Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvPlzeňsko zažívá klidný slunný den. Krátce po půl druhé se ozývá první výbuch. Půl hodiny poté druhý. Pět minut po třetí hodině následuje ten nejsilnější. Zaznamenal jej pohotový fotograf, který se nacházel v budově tehdejšího ředitelství Škodovky v Plzni. Že šlo o obří detonaci, dokazuje velikost hřibu. Fotograf se nacházel zhruba šest kilometrů daleko.
„Ten výbuch byl tak strašný, že smetl borovice v okolí továrny jako obilí,“ říká starosta ÚMO Plzeň 1 Miroslav Brabec, který podpořil u příležitosti stého výročí katastrofy vydání obrazové publikace nazvané Plzeň a Bolevec za Velké války.
Tragický výbuch v Bolevci 25. května 1917 - následky výbuchu
Největší muniční továrna Rakouska-Uherska
Munice se ve Střílně začala vyrábět ještě před první světovou válkou. Během krvavého konfliktu se z pobočky Škodových závodů stala největší muniční továrna Rakouska-Uherska.
Areál se z původních šesti budov rozrostl v malé tovární město s 56 budovami. Vyrábělo se tu 50 druhů nábojů a zaměstnání ve Střílně našlo 3 000 lidí. Během války tu musely pracovat ženy a děti, na které dohlížely desítky četníků a vojáků.
V den výbuchu pracovalo v muničce 2 580 dělníků. Dalších několik stovek lidí pomáhalo na stavbách, při předávání munice u železnice nebo hlídkovalo u bran a podél zdí.
Továrna doslova praskala ve švech. „Munice bylo v továrně nashromážděno tolik, že to odporovalo i tehdejším velmi liberálním předpisům platným v monarchii,“ upozorňuje Brabec.
Výbuchy byly slyšet i vidět až v Plzni
Ve 13:32 se ozval výbuch v budově číslo 10, v oddělení zapalovačů. Následně se zřítily téměř všechny střechy objektů továrny. Detonace byla slyšet až v Plzni a do bolevecké muničky spěchali ti, kteří měli ve Střílně své blízké. Vyrazili i hasiči, ale kvůli hrozbě dalších výbuchů nemohli se svou automobilovou stříkačkou vjet do továrny.
14:10 a druhý výbuch. Tentokrát ve skladišti s hotovou municí. Úlomky střel i celé náboje různých ráží pokryly široké okolí továrny. K fabrice míří záchranáři ze Škodových závodů, dorazili lékaři, kteří poskytli zraněným lidem první pomoc. Obvaziště byla zřízena u hřbitova v Bolevci i na hlavní plzeňské radnici.
15:05 a třetí nejsilnější výbuch. Nad továrnou se objevil obrovský hřib rudočerného dýmu. Vybuchl sklad, kde bylo uloženo 90 tun černého prachu. Stromy v okolí muničky popadaly, začal hořet les. Tlaková vlna rozbíjela okna až v centru Plzně. Lidé v panice opouštěli město a vrátili se až následující den.
Hasiči i přes nebezpečí dalších výbuchů začali likvidovat jednotlivé požáry. Během odpoledne i večera se ozývaly další exploze. Úřady evakuovaly okolní vesnice. Druhý den zůstaly v Plzni zavřené úřady, školy i továrny. Západočeská metropole se vzpamatovávala z nejhorší katastrofy ve svých dějinách.
Drtivá bilance katastrofy v Bolevci
Bilance obětí byla otřesná: 202 mrtvých, z toho 33 dětí. Celý areál továrny až na budovu kantýny, kterou v Bolevci najdete i dnes, lehl popelem.
Úřady se dlouho bránily zveřejnit výsledky vyšetřování příčin katastrofy. Až interpelace tří poslanců Říšské rady Gustava Habrmana, Luďka Pika a Františka Lukavského na rakouského ministra zeměbrany Friedricha von Georgiho rozvázala úřadům ústa.
Podle ministra byly budovy vystavěny příliš hustě vedle sebe. Nebyla dodržována pravidla bezpečnosti práce a došlo i k selhání lidského faktoru. Neštěstí zřejmě způsobil vadný typ miny, které občas vypadával zapalovač. V den výbuchu jeden dělník své nadřízené na problém upozornil, ale ředitel závodu Rudolf Thiel stížnost ignoroval. Pro Škodovy závody byly zřejmě přednější rentabilní státní zakázky než bezpečnost dělníků.
Čapek a jeho Krakatit
Bolevecká tragédie inspirovala jednoho z největších českých spisovatelů k sepsání kultovního díla. Karel Čapek byl během války zaměstnán jako vychovatel v rodině hraběte Lažanského na zámku Chyše, který se nacházel 40 kilometrů od bolevecké Střílny. Čapek prý explozi sledoval ze zámeckých oken. Na základě otřesného zážitku napsal v roce 1922 svůj slavný román Krakatit.
Neštěstí a následné mlžení rakouských úřadů povzbudily české patrioty v odporu proti válce i monarchii. Lidé trpěli nedostatkem potravin i dalšího zboží. Plzeňané začali otevřeně vyjadřovat nespokojenost s vládou ve Vídni, škodováci stávkovali.
V srpnu musely úřady v Plzni vyhlásit stanné právo. V červnu 1918 došla krizová situace v zásobování tak daleko, že už se na západě Čech nedal sehnat chléb. 21. června se na Petrohradě (Jedná se o čtvrť v Plzni poblíž nádraží, nikoliv o ruské město.) dožadovali hladovějící lidé potravin. Byla povolána armáda a velitel rozhodl o palbě do davu. Zemřelo pět dětí. Jejich pohřeb se stal národní demonstrací. Zpívala se příští československá hymna Kde domov můj. Vyhlášení nezávislosti Československa 28. října 1918 pak přišlo doslova jako vysvobození.
Zdrojem článku je publikace Plzeň a Bolevec za Velké války od Stanislava Bukovského, která vychází u příležitosti stého výročí neštěstí v Bolevci.
