Klimta kritizovali za pornografii. Byl jednou z obětí španělské chřipky

Z obrazů Gustava Klimta září podobizny krásných žen, často ve zlatavé barvě. Mistr vídeňské secese je zachytil v záplavě vlasů, bohatých šatů, květů či jiných ornamentů. Jeden z nejvýznamnějších výtvarníků přelomu 19. a 20. století byl vyhledávaným portrétistou slavných vídeňských žen, ale i významným krajinářem, dekoratérem a návrhářem nábytku a uměleckých předmětů. V úterý uplynulo 100 let od jeho úmrtí.

Před 100 lety

Sledovat další díly na iDNES.tv

Obrazy Klimta - vídeňského symbolu moderny - v sobě nesou erotický náboj a malíř sám v souladu s tím věřil, že veškeré opravdové umění je tak trochu erotické. Záplava ornamentálních vzorů zase prozrazuje inspiraci Japonskem.

Cena těchto děl v posledních letech šplhá do závratné výše, například loni v březnu se prodal jeho obraz Bauerngarten (Květinová zahrada) za (v přepočtu) 1,4 miliardy korun. Jeho vůbec nejdráže prodaným obrazem je Portrét Adély Blochové-Bauerové I, nazývaný též Dáma ve zlatém, za nějž v roce 2006 v soukromém prodeji zaplatil mediální magnát Ronald Lauder v přepočtu 2,7 miliardy korun.

Obdiv i kritika

Oficiální kritika Klimta opěvovala i zatracovala. Zatímco výzdoba stropů a lunet ve vídeňském Burgtheatru mu vynesla nejvyšší uznání císaře Františka Josefa v podobě Zlatého kříže za zásluhy, malby na strop auly univerzity ve Vídni byly naopak vnímány jako pornografické.

Jeho 34 metrů dlouhá freska v budově Vídeňské secese ve své době též budila pohoršení, dnes je považována za jedno z nevětších děl vídeňské secese, vyniká monumentálností a dekorativností stylu. Gustav Klimt pracoval velmi důkladně, každému obrazu předcházela detailní kresba.

Sdružení Vídeňská secese založil Klimt v roce 1897 spolu s 19 dalšími umělci coby protiváhu strnulému Domu umělců. Členové Domu umělců považovali secesi za vzpouru a Klimta i jeho přívržence ostře napadli.

Přízeň kritiky i finanční úspěch zažil Klimt ve svém zlatém období, jež bylo asi nejvděčnější etapou jeho tvůrčí práce. Z té doby pochází jeho asi vůbec neslavnější obraz z Polibek (1907-08) a dále Portrét Adély Blochové-Bauerové I. (1907), ovlivněný raně středověkým byzantským stylem.

Gustav Klimt: Adele Bloch-Bauer

Smrt na španělskou chřipku

Klimt se narodil 14. července 1862 na předměstí Vídně, pro kterou je dnes stejnou obchodní značkou, jako je pro Prahu Franz Kafka. Jeho otec pocházel z Čech a byl zlatník.

Jako čtrnáctiletý získal stipendium na Uměleckoprůmyslové škole Rakouského muzea umění a průmyslu. S bratrem Ernstem a s Franzem Matschem přijal ještě na studiích zakázku na oponu pro divadlo v Karlových Varech a v Liberci. A v roce 1883 si společně zřídili ateliér.

Klimt nebyl nijak oslnivého zjevu. Vysoký a mohutný, nikoliv však atletické postavy, měl prořídlé vlasy, vysoké čelo a velké kouty. V dlouhé pracovní haleně, kterou pořád nosil jako mnich sutanu, vypadal prý zavalitě. Mluvil lidově a se silným vídeňským dialektem. Ale působil mužně a měl krásné, uhrančivé oči. Málokterá z žen mu odolala.

Za svoji životní lásku nicméně pokládal dlouholetou přítelkyni Emílii Flögeovou, která byla zároveň jeho švagrovou (bratr Ernst si vzal Emíliinu sestru Helenu). Ve vile Oleander v Kammeru na břehu jezera Attersse, která patřila rodičům Emílie, trávil Klimt každé prázdniny a namaloval zde některá díla.

K zástupu erotických obětí tohoto divokého umělce patřila i mladičká Marie, pradlena z Prahy. Nemanželsky zplozený syn dostal tatínkovo jméno Gustav a později pracoval jako úspěšný filmový režisér v Rakousku a v Německu, ale za druhé světové války se zapletl s fašisty.

V lednu 1918 Klimta ranila mrtvice a po zápalu plic způsobeným epidemií španělské chřipky 6. února zemřel v pouhých pětapadesáti letech.