Obyvatelé jediné stálé vesmírné stanice dnes zažili poněkud pernější den. Příčinou vzrušení byly drobné úlomky, které by při nárazu mohly ohrozit bezpečnost posádky.
Agentura ITAR-TASS napsala, že k incidentu došlo přesně v den, kdy měl šestičlenný mezinárodní tým na programu nácvik vyklizení ISS v havarijních situacích. Evakuační cvičení proběhlo ráno, takže odpolední setkání s "kosmickým smetím" zvládli kosmonauti mistrně.
U ISS jsou v současné době zaparkovány dva Sojuzy. V jednom z nich přečkali nebezpečné momenty ruští kosmonauti Alexandr Samokuťajev a Andrej Borisenko a americký astronaut Ronald Garan, ve druhém pak Rus Sergej Volkov, Američan Michael Fossum a Japonec Satoši Furukawa. Lodě by v případě potíží posloužily jako záchranné moduly a posádku dopravily zpět na Zem.
Po půlhodinové evakuaci řídící středisko poplach odvolalo a kosmonauti se vrátili do nepoškozené ISS.
Stanice se klidí z cesty
Ohrožení úlomky starších družic a jejich nosičů obíhajících naší planetu nezaznamenali na ISS poprvé. Většinou je "útočník" zjištěn dostatečně brzy, aby ISS srážce zabránila přechodem na jinou oběžnou dráhu. "Tento postup se uplatňuje v případě, že se nebezpečný předmět podaří objevit nejméně tři dny předem," říká český odborník na kosmonautiku Antonín Vítek.
Díky tomu má vedení letu dost času na to, aby spočítalo nejvhodnější úhybný manévr, který stanici nezanese do cesty jinému známému předmětu. Vzhledem k tomu, že na oběžné dráze Země se dnes kromě mnoha družic pohybuje zhruba 18 tisíc katalogizovaných kusů odpadu o velikosti pět a více centimetrů (menší se vůbec nesledují), není výběr nové trajektorie nic jednoduchého.
V některých případech ale přichází ohrožení tak náhle, že nezbývá, než vědeckou stanici vyklidit. K takové události dochází ale jednou zhruba za dva roky, odhaduje Antonín Vítek. K první evakuaci ISS dalo pozemní řídící středisko v Houstonu povel v březnu 2009. Ke změně letové dráhy ISS přikračuje velení zhruba jednou až dvakrát do roka.
Zase to smetí
Kosmické smetí je starý, ale věčný problém. "Neustále se pořádají mezinárodní konference na toto téma a všichni říkají, jak velké to představuje nebezpečí, ale řešení není žádné," shrnuje Antonín Vítek. Jen pro představu, podle ruských odborníků tvoří pracující družice zhruba desetinu člověkem vyrobených objektů na oběžné dráze. Zbytek je právě smetí.
Metody odstraňování nežádoucích předmětů jsou zcela nepřijatelně drahé. Jediná taktika je vyčkávací. Smetí na nižších oběžných drahách může nakonec spadnout do atmosféry. Kosmický průmysl se také snaží snížit tempo vzniku nových odpadků. A to hlavně úpravou trajektorií raket. "Ty nejnebezpečnější, malé úlomky, které se těžko sledují a je jich přitom mnoho, vznikají obvykle explozí paliva v posledním stupni rakety nebo jeho roztržením v důsledku přetlaku po odpaření zbytku paliva," říká Antonín Vítek.
Proto se nyní dopravci snaží pokud možno poslední stupně s použitím zbytku paliva (vždy se počítá s nějakou rezervou) dovést co nejblíže k Zemi. Pobyt těchto objektů na oběžné dráze se tak velmi zkrátí, často jen na pár dní. Během tak krátké doby z nich nové smetí většinou "neodpadne."
Otázkou je, nakolik to pomůže. Ne vždy je v raketách dost paliva a v některých případech je metoda nepoužitelná. Například u strojů, které vyvezou družice (jde hlavně o telekomunikační satelity) na tzv. geostacionární dráhu (GEO). Ta je tak vysoko (36 tisíc kilometrů nad povrchem Země), že nosič by potřeboval na návrat spoustu paliva. Přitom jsou lety na GEO ze všech vůbec nejdražší, za kilogram nákladu se platí i kolem 20 tisíc dolarů.
Téměř nepochybně bude hůře. V roce 2030 by se mělo na oběžných drahách Země podle současných odhadů pohybovat přes 30 tisíc sledovaných úlomků větších pěti centimetrů, tedy téměř dvojnásobek dnešního množství. A to jenom za předpokladu, že nedojde k nějakým nepředvídatelným událostem. Například jako v roce 2007, kdy čínská zkouška protisatelitní zbraně vedla k vytvoření jednoho až dvou tisíc nových úlomků kosmického smetí.
