným, neboť kromě studia měl čas na experimenty s výbušninami, kdy testoval, zda je lze vůbec použít pod vodou. A zjistil, že lze.

Ty podvodní výbuchy nebyly určitě samoúčelné, Bushnell totiž plánoval stavbu ponorky pro vojenské účely a chtěl pro ni mít připravenou adekvátní výzbroj. A čas pro její realizaci a vyzkoušení přišel s vypuknuvší válkou, konkrétně poté, co Britové zahájili námořní blokádu amerických přístavů.

O Bushnellových plánech s tajnou zbraní intenzivně informoval dr. Benjamin Gale velitele amerických sil (a budoucího prezidenta) George Washingtona. I přes pro Američany nelichotivou situaci na bojišti se Washington zpočátku zdráhal udělit takovému bláznivému nápadu podporu. Nakonec však souhlasil, poskytl finanční subvenci a stavba ponorky mohla začít.

Původně měla být ponorka poháněna pomocí vesel

Bushnell dal svému plavidlu jméno Turtle (želva), protože svým vnějším tvarem připomínalo dva spojené krunýře tohoto živočicha. Ponorka nebyla velká, posádku tvořil jeden muž a ten měl co dělat, protože motorem byly pouze jeho svaly. Ve svých starších plánech Bushnell počítal s přenosem mechanických sil na vodní masu nepraktickými vesly. Zde však hrozilo, že by s nimi mlátil o případné překážky pod vodou a také by zaměstnávaly obě, tedy všechny jeho ruce.

A proto Bushnell použil lodní šroub v čele ponorky. Jedná se tak o vůbec první praktické použití lodního šroubu v dějinách, byť s ručním pohonem a umístěným na opačném konci plavidla, než je obvyklé.

Pro manévrování v horizontální rovině sloužilo klasické kormidlo. Zde se dokonce objevují zprávy, že i toto kormidlo mohlo v nouzové situaci pohánět ponorku, pokud s ním obsluha cyklicky pohybovala mezi levou a pravou výchylkou s dostatečnou frekvencí.

Zajímavostí byl ještě jeden lodní šroub, tentokrát situovaný svisle. Ten sloužil jako jeden z prostředků pro realizaci manévru v rovině vertikální. Radikálněji se však hloubka ponoření řešila napouštěním a ručním odčerpáváním vody při dně ponorky, což byla principielní obdoba pozdějšího použití balastních nádrží. Ponorka měla vespod navíc kvůli stabilizaci olověnou zátěž, část z ní šlo dokonce uvolnit, čímž se okamžitě získal větší vztlak pro případ potřeby rychlého nouzového vynoření.

Samotné tělo ponorky bylo vyrobeno ze dřeva s ocelovým vyztužením, vnější povrch byl ošetřen dehtem. Na horní partii se nacházela vystupující kovová část válcového tvaru se zasklenými průzory, kterými ponorkář sledoval při řízení venkovní prostředí. Byl zde umístěn i šnorchl pro přívod vzduchu během plavby při hladině. Ve zcela ponořeném stavu, když byla ponorka hermeticky uzavřena, stačila zásoba vzduchu na přibližně 30 minut plavby, poté muselo plavidlo opět k hladině.

A jaká byla rychlost plavby ponorky Turtle? Bez bližšího bádání můžeme tvrdit, že byla zlomkem rychlosti karety obrovské, mořské želvy. Muž, který ponorku na její první misi ovládal, se pak v jednom za svých dopisů „chlubí“ dosažením maximální rychlosti tří uzlů (asi 5 km/h). Otázkou však je, nakolik je tato hodnota střízlivá. Ten dopis vznikl téměř 40 let po události v době, kdy pisatel provozoval vlastní hospůdku.

