Najít odpověď jsme se pokusili ve firmě PCS s. r. o. Ta funguje jako autorizovaný distributor kamerových systémů firmy Bosch v České republice. Sledovací zařízení má už dnes každé trošku větší město i kdejaká vesnice. Kamery naleznete také na dálnicích, hraničních přechodech a samozřejmě v bankách, restauracích a obchodech. Řada takových systémů v Česku je postavena právě na technologii Bosch.
Problematika bezpečnostních kamer nabyla v posledních dnech nečekaně na důležitosti. Městský sledovací systém v Ústí nad Labem přinesl záběry "ústeckého rozparovače". Snímky z kamer pomohly vypátrat pachatele a mohou sehrát významnou roli i v soudním procesu. Více se o kauze dočtete zde.
Po vstupu do předváděcí místnosti nás jako první zaujala konzola s šesti nainstalovanými kamerami a pod ní obrazovka se šesticí záběrů kanceláře. V té místnosti byla Orwellovská vize naplněna dokonale – každý pohyb byl zaznamenán, schovat se nebylo kam. Jen místo ideopolicie na nás uvnitř čekal pan Tomáš Kratochvíl, obchodní manažer divize security, která prodává právě kamery a jejich systémy.
Kde jsou?
První otázka nemohla směřovat jinam - kde všude se člověk může dostat do zorného pole bezpečnostní kamery? Pan Kratochvíl uvádí, že v Praze nebo v Brně zaznamenají sledovací systémy vaše kroky prakticky po celém vnitřním městě.
| V bytě jakýsi zvučný čas předčítal řadu čísel, která měla cosi společného s výrobou šedé litiny. Hlas vycházel z obdélníkové desky, jakéhosi matného zrcadla, jež bylo součástí povrchu stěny. Winston otočil knoflíkem a hlas se trochu ztišil, ale slovům bylo stále ještě rozumět. Přístroj (ve skutečnosti televizní obrazovka) se dal ztlumit, ale nebylo možné ho úplně vypnout. (…)
Svět venku vypadal i přes zavřené okno studeně. Na ulici vítr vířil prach a útržky papíru, a třebaže svítilo slunko a obloha byla ostře modrá, zdálo se, jako by nic nemělo barvu kromě těch všudypřítomných plakátů. Tvář s černým knírem shlížela ze všech nároží, kam oko dohlédlo. Jeden visel na průčelí domu hned naproti. Velký bratr tě sleduje, hlásal nápis a tmavé oči hleděly upřeně do Winstonových. (…) Obrazovka současně vysílala a přijímala. Každý zvuk, který Winston vydal a jenž byl hlasitější než velmi tiché šeptání, obrazovka zachycovala; a co víc, pokud zůstával v zorném poli kovové desky, bylo ho vidět a slyšet. Samozřejmě, člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují. Jak často a podle jakého systému ideopolicie zapínala jednotlivá zařízení, bylo hádankou. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. A rozhodně mohli zapnout vaše zařízení, kdy se jim chtělo. Člověk musel žít – a žil, ze zvyku, který se stal pudovým, – v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán. George Orwell, 1984 |
V menších městech jsou pokrytá především frekventovaná místa – náměstí, dopravní uzly a také lokace, které si hlídání vyžadují, například ulice s diskotékami nebo fotbalové stadiony. Pokrytí prvoligových stadionů bezpečnostními kamerami dokonce patří mezi požadavky Českomoravského fotbalového svazu.
Ve většině prodejen nebo bank vás nápis na dveřích upozorní, že jste v zóně pod dohledem kamer. Na veřejných prostranstvích, ve městech nebo na dálnicích se přesné lokace obvykle neuvádějí. Často si jich však můžete všimnout na střechách vysokých domů, na nárožích, u ústí tunelů nebo ve stanicích metra. Je jen na vaší pozornosti, kde kamery zaznamenáte. A pokud víte o nějakém opravdu zajímavém umístění, dejte nám vědět.
Bezpečnostní kamera umístěná v areálu Pražského hradu
Kam dohlédnou?
Bezpečnostní kamery plně využívají všech možností, které jim dává rychlý vývoj optiky a techniky záznamu. Ten umožňuje nasazení kamer až s 26x optickým zoomem. Pan Kratochvíl říká, že taková kamera by dokázala zaznamenat detail lidského obličeje na vzdálenost půl kilometru. „Záleželo by samozřejmě na podmínkách osvětlení. Dnešním kamerám však stačí i světlo měsíce nebo pouliční osvětlení.“
Když jsme o pár dní později navštívili hlavní centrálu společnosti Bosch v České republice, pochopili jsme, že na první pohled neuvěřitelný údaj není vymyšlený. Předvedli nám kameru s 26násobným zvětšením. Nejprve „přitáhli“ člověka stojícího na dobrých tři sta metrů vzdálené autobusové zastávce, až bylo možné vidět obláčky cigaretového kouře, které odnášel vítr od jeho úst. Potom kamera zamířila na ještě vzdálenější ciferník na věži krčské nemocnice. Výsledek můžete posoudit sami:
V "lampě" nalevo je ukrytá kamera s 26x zoomem. Na monitoru je zvětšený obraz ciferníku na věži nemocnice v Praze-Krči.
