Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Před sto lety odstartoval bakelit éru umělé hmoty

aktualizováno 
Před sto lety představil americký chemik belgického původu Leo Baekeland vědecké veřejnosti hmotu nazvanou oxybenzylethylenglykolanhydrid. Začala tak éra bakelitu.

V našich krajích možná jeden z nejslavnějších | foto: Luděk Peřina, MAFRA

Kdyby zůstalo u původního názvu, studenti by si dnes nejspíš museli lámat jazyk při vyslovování jména slavné chemické sloučeniny. Naštěstí se chemik později při dolaďování názvu materiálu, "který je nerozpustný ve všech rozpouštědlech a neměkne působením tepla", nechal inspirovat svým jménem. Sláva bakelitu, potažmo celá éra umělých hmot, mohla začít.

Bakelit byl vůbec první průmyslově vyráběnou umělou hmotou. Objevil se v době, kdy svět hledal kvalitní a levný izolant pro elektrotechnický průmysl. Problém byl zejména s velkými elektrickými stroji, které pracovaly se silnými proudy. Se snadno tvarovatelným materiálem s vynikajícími izolačními vlastnostmi, schopným přestát i vysoké teploty a působení rozpouštědel, se ale brzy seznámily nejen tovární haly, ale i miliony běžných uživatelů prostřednictvím elektrických zástrček a vypínačů.

I to bylo pro bakelit málo. Lavina bakelitových výrobků se začala valit. Knoflík rychlostní páky luxusního automobilu Rolls-Royce z roku 1917 se stal symbolem pokroku. A pohled na předměty z domácností ve 30. letech jsou důkazem, že to byla přímo bakelitová éra. Nastala poté, co v roce 1926 vypršel základní Baekelandův patent.

Bakelitové popelníky, strojky na holení, vysoušeče vlasů, lampy, kryty rádií či telefonních přístrojů - to vše se stalo symbolem doby.

Materiálu pomohla i jeho hedvábně černá barva nabývající temně rudého nádechu, která byla tehdy považována za velmi elegantní. Předměty z umělé hmoty s hladkými a zaoblenými tvary nadchly designéry i zákazníky a v mnoha případech nahradily těžkopádné předměty pracně montované hlavně ze dřeva, skla a kovů.

Populární byly i bakelitové hračky či bižuterie. Když pak během druhé světové války uvažovaly americké úřady o tom, jak v mincích nahradit drahocennou měď, byl bakelit jedním z testovaných materiálů.

Pojem bakelit byl ještě v padesátých letech pro mnohé laiky synonymem slova plast. I proto se ikoně hospodářských úspěchů NDR, legendárnímu vozítku Trabant, říkalo "bakeliťák“.

Bakelit zároveň odstartoval vývoj v chemickém průmyslu, který ho postupně zatlačoval do zapomnění. Dobývat svět se vydaly další umělohmotné materiály jako polystyren, polyetylen a další. Přestože zlatou éru si bakelit už odbyl, je to materiál dodneška oblíbený, především pro svou vynikající tepelnou odolnost.

Dekorativní lamináty z této pryskyřice se v poslední době dokonce znovu stávají módním materiálem, i když se dá předpokládat, že Rolls-Royce už asi těžko někdy udělá rychlostní páku z bakelitu.

Ale důležitou roli v dějinách umělých hmot bakelitu nikdo nevezme. I proto americký časopis Time zařadil před časem Baekelanda mezi 100 nejvýznamnějších vědců a myslitelů 20. století.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Fotoaparáty Nikon používají fotografové už 100 let
Fotoaparáty Nikon používají lidé už 100 let

VIDEO Před 100 lety začala v Tokiu působit společnost Nikon, dnes velikán na trhu s fotoaparáty. Do Evropy a Ameriky se ale společnost dostala až v roce 1950, a to...  celý článek

Model Vostoku z polské řady sešitů Mały modelarz (1962). Všimněte si prstence s...
Nikdo nevěděl, jak raketa vypadá. Tak vznikl nesmyslný model Vostoku

Pokud jste za minulého režimu zatoužili po nějaké dražší hračce, bylo bez nadsázky jednodušší si ji vystřihnout a slepit z papíru, než ji koupit v obchodě....  celý článek

Termosnímek letadla (ilustrační foto)
Co se stane, když do letadla uhodí blesk? Křídlo Boeingu 707 vybuchlo

Otázky. Samé otázky. Někteří lidé si před nástupem do letadla kladou tolik otázek, že do něj nakonec nikdy nevkročí. Nyní vychází kniha, která tyto otázky...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.