Model ponorky Turtle ve skutečné velikosti v ponorkovém muzeu v Grotonu

Výzbroj ponorky tvořila časovaná nálož dopravovaná k cíli v soudku připevněném na jejím plášti v zadní partii nad kormidlem. Mina byla relativně krátkým lankem či řetězem spojena s vrtákem mířícím z ponorky vzhůru. Plán útoku na loď byl následující. Ponorkář se nepozorovaně dostane pod loď, zavrtá vrták pevně do jejího dřevěného trupu a uvolní ho od ponorky. Nato uvolní minu z pláště ponorky s vrtákem spojenou. Mina s nižší specifickou hmotností než voda se přimkne k trupu lodi. Po nějaké době, když ponorka bude už dávno v bezpečí, hodinový strojek iniciuje nálož.

Akce

V létě roku 1776 byla ponorka připravena k akci. Původně ji měl řídit Bushnellův bratr, který absolvoval důkladný vycvik v jejím ovládání. Pak ho však znenadání schvátila těžká choroba (někde se dokonce říká, že zemřel, z hlediska ponorky to však mělo stejný důsledek) a z dalšího dění byl vyřazen. Jako náhradník se přihlásil voják Ezra Lee. Na jeho výcvik už mnoho času nezbývalo.

Čas plánovaného útoku přišel v noci ze 6. na 7. září roku 1776. Za cíl byla vybrána řadová loď HMS Eagle, vlajková loď britské flotily kotvící v New Yorku. „Na půli cesty“ kvůli šetření sil byla ponorka odtažena veslicemi. Pak kamarádi Ezrovi ťukli pro štěstí veslem na želvu a od teď už bylo vše v jeho rukách. Ezra Lee začal točit klikou vrtule a zamířil k nepříteli.

Záhy se však objevil nepřítel nový, nečekaný. Byl jím odliv, na který tak nějak všichni zapomněli, a který částečně unášel ponorku od cíle. Naštěstí ho Ezra Lee přemohl a řádně znaven se ocitl pod HMS Eagle. Na nic nečekal, zkontaktoval špici vrtáku se dnem lodě a začal vrtat.

Zajímavost: šášeň lodní

Krytí ponořené části dřevěných trupů lodí měděnými pláty se začalo aplikovat po polovině 18. století především jako ochrana před šášní lodní. Předtím zde byly snahy méně úspěšné, realizované ať už zdvojenou obšívkou dřevěnou či speciálními nátěry.

Šášeň lodní je mořský měkkýš žijící na ponořeném dřevě, kterým se živí a tím ho mechanicky narušuje. Šášeň byla velkým postrachem námořníků, zejména pak pirátů s dřevěnou nohou.

Zlověstný kovový zvuk však znamenal další problém. Dřevěné dno lodě bylo pokryto měděnými pláty. Těmi byly v 17. století pobíjeny ponořené části trupů ze dřeva stavěných lodí jako ochrana proti mořským živočichům na dřevě se usazujícím. Nemůžeme ani vyloučit, zda vrták nenarazil na nějakou ocelovou výztuhu, protože s měkkými měděnými plechy mohli Američané počítat a pro vrták a přítlačnou (vztlakovou) sílu by nemusely být nepřekonatelným problémem. Ostatně i tato teorie bývá sporadicky prezentována.

Buď jak buď, statečnému ponorkáři se trup navrtat nepodařilo a navíc vydávaným zvukem zalarmoval hlídky na lodi. Z posledních sil a za vydatné spotřeby vzdušného kyslíku se vynořen vydal do bezpečí. Za chvíli ho však začali pronásledovat Britové na veslici spuštěné z lodě.

Britové by ponorku asi i dostihli, když však došlo k neškodnému, ale efektnímu výbuchu nálože na hladině, kterou tam mezitím zanechal prchající Lee, s pronásledováním přestali. Vůbec první bojové nasazení ponorky proti nepřátelské lodi v historii tak bylo sice vojensky neúspěšné, vyznačuje se však nezanedbatelným kladem. Obešlo se totiž bez jakýchkoliv ztrát na životech či zdraví zúčastněných z obou stran.