Bezpečnostní kamera se sejmutým teleobjektivem 10-100 mm
Jaké výkony by přístroj podával v horším osvětlení, o kterém mluvil pan Kratochvíl? Rozhodně by nebyl slepý. Kamery lze totiž dovybavit i infračerveným (IR) filtrem, který se přes den automaticky sklápí a v noci jeho použití umožní přisvětlit obraz IR světlem. Ani v noci se tak není možné před kamerami skrýt.
Jak se pohybují?
Pokud náhodou víte, že jste právě v oblasti sledované kamerou, lze uniknout jejímu pohledu? Jaké jsou cesty, po kterých putuje oko objektivu? Především uvnitř budov se používá AutoTrack – modul, který hýbe s kamerou podle pohybu sledovaného objektu. Takové kameře uniknete jen stěží. Praktický příklad dodává pan Kratochvíl: „Sledujete velký sklad. Na základě určitého impulsu – třeba otevření dveří – se aktivuje AutoTrack a vede kameru tak, aby sledovala člověka, který vešel. Jde s ním celou cestu, zoomuje na něj... Pro venkovní aplikace je to bohužel nepoužitelné. Po ulici jede jedno auto, za ním druhé – a kamera neví, kterému z nich se věnovat.“
Tento problém může vně budov vyřešit takzvané trasování - při něm je napevno nastaven okruh, který kamera během svého pracovního cyklu opisuje. „Představte si dům s deseti vchody. Kamera přejíždí z jednoho na druhý a když se dostane až k desátému, vrátí se zase zpátky. Lze ji také nastavit tak, aby u každých vchodových dveří zastavila, přiblížila obraz, zase odzoomovala a pokračovala dál. Do trasování mohou být zanesené i vymaskované zóny. Pokud kamera během svého cyklu přejíždí přes nějaký důležitý státní objekt, může to místo být začerněno – a nikdo bez patřičného oprávnění ho nemůže odkrýt.“
Ovládání kamerového systému probíhá prostřednictvím tohoto pultu.
Ovládat kameru může pochopitelně i její obsluha manuálně – joystickem. Aby nebylo poznat, kam jsou přesně namířeny, existují i kamerky, které na první pohled působí jako lampy pouličního osvětlení – jenže na místě žárovky je pohyblivá kamera krytá pod kopulkou z lesklého zatmaveného skla (podobného jako na slunečních brýlích), takže není poznat, kam přesně obsluha kamery „vidí“, stejně jako přesně nepoznáte, kam se dívá člověk se slunečními brýlemi na nose. Tyto přístroje z řady AutoDome také disponují nejširším rozsahem pohybu – uvnitř kopule se objektiv může natáčet v plném spektru 360° i kolem své vlastní osy. Dokáže tak například při sledování automobilu zajistit, aby záběr vozu i s SPZ zůstal ve správné orientaci i poté, co auto pod kamerou projede (a ta by jej po protočení zabírala vzhůru nohama).
Rozebraná kamera řady AutoDome. Objektiv kamery je ukrytý pod černou kopulí. Vrchní průhledný kryt vydrží tlak až stovek kilogramů.
Kamery také disponují detektory pohybu. Na hýbající se předmět v zorném poli reagují přechodem do alarmového stavu a zvýšením rychlosti záznamu. Nejnovější generace kamer Bosch má detektory umístěné přímo na čipu a dokáže tak zamezit falešným poplachům, které by mohla způsobit například změna osvětlení.
Kam nahrávají?
Při ukládání signálu z bezpečnostní kamery je především nutné zajistit, aby video mohlo být použito v rámci policejního šetření nebo u soudu jako důkazní materiál. Jelikož lze takto využít i jednotlivý snímek z kamery, video se nezaznamenává jako nepřetržitý tok dat, ale jako série jednotlivých snímků. Formát komprese nazvaný Wavelet umožňuje, aby každé pole záznamu v sobě neslo MAC adresu zařízení, na kterém bylo pořízeno. To výrazně snižuje možnost sestříhání nebo zfalšování záznamu. Podle použité kvality dosahuje velikost jednoho snímku z kamery 16-40 kilobajtů.
Ukládání probíhá formou tzv. multiplexního záznamu. To znamená, že kamery snímají v rychlosti odpovídající televizi (50 půlsnímků za vteřinu), ale na disk se snímky z jednotlivých zařízení ukládají na střídačku – nejprve jeden snímek z první kamery, potom z druhé, ze třetí atd. Při přehrávání systém snímky vybírá a spojuje je do kontinuálního záběru z jednotlivých kamer.
Pro běžný bezpečnostní záznam podle pana Kratochvíla postačí rychlost dvou snímků za vteřinu. V alarmovém stavu, který buď aktivuje obsluha, nebo se spustí automaticky, může být frekvence ukládání z jedné kamery zvýšena až na 50 půlsnímků za sekundu. Systém lze nastavit i tak, aby ve vyšší rychlosti uložil i určitý úsek před začátkem alarmu nebo po jeho skončení. Ve vyšší kvalitě je pak možné zanalyzovat, co se dělo ještě před poplachem – například přípravu lupičů na přepadení banky apod.
Kapacita – až 14 terabajtů
Ty tam jsou časy, kdy se záznam bezpečnostních kamer uchovával na páscích a bylo nutné pořád měnit kazety. Rostoucí kapacita harddisků umožnila, aby se data z kamer uchovávala v digitální podobě.
Video je uchováváno v diskových polích, napojených na sledovací systém. Záznamové zařízení lze pořídit i s integrovanou DVD vypalovačkou – a ještě tak rozšířit možnost archivace. Bosch dokáže dodat i takové diskové pole, na kterém je možné archivovat záznam za období jednoho roku. Obrovský objem dat si však vyžaduje velikost XXXL – harddisky mají kapacitu 14 terabajtů (14 000 gigabajtů). „Takové pole vás už ale vyjde několikanásobně dráž než zbytek kamerového systému,“ žertuje pan Kratochvíl. „Kamery pořídíte za 200 tisíc a pole k nim by stálo několik milionů.“
Obrazovka kamerového systému. Nad ní je umístěný přepínač signálu až ze šestnácti zdrojů a záznamová jednotka s harddiskem.
Jak se dá v záznamu vyhledávat? Digitalizace udělala z dlouhého prohledávání pásek na videu přežitek. Pomocí funkce SmartSearch lze snímky z kamery rozdělit na síť čtverečků a zadat počítači, aby vyhledal jen ty úseky, ve kterých se změnil jeden konkrétní čtvereček. Lze tak zjistit, kdy například z ulice zmizel určitý automobil – přesněji, kdy došlo k pohybu v sektoru, ve kterém stál.
Kdo má k nahrávkám přístup?
Na to je jednoduchá odpověď: městská a státní policie. Tato duplicita ale klade vysoké požadavky na nastavení práv v rámci systému. Například v Praze má každá městská čtvrť svůj kamerový systém. Existuje ale také „supercentrála“ na hlavní pražské správě Policie ČR v Kongresové ulici, kde se scházejí záběry z celého města. Vnitřní nastavení musí umožnit, aby nadřízený pracovník mohl převzít ovládání od níže postaveného operátora.
Jaké případy se už s pomocí bezpečnostních kamer podařilo vyřešit? Pan Kratochvíl si vzpomíná na jeden, který dobře ilustruje rozšíření sledovacích systémů po republice: „Svého času naboural někdo v Praze a ujel z místa nehody. Chytili ho až na Slovensku, protože kamerové systémy po cestě umožnily vystopovat jeho trasu. Na dálnicích jsou kamery, na celnicích také, navíc jsou vybavené rozeznáváním SPZ, které je propojené s databází hledaných aut.“
A co cena?
Na kolik by vás vyšlo postavit si kamerový systém, který by ochránil váš dům? Pan Kratochvíl k tomu říká: „Jedna otočná kamera stojí od sedmdesáti do sto třiceti tisíc, základní šestikanálové záznamové zařízení vyjde na sto tisíc. Ale jeho cena může podle konfigurace stoupnout i přes milion. Pokud si tedy menší město chce pořídit systém se čtyřmi kamerami v centru, vejde se bez montáže do půl milionu.“ A podobně by nejspíš stál váš „domácí“ bezpečnostní systém s kamerou na každém rohu budovy.
Zajímavosti
Záznamové zařízení bývá obvykle umístěno mimo kontrolní místnost, na zabezpečeném místě, aby se zamezilo manipulaci s ním nebo vypínání systému. I kdyby si někdo dokázal najít komplice mezi ochrankou objektu nebo v řadách policie, kamery neobelstí. „Záznam může vypnout pouze technik pod servisním kódem a nejvíc na půl hodiny. Potom se systém opět sám aktivuje,“ říká pan Kratochvíl. „Proti vypojení ze sítě je systém pochopitelně zabezpečen prostřednictvím UPS. Z bezpečnostních důvodů jsou kamerové systémy stavěné jako nezávislá zařízení, nejsou to počítače, na kterých by běžely Windows se svými plánovanými restarty a padáním.“ I když – dnes už ani to neplatí stoprocentně. Bosch nabízí i IP videosystémy s přenosem dat po počítačové síti. Nedávno na toto řešení přešlo například město Liberec.
Pro sledování signálu z kamer se používají buď klasické vakuové obrazovky, nebo speciální LCD monitory, které nejsou stejné jako u počítačů. Musí mít vstup na PAL signál a hlavně – běžná počítačová elcédéčka by nestíhala obraz. Proto jsou potřeba zvláštní monitory s lepší obnovovací frekvencí a širším zobrazovacím úhlem. Takové ovšem stojí od třiceti do šedesáti tisíc.
| Vážení čtenáři, všimli jste si ve svém okolí bezpečnostní kamery, umístěné na opravdu zajímavém, kuriozním nebo třeba úplně nesmyslném místě? Dejte nám o tom vědět na adresu ctibor.jappel@idnes.cz. Uvítáme i fotografie. |
